Úvodní stránka
Přehled článků
Odkazník
Metodická pomoc
O Spomocníkovi
RSS RSS
Titulka RVP > Úvodní stránka Spomocníka > Digitální demence z pohledu učitele IT

Ikona prakticky

Digitální demence z pohledu učitele IT

Ikona inspirace
Autor: Bc. Gabriela Střelcová
Tento článek vznikl jako studentská práce
Článek je součástí Učitelského spomocníka na adrese http://spomocnik.rvp.cz.
Anotace: Článek inspirován velmi populární knihou Manfreda Spitzera o digitální demenci přináší vlastní názor autorky na danou problematiku.
Podpora výuky jazyka:
Klíčové kompetence: Nejsou přiřazeny žádné klíčové kompetence.
Očekávaný výstup:Příspěvek nemá přiřazen žádný očekávaný výstup
Mezioborové přesahy a vazby: Nejsou přiřazeny žádné mezioborové přesahy.
Průřezová témata: Nejsou přiřazena žádná průřezová témata.
Klíčová slova: digitální demence, Manfred Spitzer, digitální média, role učitele, integrace technologií

Text článku:

V tomto článku bych se chtěla zaměřit zejména na problematiku digitální demence z pohledu učitele IT. Na toto téma bylo napsáno již mnoho článků a proběhlo mnoho diskusí – na Spomocníkovi počínaje podzimem 2008 a článkem Dělá z nás Google hlupáky?, pokračuje polemikou význačných expertů Encyclopaedia Britannica a škola 2.0 nebo zajímavými výsledky výzkumu Jak Google ovlivňuje naši paměť. Hlavní příčinou současného zájmu se stala nedávno vyšlá kniha Manfreda Spitzera „Digitální demence“, která populárně ličí nebezpečí spojené s nadměrným používáním digitálních technologií.

Spitzer upozorňuje především na to, že používání digitálních médií zabírá více času než spánek, vzniká na nich závislost, poškozují mysl, brání cvičení paměti. Ta vlivem nedostatečného vyvíjení duševního úsilí ochabuje. Zatímco dříve lidé byli schopni nad problémy přemýšlet, hledat souvislosti, bádat, nadměrné používání digitálních médií toho člověka zbavuje, ztrácí souvislosti, chybí logické myšlení, vznikají závislosti na technologiích apod.

Co se týká dětí, Spitzer poukazuje především na toto: „U dětí a mladistvých dramaticky klesá vinou digitálních médií schopnost učení a výsledkem jsou poruchy pozornosti a čtení, úzkost a otupělost, poruchy spánku a deprese, nadváha, sklony k násilí a úpadek společnosti.“ Z výzkumu je také patrné, že generační rozdíly v rodině, jsou jednou z příčin, jak k digitálním médiím jednotliví členové rodiny přistupují. Je zde diametrální rozdíl ve znalostech jednotlivých členů rodiny. Proto u některých dětí není vliv rodiny na využití technologií až takový, jak by bylo vhodné, neboť rodiče i prarodiče, médiím tolik nerozumí. Dokumentovat to můžeme třeba na tvrzení uvedeném v článku České školy, které se týká domácí přípravy: „Studie provedená v USA uvádí, že v patnácti sledovaných minutách domácí přípravy studenti skutečně věnovali úlohám pouze 65 % času. Ve zbytku se rozptylovali elektronikou (mobil, web, Facebook apod.)“. K velmi podobným závěrům dospěl i známý odborník z Kalifornie Dr. Rosen (Rizika spojená s technologiemi podle Rosena).

Neustále narůstající tempo v objevování nových digitálních médií však každého, zejména děti, nutí se s těmito médii seznamovat, neboť to současný vývoj světa vyžaduje. Ať už se jedná o mobilní telefony, počítače, televizi, veřejné služby apod. Technologický pokrok nikdo nezastaví a nám nezbývá nic jiného, než se mu podřídit. Cesta zpět již nevede, proto by se učitelé měli stát těmi, kteří žákům ukáží správnou cestu v používání médií, naučí je, jak s nimi pracovat, jak je v přiměřené míře používat. Celosvětově dochází ke změně kompetencí, které by si měli žáci osvojit.

Nabízí se otázka, jak proti digitální demenci mohou bojovat učitelé?

Na školy se dostávají v hojné míře interaktivní tabule, tablety (nákup podpořen ministerstvem školství), žáci mohou používat k výuce smartphony apod. Nyní si dovolím převzít jednu větu od Dr. Brdičky, který v jednom článku inspirován Markem Prenskym píše: „Abychom vůbec mohli do budoucnosti pohlížet s důvěrou, rozhodně se z učitelů musí urychleně stát digitální domorodci!“ S tímto tvrzením naprosto souhlasím, ale jak toho docílit?

