Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Diskuze o tabletech je potřebná, musí ale vycházet z objektivních dat
Odborný článek

Diskuze o tabletech je potřebná, musí ale vycházet z objektivních dat

27. 7. 2015 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
PhDr. Ondřej Neumajer Ph.D.

Anotace

Článek shrnuje aktuální situaci na poli zavádění tabletů do škol v České republice.

Ve využívání digitálních technologií ve škole a mimo ni existuje propastný rozdíl. Zatímco ve školách pracují žáci s počítači zcela okrajově, mimo školu s nimi tráví dlouhé hodiny denně. Média tento rozpor ještě neobjevila. Zaznívají nápady, jak tablety ve školách brzy nahradí tužky a knihy.

K nápadům, kterými bývalý ministr školství Marcel Chládek zásoboval média, patřil i plán na plošné zavádění počítačových tabletů do škol. Média přitahuje kontroverze, což toto téma minimálně na první zamyšlení bezesporu naplňuje. Převažují v nich články, které poukazují na výtky k tomuto záměru, od úvah jednotlivců až po citace z otevřených dopisů nesouhlasu od sdružení rodičů směřované premiérovi.

Je zcela legitimní a správné, pokud je tato oblast předmětem veřejné diskuze. Aby si na danou oblast mohl každý učinit vlastní názor, potřebuje relevantní podklady a data. Těch korektních se ale v diskuzích příliš nedostává. Média jsou plná zjednodušení, zkratek a mýtů, které nevycházejí z reálného obrazu situace českého školství, ale z popisu jakési virtuální reality, kterou si lidé při diskuzi o zavádění tabletů do škol a do výuky představují. Dlouhodobě se ukazuje, že nám v Česku v oblasti vzdělávání chybí novináři s vhledem do této oblasti, kteří by poplašným výrokům nastavovali kritické zrcadlo a diskuzi vraceli do reality. Velkým problémem této diskuze jsou totiž nereálné představy veřejnosti o přínosu tabletů, důvodech jejich zavádění do výuky a o aktuální situaci, která v této oblasti Česku panuje.

Data o tabletech ve školách

Podle posledních informací České školní inspekce z elektronického zjišťování na vzorku 3 653 škol z loňského května bylo vybaveno tablety pro žáky necelých 14,5 % základních a 16,5 % středních škol. Ovšem více než dvacet tabletů, tedy přibližně minimální vybavení nutné v běžné výuce pro využití v poměru 1:1, kdy může každý žák ve třídě pracovat s tabletem, vlastnilo pouze 2,4 % základních a 5,1 % středních škol. Tablety pro žáky hodlalo v následujících třech letech pořizovat 40,6 % ředitelů základních a 28 % ředitelů středních škol, pro učitele pak 48,7 %, respektive 39,2 % ředitelů.

Impulzem do vybavování českých škol tablety byla výzva č. 51 Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost vyhlášená v dubnu 2014, která byla zaměřena na další podporu profesního rozvoje pedagogických pracovníků škol a školských zařízení pro využívání ICT ve výuce. V rámci této výzvy si mohlo 1 943 zapojených škol pořídit mobilní (dotyková) zařízení pro každého zapojeného učitele, nejvýše však 20 na jednu školu. Teoreticky tak letos do škol může z této výzvy přibýt až 38 860 kusů mobilních dotykových počítačů, reálně pak asi necelá polovina.

Pro přibližné srovnání s aktuálním stavem vybavenosti škol technologiemi je možné uvést, co vyplývá z posledního sběru dat realizovaného MŠMT v září 2014: ve školách regionálního školství (MŠ, ZŠ, SŠ, VOŠ) mohou žáci využívat přes dvě stě tisíc počítačových zařízení. Navíc samozřejmě mohou školy aplikovat fenomén BYOD a využívat ve výuce mobilní dotyková zařízení vlastněná samotnými žáky. To ale deklaruje pouze 845 škol a vlastní zkušenosti ze škol mne vedou ke konstatování, že se zatím jedná spíše o prvotní nesmělé krůčky některých učitelů na těchto školách, nežli o šířeji uplatňovaný postup.

