Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Sedm mýtů o tabletech ve škole
Odborný článek

Sedm mýtů o tabletech ve škole

28. 7. 2014 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
PhDr. Ondřej Neumajer Ph.D.
Tento článek je součastí seriálu: Tablety do škol

Anotace

Článek je dalším dílem seriálu o aktuálním zavádění tabletů do našich škol. Tentokrát se zabývá typickými případy nesprávného chápání této problematiky.

V minulém článku jsem se věnoval výhradám, které se k problematice zavádění počítačových tabletů do škol objevily v médiích. Každou výhradu jsem se snažil vysvětlit a uvést, jak je možné se k ní postavit. Dnešní článek (navazující též na Mýty a mylnosti o ICT ve vzdělávání) popisuje sedm mýtů, které mezi řediteli a učiteli o tabletech ve školách kolují. U každého se snažím vysvětlit, proč jej za mýt považuji.

1. Tablety ještě nejsou pro zavádění do škol zralé.

Tablety jsou ve školách relativně žhavou novinkou a v některých oblastech skutečně neexistuje vhodná a lokalizovaná podpora pro jejich širší využívání. Jde například o multilicenční politiku, nástroje pro jejich hromadnou správu, synchronizaci a aktualizaci, nástroje pro podporu a řízení výuky (tzv. classroom management), speciální edice pro školy atp. Na vývoji v těchto oblastech se pracuje, brzy budou pro školy dostupné.

Čekat na dobu, kdy bude vše perfektně připravené, ale není možné. Svět se značně zrychlil. Dnes je dříve uplatňovaný model pilotování změn ve vzdělávání, zjišťování zpětné vazby, její reflexe, následné opakování, zapracování do legislativy a zavádění do škol v horizontu 5-10 let beznadějně pomalý a tudíž již nerealizovatelný. Doba se zásadně změnila, jsme ve fázi experimentování a toto je také fáze konečná, která již nikdy neskončí (viz Problémy standardizace podle Socola). Čekat na výsledky experimentů, nejlépe ověřené na desítkách škol, popsané ve výzkumných šetřeních a shrnuté v odborné pedagogické literatuře je zcela liché (pomiňme, že čeští akademičtí výzkumníci se skutečnému ověřování tabletů v praxi škol nevěnují).

To ovšem rozhodně neznamená, že k používání tabletů ve výuce nemáme být kritičtí a že výuka má probíhat výlučně s tablety. Pouze promyšlené a smysluplné využívání může vést k výsledkům, které překonají možnosti, kterých můžeme dosáhnout jen s tužkou a papírem. Pouze o takové využití tabletů má význam ve škole usilovat. Začít musíme bezprostředně.

2. Tablet je plnohodnotná náhrada počítače.

Mnoho ředitelů předpokládá, že nově budou učitele vybavovat levnějšími tablety (oproti přenosným a stolním počítačům), a tím ušetří. Jenže tablety jsou vhodné pouze pro některé aktivity a rozhodně nejsou pro učitele plnohodnotnou náhradou počítače. Jsou spíše jeho vhodným doplňkem, který je pro některé činnosti vhodnější, pro některé méně. Jistě jsou i tací učitelé, kteří tablety nebudou oproti stolním či přenosným počítačům preferovat. Není důvod jim je nutit.

Od tradičních počítačů se liší ještě v jednom aspektu – morální životnost tabletů je kratší. Díky spontánnímu vývoji tabletů a jejich operačních systémů jsou tři roky staré tablety dnes pouze omezeně použitelné, nelze na nich provozovat nejnovější verze operačního systému a tudíž ani některé nejnovější aplikace. Daleko více spadají do kategorie konzumní elektroniky. Pro srovnání: etablovaný a do nedávna nejrozšířenější operační systém osobních počítačů Microsoft Windows XP byl do ukončení jeho podpory v letošním roce k dispozici uživatelům celých 14 let.

Ani na straně žáků tablety zcela nenahradí klasické počítače. V tomto případě je ale předěl daleko méně výrazný a kromě způsobu používání také spojený s věkem žáků a jejich potřebami a zálibami. A i zde jistě budou existovat výjimky.

3. Cloudové služby jsou dobrým doplňkem tabletů.

Tvrzení, které je zásadně nepřesné. Cloudové služby jsou totiž základním synergickým prvkem moderního školního digitálního ekosystému (viz Rozvažte ICT koordinátorům ruce aneb cloud computing). Právě vhodně zvolené cloudové služby překonávají džungli diverzity různých značek tabletů a použitých operačních systémů. Cloudová prostředí pro spolupráci žáků i učitelů umožňují propojovat svět stolních a přenosných počítačů, tabletů a chytrých telefonů. A co více, propojují svět formálního vzdělávání ve škole s tím neformálním a světem informálního učení, které probíhá neorganizovaně, například doma. To je ostatně označováno za jeden z hlavních přínosů konceptu 1:1 (Nástup tabletů je definitivním vítězstvím 1:1), tedy co žák, to počítač. Jinými slovy, díky používání cloudu mohou ke svým školním službám a svým datům přistupovat žáci z jakéhokoli počítačového zařízení, z domova i ze školy, a to kdykoli.

Plánované využití cloudových služeb umožňuje školám opustit zažitou a náročnou praxi provozování vlastních školních serverů a úložišť a více se soustředit na samotnou didaktiku využívání digitálních technologií. Výhodou bezpochyby je, že dva největší balíky cloudových služeb (Google Apps pro vzdělávání a Microsoft Office 365 Education) jsou pro školy zdarma.

4. Využití tabletů individualizuje výuku.

Individualizace výuky pro každého žáka je jeden z největších potenciálů, který tablety do pedagogiky přinášejí. A podle mých zkušeností z hospitovaných hodin zároveň i jeden z největších nenaplněných sloganů, se kterým se ve školství setkáváme. Zkušenosti totiž ukazují, že učitelé používají tablety pro podporu výukových aktivit, metod a forem, které používali před jejich příchodem a na které jsou zvyklí. Většina učitelů využívá tablety pro podporu frontální výuky.

Tablety samy o sobě individualizaci do vzdělávání nepřinášejí. Je to učitel a jeho pedagogická dovednost využívat různorodé metody a formy práce, která může výuku pomoci pro každého žáka individualizovat. Samotný tablet je pouze jedním z prostředků, které k individualizaci mohou napomoci. Pro rozvoj některých dovedností pro 21. století (jako je například on-line spolupráce, komunikace, inovace, využívání ICT pro učení) jsou ovšem počítače (včetně tabletů) prostředkem nenahraditelným (viz Čtyři fáze personalizace výuky).

5. Tablet je vhodný pouze na konzumaci obsahu.

Čtení e-mailů, sledování videí, zpravodajství a počasí, hraní her – to jsou dnes nejčastější způsoby používání tabletů v dospělé populaci. Mnozí lidé očekávají, že obdobné použití by mělo být důvodem pro začleňování tabletů do výuky, mýlí se ale. Pro úspěšné učení je nejdůležitější aktivita a tvořivost na straně žáka, nikoli pouhé pasivní přijímání informací.

Tablety obsahují množství čidel (např. akcelerometr, gyroskop, světelné čidlo, senzor přiblížení, digitální kompas, teploměr, GPS), které mohou dětem pomoci prozkoumávat reálný svět kolem nás. Díky integrovanému mikrofonu, fotoaparátu a kameře je možné tento svět zaznamenávat, různými způsoby zpracovávat a vytvářet nová multimediální díla. Díky možnostem připojení k internetu, cloudovým službám a sociálním sítím je možné takto vzniklá díla vystavovat na web, sdílet je s kamarády, hodnotit a komentovat. Právě ve využití takovýchto možností a jejich kombinacích spočívá tvořivý potenciál mobilních dotykových zařízení pro učení žáků. Objevování nových výukových aktivit pro tvořivé a smysluplné využití tabletů nás teprve čeká a pro zvídavé to bude bezpochyby velké pedagogické dobrodružství (Co je podstatou kreativity?, Osobní tvořivost jako mezinárodní hnutí transformující školství).

Dnes jsou na trhu dokonce tablety pro výuku přírodovědných předmětů s množstvím zabudovaných specializovaných čidel, které umožňují kromě již zmíněných možností navíc měřit vlhkost, tepovou frekvenci, ultrafialové záření či zrychlení a desítky dalších čidel je možné k tabletu připojit. Pro využití potenciálu různých čidel je možné pracovat se specializovanými aplikacemi, které lze jednoduše stahovat z obchodu výrobce.

Má-li mít zavádění tabletů do škol smysl, musí platit, že oproti jejich převažujícímu využití pro konzumaci obsahu jsou ve školách využívány primárně pro jeho vytváření. Pro konzumaci obsahu jsou spíše vhodnější specializovaná zařízení, např. elektronické čtečky knih na bázi elektronického inkoustu.

6. Proškolení učitelů pomůže zvýšit využívání tabletů.

Pojem proškolený pedagog si vyškrtněte ze svého slovníku, v moderní pedagogice neexistuje. Svět kolem nás se mění čím dál rychleji a tak jakákoli snaha o docílení nějakého finálního ustáleného stavu (adjektivum proškolený) je dopředu odsouzena k neúspěchu. Místo toho počítejme s pojmem průběžně se vzdělávající učitel (Prostojové učení podle Grooma). Jednorázová školení zpravidla nepřinášejí kýžený efekt, byť mohou být pro dílčí iniciaci zájmu či seznámení s novými možnostmi využívány. Prvotní proškolení v práci s tablety, tak jak je nabízí většina dodavatelských firem, navíc zpravidla není o pedagogice, ale o uživatelských dovednostech práce s tablety, v lepším případě o nabídce dostupných aplikací. I takové vzdělávání může být potřebné, ale teprve to otevírá prostor pro vzdělávání v oblasti, kvůli které se tablety zavádějí: v inovacích ve vzdělávání (Technologická transformace vzdělávání podle Prenského).

Jednou z reakcí na výše uvedené zrychlování světa kolem nás je postupné budování osobního vzdělávacího prostředí každého učitele a jeho napojení na komunity učitelů, kteří spolu své zkušenosti dobrovolně sdílejí (Konektivismus - teorie vzdělávání v prostředí sociálních sítí). Takové napojení může probíhat v lokálním prostředí školy. Již dnes ale existuje množství on-line učitelských komunit, které si zkušenosti s využíváním tabletů ve výuce mezi sebou sdílejí mnoha způsoby prostřednictvím vztahů navázaných v sociálních sítích. Jedná se například o komunitu kolem Metodického portálu RVP.CZ, PePoUŠ, Google Edu Group, iSEN, Klub moderních učitelů Microsoft, ambasadory eTwinningu. Mnohé z bohatství těchto učících se komunit nalezneme pouze on-line, například právě nejzajímavější příklady a zkušenosti s využíváním tabletů ve výuce nikde jinde zatím v tomto rozsahu nenalezneme.

Aby se z učitelů stali sebevědomí profesionálové musí se o své práci spolu bavit, diskutovat své zkušenosti, vzájemně se navštěvovat ve výuce a výsledky společně sdílet. To vše lze digitálními technologiemi velmi dobře podpořit.

7. Klíčová je volba vhodného operačního systému, měla by vycházet z počtu dostupných aplikací.

Je otázkou, jak se bude vývoj tabletů a jejich operačních systémů dále vyvíjet. Dnes je situace v ČR fragmentována na tři hlavní, vzájemně nekompatibilní světy: Apple iOS, Google Android a Microsoft Windows 8. Školy tak stojí před dilematem, který z nich zvolit.