Podívejme se například na situaci na naší škole. Máme kapacitu cca 750 dětí, v každé třídě je interaktivní tabule, na škole jsou 4 plně vybavené počítačové učebny (jedna z nich nejnovějšími tablety Asus Transformer). Disponujeme již 50 iPady, které se v hojné míře používají na 1. i 2. stupni, k dispozici je dotyková obrazovka s úhlopříčnou více jak 1,8 m.

Má však škola k používání těchto technologií vyškolené pedagogy? Dovolím si na rovinu říci, že nemá. Přibližně polovina jim již „rozumí“ natolik, že je dokáže určitým způsobem alespoň omezeně používat. Zbylí pedagogové v současné době procházejí školeními. Otázkou však je, zda je tato kompetence dostatečná k tomu, aby úroveň využití ve výuce byla didakticky správná (Technologická transformace vzdělávání podle Prenského)? Umí žáky dovést až k přesvědčení, že technologie jsou jen podpůrným nástrojem a to důležité je někde jinde?

K získávání informací využíváme také projektové dny, kdy se žáci zaměřují na dané téma, využívají veškeré zdroje k získání informací a pojmů (literatura, rozhovory, exkurze, ale také internet apod.) a pracují na tom, jak tyto informace třídit a dojít k určitým závěrům. To by mohla být jedna z cest, jak žákům vnuknout pocit, že je nutné nad problémy přemýšlet, pracovat ve skupinách, diskutovat a jako podpůrný nástroj využívat digitální média. RVP stanovuje několik kompetencí, ke kterým by žák měl na konci základního vzdělávání dojít. Z praxe vím, že někteří pedagogové tyto kompetence omezují (na naší škole jich je již málo a jsou většinou staršího věku). Jako příklad uvedu kompetence komunikativní, kdy raději posadí žáky k počítači, dají jim něco vyhledávat na internetu, jen aby měli v hodině klid. Skupinovou práci téměř nevyužívají, neboť je to pro ně ztráta času. V hodině je pak rušno a dle jejich názoru je tento způsob učení nepřínosný.

Druhou, většinovou, skupinou jsou ti, kteří žáky plně zapojují do procesu učení. S postupem času těchto pedagogů přibývá, vzájemně spolupracují a předávají si zkušenosti. Při skupinové práci se používají iPady jako nástroj k vytváření videí a předávaní poznatků, intraktivní tabule jako nástroj k prezentaci výsledků, PC jako prostředek k vyhledávání a konečnému zpracování informací. Prvotní je však komunikace se spolužáky a přemýšlení nad zadanou problematikou, mluvený projev při hodnocení výsledků práce, praktická zkušenost. Např. si žáci sami sestaví jednoduchý elektrický obvod z vlastnoručně vyrobených součástek. Správnost zapojení si zkontrolují za použití simulace na PC, a pak ho ověří prakticky. To je podle mě správná cesta. Není nutné, aby dítě trávilo u digitálních médií mnoho hodin denně (Vliv technologií na děti prudce roste), ale aby bylo schopno média používat nejen jako prostředek nezúčastněné komunikace nebo bezhlavého klikání, ale především jako doplněk, který mu pomůže se vzdělávat. K takovému pojetí tu jsou právě učitelé, takže je pouze na nás, zda žáky budeme v digitální demenci podporovat nebo se snažit o opak.

Zásadním požadavkem, má-li se to dařit, je změna ve způsobu vnímání technologií pedagogy. Je nepřijatelné, aby je nadále odmítali jako něco pro výuku nevhodného!

Další reakce na knihu:

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
 
INFO
Publikován: 10. 06. 2014
Zobrazeno: 6936krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 4.6666666666667
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

2 uživatelé Hodnocení článku : 5
1 uživatel Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
Digitální demence z pohledu učitele IT. Metodický portál: Články [online]. 10. 06. 2014, [cit. 2016-10-01]. Dostupný z WWW: <http://spomocnik.rvp.cz/clanek/18849/DIGITALNI-DEMENCE-Z-POHLEDU-UCITELE-IT.html>. ISSN 1802-4785.
Doporučte materiál
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
Autor: Mgr. Zdeněk SotolářVloženo: 10. 06. 2014 20:06

"Prvotní je však komunikace se spolužáky a přemýšlení nad zadanou problematikou, mluvený projev při hodnocení výsledků práce, praktická zkušenost." Ale k tomu vlastně žádnou technologii ani nepotřebujeme!