Z výše uvedeného je zřejmé, že doba dotyková rokem 2015 v českých školách teprve začíná, předchozí zkušenosti s mobilními dotykovými zařízeními má jen okrajové množství škol, mnoho škol ale pořizování tabletů plánuje.

Tablety v populaci a jejich používání

Situace v domácnostech je ovšem diametrálně jiná. Smartphone, tedy tzv. chytrý telefon, mělo v únoru 2015 dle Media projektu přibližně 40 % české populace (3,1 mil.), tablet přibližně každý pátý (1,7 mil.) Čech z populace ve věku 12-79 let. To jsou již poměrně vysoká čísla, která se navíc každým rokem zvyšují.

Pro uvědomění, jak dynamická oblast ICT je, a jak zásadně mění naše životy, se můžeme podívat na výsledky výzkumu Švédové a internet 2014. Na grafu je vidět, jak se postupně snižovala hranice, kdy děti začínají pracovat s internetem. Ještě před 15 lety začínala polovina populace dětí používat internet ve 13 letech, dnes se jedná o věkovou kohortu dvouletých dětí. Z grafu je patrné, jak teprve rozšíření tabletů po roce 2010, kdy byl představen první komerčně úspěšný tablet iPad společnosti Apple, umožnilo přístup k internetu i dětem mladším. Může za to patrně intuitivní a jednoduché dotykové ovládání tabletů a relativně nízké ceny, které tyto počítače do segmentu přenosných počítačů přinesly (ceny nejlevnějších tabletů začínají na 1500 Kč). Z  tohoto švédského projektu mimo jiné vyplývá, že čtvrtina dvouletých dětí (26 %) si s tabletem hraje každý den. Pro Česko data z takto podrobného výzkumu bohužel nemáme, ale není důvod si myslet, že u nás bude situace nějak zásadně odlišná.

Podle studie psychologů citované Guardianem má  průměrné sedmileté britské dítě za sebou celý rok dívání se na televizi nebo obrazovku počítače, v 18 letech jsou to pak těžko uvěřitelné roky tři. Tato data pocházejí z roku 2012, dnes budou hodnoty i díky tabletům jistě opět vyšší. 

Věk, kdy 50 % dětí v dané věkové kohortě začíná používat internet. Zdroj: Výzkum Švédové a internet 2014

Co z toho plyne

Z výše uvedeného vyplývá, že zatímco doma mají žáci k digitálním technologiím intenzivní přístup, situace ve školách je zcela opačná. To dokladuje i poslední zveřejněná výroční zpráva České školní inspekce, díky které víme, že ve školním roce 2013/2014 byla přímá práce všech žáků s ICT (tedy režim 1:1) zaznamenána jen v 3,6 % vyučovacích hodin na základních a ve 4,6 % na středních školách. To v praxi znamená, že žáci ve výuce pracují s počítačem přibližně jednu vyučovací hodinu týdně.

Problém je, že uvedenou realitu česká média nereflektují a neinformují o ní zasvěceně. Nezaznamenal jsem mnoho článků, které by na kontrast mezi intenzitou používání technologií ve volném čase dětí a v tom školním poukazovaly. Zato se lze setkat s mnoha rozhovory s různými lidmi, kteří v obavě z nadužívání digitálních technologií, navrhují jejich omezování nebo dokonce i úplný zákaz používání ve škole a to zejména u malých dětí. Bývalý ministr Chládek kontroval a ještě přilil olej do ohně, když původně prohlásil, že chce vybavovat plošně všechny prvňáčky tablety.

Nemám pochyb o tom, že digitální technologie do výuky a učení být zařazovány musejí. Důvodů pro to existuje větší množství, uveďme alespoň dva nejmarkantnější související s výše popsaným kontrastem mezi používáním počítačů doma a ve škole. Děti jsou z domova zvyklé používat digitální technologie především pro hraní her, sledování videí, později pro nezávaznou komunikaci na sociálních sítích. Je to ale pouze škola a poučený učitel, který jim ukáže nový rozměr těchto technologií a bude u nich rozvíjet dovednosti značně odlišné. Dovednost spolupráce online, která doplňuje prezenční setkávání ve škole a umožňuje spolupráci s dětmi z partnerských škol z jiných koutů světa nebo s odborníky mimo školu a v důsledku propojuje školu se světem za jejími zdmi. Nebo podporu tvořivosti, kdy se technologie stávají pro děti novým hlasem pro vyjadřování a například pomocí kamery, fotoaparátu, mikrofonu vznikají videa a nová interaktivní multimediální díla, pomocí nichž děti objevují, zaznamenávají, popisují a interpretují svět kolem sebe. To vše samozřejmě rozvíjí tolik potřebnou digitální gramotnost, které se hraní počítačových her běžně příliš nedotýká. To jsou všechno klíčové dovednosti pro 21. století, které u žáků musí dnešní škola rozvíjet a bez moderních digitálních technologií to dělat prostě nemůže.

Pokud bychom skutečně technologie do škol nepustili a podpořili tím konzervaci škol do podoby netechnologických ghett (v kontrastu proti světu za školními zdmi, kde je dnešní život bez technologií nepředstavitelný), ještě více by se v očích dětí snížila již dnes tak nízká relevance školy. Mezinárodní výzkumy PISA, TIMSS a PIRLS dlouhodobě poukazují na to, že čeští žáci chodí ze všech žáků nejvyspělejších zemí světa do školy nejméně rádi. A přitom právě aktivity s digitálními technologiemi mohou být při vhodném využívání atraktivním prvkem výuky, který dle výzkumů motivaci dětí zvyšuje.

Druhým klíčovým důvodem, proč technologie nemůžeme ze škol vynechat, je problematika inkluze. Žáci ze sociálně či ekonomicky znevýhodněného prostředí nemusejí mít k digitálním technologiím přístup v rozsahu, který mají ostatní žáci. Ač je rozšíření počítačů v rodinách s dětmi velmi vysoké – podle Českého statistického úřadu se v roce 2014 jednalo o 93,7 % domácností – stále existují a vždy bude existovat několik procent rodin, které počítač, tablet či chytrý telefon mít nebudou. Pro takové děti je škola často jediným přirozeným prostředím, které může takový hendikep kompenzovat.

Kritici zavádění tabletů do škol často uvádějí, že děti na prvním stupni potřebují zlepšovat práci s tužkou a knihou a nikoli ji nahrazovat tabletem. Tato kritika se zdá být ve své podstatě správná. Ve škole, kde by místo rozvíjení jemné motoriky a nácviku čtenářství měli žáci používat pouze tablet bych své děti mít nechtěl. Jenže toto je zkratkovitý argument vycházející z nekvalifikovaného odhadu, který v realitě českých škol rozhodně nehrozí. Z pilotních ověřování zavádění tabletů do škol, kterých jsem se poslední dva roky účastnil, mimo jiné vyplynulo, že i když mají žáci prvního stupně k dispozici tablety přímo ve třídě a mohou je na pokyn učitele používat víceméně kdykoli, používají je dvakrát či třikrát do týdne a to vždy jen na několik málo minut. Nikdy jsem nepotkal učitele elementaristu, který by připustil, že by zcela digitalizovanou výuku chtěl uskutečnit a pero a knihu hodlal nahradit tabletem. Strašit kompletní digitalizací výuky náhradou za léty prověřené postupy je prostě zcela mimo realitu a nikdo o takovém postupu nikdy ani nepřemýšlel.

