Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Alternativní komunikace jako prostředek vzdělávání
Odborný článek

Alternativní komunikace jako prostředek vzdělávání

21. 10. 2010 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Jan Koucun

Anotace

Článek popisuje možnosti využití technologií při komunikaci s mentálně-somaticky postiženými žáky.
Zavítal jsem onehdy do jedné speciální školy opravit pár závad na počítačové síti a během přestávky si povídám s kamarádem, speciálním pedagogem. Z ničeho nic Radek vstane, jakoby jej někdo volal, jde naproti přijíždějícímu vozíku, na kterém sedí Jirka, a říká mu: „Ahoj Jirko, copak potřebuješ?“ Jirka něco zamumlá, hlavou pohybuje ze strany na stranu a naráží s ní na jakousi zkroucenou tyč. Radek přijde až k Jirkovi, dotaz zopakuje a přitom něco ťuká jedním prstem na notebooku, který má Jirka u vozíku. Po chvilkové výměně jakýchsi sdělení se oba vzdalují.

Jirka má mentálně-somatické postižení, nesrozumitelně se pokouší hovořit, je odkázán na elektrický vozík, který ovládá jednou rukou, i když ji nemá plně funkční. Na vozíku má přichycen dvoupolohový snímač, který ovládá hlavou. Ten má podobu ohebné kovové tyče (husího krku). Pomocí hlavy Jirka s touto tyčí manipuluje, a tak dochází k spínání a ovládání komunikačního software. Tento snímač je napojen na speciální krabičku, která bezprostředně, přes USB port, komunikuje s programem ACKeyboard v počítači.

Takto Jirka komunikuje s okolím a okolí zase s ním. Jeden den v týdnu dochází na integraci do běžné základní školy, což má pro něho obrovský význam. A to jak v poznávání nových věcí, tak v sociální komunikaci a interakci s kamarády. Stejně tak je toto setkávání přínosem pro jeho spolužáky, kteří s ním rádi komunikují. Zpočátku to pro ně bylo nezvyklé, ale během krátkého času se naučili Jirku brát s naprostou samozřejmostí.

A pro učitele? Dovedu odhadnout, že naprostá většina jich je adaptabilních, jinak by ani svou profesi nemohli dělat. Učitel zadává Jirkovi úkoly, které může řešit přímo přes tento alternativní komunikační prostředek, případně pomocí asistenta, který jezdí na integraci s ním.

Program ACKeyboard byl vytvořen pro potřeby lidí s problémem v komunikaci, ať se jedná o lidi po úrazech, o lidi s dětskou mozkovou obrnou, či různými kombinacemi poruch a postižení, kdy bylo z jakýchkoliv příčin porušeno centrum řeči.

Najde uplatnění i při integraci postiženého dítěte do běžné školy. Mnoho učitelů může mít obavy z toho, jak zvládat komunikaci s žáky s postižením, a proto sami nedávají podněty pro začlenění těchto dětí do tříd. Ve skutečnosti to s využitím vhodného komunikačního programu není tak těžké. Přítomnost hendikepovaného žáka ve třídě může být dokonce vysloveně přínosem pro všechny.

ACKeyboard využívá principu komunikačních tabulek. To znamená, že každá tabulka má svůj význam (tematický okruh). Například jedna bude vyjadřovat činnosti (jezdit, hrát, počítat, atd.), další bude o jídle (rohlík, dort, jablko, atd.), o oblečení (svetr, kalhoty, tričko, atd.), a tak podobně. V těchto tabulkách je mřížka s obrázky, které představují daný význam, symbol, pomocí něhož dochází k vlastní komunikaci. Může to být vlastní obrázek, fotka, piktogram, slovo, věta, cokoliv, co má nějaký význam či pojmenování.

