Anotace | Článek shrnuje osobní zkušenosti studentky/učitelky s výukou textových editorů a zahrnuje i současné možnosti využití online aplikací. | Poslední komentář | Problém "které kancelářké programy učit?" je pouhou špičkou ledovce. Tím skrytým ledovcem je mnohem obecnější dilema - je česká škola SLUŽBA, která učí to, co si přejí zákazníci (studenti, popř. rodiče studentů), nebo je česká škola OSVĚTA, která učí to, co kdosi (ale nikoli studenti!) považuje za správné, vhodné a žádoucí? Z obojího by cosi vyplývalo.
Pokud je česká škola SLUŽBA, pak by tedy měla učit to, co si přejí zákazníci. Chtějí-li studenti MS Office, bude učitel bez mrknutí oka učit požadované. Leda k tomu potichoučku ve volném čase dodá, že existují i jiné alternativy. Pokud vím, takto fungovalo školství v U.S.A. ještě v osmdesátých letech 20.století. Ochotně bych se podřídil tomuto modelu. Ale požadoval bych důslednou implementaci. Má-li škola být služba, pak je třeba z osnov vymést vše, oč nikdo (kromě Ministerstva) nestojí, zejména veškerý zelený sliz, kterým jsou dodnes - ač zelení ministři už dávno hnijí v politickém hrobě - osnovy zamořeny.
Pokud naopak je česká škola OSVĚTA, která učí to, co kdosi považuje za správné, pak může klidně odmítnout propagovat ten či onen marketingový produkt, a výuku zaměřit na ty programy, které mezi ostatními vynikají něčím pozitivním. Spolehlivostí, nabídkou funkcí, pochopitelným ovládáním, cenou, nebo třeba tím, že lze rozpoznat, co vlastně dělají.
Zdá se mi, že české školství ze všech sil předstírá, že je osvětou a nikoli službou. Budiž. Ne zcela dobré na tom se mi zdá, že ti, kdo rozhodují o tom, co že tedy vlastně je pro výuku správné, vhodné a žádoucí, v tom sami nemají úplně jasno.
Jak však je v Česku zvykem, služba nebo osvěta, učitelé si nakonec stejně učí to, co chtějí oni. A to je dobře. |
---|