"takže je pouze na nás, zda žáky budeme v digitální demenci podporovat nebo se snažit o opak." Ne tak docela. Ani vyškolení, ani didakticky správní nemůžeme eliminovat všechny negativní důsledky používání technologií. Ty totiž nespočívajíí v nesprávném a nepoučeném používání, ale v samé podstatě užívání technologií. Opájet se představou, že se všichni vyškolíme (projdeme přeměnou na digitální domorodce) a bude vše vpořádku, je bohužel omyl.

"proto by se učitelé měli stát těmi, kteří žákům ukáží správnou cestu v používání médií, naučí je, jak s nimi pracovat, jak je v přiměřené míře používat." Můžeme, ba musíme žákům ukázat smysluplné využívání technologií, ale to v žádném případě neznamená, že je automaticky přestanou používat nesmysluplně. To je velmi naivní představa.

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 10. 06. 2014 23:36

Tzv. Homo Sapiens Digital je člověk, který je schopen s využitím technologií dosáhnout vyšších cílů než ten nejdokonalojší člověk nedigitální. Trvám na tom, že když se vám podaří ukázat žákům cestu k rozumnému užívání technologií, zároveň eliminujete užití nevhodné. Je pak totiž schopen tyto nevhodné postupy rozpoznat a vyvarovat se jich.

Autor: E KocourekVloženo: 11. 06. 2014 06:52

Použijeme-li analogii Ing.Brdičky o domorodcích, doporučuji počítat s tím, že lokalit, ve kterých lze býti domorodcem, je vícero, a že rodilí obyvatelé Windousovic nebudou sdílet s rodáky z Unixova úplně všechny představy o rozumném využívání čehokoli.  Podobně, že "je nutné (...) pracovat ve skupinách", jsou nezvratně přesvědčeni pouze domorodci z vybraných lokalit, kdežto Marťani, kteří něco tuší o (systematických ?) rozdílech mezi výsledky kolektivního a individuálního bádání, v tomto ohledu zachovávají obezřetnost.

Nejspíš jde jen o kouzlo nechtěného, ale pasáž "jak proti digitální demenci mohou bojovat učitelé? Na školy se dostávají v hojné míře interaktivní tabule, tablety (nákup podpořen ministerstvem školství)" se mi velice líbí. Jenom dávám přednost zmíněnou demenci označovat jako nikoli digitální, ale jako demenci finanční.

Zaujalo mě tvrzení, že „U dětí a mladistvých dramaticky klesá vinou digitálních médií schopnost učení (...)“. Jsem značně skeptický ohledně postupů, jimiž výzkumy a zejména výzkumníci nalézají a prokazují vinu kohokoli a čehokoli. Ostatně, jsem značně skeptický vůči většině tvrzení a doporučení v tomto článku. Snad je to tím, že k četbě článků na RVP.CZ nejsem řádně vyškolený, ba dokonce v této disciplíně v současné době ani neprocházím školením. Mea culpa.

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 11. 06. 2014 10:27

Pane Kocourku, proč jste skepttický k článku, v němž vás studentka PedF informuje o názoru Manfreda Spitzera? Správně máte být skeptický k tomuto názoru. A v tom se bez problémů shodneme. Vy ale, zdá se, nesouhlasíte i s naším vúči Spitzerovi vyhraněným závěrem. Myslím, že je třeba rozlišovat. Skoro to vypadá, že vlastně opět nesouhlasíte úplně se vším!

Autor: E KocourekVloženo: 11. 06. 2014 11:19

To mne, pane Brdičko, přeceňujete - těžko mohu nesouhlasit s výroky, jejichž smysl vůbec nechápu - např. "Z výzkumu je také patrné, že generační rozdíly v rodině, jsou jednou z příčin, jak k digitálním médiím jednotliví členové rodiny přistupují. Je zde diametrální rozdíl ve znalostech jednotlivých členů rodiny. Proto u některých dětí není vliv rodiny na využití technologií až takový, jak by bylo vhodné, neboť rodiče i prarodiče, médiím tolik nerozumí." Nedivil bych se, kdyby první dvě věty byly konstatování triviality - lidé jsou různé. A ten následek (snad je to následek předchozího, když to začíná "proto ...") mi připadá zmatečný - jsou podle autorky (nebo podle Spitzera?) technologie totéž co media? On někdo (autorka nebo Spizer?) ví, jaký vliv rodiny je ten "vhodný"?