V zahraničí je možné se setkat s termínem, který na tento problém reaguje. Je to počítačový agnosticismus (device-agnostic), který označuje takové (multiplatformní) aplikace a webové služby, které je možné využívat napříč různými operačními systémy a typy počítačů. Může se například jednat o webovou aplikaci, se kterou mohou s učitelem ve třídě pracovat všichni žáci, bez ohledu na operační systém v jejich tabletu. Nebo může jít o již zmíněné cloudové aplikace dvou největších nadnárodních firem, které nabízejí své aplikace či služby pro všechny nejrozšířenější operační systémy.

Pokud se škola vydá směrem využívání vlastních zařízení žáků (tzv. BYOD, tedy Bring Your Own Device) a nebude žáky ve výběru počítačových zařízení nijak omezovat, pak je počítačový agnosticismus patrně jedinou efektivní volbou, jak tablety do výuky začleňovat.

Jinou možností je využívat ve výuce pouze zařízení pořízená školou. Školy praktikující tento způsob drží linii jednoho operačního systému na všech tabletech, případně i ostatních počítačích. Je samozřejmě otázka, zda je při finančních možnostech veřejných škol budoucnost tohoto postupu finančně dlouhodobě udržitelná. Rozhodně je pro výuku z hlediska práce učitelů mnohem jednodušší. Volba operačního systému tedy může, ale i nemusí být klíčová – záleží, kterým směrem se škola vydá.

Každopádně, přihlížet při volbě operačního systému pouze k počtu dostupných aplikací by byla velká chyba. Kromě aplikací existuje množství dalších vlastností, které je vhodné zvažovat, blíže viz Volba operačního systému pro školní tablety.

Posbíraných mýtů o počítačových tabletech mám v zásobě ještě několik, ale článek by byl již neúměrně dlouhý. Problematice používání počítačů ve výuce a pro učení v režimu 1:1 se budeme věnovat i nadále.

 

Poznámka: Práce byla původně publikována jako - NEUMAJER, O. Sedm mýtů o tabletech ve škole. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer ČR a. s., 2014, roč. 11, č. 7, s.29-31. ISSN 1214-8679

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Ondřej Neumajer Ph.D.

Hodnocení od uživatelů

E Kocourek
28. 7. 2014, 22:28
Bravo autor! Zejména za vyvrácení 7.mýtu (operační systém), ale vyvrácení čísel 6 (buze..., totiž pardon, proškolení učitelů), 2 (náhrada počítače) a 1 (nezralost) je také záslužné. Je to tak velice záslužné, že to vyváží i výroky nepřesné, zavádějící a mylné, které se v článku rovněž vyskytují.
K dílčím sporným bodům:
Ad č.3) "Cloudové služby" -- Povídání ke cloudovým službám obsahuje mnoho pravdivých výroků, ale pak bum, a že prý "plánované využití cloudových služeb umožňuje školám opustit zažitou a náročnou praxi provozování vlastních školních serverů a úložišť"! Tento nešťastný výrok si vytisknou zlatým písmem, nechají zarámovat a vyvěsí v kanceláři všichni neschopní správci školních informačních systémů a všichni ředitelé, kteří těmhle záležitostem nerozumí ani za mák. Konečně pěkná záminka, proč přestat provozovat školní servery, tím pádem nedělat nic užitečného, a všechny síly věnovat ... třeba proškolování učitelů.

Ad č.5) "Tablety obsahují množství čidel" -- Ano, ale ta exotická čidla (např.GPS) tam jsou hlavně kvůli zvýšení ceny tabletu. Nevěříte? Zkuste si někam zajet autem a používat při tom tablet s interním GPS čidlem. Že to nefunguje? Překvapení! Takže chcete-li něco vyfotit, použijte fotoaparát nebo kameru, chcete-li měřit teplotu ..., atd. apod. Tablet je vhodný k jiným činnostem.
"Pouze promyšlené a smysluplné využívání může vést k výsledkům, které překonají možnosti, kterých můžeme dosáhnout jen s tužkou a papírem. Pouze o takové využití tabletů má význam ve škole usilovat." -- Zde autor přehání. Experimentování a tedy ne-zcela-promyšlené využití tabletů bych nezavrhoval takto vehementně. Ostatně, jinde totéž naznačuje i pan autor.
Celé odmítnutí mýtu č.5 "Tablet je vhodný pouze na konzumaci obsahu" se mi nezdá, a v něm obzvlášť výrok "Má-li mít zavádění tabletů do škol smysl, musí platit, že oproti jejich převažujícímu využití pro konzumaci obsahu jsou ve školách využívány primárně pro jeho vytváření. Pro konzumaci obsahu jsou spíše vhodnější specializovaná zařízení, např. elektronické čtečky knih na bázi elektronického inkoustu." -- Doporučuji konfrontovat s výrokem "jednou z reakcí na výše uvedené zrychlování světa kolem nás je postupné budování osobního vzdělávacího prostředí každého učitele". Totéž přece platí i pro studenty, a ačkoli takové osobní prostředí lze "budovat" i na tabletu (těžko, přetěžko), jiná zařízení jsou pro to mnohem vhodnější. Takže vytvářet obsah doporučuji jinde než na tabletu, konzumovat obsah na tabletu, a e-inkoustové čtečky nelze rozumně používat na cokoli kromě četby knih.
Na závěr ještě jednou pana autora pochválím za zboření mýtu č.7 o operačních systémech. Ano, BYOD je ten správný směr. Ano, do výběru OS ani vlastního zařízení (třeba tabletu) nemá škola studentům co kafrat. Využívat ve výuce pouze zařízení pořízená školou není "jinou možností", ale šílený nesmysl. Budoucnost tohoto "postupu" je zajisté dlouhodobě neudržitelná, a nejen finančně.
 