Navíc platí, že tablety má význam používat především tam, kde dojdeme k cílům, které bychom bez nich dosáhnout nemohli. Pro psaní na papír nebo čtení textu z tištěné knihy rozhodně tablet vhodný není a nepřináší téměř žádnou přidanou hodnotu (kromě často zmiňované lehčí aktovky, což je opět spíše úsměvný argument). Existuje ale mnoho didaktických situací, kdy tablety vhodně začleňovat do výuky lze a to již na prvním stupni ZŠ. Takové rozhodnutí může činit pouze učitel, který se v dané oblasti orientuje a má s ní zkušenosti. Z tohoto pohledu jsou pak evropské výzvy podobné té s číslem 51 zaměřené na další podporu profesního rozvoje učitelů v této oblasti nastaveny správně. Didaktických důvodů pro začleňování tabletů do výuky je celá řada, zájemce si dovolím odkázat na právě vydanou knihu pro učitele Učíme se s tabletem. Bohužel, populární média upřednostňují názory odborníků oborů souvisejících se vzděláváním jako je neurověda nebo psychologie, které tyto aspekty moderní pedagogiky v potaz neberou. Dokud se do takových diskuzí nevloží pedagogové a média nebudou zohledňovat i jejich názor, nebude argumentace nikdy kompletní.

V čem se Chládek mýlil

Dnes již nezjistíme, zda bývalý ministr ve své původní představě vybavovat plošně všechny prvňáčky tablety pouze vypouštěl pomyslný balónek s cílem zjistit, jak veřejnost zareaguje a připravoval si cestičku pro megalomanský centralizovaný projekt dodávky hardwaru a vzdělávacího obsahu do škol podobný akci Internet do škol. Anebo prostě jenom vypustil z úst myšlenku, kterou s odborníky nekonzultoval. Pod vlivem veřejné kritiky totiž časem sám své představy posunul do roviny, kdy by vybavování tablety záleželo na rozhodnutí každé školy, respektive jejího ředitele. Ostatně, za jeho ministrování dokončená a v listopadu 2014 vládou ČR schválená Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 mimo jiné mezi základními předpoklady realizace uvádí „Při realizaci strategie jsou respektovány kompetence ředitelů škol a školských zařízení při řízení pedagogického procesu, centralizovaná řešení shora nejsou preferována“. Tento bod měl za úkol přesně takovýmto pokusům bránit a důležitá rozhodnutí ovlivňující výuku na každé škole nechat na domluvě rodičů s ředitelem.

Diskuze o vhodnosti zavádění mobilních dotykových zařízení do škol je bezpochyby důležitá a měla by probíhat. Bylo by dobré ji vést tak, aby z ní vymizela zjednodušení, zkratkovité myšlení a mýty, které nevycházejí z reálné situace českého školství a dat, které o něm máme. Na rozdíl od učitelů nejsou rodiče profesionály na vzdělávání a tak si většinou vhodné způsoby využití digitálních technologií ve výuce nedovedou představit. Od toho zde musíme mít kvalifikované a vzdělávající se učitele, kteří budou tuto diskuzi na úrovni každé školy uvádět do správných dimenzí, argumentovat a přesvědčovat rodiče o strategiích učení, které škola na své žáky chce uplatňovat. V nich budou tablety hrát bezesporu nezastupitelnou roli, nikoli ale dominantní středobod výuky.

Ukvapené, centrálně řízené, a plošné zavádění tabletů do nepřipraveného pedagogického terénu rozhodně nesmí být na pořadu dne, ve svém důsledku by jen prohloubilo averzi mnoha aktérů k začleňování moderních technologií do vzdělávání. Jak ostatně uvádí v závěrech výzkumu Flexibook pro Nakladatelství Fraus Martin Chvál „Učitelům, kteří chtějí využívat tablety ve výuce, by to mělo být umožněno a je dobré je v tom podporovat. Jednorázové, rychlé a plošné zavedení tabletů do škol v ČR by nebylo účelné“. Předtím, než vynaloží ředitelé škol značné finance na pořizování tabletů, si musí být jisti, že mají učitele, kteří chtějí a jsou schopni digitální technologie vhodně využívat. Na tomto poli nás ještě čeká velký kus práce.

