Metodický portál RVP 

Mám takový dojem, že ve skutečnosti zde nejsou žádné rozpory. Je zřejmé, že ne všechny žánry mohou používat hyperlinkové psaní. Typicky se hodí hlavné do referátů či do výukových materiálů. Autor hypertextového dokumentu píše tak, aby v základu bylo jen to nejnutnější, a přidává na hlubších úrovních detaily. Pozor ale, toto již je hodně vzácné. Detaily jsou všude online dostupné, takže je nejjednodušší je odkazovat. Riziko ztráty orientace je reálné. Schopnost mu nepodlehnout je základní dovedností informační (mediální) gramotnosti. Tedy patří k tomu, co by se žáci měli ve škole naučit.

Skvělý článek! Neustále opakujeme, že si mají děti ověřovat zdroj. Ovšem na internetu je to někdy docela obtížné. Stejná informace na více místech na internetu ještě nemusí znamenat, že je pravdivá a že primární zdroj lze určit. Postupným přebírábním bez citování zdroje se šíří i polopravdy a lži.

Ještě si v této souvislosti dovolím připomenout, že jsme o tom, jak dopadlo ověřování schopnosti žáků číst digitálně, psali již v souvislosti s PISA 2012 - OECD: Žáci, počítače a učení.

Děkuji. Zatím bereme blog jen jako příležitost pro psaní online, pro větší množství lidí, pro dovednost učit se komentovat. A řekla bych, že zatím je otázka stylu blogů, sociálních sítí apod. ze školního pohledu vlastně neprozkoumaná. Děkuji tedy za otázku. Vzhledem k tomu, že se i letos chystám na založení blogů, třeba za rok odpovím konkrétněji.