Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > 10 principů internetové bezpečnosti škol
Odborný článek

10 principů internetové bezpečnosti škol

9. 6. 2008 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Doporučení pro zajištění internetové bezpečnosti škol od od vedoucích představitelů dvou školských obvodů ze Spojených států.
Výukovou činnost si v současné době bez internetu již neumíme představit. V praxi však často narážíme na problém, jak zajistit, aby bylo možné internet k výuce využívat, a zároveň zabránit jeho zneužívání nejen ve školách ale všude, kde k němu mají děti přístup.

Pro mnohé z nás možná může být zajímavé, jaká doporučení pro zajištění internetové bezpečnosti dávají školám vedoucí představitelé dvou školských obvodů ze Spojených států - Sharnell Jackson z Chicaga a Miguel Guhlin ze San Antonia v Texasu:

1. Správné nastavení bezpečnostních prvků použitých technologií.
Jedná se o specializované technické záležitosti jako je např. zabezpečení přístupu přihlašováním, šifrováním apod. Důležitou součástí systému musí být též filtrování s průběžně aktualizovaným seznamem blokovaných adres. Do aktualizace je třeba zapojit učitele prostřednictvím online formulářů žádostí o zablokování či odblokování určitých stránek. Chicago používá pro komplexní ochranu všech obvodních počítačů Virex pro Macintoshe a Trend Micro OfficeScan pro PC.

2. Osvěta pro rodiče.
Školský obvod San Antonio připravuje sérii lekcí a prezentací určených rodičům, které budou doplněny několika specializovanými videi 10 až 20 minut dlouhými, jež budou rodičům promítány na schůzkách a budou též volně k dispozici na internetu a na CD.

K základním pravidlům doporučovaným rodičům patří:
· používat technologie k posílení rodinných vztahů;
· při podezření na nevhodné využití přemístit počítač z pokoje dětí do obýváku;
· učit děti nesdělovat nikomu osobní údaje a přístupová hesla (ani příteli);
· používat software pro monitorování a filtrování;
· prostřednictvím monitorování sledovat obsah stránek dětmi navštívených;
· dojde-li k útoku ze sítě, uložit a vytisknout všechny důkazy, a pak se obrátit pro pomoc na odborníky (kontakty pro ČR byly publikovány na konci tohoto článku - Etický kodex pro práci žáků a učitelů s informacemi).

3. Použití existujících programů zabývajících se internetovou bezpečností.
V Chicagu pracují s organizací i-SAFE podporovanou americkým Kongresem. Ta poskytuje komplexní podporu žákům, učitelům i rodičům. Její hlavní zásadou je spojovat problematiku internetové bezpečnosti především s budováním zájmu společnosti, a teprve v druhé řadě s blokováním a filtrováním. Pro školy vytvořila specializovaný vzdělávací plán, poskytuje právní poradnu a prostřednictvím online videa předvádí, co se může stát, když žáci nedbají na bezpečnost a komunikují s neznámými lidmi.

U nás v Evropě máme podobný program finančně podporovaný Evropskou Komisí. Jedná se o
Safer Internet, o němž jsme informovali již několikrát. Celkem novým zdrojem informací a materiálů pro výuku s naším tématem souvisejících je portál EUN TeachToday, jež bude k dispozici i v češtině.

4. Jasně daná pravidla chování.
Většina škol si je vědoma nutnosti specifikovat pravidla chování při využívání školních počítačů. Jejich porušení se dá potom snadněji identifikovat a sankcionovat. Bývá proto zvykem je vpravit do smlouvy s žáky, kterou podepisují též rodiče. V ní je uvedeno, jakým způsobem se trestá ten který prohřešek. Typickým trestem může být např. omezení přístupu do internetu na určitou dobu, informování rodičů, podmínečné vyloučení apod. (viz příklad).

5. Systém včasného varování.
Vzhledem k tomu, že informace o porušení pravidel je považována za veřejnou, zavedli v Chicagu ještě mnohem drastičtější opatření. Otevře-li kterýkoli z uživatelů školní počítačové sítě web s nevhodným obsahem, ozve se siréna tuto skutečnost oznamující. Houká tak dlouho, dokud není prohlížení ukončeno. Na obrazovce příslušného počítače se objeví zpráva. Každá taková událost je pochopitelně zároveň oznámena správci sítě. Toto opatření se týká nevhodného obsahu jinak neblokovaných webů jako je např. MySpace nebo YouTube.

6. Učitelé jako součást virtuálního světa.
Je třeba přesvědčit učitele, aby se zapojovali do podobných činností, jaké na internetu dělají děti. Povinností zřizovatelů škol je učitelům pomoci překonat ostych stát se digitálními domorodci. Za tímto účelem je třeba jim poskytnout školení a budovat soustavnou online podporu. V San Antoniu například úspěšně realizovali projekt SCRIBE, v jehož rámci se učitelé učili prostřednictvím blogu či podcastu vyprávět příběhy (podobně, jako se to u nás dělá v rámci eTwinningu – viz Dejme se do vyprávění digitálních příběhů!).

7. Využití všech možností poskytnutých současným rozvojem technologií, ale nejlépe v chráněném prostoru.
Mnoho dnes běžně používaných služeb sociálních sítí je uživatelům k dispozici zdarma na veřejně přístupných serverech. Běžně tam dochází ke kontaktu s cizími lidmi. Proto odborníci doporučují raději nepoužívat tyto veřejné služby a nainstalovat potřebné nástroje přímo na školní nebo obvodní servery. V San Antoniu například za tímto účelem nainstalovali volně dostupný open source blogovací systém b2evolution.

8. Integrace archivu obrázků.
Podobně jako v předchozím případě je rozumné nainstalovat si vlastní archiv obrázků ukládající jak fotografie pořízené učiteli či žáky, tak případně další materiály pro potřebu žákovských prací. Veřejné archivy fotek (jako Flickr) představují díky existenci nevhodného obsahu značné bezpečnostní riziko. Obvod San Antonio například používá open source software Gallery.

9. Úložiště informací.
Vzhledem k existenci velkého množství různých možností, jaký aktuální nástroj lze pro výuku použít, je užitečné založit místo, kde by byly ukládány informace o různých úspěšných řešeních pro potřeby ostatních.

10. U sociálních sítí je kritické zapojení rodičů.
Technicky zdatní žáci nakonec vždy najdou způsob, jak obejít zákazy a blokace, ať už ve škole nebo doma. Neměli bychom jim to ale usnadňovat víc, než je nutné. Rodiče jsou těmi, kdo poskytují dětem práva pro ovládání domácích počítačů. Jsou tudíž také zodpovědní za to, jaké aktivity děti v prostředí internetových sociálních sítí vyvíjejí.
zdroje:
Sheila Riley - Ten Tips for Internet Safety, SchoolCIO, February 15, 2007
Ryan E. Winter, Robert J. Leneway - Terror in the Classroom: What Can be Done?, SchoolCIO, April 22, 2008

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.