Metodický portál RVP 

Narazil jsem na zajímavý článek v The Chronicle of Higher Education s názvem Providers of Free MOOC's Now Charge Employers for Access to Student Data. Cituji: "Mr. Thrun, of Udacity, said those "softer skills" are often more useful to employers than raw academic performance."

Jinými slovy se v něm říká, že nejcennějšími vlastnostmi účastníků MOOC kurzů, jež jsou zajímaví pro potenciální zaměstnavatele je "schopnost a ochota pomáhat druhým". Jsou to většinou zároveň ti, kteří mají též značné znalosti, ale to není podmínkou. Z toho je vidět, že je-li záměrem účastníka takového kurzu zvyšovat svou hodnotu na globálním trhu práce, nemůže informace pouze přijímat. Rýsuje se zde hodně zajímavá cesta za uplatněním v životě, jež je dost odlišná od toho, na co jsme zvyklí.

Máme tedy jasno. Rusko je podle pana Kocourka demokratickým státem, v němž každý může protestovat, jak chce, média sdělovat, co chtějí, a vládce se neštítí vražděním zastrašovat. Nikdo se tam nesnaží ovlivňovat názory lidí pomocí dezinformací!
Budeme si tedy hledět jen toho svého a snažit se ovládnout celý svět. Připouštím, že tato politika vítězí i jinde, nejen v Rusku a Číně. Absoultně ale není pravda, že nám do toho nic není.  Předpokládám, že každému musí být jasné, k čemu takové snažení nutně musí vést.

Joyce Seitzinger - When Educators Become Curators – keynote slides
http://www.slideshare.net/catspyjamas/when-educators-become-curators-keynote-slides-moothr12

Svobodná výměna informací, a to primárně mezi vědci? Rozpor hned zkraje: výměna informací primárně mezi vědci není žádná svobodná výměna.

Ale z tohoto bych nevinil V.Bushe - takovéhle rádoby humanistické nálepky lze nasadit každému, tím spíš, když už se nebožtík nemůže bránit. V reálném životě se V.Bush choval úplně normálně, jako by se choval kdokoli jiný na jeho pozici šéfa OSRD, a důležité informace tajil, zejména před politiky, kteří - kdyby se dověděli, oč jde - by mu kafrali do jeho díla.

Bushovy nápady a zejména Memex byly inspirací pro několik větví současného vývoje informačních prostředků, z nichž dvě mi připadají významné (a významně odlišné): mnoha uživateli sdílená celosvětová "knihovna informací", a PDA. Základní odlišnost spočívá v tom, že do sdílené knihovny smí zasahovat každý, zatímco PDA patří jenom jednému uživateli.

Ze sdílené celosvětové knihovny informací je dnes Internet, či spíše worldwide web, či ještě přesněji Wikipedia a různé podobné sajty. Bushův ideál všeobecné viditelnosti informací funguje dobře, ale všeobecná přístupnost dat i pro zápis je problematická. A zůstala by problematickou, i kdybychom tu přepisovatelnost omezili jenom na Bushem zmiňovanou vrstvu asociací a metainformací. Internet prostě je a vždy bude ze své povahy nedůvěryhodný zdroj informací. Bush měl tu nevýhodu (nebo možná výhodu), že o této své představě mohl jenom teoretizovat a že ji nikdy neviděl prakticky realizovanou a zprzněnou komerčními zájmy.

PDA stále existují, ale ve své původní formě jsou vymírající druh. Jejich funkci přebraly dílem chytré telefony, dílem poněkud hloupé tablety, ale činnost naznačenou Bushem zvládají (když uživatel ví co chce a ví, jak to docílit). Jakou činnost? Osobní knihovnu vlastnoručně vybraných a zpracovaných informací, případně osobní knihovnu vlastnoručně navržených asociací, vazeb a komentářů k veřejně přístupným informacím. Tomuto přístupu (míněno "postoji") k informacím fandím a předvídám zářivou budoucnost, i když provázenou nekonečným bojem se zištnými prodejci a nezištnými prosazovateli aplikací podporujících kreativitu a dotykovost jako nejvyšší ideál lidstva.

Poznamenávám, že technologia "cloud" (a potažmo celý Internet) je vůči těmto dvěma protichůdným postojům k informacím neutrální. Nejde o to, zda data jsou na hard disku vašeho počítače nebo na serveru kdesi v Singapuru, ale o to, zda do těch dat hrabete jenom vy nebo ještě někdo jiný.

„... profese jakýchsi průkopníků, kteří budou nacházet potěšení v hledání spojitostí v enormním množství běžně dostupných záznamů.“ - Evidentně, ne všechny Bushovy inspirativní nápady byly použitelné. Jak se můžeme přesvědčit i na portálu RVP, o průkopníky nacházející potěšení není nouze, ale jimi nalézané "spojitosti" jsou mnohdy zcestné. Což takový potěšený průkopník řeší tak, že k danému tématu naráz zaujímá pestrou škálu stanovisek, od nadšeně souhlasných až po kategoricky odmítavá.

Děkuji pánům doktorům za podnětnou diskuzi. Byl jsem si od počátku vědom toho, že problém nevyřešíme. Jen, prosím, nezapomínejme na Valiantem prosazovaný přístup, v němž je hlavním nosným prvkem evoluce učení, byť v jeho podání zústávající na úrovni behaviorismu, tj. zabývající se jen vnějšími projevy života.