Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Učitel jako online kurátor
Odborný článek

Učitel jako online kurátor

29. 10. 2013 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Informace o nové náplni práce učitele v online prostředí a seznámení s několika osobnostmi, které lze označit za vynikající kurátory.

Na nový kontext slova kurátor naráží Spomocník opakovaně - viz Vědecké poznávání podle Marie Popovové nebo Audrey Watters jako kurátorka vzdělávacích technologií. Ve svých přednáškách (Vzdělávací technologie - ZS2013, str. 209-215) pak zmiňuji ještě další 2 odbornice zabývající se kurátorstvím, které ukazují, jakou proměnou prochází učitel snažící se zprostředkovat svému okolí poznání v online světě všudypřítomných informací. První je specialistka na budování osobního vzdělávacího prostředí u zaměstnanců neziskového sektoru (tedy i učitelů) Beth Kanter. S jejím pojetím kurátorství se můžete nejsnáze seznámit v jejím blogu Beth’s Blog nebo prostřednictvím NTEN webináře The Unanticipated Benefits of Content Curation: Reducing Information Overload (záznam je zde [1]).

Další skvělou kurátorku, lektorku a metodičku portálu Edublogs.org (bezpečné blogy pro školy), která se zabývá výchovou dalších kurátorů, Sue Waters jsem potkal na nedávné online konferenci Reform Symposium pořádané v rámci amerického Connected Educators Month. Ve svém vystoupení (Putting the Pieces Together Through Digital Curation) popsala, jakou činnost a s jakými nástroji ona sama vykonává [2]. Budete-li mít zájem sledovat i ji, najdete ji na Edubloggeru. Pokusím se shrnout, co obě dámy o kurátorství říkají.

Co dělá kurátor

Nejprve si připomeňme jeden podstatný fakt. Samotné informace jsou stále snadněji dostupné, rychle se mění a jejich celkové množství exponenciálně roste (2008 – rok informační přesycenosti). Spolu s Whitem (Technologie vrací pedagogiku tam, kde vždy měla být) a Groomem (Pedagogika nejistoty podle Jima Grooma) jsme si již dříve objasnili, že tato skutečnost vede k potřebě aplikovat pedagogiku nejistoty, tj. učit žáky pochybovat o všem, co se na internetu (a nejen tam) dozvědí, ověřovat to z více zdrojů a umět nejen odpovídat na otázky ale hlavně se ptát. Integrace technologií do výuky navíc znamená nutnost počítat s tím, že jsou žáci online nepřetržitě a našim úkolem je snažit se ovlivňovat i to, čím se zabývají v mimoškolním neformálním a informálním (Vzdělávací technologie - ZS2013, str. 121) vzdělávacím prostředí.

I když chceme, aby žáci o všem, co se dozvědí, pochybovali, neznamená to, že je máme na cestě za poznáním nechávat samotné. Dnešní učitel již většinou práci žáků přímo neřídí, ale snaží se jim hlavně poskytovat podněty k samostatné činnosti. V mimoškolním online prostředí vlastně nic jiného ani dělat nemůže.

Přínos kurátorství podle Jarche [3]

Na vysvětlení činnosti kurátora se dá použít schéma, které Harold Jarche původně vytvořil pro znázornění funkce řízení osobního poznávání (Personal Knowledge Management). Kurátor vlastně dělá totéž. Pomáhá jiným (učitel žákům) umět najít smysluplné informace a zpracovat je tím, že názorně demonstruje, jak tuto činnost dělá on sám. Ten proces má tři fáze – vyhledávání (příjem), zpracování a sdílení informací. Díky onomu zpracování, které se odehrává uprostřed, dochází ke zvyšování hodnoty na výstupu předkládaného informačního obsahu. Zkušenosti, které kurátor do této činnosti vkládá, dávají příjemcům možnost se snadněji orientovat a dříve dospět k pochopení dané problematiky. Právě Beth Kanter pro schopnost kurátorů umožnit ostatním pochopit, kudy se ubírá jejich vlastní myšlení, zavedla pojem návodnost (Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí).

Na vstupu i na výstupu používá kurátor co nejvhodnější online nástroje.

Nástroje kurátora pro příjem informací

Dnes je pro online kurátora asi nejdůležitějším zdrojem informací Twitter a další sociální sítě. Samozřejmě musí mít prověřenou sít podobně zaměřených kolegů (konetivismus ji nazývá osobním vzdělávacím prostředím), kteří si své objevy nenechávají pro sebe, ale sdílejí je (např. Pepouš). Je však důležité si uvědomit, v jakém formátu jsou zprávy na těchto sítích šířeny. Většinou jsou to skutečně jen holé informace s případným odkazem na nějaký nový výukový materiál, výzkumnou zprávu, akci apod.