Pokud uživatel nedokáže pracovat s myší, použije módu, v němž se kurzor po jednotlivých obrázcích pohybuje automaticky. Je třeba jen stisknutím spínače zastavit pohyb kurzoru na správném symbolu. Po stisku spínače se ozve zabudovaným hlasovým syntezátorem generovaný zvukový výstup. Zároveň se vybraný obsah sdělení vypíše na displeji – je to dobré pro kontrolu, ať už pro komunikující osobu, či pro jeho komunikačního partnera. Tabulku symbolů je vhodné nastavit tak, aby se v ní daný jedinec orientoval a byl schopen ji ovládat. Proto se tabulky dělají nejprve menší (3x3 symbolů) a později se případně mohou rozšiřovat.

V tabulkách se objevují témata od denních potřeb až např. po vyučované předměty. Vše závisí na kreativitě rodiče, asistenta, pedagoga, kamarádů, prostě kohokoliv, kdo bude chtít pomoci rozvíjet komunikační rozsah a schopnosti jedince.

Pokud bychom toto aplikovali do školního prostředí, tak by tabulky mohly nést například označení. Matematika, Zeměpis, Přírodopis či Informatika. V případě matematiky je to celkem jednoduché. Symboly (obrázky) by odpovídaly číslům a operandům, tedy 0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, +, -, x, /, =, apod. Jako symbol se uplatní jednoduchý obrázek nebo třeba fotografie. K výrobě lze proto použít třeba běžný digitální fotoaparát.

Program se může ovládat pomocí různých technologií, které jsou vytvořeny pro individuální potřeby osob se zdravotním postižením. Vše se odvíjí od motorických možností jedince. Mohou to být spínače v podobě běžných věcí jako je myš a klávesnice, speciální tlačítko nebo jakýkoliv polohovací/spínací systém na ruční, hlavové, hlasové, dechové, oční či jiné ovládání použitelné pro daný komunikační interface (viz Půjčovna pomůcek).

Vzdělávací technologie dovolují individualizovat výukové postupy tak, že každý žák může jít svou vlastní cestou (viz Technologiemi posílená individualizace výuky). V případě hendikepovaných je sice dostupnost vhodných pomůcek a nástrojů nezbytná, mnohem důležitější je ale role učitele. Musí být schopen tvořivým způsobem upravit komunikační prostředí tak, že i integrované dítě s postižením bude schopno napsat výsledek příkladu, doplnit správně i/y, najít Amazonku na mapě, atp. Prostředky k tomu jsou, jen je třeba je umět správně využívat. Jednou z možností je zdánlivě obyčejný komunikační software jakým je ACKeyboard.

A co říci závěrem?

Jednou jsem opět zajel opravovat závady na počítačové síti do stejné školy. Hledám kolegu, kterému jsem potřeboval něco nahrát na počítač. Místo něho potkám Jirku, a tak mu říkám: „Ahoj Jirko, neviděl jsi Honzu?“ A přitom hledám slova na notebooku a ťukám na symboly:
Komunikace1

 

Jirka odpověděl: „Ahoj. Neviděl!“
Komunikace2

 

Tak mu říkám: „Až potkáš Honzu, řekni mu, že ho hledá člověk od počítačů.“ A ukazuju mu, že ten obrázek počítače jsem já. Protože Jirka neví, jak se jmenuju.
Komunikace3

 

Jirka přikývne, usměje se a jede dál.
Článek vznikl za přispění Mgr. Radka Řeháka, speciálního pedagoga ZŠ Svítání Pardubice, který má praktické zkušenosti s tímto zařízením za což mu děkuji. Recenze po odborné stránce se ujala členka autorského týmu ACKeyboard Mgr. Jana Šarounová, za což jí též děkuji. Bližší informace na www.alternativnikomunikace.cz.
Poznámka:
Tento příspěvek vznikl jako výstup předmětu Didaktika informační a komunikační technologie 02 na Katedře informačních technologií a technické výchovy UK Praha, Pedagogická fakulta.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Jan Koucun

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.