Bořivoj Brdička
29. 7. 2014, 10:46
Jsem potěšen, pane Kocourku! Prázdniny neprázdniny, budeme diskutovat. To je dobře.
Souhlasím s tím, že problematika je složitá a občas nejednoznačná. Vy sám máte jeden úhel pohledu, my akademici zase jiný. Z toho našeho je trend vedoucí u menších všeobecně zaměřených škol k využívání cloudových služeb bez provozování vlastních serverů neodvratný. Ano, to hlavní úsilí pak skutečně bude ICT metodik věnovat pomoci učitelům s implementací technologií.Tablety se pokuste si představit jako něco, co teď bude docela dost ředitelů učitelům vnucovat. Budou vznáčet požadavek, aby je ve výuce používali, když už je dostali. A nemluvím jen o tabletech učitelských, ale i o tabletech, kterými byly školy vybaveny v rámci různých projektů. Zde se typicky jedná o dodávku stejných přísrtojů, takže pak není multiplatformita nezbytná. Jistě jste si ale všiml, že v požadavku na ni se shodneme.Je jasné, že nesmíme připustit, aby takto dodané tablety byly využity jen ke konzumaci obsahu. Pan Neumajer má, narozdíl od vás, přímou zpětnou vazbu právě z těch projektů, v nichž se školy pokoušejí aplikovat žákovské tablety. Asi se shodneme, že žáci, kteří budou mít k dispozici jednou za čas desktop a neustále tablet, budou tento používat jak k tvorbě, tak k budování osobního vzdělávacího prostředí.
Děkuji vám za komentář i pochvalu!
E Kocourek
29. 7. 2014, 18:34
Ach vy akademici! Že nesmíte připustit, aby tablety byly využity jen ke konzumaci obsahu? Zde se neshodneme - já to klidně připustím. A co ti žáci, kteří budou mít k dispozici jednou za čas desktop a neustále tablet - budou tablet používat k tvorbě obsahu? Asi záleží na tom, co je to "jednou za čas". Pokud jednou denně, tablet ostrouhá. Pokud jednou za měsíc, studenti to zkusí na tabletu. Když to šlo na PDA s třiapůlpalcovou qVGA obrazovkou, musí to na sedmipalcovém tabletu jít také, tak nějak. Ale jsou si akademici vědomi, že "vytváření obsahu" na tabletu není něco, co lze požadovat (či očekávat) od průměrného studenta?
Tablety teď bude docela dost ředitelů učitelům vnucovat, říkáte? No nedivte se jim. Když si přečtou dobrozdání akademiků, že na tabletu lze vytvářet obsah ...
Hledal jsem protipříklad, proč na tabletu nelze vytvářet obsah, a napadla mě editace videa. Ale co já vím - třeba nějaká ujetá firma zrovna tu cloudovou editaci videa nabízí. Což tedy zkusit vymyslet nějaká objektivní kriteria, kdy ještě má cloudové zpracování smysl a kdy naopak už jsou nezbytné datové toky tak mohutné, že lokální zpracování má přednost?
Bořivoj Brdička
29. 7. 2014, 19:46
Sám sice raději pracuji na desktopu, vězte ale, že se na tabletu dá dělat skoro všechno - včetně editace videa. Zvláště, když si na to zvyknete. Očekávat můžeme opačný přístup. Dětem bude pravděpodobně nakonec dotyk chybět natolik, že budou na tabletu dělat vše, i když to nebude nezbytně nutné.Velmi se mýlíte, když předpokládáte, že se ředitelé nechají ovlivnit tím, co jim my doporučíme. To se vůbec neděje. Tablety se do škol dostávají díky projektům - tedy kvůli penězům. Kdyby došlo na naše doporučení, řešilo by se již dávno, jaký vliv mají technologie na výukové cíle (RVP) a jaké kompetence mají mít učitelé. Jak vidíte, nic z toho nikdo neřeší.Hezký zbytek prázdnin všem!
Ondřej Neumajer
29. 7. 2014, 21:14
To je zajímavá diskuze.
Já stále ale trvám na původní větě "...musí platit, že oproti jejich převažujícímu využití pro konzumaci obsahu jsou ve školách využívány primárně pro jeho vytváření". Myslím, že problém je v tom, co si pod tím vytvářením kdo představujeme. Ono je to vlastně již v té předchozí větě, která říká, že mimo školu jsou tablety primárně užívány pro konzumaci, což také znamená, že většina lidí si ani jiné využití představit nedovede. U učitelů to mám ověřené, je to pro ně stejně obtížné, jako si představit výukovou aktivitu založenou na on-line spolupráci.
Snažil jsem se některé takové aktivity učitelům ukazovat na semináři inovativních výukových aktivit (který mj. právě odstavuji na druhou kolej). Očekávám, že podobých vzdělávacích seminářů zaměřených na konkrétní výukové aktivity pro práci s tabletem ve třídě bude časem nabízeno na trhu s DVPP více. Cílem by mělo být, že pod vytvářením obsahu si nebudeme představovat psaní textu nebo vytváření grafiky. Nebo alespoň ne v té formě, v jaké tyto aktivity probíhají na stolních počítačích.
 
E Kocourek
30. 7. 2014, 18:13
Vaše téma je vysoce zajímavé, diskuse k němu možná také, ale VY jste tajemnej jako hrad v Karpatech! Když ne psaní textu nebo vytváření grafiky, tak co teda vy považujete za vytváření obsahu?
Nevím, jak ostatní diskutující, ale já (teď zde) neřeším činnost mimo školu (kromě možná domácích úkolů a "odložených činností"), nechci teď řešit on-line spolupráci a nechci prolejzat odkazy jinam. Hic Rhodos - prosím, vysvětlete to zde!
"Odloženou činností" míním situaci, kdy student dostane ve vyučovací hodině úkol, ale nestihne jej vyřešit během oné hodiny, a proto vyučujícímu oznámí, že řešení dodá - samozřejmě e-mailem - (např.) ještě týž den (nebo týž týden, nebo do začátku příští vyučovací hodiny z daného předmětu).
Já stále trvám na doporučení, ať zapomenete na e-inkoustové čtečky - sekvenční čtení (jedna stránka za druhou, bez vracení a listování) se při učení neuplatní, a k ničemu jinému se ty čtečky nehodí. Pro konzumaci obsahu je tablet nejvhodnější.
Bořivoj Brdička
31. 7. 2014, 08:47
Možná je na čase přestat mluvit o tabletech a začít uvažovat prostě o digitálních zařízeních připojených do internetu, které mají žáci k dispozici stále. Hned to první, co vás musí trknout, je neudržitelnost pohledu na výuku jako na oddělené aktivity odehrávající se jen v rámci hodin a předmětů. Kolega Neumajer tvrdí, že učitelé si neumí "představit výukovou aktivitu založenou na on-line spolupráci". To je, vezmeme-li v úvahu, že právě tato kompetence patří k základním schopnostem, které budou žáci v životě potřebovat, docela velký problém. Pokoušíme se již dost dlouho přesvědčit zodpovědné orgány i veřejnost, že stav je neudržitelný. Zatím marně. Třeba budeme čekat až na výsledky ověřování schopnosti týmové online spolupráce 15 letých, které je zařazeno do PISA 2015?
E Kocourek
31. 7. 2014, 20:57
Stav je neudržitelný! varuje zde pan Ing. Brdička. A zatímco zpozdilí učitelé si neumí "představit výukovou aktivitu založenou na on-line spolupráci", já si neumím představit, čemu užitečnému poslouží přesvědčit o údajné neudržitelnosti stavu zodpovědné orgány i veřejnost. Že by se ministerstvo rozhodlo přestat házet klacky pod nohy učitelům a ředitelům škol? Nebo že by dokonce samo sebe zrušilo? Kdepak - o neudržitelnosti stavu přesvědčené ministerstvo začne rozhazovat peníze způsobem INDOŠ, vymýšlet geniální opatření typu státní maturita a zakládat nepostradatelné instituce typu CERMAT. A české školství bude zachráněno!

Ale vážně. Co to vůbec (v představách akademiků) je ta slavná "on-line spolupráce" (když pominu první, co mě napadá - bezobsažný módní výraz)? Používá se ve všech oborech lidské činnosti, nebo jen v některých? A vypadá a probíhá všude stejně?
Mám rozsáhlé zkušenosti, jak on-line spolupráce vypadá a probíhá v oblasti tvorby softwaru, v programování. A mám rozsáhlé zkušenosti dobré i špatné. Klíčovým je přiměřeně rozsáhlý a spolehlivý verzovací systém (někdy též označovaný jako konfigurační systém),  nejlépe i se správcem, schopným, zkušeným, autoritativním a vůči narušitelům disciplíny přiměřeně agresivním, který ten systém udrží použitelný (to je takový mýtický stav kdesi mezi bezpečným a přístupným). Je-li projekt dobře koncipován a dobře řízen, jsou-li přesně vymezeny úkoly a odpovědnosti jednotlivých pracovníků, jsou-li stanovena správná pravidla a tato pravidla přísně dodržována a vymáhána, pak si desítky řadových účastníků projektu žádné on-line spolupráce nevšimnou a nepotřebují ani žádné další schopnosti. Prostě si dělají svoji práci.
Je-li projekt špatně koncipován a "řídí" jej nemehlo, které ani nechápe, co všechno je třeba hlídat,  nejsou-li stanovena pravidla práce nad společnými daty nebo dodržování těchto pravidel není přísně  vymáháno, pak se on-line spolupráce stává pro pracovníky noční můrou. Desítky účastníků si vzájemně maří svoji práci. A jaké schopnosti a kompetence potřebují? Psychickou odolnost. Fatalismus. Nebo zaměstnanecké sebevražedné sklony - říci šéfovi, že svoji šéfovskou práci dělá blbě.
Jaké kompetence chtějí akademici pěstovat u studentů v rámci přípravy na on-line spolupráci? Schopnost rozdělit činnosti mezi členy týmu a přesně stanovit rozhraní? Schopnost vymáhat dodržování pravidel? Nebo se čeká na učitele, až co si představí?
Bořivoj Brdička
1. 8. 2014, 15:40
Odpovím vám článkem, který vyjde 1.9. Bude o tom, jak by mohla online spolupráce vypadat a jak ji lze jako kompetenci ověřovat. Tak, teď když jsem to slíbil, mi asi nezbude, než to napsat. Odkaz sem pak přidám.
E Kocourek
1. 8. 2014, 23:02
Prvního září asi všichni budeme mít výrazně jiné starosti, nežli četbu článků na rvp.cz, ale budiž. Do vzdálené budoucnosti tedy připomínám moje dotazy:  Používá se on-line spolupráce ve všech oborech lidské činnosti, nebo jen v některých? A vypadá a probíhá všude stejně? Obě jsou to jednoduché otázky typu ano-ne.
No a pak ještě připomínám dotaz, který s původním tématem článku souvisí těsněji: co to je "vytváření obsahu", když to není ani  psaní textu ani vytváření grafiky? Snad na něj ve vašem článku zbyde prostor.
Bořivoj Brdička
2. 8. 2014, 12:28
Používá se on-line spolupráce ve všech oborech lidské činnosti?Ne.Vypadá a probíhá všude stejně?Ne.Co to je "vytváření obsahu", když to není ani  psaní textu ani vytváření grafiky?Zde chytáte kolegu Neumajera za slovo. Psaní textu či vytváření grafiky samozřejmě je tvorba. Původní myšlenka byla založena na představě, že tablety nemají být chápány jen jako nástroj konzumace obsahu a že psaní textu a vytváření grafiky nemá být chápáno jako jediný způsob jejich tvůrčího využití. Takto jsem to alespoň pochopil já.
Můj článek bude o tom, jak lze uchopit online spolupráci ve výuce.
E Kocourek
2. 8. 2014, 18:23
Děkuji za promptní, jednoznačné a zajímavé odpovědi na moje otázky. Pro mne z vašich odpovědí ale vyplývá, že výrok "tato kompetence (to jako schopnost on-line spolupráce) patří k základním schopnostem, které budou žáci v životě potřebovat" je nepravdivý - když se to nepoužívá ve všech oborech lidské činnosti.
A když už to školy budou studenty učit, je jistá šance, že je to budou učit způsobem pro studenty v praxi nepoužitelným - když totiž on-line spolupráce neprobíhá všude stejně.
Možná by stálo za to opustit obecný slogan "on-line spolupráce" a raději učit v konkrétních předmětech její konkrétní projevy. Třeba v předmětu "programování" učit práci s verzovacím systémem.
Pravidla portálu rvp.cz a netiketa mi brání diskutovat o "chytání za slovo".
Bořivoj Brdička
3. 8. 2014, 17:35
V situaci, kdy se celý život bude částečně odehrávat online odmítám diskutovat o tom, zda online spolupráce patří či nepatří k základním kompetencím. Snažit se tvrdit, že toto nemáme požadovat proto, že obsahem takové spolupráce je u každého něco jiného, je samozřejmě chybné. Jsem plně pro, aby se řešilo, jak má být taková online spolupráce ve škole uchopena. Vrátím se k tomu 1.9.
Mgr. Zdeněk Sotolář
3. 8. 2014, 19:47
"Snažit se tvrdit, že toto nemáme požadovat proto, že obsahem takové spolupráce je u každého něco jiného, je samozřejmě chybné."
Nejde o obsah. Potvrdil jste, že online spolupráce nebude potřeba ve všech oborech. A takových oborů bude stále ještě dost. A pro ně online spolupráce nebude základní kompetence.
Tvrdíte, že se celý život bude částečně odehrávat online (to ještě neznamená spolupráci). (Všimněte si: celý - částečně.) Takové tvrzení sotva můžete doložit a zobecnit.
Bořivoj Brdička
4. 8. 2014, 07:51
Tvrdím, že pro život online bude třeba umět online spolupracovat. A tvrdím, že se to týká každého!

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Zařazení do seriálu:

Tento článek je zařazen do seriálu Tablety do škol.
Ostatní články seriálu: