Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Kam až dohlédneme dírou ve zdi?
Odborný článek

Kam až dohlédneme dírou ve zdi?

26. 10. 2010 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
PhDr. Martin Rusek Ph.D.
Tento článek je součastí seriálu: Práce Sugata Mitry

Anotace

Druhý díl článku popisujícího dílo profesora Sugata Mitry, který dlouhodobě experimentuje se samostatným využitím počítačů dětmi za účelem poznávání. Tento díl se věnuje druhé fázi výzkumu, jež byla realizována hlavně v Anglii. Výsledky je možno považovat za značně překvapivé.
první části tohoto článku byl učiněn závěr, že jsou děti schopny samy se naučit užívat počítač. Dalším krokem v experimentech provedených prof. Sugata Mitrou je ověření předpokladu, že děti, mají-li dostupnou techniku, mohou samy dosáhnout vyšších cílů vzdělávání. Předzvěstí toho, že je to možné, se stal jeden z průvodních jevů experimentu Hole-in-the-Wall. Učitelé pozorovali povážlivé zlepšení kvality domácích úkolů a zlepšení žáků v angličtině, rodiče zase pozitivní změnu  v rozvoji osobnosti.
 
Ukázka z videa dostupného na cnn.com
 Ukázka z videa dostupného na cnn.com
 
Dostávají-li děti vhodně cílené úkoly, již se jedná o nepřímé ovlivňování procesu učení. Mitrův tým zkoumal několika následujícími pokusy, zda mohou žáci dosáhnout specifických výukových cílů samostatně.

Hyderabádský experiment (2002)
Pro další experiment Mitra vybral jednu oblast v Indii (středovýchodní Hyderabád), kde děti mluvily anglicky se silným Telugským přízvukem (slova jsou bez přízvuku vázána). Byl jim poskytnut počítač s rozhraním převádějícím řeč do textové podoby (běžný nástroj Windows). Počítač, když do něj mluvily, zpočátku zapisoval zvláštní znaky – nerozuměl. Mitra dětem počítač nechal na dva měsíce v užívání, aby se naučily mluvit tak, jak to bude počítači srozumitelné. Opět je nijak neinstruoval a ponechal všechno zkoumání na nich. Po dvou měsících se jejich přízvuk změnil na neutrální britský. Dosáhly toho s pomocí freewarového Oxfordského slovníku, který si samy našly, a tréninkem výslovnosti v daném rozhraní.

Mezi lety 2006 - 2010 (již jako profesor na univerzitě v Newcastle) se Mitra zabýval experimenty testujícími limity systému samostatného počítačového učení. Tyto experimenty bývají někdy nazývány Beyond Hole-in-the-Wall (po díře ve zdi).

Kalikuppamský experiment
Skupina náhodně vybraných 12-ti letých tamilských dětí, které neuměly anglicky, dostala na dva měsíce k dispozici materiál o biotechnologiích. Byl v angličtině. Mitra chtěl dokázat, že na některé oblasti vzdělávání je učitel zapotřebí. Po dvou měsících Mitra zjistil, že v didaktických testech (GCSE – akademická kvalifikace hodnocení předmětů) získaly děti 30 % skóre. Tento překvapivý výsledek vedl Mitru k opakování pokusu za lehce odlišných podmínek.

Do třídy uvedl v pedagogice i biotechnologiích nevzdělanou asistentku. Jejím úkolem bylo projevovat zájem o činnost dětí, za všechno je chválit a povzbuzovat je k další činnosti. Děti dosáhly 50 % skóre GCSE, což je pro srovnání stejný výsledek jako u dětí, které byly na soukromé škole vyučovány učitelem, odborníkem na biotechnologie.

Soudě podle jedné z testových otázek, jednalo se v testech především o zjišťování prostých faktů. Děti, které se učily samy, sice dosáhly stejných výsledků jako jejich vrstevníci ze soukromých škol, ovšem v otázkách typu: Rozeznejte typ nukleové kyseliny, víte-li, že počet adeninů a thyminů je stejný jako počet guaninů a cytosinů. Při výuce je přitom vhodné propojovat fakta s konkrétním světem dětí, což skutečný učitel pravděpodobně dovede mnohem lépe. Právě vzájemné souvislosti mezi jednotlivými částmi učiva a jejich aplikace na reálný život bohužel nebyly testem zjišťovány.

Bylo ale dokázáno, že jsou děti schopny se z počítače naučit značnému množství učiva v přítomnosti někoho, kdo plní funkci asistenta/tky. (Tu může dělat kdokoli bez požadavků na vzdělání, čímž se opět snižuje znevýhodnění dětí v určitých oblastech světa.)
 
Gatesheadský experiment (2009)
V roce 2009 Mitra uskutečnil ve městě Gateshead ve Velké Británii další pokus. Žáci rozdělení ve skupinkách po čtyřech sdíleli jeden počítač. Za úkol měli zodpovědět šest poměrně složitých otázek. Pravidla byla snadná. Kdokoli mohl opustit skupinu a přidat se k jiné. Žáci mohli chodit pro inspiraci k dalším skupinám a pak se vracet s nápady do své mateřské skupiny.

Nejlepší ze skupin vyřešila otázky za 20 minut. Nejméně úspěšná za 45 minut. Přičemž používaly školní informační systém, Google, Wikipedii apod. Aby Mitra dokázal, že se žáci něco naučili, zadal jim po několika měsících test se stejnými otázkami. Žáci jej tentokrát měli vyřešit bez pomoci počítače. I po tak dlouhé pauze byli všichni schopní otázky zodpovědět!
Nestálo by za pokus vyzkoušet něco takového v běžné třídě pouze jako jinou formu vyučování?

Výsledek je přikládán fotografickému druhu paměti, kterou děti používají při vzájemné spolupráci. Druhým faktorem je zaujetí dětí. Podle jejich učitele o otázkách diskutovaly, i když byl experiment už u konce. Mitra se domnívá, že by stejných výsledků nedosáhly, kdyby ze začátku řešily otázky každý na svém počítači (styl 1:1). Prvotní zapálení žáků do práce mohlo být také vyvoláno tím, že po nich aktivitu vyžadoval zvláštně vypadající pán mluvící angličtinou s cizím přízvukem a navíc v neobvyklých podmínkách.

Longbentonský experiment
Tento experiment byl proveden ke zjištění ambicí 10-ti letých dětí. Předpokladem bylo, že ambice dětí jsou ovlivněny pouze jim známými vzory. Tyto děti ovlivněné masovou kulturou chtěly být v budoucnu fotbalisty nebo modelkami. Poté, co byly dětem promítány pořady o známých postavách historie a děti měly samy k dispozici další materiály k danému tématu, došlo ke značně změně jejich zájmů.

Mitra ve videu na Moodle Moot UK zmiňuje vliv, který by mohla média mít na ambice mladých diváků. Tímto způsobem by bylo možné změnit negativní postoj veřejnosti k určitým oborům, např. chemii.

Turínský experiment (2010)
Mitra navštívil třídu 10-ti letých Italů (nemluvili anglicky). Na tabuli v angličtině napsal otázku – Proč vyhynuli dinosauři? – a čekal na reakci dětí. Děti použily překladače na Googlu a za 15 minut odpověděly, opět v angličtině. Zodpovědět další otázku – Kde je Kalkata? – trvalo dětem 10 minut. Následovala složitější otázka – Kdo byl Pythagoras a co dělal? Za 20 minut našly velmi podrobný materiál k Pythagorovu životu i dílu.

Spokojí se s každou odpovědí? Podle čeho se ve výběru, pokud vůbec vybírají, orientují?
Výsledkem je důkaz schopnosti dětí najít určité informace i v cizím jazyce. Mitra dokonce při své přednášce vtipkuje o tom, co by děti mohly dokázat, když už za 30 minut znají „všechno“ o Pythagorovi a za dalších 30 minut o teorii relativity.

Těmito výsledky se dostáváme k hranici použitelnosti podobného způsobu učení. Děti jsou sice schopny získat určitou informaci, ale nedokáží ji kriticky zhodnotit. Žáci sice informace našli, ale nevědí, jak moc se na ně spolehnout. Sám Mitra uvádí, že nejde o hluboké znalosti a pro další pokrok je zapotřebí (lidského) zprostředkovatele dalšího poznání.

Tento styl výuky je řešením pro zmiňované oblasti s těžko dostupným vzděláním, avšak jen do určitého věku. Pokročilejší verze Hole-in-the-Wall již využívá tzv. kiosek. Ten je uzpůsoben tak, aby se tam dětem starším 12-ti let sedělo už méně pohodlně. (viz obrázek kiosku v 1. části článku). Tyto děti již potřebují pokročilejší výuku, třeba podpořenou někým z vnějšku. Jakým způsobem toho lze dosáhnout, bude popsáno dále.

SOLEs
Modernizací hardwaru, funkcí a prostředí z experimentu Hole-in-the-Wall vzniklo tzv. SOLE (Self Organised Learning Environments – samostatně se organizující výukové prostředí). Děti jsou zde organizovány do samostatně pracujících skupin po čtyřech typicky s jedním počítačem a v ideálním případě navíc s vlastním dataprojektorem.
 
aa
Ukázka z videa dostupného na cnn.com
 
V souvislosti se zvyšováním kvality SOLE Mitra využil svého mediálního vlivu a oslovil britské penzisty, aby mu poskytli 1 hodinu svého času týdně. Přihlásilo se 200 lidí, z nichž podle kvalifikace vybral 40. Ti pak byli hodinu týdně dostupní na skypu pro skupiny dětí v SOLEs, často vzdáleni i několik tisíc kilometrů. Za poslední rok bylo tímto způsobem provedeno více než 600 online lekcí. Zprostředkovatelé informací (mediátoři) potřebují pouze počítač připojený k internetu. Počítače v SOLE mají standardní programové vybavení.

V rohu obrazovky počítače je navíc umístěna malá ikona. V testovací fázi chování dětí v SOLE se o této ikoně děti dozvěděly, že je nejnudnějším bodem počítače. Jakmile byly bez dozoru, klikaly na ikonu, pod níž byl umístěn kviz. Hádaly odpovědi na otázky a časem zjistily, že je mohou googlovat, a tím si zlepšit výsledek. Docházelo k jejich učení!

Závěr
Prostřednictvím zveřejněných výsledků práce prof. Mitry se nám dostává zajímavého důkazu schopností dětí. Děti se mohou v jistých oblastech vzdělávat, aniž by k tomu bylo zapotřebí fyzické přítomnosti učitele. Praktická aplikovatelnost tohoto přístupu má však, alespoň prozatím, své hranice. Profesor Mitra se přesto domnívá, že je možné zavedením zde popisovaných postupů změnit svět k lepšímu. Na vzdělávání 1 miliardy dětí by bylo zapotřebí 100 milionů prostředníků (online mediátorů), 10 milionů SOLE (čili pracovních míst pro čtyřčlenné skupinky dětí), 180 miliard dolarů a 10 let.

Provedené experimenty nepochybně vyvolávají mnoho otázek o nutnosti změny přístupu ke vzdělávání, a to i v rozvinutých zemích. Zde jsou některé z nich:
·         Může počítač nahradit učitele?
·         Za jakých podmínek může být počítač lepší než špatný učitel?
·         Není škoda učitelů na práci, kterou může dělat počítač?
·         Kde je hranice mezi výukou, kterou by měl provádět učitel a výukou, kterou zvládne počítač?
·         Jak skloubit různé způsoby učení, abychom neubíjeli přirozenost dětí poznávat, ale zároveň je vedli k určitým cílům?
·         Jak se bude tato problematika vyvíjet v souvislosti s dalším rozvojem edukačních technologií?
·         ???


(Poděkování za podněty patří všem, kteří se účastnili brain-facebookování o tématu článků.)


Tento materiál byl připraven z těchto zdrojů:
·         Can computers take place of teachers?. CNN, 2010
·         Moodle Moot UK 2010 Videos, 2010
·         MITRA, S. Minimally Invasive Education : A progress report on the "Hole-in.the-wall" experiments. Educational Technology. 2003, 34, s. 367-371. ISSN 0007-1013.
·         PAPERT, S. The Children's Machine : Rethinking School in the Age of the Computer. New York : Basic Books, 1994. ISBN 0-465-01063-6.
·         MITRA, S; DANGWAL, R. Limits to self-organising systems of learning - the Kallikuppam experiment. British Journal of Educational Technology. 2010, 41, 5, s. 672-688. ISSN 0007-1013.
 

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Martin Rusek Ph.D.

Hodnocení od uživatelů

Mira Friedrichová
4. 9. 2011, 22:40
Díky, dobrý článek k zamyšlení.
Bořivoj Brdička
11. 3. 2013, 19:59
Pro případ, že někdo bude Mitru dále studovat, připojuji odkaz na kritický článek Donalda Clarka - Sugata Mitra: Slum chic? 7 reasons for doubt

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Zařazení do seriálu:

Tento článek je zařazen do seriálu Práce Sugata Mitry.
Ostatní články seriálu: