Osobní zkušenost profesora britské Open University z Cardiffu Martina Wellera s volně dostupnými výukovými materiály.
Nedávno mě zaujal příspěvek profesora britské Open University z Cardiffu Martina Wellera v jeho blogu The Ed Techie. Zabývá se v něm problematikou volně dostupných výukových materiálů. Říká toto:
„Chtěl jsem onehdá pro jeden svůj projekt použít poněkud rozmazaný obrázek s licencí Creative Commons zakazující komerční využití. Jelikož jsem si nebyl jist, zda nakonec nebude možné mé výstupy prodat, raději jsem požádal o svolení. Chtěli po mě, abych zaplatil, na což mají samozřejmě právo. Já na to ale neměl peníze v rozpočtu, a tak jsem si našel jiný použitelný obrázek. Něco velmi podobného jsem zažil, když jsme před nějakým časem hledali včelu do školního projektu mé dcery. Našli jsme moc pěknou, ale chtěli za ní $200. Když jsem se přestal smát, šel jsem a našel zadarmo jinou.“
Dá se z toho udělat celkem jednoduchý závěr. Téměř všechen digitální obsah, který je k dispozici na internetu má někde alternativu, jež je volně dostupná. Nemusí být vždy stejně kvalitní, ale pro výukové účely bývá často vyhovující. Netýká se to jen obrázků, ale třeba i odborných textů. Jakmile někdo chce za přístup k odborným článkům platit, skoro vždy můžete najít volnou alternativu, která pojednává vlastně o tomtéž. Každý, kdo by chtěl nabízet placený obsah, se proto musí nejprve zamyslet, zda tento má, či nemá, volně dostupnou alternativu. Je-li odpověď ano, měl by se svého komerčního záměru raději vzdát.
Profesor Weller pak pokračuje: „To mi připomnělo scénu z Kmotra II, v níž senátor Pat Geary žádá Michaela Corleoneho o úplatek splatný druhý den. Ten mu sdělí, že může dostat odpověď hned.“ „Má nabídka je toto: nic.“ Jak známo, Michael Corleone byl mistrem nabídek, které se nedají odmítnout. Jakkoli se ona titulní věta náramně hodí, naše situace je poněkud odlišná. Možná by bylo morálně správné autorům výukových materiálů platit, ale chování lidí je a bude vždy pragmatické. Volná dostupnost výukových materiálů a celých kurzů navíc přímo ovlivňuje celou vzdělávací oblast a dává stejné šance na vzdělání všem. Je tudíž obecně velmi prospěšná.
Je pozoruhodné, že se některým firmám dodnes daří prodávat školám i žákům takové materiály, testy či programy, které mají volně dostupnou a použitelnou alternativu. Je na učitelích a rodičích, zda na to přistoupí.
