Úvodní stránka
Přehled článků
Odkazník
Metodická pomoc
O Spomocníkovi
RSS RSS
Titulka RVP > Úvodní stránka Spomocníka > Strategie skutečné reformy školství

Ikona informativni

Strategie skutečné reformy školství

Autor: Bořivoj Brdička
Článek je součástí Učitelského spomocníka na adrese http://spomocnik.rvp.cz.
Anotace: Článek popisující kampaň učitelů v USA blogujících za skutečnou reformu školství, jež byla namířena proti záměrům tamního federálního ministerstva školství. Jako příklad je použit příspěvek nadace Edutopia přinášející 6 strategií skutečné reformy.
Klíčová slova: transformace, USA, reforma, školství, Arne Duncan, Ira Socol, Diane Ravitch, Edutopia, #blog4reform
Zařazení do seriálu: Tento článek je zařazen do seriálu Reforma školství v USA.

Ostatní články seriálu:

Text článku:

aaa S nápadem vyhlásit Den blogování za skutečnou vzdělávací reformu přišel bývalý policejní úředník, spisovatel, správce sítě, lektor, specialista na technické pomůcky pro hendikepované a asistent Michigan State University Ira David Socol. Ve svém mimořádně zajímavém blogu SpeedEdChange orientovaném na podporu transformace amerického školství zveřejnil 15. října výzvu (Blogging for Real Education Reform) žádající kolegy o podporu formou blogových příspěvků odrážejících jejich názory na to, jak by změny měly vypadat. Den „D“ byl stanoven na 22. listopadu.

Tato kampaň se snaží reagovat na záměr řídících orgánů USA v čele s federálním ministrem školství Arne Duncanem reformovat školství. Hlavním důvodem je, podobně jako v jiných zemích, jasně deklarovaná potřeba zastavit propad v mezinárodních srovnáních. Postup založený na hodnocení učitelů podle výsledků jejich žáků v národních plošných testech a usnadnění zakládání nestátních škol (tzv.
charter schools) je ovšem velmi kontroverzní. Charter schools pobírají státní příspěvek na žáka, ale nemají povinnost každého přijmout. O záměru pana ministra jsme informovali již v minulém článku Technologická transformace školství v USA pokračuje. Vypadá to, že situace v USA je do určité míry podobná té naší. Markantní rozdíl je jen v implementaci technologií.

Veřejnou debatu značně rozproudil hollywoodský dokumentární film
Waiting for „Superman“, jež měl premiéru 1.října. Jedná se o přímou obžalobu amerických státních škol z neschopnosti připravovat žáky podle požadavků doby. Web filmu nabízí jen upoutávku a záznam tiskové konference, na níž hlavní představitelé odpovídají na otázky novinářů. Více o tom, jak si tito vedoucí představitelé amerického školství onu nápravu škol představují, se můžete dozvědět z manifestu, který 10.října zveřejnil The Washington Post - How to fix our schools: A manifesto by Joel Klein, Michelle Rhee and other education leaders.

Vraťme se ale k Ira Socolovi. Asi už tušíte, že jeho postoj k plánům pana ministra je značně rezervovaný. A ukázalo se, že není sám. V první řadě se celkem pochopitelně ohradily odbory, které jsou mimochodem filmem vykresleny jako jedna z hlavních příčin neutěšeného stavu, protože brání propouštění neschopných učitelů, jichž je údajně poměrně hodně.
Den blogování za skutečnou vzdělávací reformu měl ale zcela jiný kontext. Podpořili ho jednotlivci i organizace, jež mají výhrady vůči tomu, aby byly výukové výsledky posuzovány výhradně na základě plošných testů. Neoficiální mluvčí skupiny se stala profesorka New York University Diane Ravitch.

Je specialistkou na hodnocení kvality škol, zabývá se též porovnáváním amerických charter schools se státními a byla náměstkyní ministra školství za prezidentů Bushe staršího a Clintona. Podle jejího výzkumu nejsou americké státní školy horší než charter schools, spíše naopak. (Pozor, o školách soukromých nepobírajících státní příspěvek se zde nemluví.) Za hlavní důvod zhoršujících se výsledků považuje nedobrou situaci v sociální oblasti. Záměr pana ministra označuje za tichou privatizaci školství. Charter schools, i když ze zákona neziskové, jsou totiž zřizovány soukromníky, firmami i korporacemi. Ty jsou zároveň hlavními podporovateli navrhovaného záměru (k nejčastěji zmiňovaným patří Bill Gates). Máte-li chuť, podívejte se na záznam nedávného vystoupení Diane Ravitch na shromáždění učitelů v Los Angeles.


Informace o Dnu blogování za skutečnou vzdělávací reformu se rychle šířila. Uplatnily se všechny sociální sítě, jen Twitter zaznamenal několik tisíc vzkazů obsahujících dohodnuté označení
#blog4reform. V pondělí 22.11. bylo zveřejněno mnoho příspěvků. Zde jsou dva přehledy odkazů na ně: Blogging for Real Reform - Real Ideas, You Want Ideas? We Have Ideas!. Bylo jich tolik, že ani není možné je všechny přečíst. Většina se zabývá hlavními principy, které by opravdová reforma školství měla mít. Za všechny alespoň 6 nejdůležitějších v podání tak seriozní organizace, jako je nadace Edutopia, jež se reformou zabývá již 19 let, vyhodnotila stovky metodických postupů a mluvila s tisícovkami učitelů, žáků, rodičů i řídících pracovníků (na Spomocníkovi např. Kuchařka Edutopia pro rozjezd informační výchovy nebo Technologiemi posílená individualizace výuky).

1. Komlexní hodnocení.
Všichni (???) víme, že využití plošných standardizovaných testů jako jediného zdroje hodnocení žáků a učitelů (tzv.
High-Stakes Testing) má v mnoha ohledech katastrofické následky. Mohou být nanejvýš jedním z prvků komplexního hodnocení. Edutopia ve své sekci Comprehensive Assessment nabízí formou článků a videí mnohem vhodnější alternativy formativního i sumativního hodnocení. Takové, o nichž je zmínka např. též ve všeobecně přijatých Technologických standardech ISTE pro učitele. V našich podmínkách je, kromě samotného portálu RVP, velmi vhodným zdrojem informací projekt Cesta ke kvalitě.

2. Mezipředmětové vztahy.
Propojování učiva různých předmětů umožňuje žákům pochopit souvislosti. Sekce Edutopie nazvaná Integrated Studies ukazuje, jak na to. Naznačuje, jak řešit problémy s rozvrhem, potřebou spolupráce mezi učiteli, větším flexibilním nasazením. Jedná se o totéž, co náš RVP nazývá průřezovými tématy.

3. Projektově orientovaná výuka (Project-Based Learning).
Jedná se o dynamické výukové postupy, během nichž žáci řeší skutečné problémy, s nimiž se v životě setkávají
. Výzkumy potvrzují, že žákům tato cesta poznávání vyhovuje mnohem více, než tradiční výuka orientovaná na učebnice (viz Does PBL Work?). Kromě vlastního poznání buduje projektově orientovaná výuka též zájem, sebedůvěru a schopnost týmové spolupráce, což jsou přesně ty kompetence, které budou žáci v životě potřebovat nejvíce. Pokud byste nevěděli, jak začít, nechte se inspirovat třeba eTwinningem.

4. Sociálně a emocionálně orientovaná výuka (Social and Emotional Learning).
V současné době je velmi důležitou složkou výchovy trénování schopnosti ovládat své emoce, řešit konflikty, chovat se nenásilně, převzít zodpovědnost za svá rozhodnutí. Výzkumy (např.
CASEL) ukazují, že vhodně koncipovaná sociálně a emocionálně orientovaná výuka vede ke snižování agrese a násilí mezi dětmi, zlepšování výukových výsledků a ke zvýšení schopnosti uplatnit se v pracovním procesu.

5. Další vzdělávání učitelů (Teacher Development).
Změny, které doprovázejí vývoj školství ve 21. století, vyvolávají silnou potřebu přístupu učitelů k nejnovějším informacím. Právě toto je hlavním posláním Edutopie. Příslušná sekce nabízí nepřeberné množství článků a videí pro začátečníky i pokročilé. Srovnání s posláním a funkcí našeho portálu RVP je nasnadě.


6. Integrace technologií (Technology Integration)
je nedílnou součástí moderní výuky. Vhodné postupy umožňují mnohem efektivněji dosáhnout požadovaných výukových cílů. Podle Edutopie má 4 hlavní komponenty: aktivní zapojení, práce ve skupinách, průběžná zpětná vazba, spojení se skutečnými odborníky mimo školu. Nechcete-li ztratit kontakt s nejnovějším vývojem v této oblasti, nezapomeňte do svého osobního vzdělávacího prostředí zařadit kromě jiných informačních zdrojů též našeho Spomocníka.

Není pochyb o tom, že Edutopia má lví podíl na tom, že si skutečnou reformu školství vůbec dokážeme představit. Její informační zdroje ukazují, kudy vede cesta. Za totéž bychom měli poděkovat i Ira Socolovi, jehož nápad pomohl problematiku transformace školství zviditelnit. Bez toho, že podstatu pochopí i veřejnost se „skutečná reforma“ nikdy nemůže podařit. Domnívám se, že mnohé z toho, co zde bylo řečeno o Spojených státech, platí beze zbytku i v našich podmínkách.
zdroje:
· Ira David Socol - Blogging for Real Education Reform, SpeedEdChange, October 15, 2010
· Arne Duncan - Making Real Progress on School Reform, Ed.gov, November 22, 2010
· Betty Ray - Edutopia's Six Strategies for Reform, EDUTOPIA, November 22, 2010
· Ira David Socol - Blogging for Real Reform - Real Ideas, SpeedEdChange, November 22, 2010
· Paula White - You Want Ideas? We Have Ideas!, Cooperative Catalyst, October 29, 2010
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
 
INFO
Publikován: 06. 12. 2010
Zobrazeno: 7107krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

9 uživatelů Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
BRDIČKA, Bořivoj. Strategie skutečné reformy školství. Metodický portál: Články [online]. 06. 12. 2010, [cit. 2016-06-30]. Dostupný z WWW: <http://spomocnik.rvp.cz/clanek/10253/STRATEGIE-SKUTECNE-REFORMY-SKOLSTVI.html>. ISSN 1802-4785.
Doporučte materiál
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
Autor: Jan ZouharVloženo: 07. 12. 2010 09:30
Díky za velmi zajímavý pohled za hranice. To je vždy inspirující. Našel jste spoustu shod s naší situací. Souhlasím. Ale je tu i jeden rozdíl: pasivita našich učitelů. Čímpak to asi je?
Autor: Jiří ŠperlVloženo: 07. 12. 2010 10:24
Také vidím dost společného s naší současnou školou. Ale ve všech jmenovaných principech reformy vidím jisté rezervy. Mimo jiné v bodě 5. Tedy v dalším vzděláváním učitelů. Na jedné straně je na učitele vyvíjen tlak navštěvovat různá školení (loni jsi nikde nebyl, letos musíš někam jít; toť nařízení nejmenovaného ředitele) a na druhé straně je mnoho školení, kurzů a dalších aktivit nevhodných i špatně připravených (tvrdí kolegové). Mnohdy je to jen tahání peněz ze školského zařízení. Ve finále to na mě působí spíš jako splnění nějakých kvót pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Čím víc budeme mít proškolených učitelů, tím budeme lepší škola. No tudy cesta rozhodně nevede. Naštěstí je čím dál víc učitelů, kteří se samovzdělávají i mimo organizované kurzy a školení. A tom vidím budoucnost. Ve vlastní chuti a aktivitě.
Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 07. 12. 2010 13:43
Když už mluvíme o tom formálním zvyšování kvalifikace, to poslední, čeho bych se chtěl dočkat, je shánění razítek na certifikáty kvůli postupu v rámci karierního řádu. Chybí málo, a místo tabulek odstupňovaných podle věku budeme mít tabulky řídící se razítky. Souhlasím - ať žije vlastní aktivita! Někdo ale bohužel vždy bude hodnotit a rozhodovat.
Autor: jan SuchýVloženo: 07. 12. 2010 14:39
Velice se mi líbí myšlenka využití blogování pro zjištění všeobecného mínění o kvalitě vyučování, vyučujících a vzdělávaných. Je otázka, zda bude někdo schopný, kdo tyto poznatky zpracuje a využije k nějakému dalšímu užitku. Nebo zmizí v zapomnění jako další miliony blogů. Se zmíněnými kompetencemi souhlasím a o soukromích vzdělávacích kurzech pro učitele mám také určité pochybnosti. Vnitřní motivace je na prvním místě.
Autor: Pavlína HublováVloženo: 07. 12. 2010 16:58
Opravdu velmi zajímavé čtení. Děkuji. Divím se, že největší potřebu komentářů vyvolává bod č. 5. Já mám pocit, že všechny body hovoří o českém školství. Tak fajn, víme, kde nás tlačí bota. Co s tím můžeme udělat?
Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 07. 12. 2010 18:53
Paní Hublová, kdyby se všichni mohli pochlubit alespoň zlomkem vašich aktivit (http://inapadnik.blogspot.com/), měli bychom vystaráno. Přiznejme si neskromně, že děláme maximum. A je nás pořád víc a víc. Bohužel pořád málo. Bez systémové podpory se podle teorie inovační difuze nedostaneme dál, než na úroveň nadšenců inovátorů (http://it.pedf.cuni.cz/~bobr/role/ka94.htm#diffusionism). A těch je nanejvýš 2.5%.
Autor: Ondřej NeumajerVloženo: 07. 12. 2010 21:30
>Čím víc budeme mít proškolených učitelů, tím budeme lepší škola. No tudy cesta rozhodně nevede. Já si myslím, že ta Vaše věta platí. Samozřejmě, nemá jít o proškolené, ale o vzdělané/vzdělávající se učitele. Také mám jistou výhradu ke komentáři dr. Brdičky, že by nemělo jít o shánění razítek. Ano, nemělo. Ale na druhou stranu, pokud nebude kariérní řád, který bude systémově řešit soustavné povinné vzdělávání učitelů (různými formami a metodami včetně portfolií atp.), tak lze patrně jen těžko očekávat, že nastanou výraznější změny v učitelstvu a nějaká "skutečná" reforma. Nicméně i tak je vzdělávání "jen" jedním z podmínek transformace. ON
Autor: Petr KoubekVloženo: 07. 12. 2010 22:15
Až bude vyškolený a dále se vzdělávající (to je to slovo) učitel, který ale hlavně to, co se naučil v kurzu, ihned zařazuje do výuky a je to prokazatelné (...), stát stát :-) peníze na jeho ohodnocení (kariérní řád), úřady dohlédnou na to, aby školili ti, co mohou učitelům něco dát, a školení budou dlouhodobější, více do hloubky a budou přinášet efekt ve výuce, ve spolupráci v rámci školy a pod. A možná přivede i ty aktivnější učitele. Přijdou, když bude učitelování perspektivní a ctihodné zaměstnání!
Autor: Mgr. Lenka ŘíhováVloženo: 07. 12. 2010 22:34
"Nechcete-li ztratit kontakt s nejnovějším vývojem v této oblasti, nezapomeňte do svého osobního vzdělávacího prostředí zařadit kromě jiných informačních zrojů též našeho Spomocníka" ...naprosto souhlasím a za "spomocnické" sdílení informací a podporu moc děkuji
Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 07. 12. 2010 22:43
Musím reagovat na kolegu Neumajera. Pokud můj příspěvek vyzněl tak, že jsem proti kariernímu řádu, je to chyba. Nejsem! Již mnoho let je propaguji. Jen jsem se snažil připomenout, jak může takový dobrý záměr skončit. Slovensko je příkladem. Teď po zveřejnění PISA 2009 je vše ještě zřetelnější. Pokud převládne přesvědčení, že je veškerá snaha o reformu krok špatným směrem, Pánbůh s námi! Zdá se, že tento článek je čím dál tím aktuálnější. Nikdo si nevšiml, že návrat do starých kolejí je prostě nemožný. Mezitím uteklo v řece mnoho vody a děti jsou úplně jiné. Nikdo nevěnuje pozornost tomu, co vlastně PISA testuje. Jsem hodně zvědavý, jak budou ty naše testy kompatibilní, ale mám opravdu velké obavy. I kdyby naše testy byly špičkové, stejně neověří vše, co má být cílem výuky. Ten zbytek zde popsaný v 6 bodech se prostě vypustí. Pokud k tomu dojde, nejenže se v PISA nezlepšíme, ale zásadním způsobem se proviníme na dětech.