Úvodní stránka
Přehled článků
Odkazník
Metodická pomoc
O Spomocníkovi
RSS RSS
Titulka RVP > Úvodní stránka Spomocníka > Mým učitelem je počítač

Ikona informativni

Mým učitelem je počítač

Autor: Ondřej Solnička
Tento článek vznikl jako studentská práce
Článek je součástí Učitelského spomocníka na adrese http://spomocnik.rvp.cz.
Anotace: Zpráva o studii ministerstva školství v Coloradu (USA) o zjištěných rozdílech ve výukových výsledcích žáků tradičních a online škol nejen v tomto státě.
Klíčová slova: tradiční školy, online školy, Colorado, USA, plošné testy, virtuální školy

Text článku:

Mnohem více dětí než v minulosti, „chodí“ do školy ve svém pokoji, ložnici, nebo kuchyni. Výsledkem je radikální změna funkce školy.

Na podzim 2011 prošla tiskem ve Spojených státech zpráva o studii ministerstva školství Colorada (Summary Report of the Operations and Activities of Online Programs in Colorado), která nevyzněla pro stále více zaváděné online školy příliš dobře. Možná, že by některá fakta mohla zaujmout i české učitele.

Co je to online kurz?
V dnešní době se v USA stále více přehodnocuje fakt, co to znamená chodit do školy. Mnoho žáků či studentů dnes může navštěvovat některé kurzy a předměty z pohodlí domova. Třeba Virginia v nedávné době schválila 13 nových on-line středních škol. Florida začala dokonce vyžadovat, aby všichni žáci veřejných středních škol, měli alespoň jeden kurz povinně „on-line“. To proto, aby byli lépe připraveni na vysokou školu, kde se tento typ výuky běžně používá. Stát Idaho bude brzy vyžadovat dokonce kurzy dva. V Georgii používají nový výukový systém, který dovoluje středoškoláky plně do výuky zapojit i prostřednictvím smartphonů. Již třicet amerických států nabízí studentům online alternativu tradičních prezenčních kurzů. Otázkou však je, zda je tento typ vzdělávání pro žáky základních a středních škol vhodný.

Jsou online kurzy tak dobré, jak je prezentují jejich zastánci?
Ukazuje se, že studenti zapsaní pouze do online školy, mají prokazatelně horší výsledky ve standardizovaných testech a mají rok od roku nižší šanci na akademický postup, než jejich vrstevníci, kteří navštěvují prezenční výuku. Kritici se též obávají, že si děti při nadměrné účasti v online kurzech nevytvoří schopnost se správně socializovat. Zastánci naopak tvrdí, že online vzdělávání může ušetřit peníze, a tím rozšířit nabídku vzdělávacích programů na míru každému studentovi. Někteří stoupenci online škol tvrdí, že neuspokojivé výsledky jsou způsobeny tím, že je v online školách zapsáno příliš mnoho žáků, kteří předtím měli problémy ve školách tradičních.

Alison Brown, matka tří dětí, říká, že její syn který navštěvuje mateřskou školu, již umí číst a při nástupu do školy by ho spolužáci brzdili. Proto se rozhodla přihlásit syna do online školy, kde bude mít možnost rychle postoupit do vyšších ročníků. I její starší syn, který je v první třídě, studuje online. Paní Brownová zřídila v suterénu svého domu, malou domácí školu, kde mají její synové možnost komunikovat s učiteli. Sama říká, že oba chlapci jsou velmi spokojení a hodlá je v online škole nechat nejméně několik příštích let.

Porovnání tradičních a online škol ve výsledcích povinných plošných testů žáků 3.-10. ročníků v Coloradu v roce 2010

V Miami na iPrep akademii pracují studenti ve volných učebnách. „Nikde žádné dveře, lavice nebo příčky. Je zde naopak spousta lehátek a pohovek. Učitelé zde mají krátké přednášky a nabízí pomoc každému individuálně. Většina učení je ale řízena online.“ Alberto Carvalho, inspektor škol Miami dále říká: „Pokud se vám to zdá divné, tak je to proto, že to divné opravdu je“. Sám však nevidí žádný důvod v tom, nutit „iPod generaci“ přizpůsobovat se 300 let starému neměnnému modelu školní třídy. To dokresluje výpověď 14 letého Noaha Schnack, který říká, že rád vyjadřuje svoje myšlenky pomocí klávesnice, namísto přeplněných tříd.

V našich úvahách přitom záměrně vynecháváme finanční kalkulace, které jednoznačně hovoří pro online vzdělávání.

Jsou kritické názory oprávněné?
Kritici říkají, že cyber vzdělávání do jisté míry utilitarizuje snahu žáka. (Naučím se obsah a jedu dál!) Důležitý kontext vědomostí z toho všeho vypadává. Vede to pak k nedostatku konfrontace vlastních názorů a nedostatku strachu, který je také do jisté míry motivující. Děti nemusí tolik riskovat a mají méně starostí. To vše vede k devalvaci schopností, které žák získá v tradičních školách. Podle Jonathana Zimmermana, profesora historie vzdělávání na New York University: „školy učí lidi občanství, jak vyjít se svým okolím, jak porozumět ostatním a jak tolerovat odlišnosti“. Dennis Van Roekel, prezident Národní vzdělávací asociace (největšího amerického svazu učitelů) říká, že jeho organizace se staví proti online školám, ale podporuje integraci virtuálních lekcí do procesu učení. „Je zřejmé, že všichni chceme ušetřit peníze, ale nahradit učitele online vyučováním je chyba.“

V USA chtějí ovládnout trh s cyber vzděláváním dvě velké firmy - K12 a Connections Academy. V oblasti základního a středního vzdělávání zdvojnásobily v poslední době svůj podíl na trhu, ale v kvalitě poněkud pokulhávají. Např. Colorado Virtual Academy, která využívá služeb K12, vykazovala zpočátku docela slušné výsledky při testování žáků. Přišel však velký nárůst přihlášených a úroveň žáků rapidně poklesla. Ve standardizovaných testech se velmi výrazně projevil pokles zejména v matematice a psaní, jak je zjevné z grafů. Ron Packard, provozní ředitel K12 přiznává pokles úrovně na některých online školách. Říká, že pro většinu studentů jsou vhodnější tradiční školy, některým ale naopak více vyhovuje online vzdělávání.

Na závěr…
Mnoho rodičů a žáků, kteří již online vzdělávání vyzkoušeli, kvitují jeho výhody, a to především pružné učební osnovy, kreativní kurzy a online výukové materiály. Líbí se jim třeba výukové hry zabývající se historií nebo 3D online pitva žáby pro studenty biologie pomocí 3D brýlí apod. Žáci sami ale přiznávají, že systém má i své stinné stránky. Pokud někdo v něčem zaostává, potřebuje online podporu, na kterou je občas nutné čekat dobu delší než je zdrávo. Nechat dítě, aby se vzdělávalo samo, jednoduše dost dobře nejde. Vždy hraje roli spolupráce s rodiči nebo učitelem. Jak říká Rosie Lowndes (učitelka Georgia Cyber Academy), „počítač to prostě za nás sám neudělá“.

Citace:
[1] - BANCHERO, Stephanie; SIMON, Stephanie. My Teacher Is an App. 2011. [cit. 2012-1-9]. Dostupný z WWW: [http://online.wsj.com/article/SB100014240529702043...].  
[2] - HUBBARD, Burt; MITCHELL, Nancy. Troubling questions about online education. 2011. [cit. 2012-1-9]. Dostupný z WWW: [http://www.ednewscolorado.org/2011/10/04/25310-ana...].  
[3] - Summary Report of the Operations and Activities of Online Programs in Colorado. 2011. [cit. 2012-1-9]. Dostupný z WWW: [http://www.cde.state.co.us/onlinelearning/download...].  
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
 
INFO
Publikován: 19. 01. 2012
Zobrazeno: 3281krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

2 uživatelé Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
SOLNIČKA, Ondřej. Mým učitelem je počítač. Metodický portál: Články [online]. 19. 01. 2012, [cit. 2016-06-30]. Dostupný z WWW: <http://spomocnik.rvp.cz/clanek/14903/MYM-UCITELEM-JE-POCITAC.html>. ISSN 1802-4785.
Doporučte materiál
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
Autor: Martin RusekVloženo: 20. 01. 2012 11:23

Hezký článek, Ondro, díky! Trochu mi chybí, žes do něj nezahrnul odkazy na lidi, kteří se tím zabývají ve větší míře. Uváděl bych třeba Stephena Downese a skupinu autorů kolem blogu Teachpaperless - hlavně Shelly Blake-Plocka, kteří se tímto tématem hojně zabývají. Omlouvám se, nějak zlobí prostředí a nemůžu vkládat odkazy.

Autor: RNDr. Pavel PEŠAT, Ph.D.Vloženo: 21. 01. 2012 11:53

Nezbývá, než se přidat. Skutečně pěkný článek. Nicméně bych řekl, že se uvedené výsledky daly čekat. Má někdo link na autora-didaktika a metodika pro první stupeň, který by zvládnul e-learning čtení, psaní a počítání? S prokazatelně dobrými výsledky? Nemyslím si, že by se v raném školním věku dala výuka transformovat do podoby e-learningu, aniž by se to projevilo na osobnosti žáka v negativním slova smyslu - např. personální komunikační dovednosti, sociální dovednosti atd. Současně si ale myslím, že šikovná podpora výuky, nějaká forma blended learningu, by při výuce trivia měla přinést pozitivní výsledky - zejména v rovině opakování a upevňování učiva.

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 21. 01. 2012 17:13

Ano, představit si online výuku lze zvláště v nejnižších ročnících velmi obtížně. Je vhodná především pro ty rodiče, kteří stejně uvažují o domácím vyučování. Online škola pak využívá různé počítačové aplikace procvičující čtení a počítání, ale hlavně staví na pravidelném přímém videokonferenčním spojení s učitelem. Samozřejmě zdaleka není nepřetržité, ale díky němu je celá věc daleko reálnější. Umím si docela dobře představit situaci, v níž se rodič pro tuto formu rozhodne. Zrovna tak si umím představit i situaci úplně jinou, v níž žák "chodí" do online školy jen proto, že je to ze zákona (v USA) možné, v tradiční má mizerné výsledky a chce se takto učení vyhnout ještě více.

Autor: Ondřej NeumajerVloženo: 21. 01. 2012 21:12

Například komunikace mezi učitelem, žákem a rodičem (příp. vzdělavatelem) je poměrně častá v experimentálním ověřování domácího vzdělávání na 2. stupni ZŠ, které již několik let MŠMT na několika školách ověřuje. Typické je použití Skypu pro tyto účely, výjimečně v kombinaci s Moodlem. Nejde o hlavní proud, ale pro současnou cílovou skupinu rodin z tohoto experimentu (resp. jistou její část; jedná se o značně heterogenní skupinu), je to velice přitažlivé řešení vzdělávání vlastních dětí.