Vy (vy sám osobně, vy a vaši studenti, PedF ?) máte nějaký vyhraněný názor na Spitzerova tvrzení? A tento váš vyhraněný názor se v článku někde vyskytuje? Odsud to vypadá, že článek vyjadřuje Spitzerovým blábolům (např. "Zatímco dříve lidé byli schopni nad problémy přemýšlet, hledat souvislosti, bádat, nadměrné používání digitálních médií toho člověka zbavuje, ztrácí souvislosti, chybí logické myšlení, vznikají závislosti na technologiích apod.") bezvýhradný souhlas.

V článku se tvrdí "Neustále narůstající tempo v objevování nových digitálních médií však každého, zejména děti, nutí se s těmito médii seznamovat, neboť to současný vývoj světa vyžaduje." Ten text pokračuje dále ve stejném mentorském duchu a zdá se, že studentům PedF sebevědomí nechybí. Ale k rozboru mi postačí tehle kousek. Takže - vy tam na PedF víte, co současný vývoj světa vyžaduje a co nevyžaduje? A tahleta digitální média, ta vám musí ležet v žaludku! Jak by se vám líbil můj výrok "Neustále narůstající tempo v objevování nových quasi-stelárních objektů však každého, zejména děti, NUTÍ se s těmito quasary seznamovat" ? Také vám připadám jako blázen?

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 11. 06. 2014 14:53

Toto je kopie mého vyjádření z České školy:
"Co já na to? Pan Spitzer v zájmu zvýšení prodeje knihy a sledovanosti svého pořadu v německé TV neváhá upravovat statistiky k obrazu, který je dostatečně katastrofický a zvyšuje zájem veřejnosti. Něco pravdy na tom samozřejmě je, ale realita je jiná. Schopnosti dětí se nezhoršují, ale mění. Rizika existují a je třeba jim předcházet dokonalou znalostí vlivu technologií na člověka."

Autor: Jaroslav MatějkaVloženo: 11. 06. 2014 15:03

Trochu jiný pohled na situaci. Když v následujícím citátu napíšeme "učitelé" namísto "lidé", tak bude platit také:

"Zatímco dříve lidé byli schopni nad problémy přemýšlet, hledat souvislosti, bádat, nadměrné používání digitálních médií toho člověka zbavuje, ztrácí souvislosti, chybí logické myšlení, vznikají závislosti na technologiích apod."

Chápu to sice jako dočasný jev, ale výrazný. V  situaci, kdy nastupuje na školy masivně nová technologie, jsou učitelé zahlceni požadavky na její zvládnutí, a přemýšlení o obsahu výuky jde stranou. Navíc navazujeme na dobu, kdy nastupoval RVP a kdy jednak byli učitelé také zaměstnáni jinými problémy a navíc podrobeni ideologické indokrinaci o nedůležitosti obsahu učiva a jeho interpretaci. Obsah vyučování je tak zatlačován do pozadí, forma vládne.

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 11. 06. 2014 17:47

Chcete-li připomenout, že je masové zavádění technologií do nepřipravených škol problém, pak jste dokonale vystihl to, co by nás mělo trápit nejvíce. Je nepochybné, že toto se může jedině vymstít!

Autor: E KocourekVloženo: 11. 06. 2014 22:04

Celý ten výrok "Zatímco dříve lidé byli schopni (...) nadměrné používání digitálních médií, bla bla bla" je nesmyslný a sděluje jedinou věc, totiž že jeho autor či autorka netuší, o čem se vlastně pokouší psát. Dosadíte-li do něj za "lidé" jiný subjekt, třeba učitele, výrok zůstavá nesmyslný. Žádné nadměrné používání digitálních médií neexistuje, a i kdyby existovalo, nemáme důvod ho řešit.

Pokusím se odhadnout, proti čemu namítá pan Matějka. V tom ale nalézám dvě složky. Technologická: na školy (i do jiných oblastí a pracovišť) zajisté masivně nastupuje nová technologie. Učitelé jsou zahlceni požadavky na její zvládnutí, a přemýšlení o obsahu výuky jde stranou. Jenže tady už začíná ta druhá složka, organizačně-metodická: navazujeme na dobu, kdy nastupoval RVP a kdy jednak byli učitelé také zaměstnáni jinými problémy a navíc podrobeni ideologické indokrinaci o nedůležitosti obsahu učiva a jeho interpretaci. Obsah vyučování je tak zatlačován do pozadí, forma vládne.

Má-li pravdu pan Matějka ve své organizačně-metodické lamentaci - a já to rozhodně nezpochybňuji - pak jsou v tom veškeré technologie "nevinně". Možná jednotlivé školy a možná školství jako celek jsou a je řízeno všelijak, učitelé podrobeni indoktrinaci, a to vše se může učitelům (a dokonce lidem) prudce nelíbit. Ale v tom všem hrají nové technologie leda roli záminky. V žádném případě viníka, ani ne klíčového problému.

A k tomu, co nejvíc trápí a co se může vymstít panu Brdičkovi: masové zavádění technologií do nepřipravených škol. Navrhuji analogii s TGV. Mohou být cestující nepřipraveni na jízdu vlakem třikrát rychlejším než bylo dosud zvykem? Musíte cestující na rychlejší jízdu připravovat a školit? Kdepak! Pokud TGV funguje tak, jak má, cestující si ničeho nevšimne. Problém nastává až tehdy, když vlaky jezdí rychleji, nežli informační displeje na nádražích stíhají zobrazovat (nebo když  zobrazují falešné údaje o příjezdech a odjezdech), případně když se vlaky sráží třikrát rychleji.

Nejspíš existují nepřipravené školy. Ale pokud problém spočívá v tom, že školní správce sítě neumí vytvořit nebo zprovoznit dostatečně průchodivou a spolehlivou síť, že někdo neumí nebo nechce zprovoznit požadované programové vybavení, že učitelé místo přemýšlení o obsahu učiva musí řešit dílčí technické a technologické problémy prostě proto, že nikdo jiný není ochoten ty problémy řešit, pak ty školy nejsou nepřipravené na masové zavádění technologií, ale prostě jenom nepřipravené na běžné fungování.

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 11. 06. 2014 22:39

Problém s technolgiemi ve výuce je v tom, že u nich s rolí prostého uživatele nevystačíte. Nejvíce mě může vždycky nadzdvihnout, když nějaký didaktik-teoretik začně tvrdit, že používat technologie je totéž jako telefonovat. Ten váš příklad s TGV dost kulhá. My totiž nejsme jen cestující, kteří nastupují do nějakého vlaku. Potřebujeme ten vlak ovládat. Můžeme se ho ale klidně držet. Pak ovšem musíme pro zavádění technologií použít jinou analogii. Je to jako přestoupit z vlaku do rakety. Budeme schopni řídit, kam doletíme, nebo se jen povezeme?

Autor: E KocourekVloženo: 11. 06. 2014 23:53

Tedy vás nenadzvednu, pane inženýre, neboť didaktik-teoretik zcela určitě nejsem. Ale že používat informační technologie je pro učitele totéž jako telefonovat, to tedy tvrdím. Ostatně soudím, že zde jste výstižně odhalil a formuloval podstatu naší názorové různice - vystačí  nebo nevystačí prostý učitel s rolí prostého uživatele? Dle vás ne, IMO ano. Vy chcete (a nejspíš vyučujete) učitele jako piloty technologické rakety, já chci vidět učitele v roli posh cestujících luxusní třídy, kteří věru nemusí řešit, zda palivo vydrží až do cíle a proč v umývárně neteče voda.

Jako některý uživatel telefonu umí zařídit, aby se jeho SMS odeslala v předem určenou dobu předem určené skupině adresátů, a jiný to neumí, tak některý učitel-prostý uživatel výpočetní techniky umí napsat php-script, který bude přijímat a vyhodnocovat soubory studentů ("opravovat písemky", ten dávný sen učitelů) nebo to zadá šikovnému studentovi, a jiný to neumí, nebo ho vůbec nenapadne něco takového zkoušet. Ale pořád je to na úrovni toho běžného telefonování, pořád NENÍ starostí učitele, aby v každé učebně byl ten php-server k dispozici.

Té poslední vaší replice nerozumím. To já jako cestující rozhoduji, kam chci doletět. A řeším to tím, do které destinace si objednám letenku, ne tím, že budu kroutit kniplem. Pilot do toho nemá co kecat - ten ať se řídí jízdním řádem.

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 12. 06. 2014 07:35

Skutečně jsme se asi dobrali podstaty. Nechci polemizovat v tom, jaké technické znalosti učitel potřebuje. Z tohoto úhlu pohledu jistě zůstane uživatelem. Zásadně ale nesouhlasím s představou, že výukové cíle představují danou destinaci, do níž si lze prostě obstarat jízdenku. Každý kvalitní učitel se musí stát velitelem rakety, jejíž let má pod kontrolou. Knipl tam ale bude hledat marně!

Autor: Janek WagnerVloženo: 13. 07. 2014 22:46

Prof. Dr. Dr. Manfred Spitzer je křesťanský aktivista, který má k vědě hodně daleko. Prostě umělá bublina viz http://pctuning.tyden.cz/multimedia/hry-a-zabava/30384-digitalni-demence-a-antidigitalni-dzihad-manfreda-spitzera