 

Poznámka: Práce byla původně publikována jako - NEUMAJER, O. Diskuze o tabletech je potřebná, musí ale vycházet z objektivních dat. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2015, roč. 12, č. 7, ISSN 1214-8679

Literatura a použité zdroje

[1] – Children's health threatened by increasing screen time, says journal. 2012. [cit. 2015-7-13]. Dostupný z WWW: [http://www.theguardian.com/society/2012/oct/09/childrens-health-screen-time].
[2] – CHVÁL, M. Flexibook 1:1. Pilotní projekt profesionální podpory pedagoga digitální výuky 1:1. 2013. [cit. 2015-7-13]. Dostupný z WWW: [https://www.fraus.cz/cs/projekty/flexibook-11].
[3] – Informační společnost v číslech – 2014. 2014. [cit. 2015-7-13]. Dostupný z WWW: [https://www.czso.cz/csu/czso/informacni_technologie_ve_spolecnosti].
[4] – Jednotné přijímací zkoušky v SŠ s maturitními obory a vybavenost škol prostředky ICT. Praha : Česká školní inspekce, 2014.
[5] – Media projekt. 2015. [cit. 2015-7-13]. Dostupný z WWW: [http://www.mediaguru.cz/2015/02/mp-pocet-smartphonu-presahl-3-miliony-tabletu-je-17-mil/].
[6] – NEUMAJER, O.; ROHLÍKOVÁ, L.; ZOUNEK, J. Učíme se s tabletem. 2015. [cit. 2015-7-13]. Dostupný z WWW: [http://www.ucimesestabletem.cz/].
[7] – NEUMAJER, O.; RŮŽIČKOVÁ, D. Souhrnná zpráva projektu Vzděláváme pro budoucnost aneb Scénáře využití mobilních dotykových zařízení s operačním systémem Windows ve školách. Praha : Microsoft, ISBN 2015.
[8] – The Swedes and the internet 2014. 2014. [cit. 2015-7-13]. Dostupný z WWW: [http://en.soi2014.se/].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Ondřej Neumajer Ph.D.

Hodnocení od uživatelů

E Kocourek
28. 7. 2015, 11:35
Zkratkovitý argument vycházející z nekvalifikovaného odhadu - velice výstižná charakteristika!
 
Čeští žáci chodí ze všech žáků nejvyspělejších zemí světa do školy nejméně rádi. - Šokující tvrzení! Ale co si pod tím představit, "chodí rádi do školy"? Třeba američtí (míněno U.S.A.) středoškoláci chodí do školy (asi?) velice rádi, akorát že v té škole se pak neučí.
 
Druhým klíčovým důvodem, proč technologie nemůžeme ze škol vynechat, je problematika inkluze. (...)  několik procent rodin, které počítač, tablet či chytrý telefon mít nebudou. Pro takové děti je škola často jediným přirozeným prostředím, které může takový hendikep kompenzovat. - Takovým dětem škola jejich hendikep kompenzovat nebude. Inkluze je z hlediska zavádění technologií irelevantní.
Ostatně, celé zavádění technologií do českých škol je matoucí výraz. Stačí, aby tomu školy přestaly zuby nehty bránit, a technologie "se zavedou" samy.
 
„Při realizaci strategie jsou respektovány kompetence ředitelů škol a školských zařízení při řízení pedagogického procesu, centralizovaná řešení shora nejsou preferována“. - Tesat do kamene! A což takhle k tomu ještě přidat "A při výběru konkrétního technického vybavení (HW) jsou respektovány kompetence a preference studentů. Ani zde nejsou preferována centralizovaná řešení shora, z úrovně ředitelny." ?
Předtím, než vynaloží ředitelé škol značné finance na pořizování tabletů, si musí být jisti, že mají učitele, kteří chtějí a jsou schopni digitální technologie vhodně využívat. - Výborně! A ještě bych těm ředitelům poradil, aby ty značné finance na pořizování tabletů nevynakládali ani pak, až budou mít školu natřískanou učitelema, kteří chtějí a jsou schopni digitální technologie vhodně využívat. (Češtináři, soráč!) Stačí, když dovolí a umožní studentům používat ty jejich vlastní.
 
(...) poslední zveřejněná výroční zpráva České školní inspekce, díky které víme, že ve školním roce 2013/2014 byla přímá práce všech žáků s ICT (tedy režim 1:1) zaznamenána (...) ve 4,6 % na středních školách. To v praxi znamená, že žáci ve výuce pracují s počítačem přibližně jednu vyučovací hodinu týdně. - Jemináčku! Je možné, že by se ČŠI spletla? Třeba o řád? Nebo si třeba někdo špatně vyložil tu podmínku přímá práce všech žáků s ICT? Každý žák seděl u svého počítače a programoval, jenom jeden žák měl ruku v sádře a tudíž s ICT nepracoval, tudíž podmínka "práce všech žáků" nesplněna?
 
Je to ale pouze škola a poučený učitel, který jim ukáže nový rozměr těchto technologií a bude u nich rozvíjet dovednosti značně odlišné. - Představa poučeného učitele mě děsí. Kterak se učitel stane poučeným? Poučí jej mentor z ministerstva? Osobně dávám přednost učitelům, kteří něco umí. Vím, že takoví existují. Všemu poučování navzdory.
Bořivoj Brdička
28. 7. 2015, 11:47
Pro případného nezávislého pozorovatele:
1. I u nás je určité malé procento žáků, kteří se s technologiemi mají šanci seznámit pouze ve škole.
2. Představa, že technologie mají moc se do škol zavest samy, je sice oblíbeným, ale velmi velkým omylem s možnými nemalými následky.
Ondřej Neumajer
28. 7. 2015, 22:15
Děkuji za komentáře, krátká reakce:
Ad pan Kocourek
Vě větě "Pro takové děti je škola často jediným přirozeným prostředím, které může takový hendikep kompenzovat" je zmíněným hendikepem míněno právě to, že doma přístup k technologiím nemají. Zdá se, že to lze vyložit více způsoby, omlouvám se za dostatečně nepřesnou formulaci.
 
Ad B. Brdička
Větě "Představa, že technologie mají moc se do škol zavest samy, je sice oblíbeným, ale velmi velkým omylem s možnými nemalými následky" bude nutné věřit, kolega s tím má mnoholeté zkušenosti a i moje empirie vyznívá obdobně. To ovšem není v protikladu proti používání zařízení žáků, jen nelze očekávat, že k tomu dojede bez kvalifikovaného přispění učitele.
ON
E Kocourek
1. 8. 2015, 21:18
Meze objektivity
Na rozdíl od pana autora, který předkládá argumenty podložené objektivními daty, moje povídání je čirá subjektivní dojmologie, kterou se nikterak nepokouším dokázat. Objektivní vědecký výzkum tedy dokázal, že ve školním roce 2013/2014 byla přímá práce všech žáků s ICT zaznamenána jen ve 4,6 % hodin na středních školách, což znamená, že žáci ve výuce pracují s počítačem přibližně jednu vyučovací hodinu týdně. Nicméně, snad mi laskavý čtenář uvěří, že existují (a existovaly i v roce 2014) střední školy, kde se dotyčný údaj blíží ne 4.6 procenta, ale spíše čtyřiceti šesti procentům, a že abychom se dostali na průměrný údaj "jedna vyučovací hodina týdně", muselo se to sprůměrovat se školami, kde je dotyčný údaj ještě nižší - tedy méně než jedna hodina týdně!
A teď  to moje zcela subjektivní tvrzení: Jakékoli úvahy vycházející z prostředí "méně než hodina týdně" budou na školách, kde individuální práce studentů na počítačích zabírá desítky procent času, považovány za naprosté mlácení prázdné slámy. A samozřejmě obráceně to platí neméně.
Zde vidím jisté meze objektivity. Pan autor má pravdu, pokud píše, že diskuze o tabletech musí vycházet z objektivních dat, ale samotná objektivita údajů IMO nepostačuje. Možná bychom měli pečlivě vybírat, ze kterých objektivních dat má ta diskuze vycházet.
Doporučuji zavést (pro potřeby této diskuze) kategorizaci středních škol.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.