Metodický portál RVP 

Poté, co jsem tento příspěvek dokončil, objevil se k ontarijské studii velmi zajímavý komentář Tonyho Batese - A review of the HEQCO report on productivity and quality in online learning in higher education ( též viz Sedmero osvícení Tonyho Batese). Vyjímám:
- „Dosud všechny výzkumy porovnávající prezenční výuku s online, i ty odkazované studií, věnují pozornost jen formě studia a nezabývají se aplikovanou pedagogikou. Proto nemám k závěrům příliš velkou důvěru.“
- „S uvedenými doporučeními vládě Ontaria souhlasím, i když musíme být, díky nedostatečné podpoře výzkumem, obezřetní. Mnohem raději bych však viděl ještě trochu jinou formulaci toho, co by se mělo dělat. Měl by být vyvinut model vysokoškolského vzdělání, který jde nad rámec MOOC a kombinuje nové technologie s ověřenými nejvhodnějšími metodami online pedagogiky (Tři generace online pedagogiky) a využívá sociální sítě. Takový, který by vytvářel samo se podporující komunity studentů jdoucí nad rámec součastných společenství spolužáků z jednoho studijního programu a vedl k mnohem lepším výukovým výsledkům i k vyššímu procentu dokončených studií. Věřím, že je to při dostatečných investicích navzdory individuálním zájmům jednotlivých univerzit možné.“

Chce se mi dodat jen to, že stejný model by, podle mého názoru, mělo mít i další vzdělávání ped. pracovníků, které by mělo být garantováno státem a mělo by jít nejen nad rámec jednoho programu, ale mělo by mít nadnárodní rozměr.

Že to mezi námi občas zajiskří, to ano, ale osobní to rozhodně není. Věřte, že čtu vaše články, abych se poučil, ne abych se do vás strefoval. Ale když se mi něco nezdá, tak se ozvu.  

"nejpřesněji) hodnotím studenty podle toho, jak dobře si s kým "pokecám"

1. Přichází doba, kdy toto pokecání bude příliš drahé na to, aby se ho denně dostávalo každému žákovi. I když jsem, doufám, nevyvolal dojem, že se bez něj dá obejít!

2. Bohužel se tady nejedná jen o to, jak hodnotíte vy, ale i o to, jak budete vy hodnocen.

Budeme-li věřit tomu, co napsal Enrique Dans, vypadá to, že volný přístup k vědeckým publikacím vítězí:
Science, open access… and Sci-Hub.

I mne zaujala stejná část textu jako pana Sotoláře, především to o rychlosti dětských reakcí. Snad je to klíč k tomu, proč tak těžko nacházíme s dětmi společnou řeč. Prostě jim nestačíme. Myslím, že to bylo tak vždy, jen je díky technologiím vše tak nějak rychlejší. A nejsem přesvědčena, že je to tak zlé s menší schopností souvislé práce - když jim o něco jde, nevidí, neslyší :-)

Potěšil mne "fenomén sdílení" - snad proto, že jsem velmi podobně nastavená. A učitel nemusí být génius, aby věděl, že když se žáci učí navzájem, tak je efekt mnohem lepší. Ten, který učí si ujasňuje pojmy a systém, ten, který je učen, získává informace v mnohem přístupnějším balení.

PS: Také se vám, učitelům, stalo, že jste si kladli otázku "Proč tak jednoduchou věc nedokáže pochopit?" Tak to je přesně ono - prostě proto, že to vysvětlujeme z našeho "dospěláckého" pohledu.

Děkuji za báječné téma.

O fenoménu "pracovat nahlas" na základě blogového příspěvku Sahany Chattopadhyay (http://goo.gl/l4plfM) referuje Scio (https://goo.gl/qQGy7v).

Vida, vida, přidal se Google - Google teams up with Harvard and MIT to help boost free online courses.