Ještě jsme si ani pořádně nezvykli na to, že před námi v lavicích sedí rozjívené a nedostatečně se soustředící děti přelomu tisíciletí (generace Y), a už je na obzoru další, tzv. iGenerace. Ten, koho by, jako mě, na první pohled napadlo, že se jedná o generaci internetovou, mýlil by se. To „i“ charakterizuje jinou její vlastnost, a sice individualitu. I ta samozřejmě souvisí s technologiemi. Vyjadřuje přirozenou schopnost jejích příslušníků chápat sebe sama jako jedinečný prvek sítě s individuálními vlastnostmi. Ukazuje se, že děti, které již nepamatují dobu, kdy bylo nutné se do sítě v případě potřeby připojovat, se od těch starších něčím liší.
Přestože se sociologové na jednotném označování různých generací dosud zcela neshodnou, jedno je jisté. Vlastnosti dětí se mění stále rychleji, a tak se intervaly mezi příchodem nových charakteristickými vlastnostmi odlišitelných generací stále zkracují (viz Technologie jako příčina vývojové nespojitosti nebo Jakou podstatu má inovace?). Použijeme-li s vědomím přesahů a značných národních odlišností americké členění, trvala generace poválečného zvyšování počtu narozených dětí (tzv. Baby Boom Generation) od roku 1938 do 1960 a po ní přišla generace X od 1961 do 1981. Do konce tisíciletí pak následovala generace Y (též označovaná jako Millennials), jež byla již výrazně ovlivněna technologiemi a začala být podle Tapscotta označována za síťovou (viz Síťová generace podle Tapscotta).
Od počátku 21. století již hovoříme o nové generaci Z digitálních domorodců (podle Prenského), kterou psycholog California State University Larry Rosen ve své právě vycházející knize (Rewired: Understanding the iGeneration and the Way They Learn) nazývá iGenerací. V názvech máme, jak vidno, ještě trochu zmatek, ale o ty nám tolik nejde. Pro nás učitele je nezbytné dokonale rozumět důsledkům, které tento vývoj má na děti a mládež.
Rosen identifikuje zřetelný rozdíl mezi předchozí generací Y a přicházející iGenerací. Jeho příčinou je právě ona nepřetržitost přítomnosti online. Jedná se sice zatím jen o děti celkem mladé nebo nanejvýš o teenagery, ale již teď je na nich vidět, že jejich chování i očekávání odezvy světa, v němž žijí, se významným způsobem změnilo. Jak říká Dave Verhaagen, dětský psycholog z Charlotte, „technologie jsou prostě součástí jejich DNA. Formují vše, co dělají.“ Právě ono Rosenovo „Rewired“ (myšleno jako odlišné propojení synapsí) vystihuje přesně skutečnost, a sice změnu fungování mozku vedoucí k jiným formám myšlení.
Podle Rosena jsou některé znaky pro iGeneraci přímo typické:
·rané seznámení s technologiemi (v předškolním věku);
·potřeba bezprostřednosti;
·schopnost vytvářet velké množství obsahu (ne vždy nutně originálního).
Příslušníci iGenerace jsou neoddělitelní od svých přenosných přístrojů. Jejich prostřednictvím jsou stále k dispozici přátelům, ať jsou, kde jsou. Díky častému spojení se spoluhráči online her či s vrstevníky na Facebooku, mají hranici mezi přáteli reálnými a virtuálními značně rozmazanou.
Tvrzení Larry Rosena potvrzují výzkumy Pew Research Center (Millennials), Kaiser Family Foundation (Media and Health) ad. Obě jmenované organizace dlouhodobě sledují vliv technologií na vývoj mladých lidí. Poslední výsledky jasně potvrzují, že míra ovlivnění dětí technologiemi stále stoupá. Byly odhaleny zřetelné rozdíly mezi dětmi různých věkových kategorií. Lee Rainie, ředitel Pew Research Center, k tomu uvádí: „Děti věkem od sebe vzdálené jen 2 až 4 roky mají zcela odlišné zkušenosti s technologiemi. Vysokoškoláci se diví tomu, co dělají s technologiemi středoškoláci, a středoškoláci pociťují totéž vůči dětem ze základek.“
Průvodním jevem je směrem k nižšímu věku se zvyšující míra multitaskingu, vyšší procento těch, kteří dávají přednost posílání krátkých zpráv před telefonováním, obliba hraní online her apod. Pro nás téměř šokující je zjištění, že průměrná denní doba přímého kontaktu dětí ve věku 8–18 let s technologiemi již přesáhla 7 hodin. Vezme-li se navíc v úvahu též existence multitaskingu, jedná se o ekvivalent odpovídající celkem 10 hodinám a 45 minutám.
Přesto bychom neměli propadat panice. Podle historika, demografa a odborníka na vývoj generací Neila Howeho se iGenerace, podobně jako mnoho jiných v minulosti, snaží vymezit proti předchozím. Vše je jen mnohem rychlejší. Rozhodně má ale dobré předpoklady se vyvíjet tak, abychom mohli do budoucna pohlížet s nadějí. „Kdybychom měli dát na statistiky, měly by na tom být děti teoreticky mnohem hůř, než jsou. Znamená to, že odlišné životní podmínky přežívají ve skutečnosti s mnohem menšími následky, než jsme očekávali.“
Vše, co je online, si příslušníci iGenerace umějí nějakým způsobem přizpůsobit, upravit, neboli individualizovat. To se týká nejen výběru aplikací a služeb, které používají, ale i zdrojů informací, poslouchané hudby, sledovaného videa apod. Jsou přesvědčeni, že všechno, co kohokoli napadne, je možné. V jejich světě je každý nápad realizovatelný. Jsou maximálně kreativní a předpokládají inovace na každém kroku. Dá se říci, že se přizpůsobili exponenciálnímu vývoji světa a jsou schopni s ním držet krok.
Způsob myšlení iGenerace na následující ukázce velmi názorně vysvětluje uživatel YouTube jménem normative. V popisu videa uvádí: „Jak se remix stává platformou pro kolektivní vyjádření a formou komunikace mezi různými sociálními skupinami“. Ti z vás, kteří zatím nemají s podobnou online kulturou zkušenosti, možná uvítají malé vysvětlení. Na YouTube se již nějaký čas praktikuje celkem zajímavá forma kontaktu jednotlivců i skupin. Kromě normální video-odpovědi se s oblibou vytváří reakce v podobě vlastní verze původního videa, která často přebírá některé části původního díla. Takto jasně deklarované duchovní spojení s původními autory může být docela zajímavé.
Zbývá jen zamyslet se nad tím, jaký dopad mají výše uvedené skutečnosti na vzdělávání. Ukazuje se, že mozek dětí se adaptuje na přímou dostupnost obrovského množství informací, pokouší se ty nedůležité vytěsnit a věnovat pozornost těm potřebným. Je tudíž zcela zřejmé, že příslušníky iGenerace bude ještě mnohem obtížnější učit znát samotná fakta bez toho, že by byla nějak propojena s jejich potřebou a zkušeností. Dá se očekávat, že budou od školy očekávat akceptování jejich individualizovaného prostředí. Od učitelů pak budou vyžadovat, aby se přizpůsobili tomu světu, na který jsou od malička zvyklí. Znamená to, že by měli nejlépe oni sami (nebo alespoň jejich virtuální zástupci) být neustále k dispozici online a měli by se snažit na podněty žáků průběžně reagovat. Jinak řečeno – doba žádá, aby se vzdělávací systém zásadním způsobem změnil.
zdroje: