Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Jak v Magogu zaváděli 1:1
Odborný článek

Jak v Magogu zaváděli 1:1

3. 3. 2011 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Jan Koucun

Anotace

Zpráva o tom, jak v kanadském Východním Montrealu zaváděli přenosné počítače formou 1:1.

Our new mobile lab

Ron Canuel je bývalým vedoucím školského obvodu Východní Montreal se sídlem v městečku Magog, jež spravuje okolní převážně venkovské školy oblasti (kanadská provincie Quebec). Na zpravodajském webu OLPC News v článku Integrace technologií: Lidé jsou důležití ne počítače referuje o tom, jaké problémy museli řešit, když roku 2003 začali všechny své žáky 3-11. tříd (cca 6000) vybavovat přenosnými počítači [1]. Vzhledem k tomu, že nás jistě čeká něco podobného, bude možná stát za to, se se zkušenostmi z Kanady blíže seznámit.

Podle Canuela je mylné se domnívat, že dítě může být samo schopno jednoduše integrovat informační technologie do vzdělávací struktury. Přestože přirozený zájem poznávat nové věci existuje, opravdové vzdělávání nezaručuje.

Problém představují i někteří pedagogové. Plošné dodávky počítačů u nich mohou vyvolat pocit ztráty kontroly nad vzdělávacím prostředím, a tak je prostě odmítají. V obecné rovině bychom mohli konstatovat, že každá změna, která se dotýká školského systému ať horizontálním či vertikálním směrem, je přijímána velmi bolestivě a 10 až 15% jedinců ji nikdy nepřijme.

 

Úspěch při zavádění informačních technologií do vzdělávacího procesu vyžaduje důkladnou přípravu. Je třeba se zaměřit hlavně na tyto indikátory.

  • Technologie musí být kvalitní a funkční. Takto lze eliminovat alespoň jeden z důvodu odmítání.
  • Integrace technologií musí mít oporu ve školních vzdělávacích plánech.
  • Učitelé musí svou pozornost zacílit na integraci technologií do výuky.
  • Třídy nesmí být příliš velké. Je téměř nemožné, aby jeden učitel zvládl více jak 30 žáků.
  • Využívání technologií není otázkou věku pedagoga, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ze studie vyplývá, že zkušenější učitelé většinou nemají tak velké problémy, protože díky své praxi snáz nacházejí správné postupy.

 

Magogský projekt definoval 4 základní fáze:

1. Fáze euforie (8-12 měsíců)

Důraz na odbornou přípravu učitelů (především technické schopnosti). Výsledky žáků se zatím příliš nesledují. Četnost problémů technického charakteru je přímo úměrná nárůstu využití počítačů. Všichni však jsou do projektu zapáleni.

2. Fáze poklesu (13-24 měsíců)

Dochází k vystřízlivění a ke zpomalení procesu. Technický rozvoj (hardware i aplikací) zvyšuje nároky na všechny subjekty. Učitelé jsou vystaveni většímu tlaku, protože úroveň žáků stoupá. Někteří začínají pochybovat. Na okamžitou situaci je nutné reagovat. Je důležité mít dost školitelů pro všechny úrovně.

3. Fáze znovu zaostření (20-36 měsíců)

Stoupá význam koordinace celého procesu. Technické zázemí musí odpovídat potřebám, používají se stále náročnější aplikace. Objevují se úspěchy studentů, což znamená, že práce začíná přinášet ovoce. Je dobré upravit plány integrace a zvážit zapojení nových partnerů.

4. Fáze vytváření kapacit (36 a více měsíců)

Aby budovaná funkcionalita byla udržitelná, je třeba klást důraz na soustavný profesní růst pedagogů s cílem možnosti využití počítačů 1:1 dále rozvíjet. Úroveň technické infrastruktury musí odpovídat novým trendům. Je třeba dávat pozor na efektivitu procesu a věnovat pozornost hodnocení výsledků.

 

V ČR je zatím zavádění přenosných počítačů formou 1:1 v plenkách. Existuje jen několik málo pilotních projektů, které jsou plně v režii firem, jež mají zájem na dodávkách svých produktů do škol. Prvním byl projekt Intelu 1:1 eLearning (viz Intel sezval odborníky na Elearning). Mnohem propracovanější a rozsáhlejší je aktuální projekt VZDĚLÁNÍ21, Který je realizován pod taktovkou nakladatelství Fraus a jehož odborným garantem je Pedagogiká fakulta Univerzity Karlovy Praha. Další iniciativy budou jistě následovat.

Literatura a použité zdroje

[1] – CANUEL, Ron. Technology in Education Integration: People not Laptops. 2009. [cit. 2011-03-03]. Dostupný z WWW: [http://www.olpcnews.com/countries/canada/technology_in_education_integr.html].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Jan Koucun

Hodnocení od uživatelů

Pavel Netusil
3. 3. 2011, 09:16
1. Z textu prakticky o zavadeni PC v Magogu neni nic.
2. Z tech obecnych frazi vyplyva, ze to mu si byt slozite jako zebrik a lame se to nasilim.
Pripomina mi to kolektivizaci (obrazne - nezazil jsem ji).
Bořivoj Brdička
3. 3. 2011, 11:58
Vlastně máte pravdu. Ony ty počítače v procesu jejich zavádění paradoxně nehrají hlavní roli. Přibližně toto asi mělo být hlavním sdělením článku. S tou kolektivizací jste přímo "uhodil hřebíček na hlavičku" - bez ní, ve smyslu kolektivního úsilí spojených učitelů, to nepůjde.
Ondřej Neumajer
6. 3. 2011, 21:21
Dobrý den,
myslím, že příspěvek do diskuze pod článkem od pana Netušila je v mnoha ohledech pro situaci v ČR typický. Článek nám připadá příliš obecný, obsahující fráze.
Je zcela jistě pravda, že lidé, kteří mají nějaké zkušenosti se zaváděním ICT do vzdělávání mohou považovat v článku zmíněných 5 "indikátorů" za banální zjištění. Upřímně řečeno, kdyby obdobná zjištění vzešla z projektů jako je VZDĚLÁNÍ21, budu jim hlasitě tleskat. Jenže, když se zamyslíte na prvními třemi "indikátory", možná dojdete ke zjištění, že ač jsou známé, významná část zavádění ICT ve školách jde proti těmto zjištěním. Známe tedy možnosti i vhodná opatření, ale nejsme schopni je vhodně používat. Neplatí to všude, ale ve většině případů jistě.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.