Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Osobní tvořivost jako mezinárodní hnutí transformující školství
Odborný článek

Osobní tvořivost jako mezinárodní hnutí transformující školství

Anotace

Zpráva o hnutí sdružujícím autory snažící se o samostatnou tvůrčí činnost a významu, který podobné aktivity mají pro naplňování vzdělávacích cílů současnosti i pro celé školství.

Již dost dlouho sleduji americké hnutí propagující schopnost tvorby různých věcí rukama i hlavou, jež je postaveno na fenoménu „udělej si sám“ (Do it yourself). Vyznačuje se obrovským množstvím různých aktivit s velmi širokým záběrem. Patří sem umění, různé řemeslné dovednosti, konstruování všeho druhu – často s podporou počítačů, programování (Open Source), robotika ad. Jak se rozšiřují možnosti volně dostupné online výuky (OER a MOOC), stále více sem začíná patřit i sebevzdělávání (viz Historie volného sdílení na internetu). Je to prostředí, které zcela přirozeným způsobem podporuje rozvoj prioritních oborů STEM (Science, Technology, Engineering, Mathematics). Ve vyspělých zemích bývá zvykem pro tuto oblast s podporou sponzorů vypisovat různé grantové programy. V rámci podobných projektů pak autoři se svými výtvory často soutěží o hodnotné ceny. V Evropě je to třeba eSkills Week (eSkills Week 2010).

V USA je nejznámější takovou iniciativou přehlídka s výstavou Maker Faire, kterou od roku 2006 organizuje MAKE Magazine. O užitečnosti této akce nemůže být pochyb. Každý, kdo chce nějaký svůj výtvor představit veřejnosti, se může přihlásit a několikakolovým výběrem projít až do světového finále (World Maker Faire New York 2013). Existuje dokonce i specializovaný program (Young Makers program) pomáhající mládeži své výtvory zdokonalovat prostřednictvím asistence vybraných mentorů. V poslední době se celé hnutí šíří i za hranice Spojených států. Letos byla přehlídka též v Japonsku (Maker Faire Tokyo) a evropské kolo v Římě (Maker Faire Rome). Přehlídky mají charakter podobný konferencím TED, kde se také představují inovativní nápady, jenže, na rozdíl od Maker Faire, většinou jen v ideální čistě jen myšlenkové podobě. I TED má různé lokální klony (např. TEDxPrague) a vrcholí světovým setkáním těch nejlepších.

Videí ukazujících, čeho jsou tvůrci Maker Faire schopni, najdete na webu nepřeberné množství. Na ukázku jsem (spolu s Audrey Watters [1]) vybral příklad, kde jde o víc než o tvorbu. Jedná se o dojemný příběh 9 letého chlapce z kalifornského Los Angeles, jenž trávil prázdniny s otcem v jeho prodejně použitých autodílů a tak se nudil, že začal z nepotřebných věcí (hlavně krabic) tvořit napodobeniny arkádových her. Vyrobil jich hned několik, ale hrát si sám ho moc dlouho nebavilo. Napadlo ho tedy, že by mohl mít také provozovnu, v níž by za hraní svých her vybíral. Pustíte-li si video, uvidíte, že je opravdu šikovný. Zákazníků ale moc neměl (možná podobně jako otec) a byl smutný. To vše ale jen tak dlouho, dokud někoho nenapadlo o jeho hrách dát informaci na Facebook. Lidi z okolí si dokonce naplánovali setkání v této netradiční herně a dostavila se i televize. Úspěch byl obrovský (přes 200 tisíc fanoušků online). Dnes se z Caine’s Arcade stalo mezinárodní hnutí na podporu tvořivosti a podnikavosti mládeže s mnoha sponzory a aktivitami inspirující děti na celém světě (The Imagination Foundation). Podívejte se na původní video, díky kterému se Caine proslavil - Caine's Arcade. Ještě daleko zajímavější je ale jeho pokračování.

Caine's Arcade 2: From a Movie to a Movement

Bylo by velkou chybou si myslet, že Maker hnutí kutilů, hackerů a hračičků, z nichž se rekrutují typičtí čelní uživatelé nástrojů, přístrojů a služeb všeho druhu (Hippelova technologická inovace ve školství), nemá se školstvím nic společného. Stačí se podívat, jakéže to schopnosti budou v blízké budoucnosti potřeba k získání zaměstnání (Kdo z našich žáků nejspíše nenajde práci?), a je docela zřejmé, že navést žáky na cestu zájmové umělecké, konstruktérské či programátorské činnosti je to nejlepší, co pro ně může škola udělat. Je velmi smutné, že právě tento přístup k výuce technické výchovy jsme v nedávné minulosti téměř úplně opustili a většinou se realizuje jen jako náplň práce pro hendikepované či ve formě mimoškolní činnosti v rámci různých kroužků.

My technologové se velmi často odvoláváme na Seymoura Paperta, který jako první teoreticky propojil moderní pedagogiku s digitálními technologiemi, když přišel s tzv. konstrukcionismem, jehož světoznámým výstupem je jazyk Logo (Logo slaví 40. narozeniny!). Vede k implementaci výukových metod, které podporují tvořivé myšlení, algoritmizaci a nakonec třeba i programování – viz Rozvoj algoritmického myšlení pomocí Lego Mindstorms, Robot Karel, Raspberry Pi a možnosti jeho praktického použití, Využití programu Scratch, 3D tisk aneb tvorba objektů z reálného světa.

K získání znalostí je třeba si vyhrnout rukávy, zamazat si ruce a dát se do práce.
Seymour Papert (profesor MIT, žák Piageta, autor Loga), The Children's Machine, 1993

Vlastní tvorba jako výuková metoda dneška začíná mít nezastupitelné místo ve školních vzdělávacích programech. Je tomu tak samozřejmě částečné proto, že technologie a síťové sdílení tvorbu vysloveně podněcují. Nejdále v prosazování principů výuky prostřednictvím vlastních tvořivých experimentálních aktivit došla asi kalifornská PlayMaker School, která tento princip používá vysloveně jako své obchodní logo, což zrovna velkou důvěru nevyvolává. Na příklad hodný následování jsme již v minulosti narazili u Jima Grooma (Pedagogika nejistoty podle Jima Grooma). Nedávno jsem objevil ještě jiný příklad na první pohled správné snahy tvůrčí přístup k výuce implementovat do činnosti škol. Bylo to ve zprávě [2], kterou ve svém blogu publikoval nám dobře známý Ira Socol (naposledy viz Problémy standardizace podle Socola).

Pracuje teď na projektu nových vzdělávacích plánů pro školský obvod Albemarle County Public Schools ve Virginii. Pokoušejí se zavádět změny reflektující budoucí potřeby žáků. Proto se snaží transformovat výukové postupy v duchu nových zásad, které formulovali ve vlastním dokumentu nazvaném Kompetence pro celoživotní sebevzdělávání (Life Long Learning Competencies). Základním principem je přechod od tradičního předávání filtrovaného dávkovaného obsahu k otevřenému na důvěru žáka orientovanému přístupu. Jejich nový přístup má dva pilíře – interaktivní výukové materiály a vlastní tvorbu jako výukovou metodu.

Metodickou podporu čerpají např. z programů Maker Education Initiative nebo Mozilla Webmaker. Zásadním způsobem pozměňují přípravu učitelů i systém jejich certifikace (něco jako náš připravovaný kariérní řád). Místo předávání hotových návodů učitelům budují profesionální sítě, v nichž dochází k vzájemnému obohacování a ke společnému soustavnému zdokonalování výukových postupů (u nás např. Pepouš, GEG ČR nebo jednou možná i Smysluplné neorganizované nekonference). Ira Socol se navíc snaží propojovat tyto reformy s vědeckými projekty realizovanými místními výzkumnými organizacemi (Virginia Educational Research Association).

Pozvolna dochází k tomu, že učitelé začínají chápat, kde je v novém pojetí vzdělávání pro 21. století jejich místo (byli např. na výletu v New Yorku a navštívili přehlídku World Maker Faire). Změna spočívá hlavně v tom, že učitelé sami sebe vnímají ne jako poskytovatele ale jako zprostředkovatele poznání, v jejichž moci je snižovat rozdíly v dostupnosti vzdělání pro žáky s odlišným socio-ekonomickým zázemím, jako vychovatele, kteří jsou zároveň mentory i partnery provázejícími žáky na jejich cestě za poznáním. Nezbytnou podmínkou toho, že se tyto změny opravdu začínají realizovat, jsou viditelné příklady naznačující, že se prokazatelně daří k práci motivovat i ty žáky, kteří v tradiční škole ztrácejí o výuku zájem.

Ira se rozhodně nesnaží zastírat skutečnost, že úkol, který mají z větší části stále před sebou, je mimořádně naléhavý a obtížný. Kvůli dětem je však naprosto nezbytné neváhat a co nejrychleji ho řešit. K popisu situace, v níž se nacházejí, použil na závěr velmi přiléhavý motivující citát J. F. Kennedyho z roku 1962: „Rozhodli jsme se letět na Měsíc ne proto, že je to snadné, ale proto, že je to obtížné – proto, že nám tento cíl pomůže koncentrovat naši energii a ty nejlepší schopnosti, protože jsme připraveni tuto výzvu přijmout, nesmíme ji odkládat a musíme zvítězit.

We Choose to go to the Moon

Literatura a použité zdroje

[1] – WATTERS, Audrey. Top Ed-Tech Trends of 2012: The Maker Movement. 2012. [cit. 2013-11-13]. Dostupný z WWW: [http://www.hackeducation.com/2012/11/21/top-ed-tech-trends-of-2012-maker-movement/].
[2] – SOCOL, Ira. Seven Pathways to a New Teacher Professionalism. 2013. [cit. 2013-11-13]. Dostupný z WWW: [http://speedchange.blogspot.cz/2013/10/seven-pathways-to-new-teacher.html].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Bořivoj Brdička
30. 5. 2014, 12:40
Maker Education Initiative http://makered.org/ - další růst iniciativy vzdělávat tvořením.
Bořivoj Brdička
25. 5. 2016, 19:09
Užitečný aktuální přehled Edsurge (americky orientovaný) shrnující odkazy na Maker aktivity z pohledu školství:What's Next for Maker Education.
Bořivoj Brdička
30. 5. 2016, 06:59
Americká Asociace nezávilých škol (National Association of Independent Schools) podporuje metodiku Maker. Aktivity škol jsou přehledně prezentovány během výročních konferencí, naposledy zde - https://naisac1…ess.com/
Bořivoj Brdička
31. 7. 2016, 11:21
Ira Socol se v Albemarle opravdu činí. Jejich implementaci Maker aktivit můžeme nejnověji sledovat na Edutopii (Assessment in Making), jeho osobně pak v doprovodném videu:Maker Education: Reaching All Learners.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Informační a komunikační technologie