Vzhledem k tomu, že jsem, jak známo, skeptikem (viz BoBrův Pomocník), mám velkou chuť s Robem van Sonem souhlasit. Nedokážeme-li totiž přizpůsobit metody ověřování výsledků výuky jejím aktuálním cílům, tj. nebudeme-li hodnotit především funkční znalosti a kompetence, nemá vůbec smysl o daty řízeném školství uvažovat. Na druhou stranu, jak již bylo řečeno, metoda dovolující změřit kvalitu škol, učitelů i jednotlivých vzdělávacích programů je mimořádně přitažlivá. Je mimochodem zahrnuta i do nejnovějších záměrů vlády USA na reformu školství (viz Nová radikální transformace amerického školství).
Pokud by se podařilo vyřešit výše popsané problémy a zavést daty řízené rozhodování do praxe, mohlo by to mít velký přínos. Dovoluje totiž odhalit nedostatky a pomáhá realizovat individualizaci výukového procesu. Díky tomu umožňuje maximalizovat výsledky každého žáka a zvyšuje jak úroveň jednotlivých škol, tak celkovou úroveň školství. Právě zaváděná státní maturita má šanci alespoň částečně naznačit, jak by takový komplexní systém daty řízeného školství jednou mohl vypadat. Zatím to bohužel vypadá spíš na to, že si svůj skepticismus asi budu nucen ještě chvíli ponechat!
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.