Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Digitální dissensus
Odborný článek

Digitální dissensus

Anotace

Výklad nového pojmu, který přesně vystihuje to, k čemu zvolna dospívá vývoj společnosti ve vyspělých, dosud demokratických zemích.

Tento pojem mě na první pohled zaujal. Dokonale popisuje stav globální lidské společnosti způsobený volným šířením informací mezi všemi lidmi připojenými k internetu. Ve svých přednáškách používám analogii se starověkým sdílením prostřednictvím táborových ohňů, Sokratovu nedůvěru k psaným textům a vysvětluji, jaký vliv na vývoj měl vynález knihtisku (Soudobé vzdělávací technologie, str. 6). Současná revoluční změna v podobě internetu 2.0, díky níž může vlastně každý publikovat tak, aby jeho výtvor (nejčastěji foto) mohl vidět kdokoli, bude nepochybně mít na vývoj světa také docela bouřlivý vliv. Šíření informací dnes tak trochu připomíná táboráky v kyberprostoru.

S digitálním dissensem jsem se poprvé setkal u teoretičky médií a zakladatelky společnosti Meedan (která nabízí služby novinám) An Xiao Miny. Ona sama si ten termín vypůjčila od výzkumnice University of Leeds Penny Andrews [1].

Podstatu vlastně již dobře známe. Množství informací, které se všichni snažíme pojmout do svých mozků, vede k zahlcenosti. Zahlcenost spolu s nízkou úrovní informační gramotnosti vyvolává nejistotu v tom, co je pravda (doba postfaktická). Využívají toho obchodníci, kteří se snaží ovlivnit naše rozhodování, jak utratit své peníze. Ale to je jen ta známější, a nejspíše méně škodlivá forma ovlivňování uživatelů sítě. Jsou i daleko sofistikovanější, a tím pádem mnohem nebezpečnější postupy.

Volby jsou ovlivňovány dezinformacemi (Dezniformace vítězí). Díky přirozené snaze spojovat se spíše s lidmi podobných názorů (Různost je obtížná) žijeme v pomyslné informační bublině, v níž jsou shodné názory zesilovány, a odlišné utlumovány (komnata ozvěn). Objektivní vidění skutečnosti se tak stává jen obtížně dosažitelným cílem.

An Xiao Mina se na věc dívá pohledem novinářů. Je zjevné, že jejich existence je v těchto nových podmínkách velmi obtížná. Za tradiční informační služby nikdo moc platit nechce, a tak jim nezbývá než přehodnotit své postupy a přizpůsobit se současnému dynamickému zasíťovanému světu. Hlavním jejím doporučením je přejít z obranného postoje (spory s korporacemi přebírajícími zadarmo výsledky jejich práce) k novému adaptivnímu přístupu, který bude současný vývoj respektovat. O tom, jak by konkrétně měl vypadat, chce začít diskutovat.

My se ale na věc podíváme spíše z pohledu vzdělavatelů. Musíme studovat proces vedoucí jedince k tomu, že nakonec nedůvěřuje vlastně žádným seriózním zdrojům, jen těm, které odpovídají jeho názorům – a to dokonce i tehdy, ví-li, že zprávy účelově zkreslují. Týká-li se to většího množství lidí, je to stav velmi rizikový, ohrožující celé naše současné demokratické zřízení.

Hlavní příčinou vznikajícího zásadního nedostatku konsensu ve společnosti je nedostatek společných morálních hodnot, které by vedly k jednotnému vnímání očekávaného správného morálního chování. Takto vzniklý dissensus má přímou souvislost s vysokou mírou nedůvěry ve stát a politiku. Přitom tato nedůvěra je přímo úměrná socio-ekonomickému znevýhodnění jedince. Člověk bez hmotných rezerv (nebo dokonce přímo zadlužený) podstupuje mnohem větší riziko, když se ve své důvěře zklame.

Je zřejmé, že bude třeba tuto oblast ještě mnohem důkladněji zkoumat. Některá opatření je však třeba udělat hned. V první řadě by samotné sociální platformy měly přehodnotit vývoj řídicích algoritmů svých systémů, a konfrontovat uživatele i s lidmi odlišných názorů. V každém případě se neobejdeme bez vyšší míry informační gramotnosti občanů. Právě vzdělání je klíčovou podmínkou odbourávání všeobecné nedůvěry. Znamená nejen vyšší naději na osobní uplatnění v životě, posiluje informovanost tolik potřebnou pro účast v demokratických volbách, ale též vede k vyšší míře porozumění vzniku samotného dissensu, a tak zvyšuje naději, že si budeme více uvědomovat existenci jiných názorů a budeme je spíše akceptovat.

Doufejme, že se nám podaří zde naznačenou orientaci vysvětlit učitelům, implementovat do nově revidované mediální výchovy a spolu s novým RVP zavést do výuky. Řekl bych, že to dost spěchá. Snad nebude pozdě!

Literatura a použité zdroje

[1] – MINA, An Xiao. THE DEATH OF CONSENSUS, NOT THE DEATH OF TRUTH. 2018. [cit. 2019-2-4]. Dostupný z WWW: [http://www.niemanlab.org/2018/12/the-death-of-consensus-not-the-death-of-truth/].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.