Poněkud tradičnějším postupem je sledování RSS kanálů zajímavých zdrojů prostřednictvím vhodné čtečky (viz např. přehled Sue Waters - Educators’ Guide to RSS and Google Reader Replacements). Přiznávám, že tento způsob získávání informací je mi i po zrušení oblíbeného Google Readeru letos v červnu pořád nejmilejší (nyní používám The Old Reader). Je tomu tak proto, že v tomto případě kurátor získává většinou nejen základní informaci, ale rovnou též autorův komentář reflektující jeho názor na věc. Typickým příkladem jsou blogy, které každý skutečný odborník v současné době prostě musí mít.

Následuje vyhodnocení a zpracování získaných nových poznatků. Tady se projeví skutečná odborná zdatnost kurátora. Zkušenosti vedoucí ke schopnosti být v této činnosti skutečně na úrovni totiž nelze získat jinak než soustavným studiem a několikaletou praxí. Typickým vynikajícím kurátorem bývají pro online svět rekvalifikovaní školní knihovníci. Řekl bych, že existuje prostor k zavedení mezioborového studia učitelství/kurátorství.

Nástroje kurátora pro sdílení obsahu

Web 2.0 poskytuje nepřeberné množství nástrojů umožňujících jednoduchým způsobem zajímavý obsah vyhledávat a rovnou také publikovat. Skoro se bojím kromě "kurátora" použít hned ještě další slovo převzaté z angličtiny, ale asi mi nic jiného nezbude. Pro činnost zahrnující vstupní i výstupní fázi práce kurátora se hodí použít výraz "agregování". Na výstupu pak tedy vzniká agregovaný obsah.

Kurátor většinou pracuje tak, že nejprve tvítuje nebo retvítuje zajímavou nově získanou informaci. Pak se snaží z odkazovaného zdroje vybrat a sdílet to nejpodstatnější. Teprve na nejvyšší úrovni zpracovává nové poznatky formou blogového příspěvku nebo článku v odborném časopise, kde se již naplno projeví jeho zkušenosti, protože je schopen v komentáři popsat zajímavé souvislosti dané problematiky a vysvětlit ji. Klasickým nástrojům pro realizaci blogu (např. Google Blogger, Wordpress či výše již zmíněný Edublogs.org) se zde věnovat nebudeme. Jak fungují, asi každý ví.

Přehled nástrojů kurátora
podle Sue Waters [2]

Podívejme se raději na několik jiných na činnost kurátora vysloveně specializovaných služeb. Typicky se jedná o publikování vybraných zajímavých informací původně umístěných někde jinde na internetu. Tato činnost je ve skutečnosti méně náročná na vlastní tvorbu než provozování osobního blogu. Ve výsledku se ale i zde musí odrazit vlastní zkušenost kurátora. Z přehledu nejvhodnějších nástrojů, jak je prezentuje Sue (na obrázku vpravo), vybereme jen ty nejzajímavější. Všechny splňují důležitou podmínku využitelnosti v našich školách, tj. jsou mutliplatformní. Pracovat s nimi tedy můžete nejen v prohlížeči, ale existují pro ně též aplikace pro iOS i Android.

Scoop.it!

Mezi nástroji kurátora bývá většinou na prvním místě uvedena služba Scoop.it, která je právě pro plnění této role přímo vyvíjena. Umožňuje snadno vybírat záznamy z mnoha různých předem definovaných zdrojů (Twitter, Facebook, Google, Youtube, Slideshare, RSS), doplňovat je vlastními poznámkami, v efektní podobě je publikovat a zpětně do sociálních sítí zase předávat. Můj vlastní nepravidelně aktualizovaný pokus o scoop najdete zde - Vzdělávací technologie pro učitele.

Flipboard

Flipboard funguje velmi podobně jako Scoop.it. Původně byl sice navržen jen jako agregátor sociálních síti pro iPad, dnes je však již též multiplatformní. Jeho výstupní forma je založena na simulaci převracení stránek blížící se časopisu. Zdá se, že popularita tohoto nástroje v poslední době hodně stoupá. Asi nemá smysl se příliš zabývat detaily. Podívejte se třeba na vlastní pravidelně aktualizovaný výstup Sue Waters - Education, Technology & Blogging Tips.

Pinterest

Pinterest je nástroj, s jehož pomocí můžete z internetových (i lokálních) zdrojů obrázků a videí vytvářet nástěnky s výstřižky (pins), které odkazují na původní zdroje. Celá služba má výrazný sociální charakter vedoucí uživatele k vzájemnému sledování. Ke každému výstřižku je navíc možné diskutovat. Jedná se o vynikající nástroj pro sdílení např. infografiky a vizualizací. Sue pomocí něj prezentuje svou službu Edublogs (Edublogs Team), Beth sama sebe a svou připravovanou knihu o hodnocení neziskovek (Beth Kanter).

Storify

Pomocí Storify může uživatel ze zdrojů webu a sociálních sítí (především Twitteru) vytvářet vlastní archivy materiálů a sestavovat z nich výstupy označené jako příběhy. Mohou tak ale vzniknout samozřejmě i jiné typy výstupů, třeba pozvánky na akce aj. Použití pojmu příběh je voleno asi proto, že je možno doprovodit vybraný obsah (třeba jen obrázky) vlastním textem. Ke každému příběhu lze samozřejmě též diskutovat.

Sue Waters používá Storify hlavně k agregaci reakcí na otázky, které pokládá svým kolegům prostřednictvím Twitteru. Takto zpracovaný přehled je pak možné dále sdílet, a třeba i vložit do blogu. Na Storify samozřejmě najdete i Beth Kanter.

Diigo

Diigo je specializovanou službou, která se z původního pouhého sdíleného archivu odkazů vyvinula do podoby, v níž disponuje nástroji pro zaznamenávání libovolných informací, na něž online narazíte, s možností si k nim pořizovat poznámky a přiřazovat k nim tagy. Navíc má významnou sociální nadstavbu. Můžete vytvářet spolupracující skupiny, seznamy tematicky zaměřených odkazů ad.

Spomocník používá historicky první podobnou službu Delicious (Co je to „folksonomy“?), která je o trochu jednodušší – Spomocníkův odkazník.

Evernote

Na závěr již jen zmínku o Evernote. Pokud si dobře vzpomínám, byla to jedna z prvních multiplatformních aplikací vůbec, a to již v dobách, kdy mobilní zařízení ještě plně nepronikly do světa cloudových aplikací. Umožňuje vytvářet sdílené dokumenty textového základu v podobě poznámek. Dodnes se mi hodí, když nutně potřebuji něco napsat na iPadu (kvůli klávesnici jen velmi nerad), a pak to chci dále zpracovávat jinde.

Budete-li mít zájem zjistit, které další nástroje by se vám mohly v roli kurátora hodit, vyzkoušejte supermapu Robina Gooda - New Content Curation Supermap. Beth Kanter o něm tvrdí, že je vůbec nejlepším kurátorem na světě.

Závěr

Doufám, že se shodneme na tom, že by vlastně každý učitel měl být alespoň částí své náplně kurátorem. Má-li se jím stát, musí nepochybně mít potřebné síťové kompetence a převládající většina jeho žáků musí být schopna s jeho výstupy pracovat i mimo školu. Paradoxně se pak cílová skupina příjemců plodů jeho kurátorské práce rozšiřuje na celý globální online prostor a netýká se již jen jeho prezenčních žáků samotných.

Podívejme se na závěr na to, co o své práci říká několik vybraných špičkových kurátorů. Některé z nich bychom již měli podle jména znát.

What is Curation?

Literatura a použité zdroje

[1] – KANTER, Beth. NTEN Webinar Reflections and Resources: The Unanticipated Benefits of Content Curation. 2012. [cit. 2013-10-26]. Dostupný z WWW: [http://www.bethkanter.org/nten-curation/].
[2] – WATERS, Sue. Digital Curation: Putting the Pieces Together. 2013. [cit. 2013-10-26]. Dostupný z WWW: [http://suewaters.com/2013/10/13/digital-curation/].
[3] – JARCHE, Harold. Seek Sense Share. 2010. [cit. 2013-10-26]. Dostupný z WWW: [http://www.slideshare.net/jarche/seek-sense-share].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Bořivoj Brdička
30. 10. 2013, 06:41
Vřele doporučuji všem zájemcům o to, stát se kurátorem, sledovat aktivity GEG ČR. Nedávno např. proběhl seminář ve formě Hangoutu o Storify, následoval Socrative a další se připravují - http://www.ucte…e/geg-cr .

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.