Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Co je podstatou kreativity?
Odborný článek

Co je podstatou kreativity?

7. 12. 2009 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Článek shrnuje teoretické závěry výzkumu souvislosti mezi kreativitou a vzděláváním, který pro OECD v roce 2009 dokončil François Taddei působící v Centre for Research and Interdisciplinarity, Medicine Faculty, Paris Descartes University.
Myslím, že jsem nebyl sám, koho na nedávné konferenci Eminent zaujal svým vystoupením francouzský vědec a učitel François Taddei působící v Centre for Research and Interdisciplinarity, Medicine Faculty, Paris Descartes University. Jeho vědecké zaměření i výuka na univerzitě, obojí je vysloveně mezioborové. Původně studoval matematiku a fyziku na pařížské Polytechnice. Pozdější zaměstnání na ministerstvu zemědělství ho přivedlo ke studiu vývoje organizmů a podstaty života jako takového. V roce 1995 získal Phd z molekulární genetiky, a od té doby se věnuje především odhalování biologických souvislostí evoluce na Zemi s přesahem do výchovy, ICT i dalších oborů.

Hlavním důvodem pro jeho pozvání na konferenci konanou během Evropského roku tvořivosti a inovací bylo nedávné publikování studie pro OECD zabývající se právě významem tvořivosti ve vzdělávání (viz zdroje). Tato studie by se měla stát povinným studijním materiálem každého, kdo by se chtěl zabývat reformou školství odpovídající potřebám 21. století. Podívejme se alespoň stručně na to, co obsahuje.

Začíná takto: „Adaptabilita a objevování jsou klíčovými vlastnostmi každého organizmu žijícího v měnícím se prostředí. Právě připomenutí biologické podstaty života v podmínkách technologiemi ovlivňovaného rychle se měnícího světa nás vede k lepšímu pochopení významu kreativity pro současný vývoj lidské společnosti.“ (str.2)

Studie je vlastně jakousi meta-analýzou současného poznání. Problematiku souvislosti kreativity a vzdělávání rozpracovává ve třech základních směrech – biologickém, didaktickém a politickém. Didaktickým i politickým aspektům využití vzdělávacích technologií se věnujeme dlouhodobě. Studie je v těchto oblastech s našimi závěry zcela kompatibilní. Podíváme se proto spolu s autorem na danou problematiku pro nás zatím poněkud neobvyklým pohledem mezipředmětově orientovaného biologa.

Taddei přirozeně vychází z DarwinaWallaceho, kteří jako první popsali evoluční teorii vývoje živé hmoty a z ní složených organizmů. Připomíná, že přirozený výběr jednoznačně zvýhodňuje jedince kreativnější – schopné najít novou výhodnější cestu či vlastnost. Klade si v té souvislosti ale zajímavou otázku, zda je vzdělávání, tak jak bylo do nedávna praktikováno, s evoluční teorií v souladu, když místo kreativity kladlo na první místo mezi výukové cíle schopnost vykonávat přijaté instrukce. Takto nastavené vzdělávání sice lze vysvětlit potřebami průmyslové revoluce, ale je v rozporu s dlouhodobým vývojem.

I v přírodě lze nalézt případy, kdy vývoj některých druhů občas na určitou dobu stagnuje nebo se zastaví. Může to být způsobeno nedostatkem zdrojů nebo setrvalým stavem okolí. Možné je to i tehdy, když je některý druh závislý na jiném (např. dravec – kořist nebo parazit – hostitel). Pak může vzniknout omezený prostor, kde je vývoj do značné míry blokován. Specifické případy, kdy se evoluční vývoj v určité oblasti zastaví, zatímco v okolí běží naplno, jsou podle teorie Leigha Van Valena popisovány tzv. Efektem červené královny (podle Lewise Carrola a jeho Alenky za zrcadlem). Jeho vztahu ke vzdělávání v souvislosti s exponenciálním růstem technických parametrů počítačů i objemu existujících informací jsme se věnovali nedávno v článku Jakou podstatu má inovace.

Taddei Efekt červené královny shrnuje takto: „…ve světě, v němž všichni ostatní běží, se musíš neustále vyvíjet, chceš-li zůstat naživu“. (str.13). Poslední poznatky naznačují, že se evoluce naší společnosti stále zrychluje. To, co trvalo našim předkům tisíce generací, stihne se dnes během několika let. Znamená to, že přirozený výběr se již netýká přímo vlastností lidí, ale spíše myšlenek a způsobů jejich přenosu.

„Dojde-li k evoluční změně v neměnném prostředí, přirozený výběr se snaží takovou změnu potlačit. V rychle se měnícím prostředí je naopak velký tlak na adaptaci, a i její rychlost se stále zvyšuje.“ (str.15)

Taddei se problematice rozdílného vývoje společnosti a prostředí, v němž žijeme, věnuje dost podrobně. Přípomíná (str.7) též tzv. Matoušův efekt („každému majícímu bude dáno, a budeť hojně míti, od nemajícího pak i to, což má, budeť odjato“, Matouš 25:29), který, ač bývá nejčastěji aplikován na současný svět peněz, má paralelu i ve vzdělávání. Ten, kdo se již od útlého dětství dá na cestu poznávání a sebezdokonalování, má velkou naději, že to dotáhne mnohem dále než ten, komu se tento počáteční krok nezdaří. Čím lepší vzdělání člověk má, tím lépe na tom je. Současné technologie a přístup k informacím tuto skutečnost jen posilují.

Rychle se měnící a méně předvídatelné prostředí vede k potřebě během života opakovaně měnit zaměstnání a učit se něco nového. K tomu je vhodné mít značnou dávku kreativity a vlastní iniciativy. Jenže naše školství i nadále připravuje žáky spíše na svět statický. „Tam, kde je třeba, aby žák spolupracoval na řešení mezipředmětových problémů, je většinou veden k soupeření se spolužáky v rámci jednoho předmětu. Tam, kde je třeba, aby žák rozvíjel kritické myšlení, dostává málokdy možnost polemizovat s názorem učitele. Tam, kde dnešní žáci podstupují skutečná rizika (hry, internet), měli by být vedeni bezpečnou a tvořivou formou práce k poznání nebezpečí a existujících rizik. Tam, kde bychom měli naše žáky učit adaptabilitě a schopnosti využívat možnosti, které přináší digitální věk, dostanou se děti k moderním technologiím často pouze mimo školu.“ (str.9)

„Mnoho rodičů si dodnes přeje, aby jejich děti získaly stejné vzdělání, jako oni sami. Je to pochopitelné. Komunikace mezi generacemi je snadnější, používá-li stále stejné kódování – stejné hry, stejné písně, stejná slova.“ (str.10)

„Živočichové s velkým mozkem vyvinuli hravé chování, jehož cílem je naučit mláďata určitým dovednostem bez nutnosti podstoupit reálná rizika, jež dělání chyb ve skutečnosti přináší. Evoluce dospěla k poznání, že věnovat čas hraní se vyplácí. Platí to v nezměněné míře i o hraní a objevování u dětí.“ (str.16) Dokonce i takové stavy, jako nuda či lenost mají v přírodě své opodstatnění a mohou zvyšovat adaptabilitu a odolnost. Tato zjištění bychom měli brát v úvahu při plánování budoucích výukových postupů. (str.20)

„Jak můžeme sledovat např. na vývoji genetickém, každá generace, jež projde evoluční změnou, je následována další, v níž jsou úspěšné změny zafixovány a umocňovány. Jinak řečeno, období objevování je následováno obdobím využívání získaných výhod. Jenže lidstvo se naučilo životní prostředí modifikovat stále rychleji. Je to způsobeno mimořádnou schopností komunikovat, a předávat si tak informace. Tato schopnost se díky technologiím stále zdokonaluje. U některých změn již ani nestačí dojít k fixaci a jsou překonané. Tento stav vede samozřejmě k soustavnému narůstání významu tvořivosti.“ (str.20)

„Podle autorů článku Applying Educational Anthropology (viz zdroje) má odjakživa velký význam pro realizaci změn ve výukových postupech místní komunita. Efektivní vzdělávací politika nemůže být nastavena bez její podpory. Je to zvláště významné u programů, které podporují kreativitu, inovace a osobní nasazení. Žáci nutně musí cítit, že se od nich očekává, aby se touto cestou vydali. (str.26) Tvořivost je ale bohužel často společností vnímána jako něco rušivého, a proto může být potlačována.“ (str.28)

„Profesorka Harvard Business School Teresa Amabile definovala tři základní složky kreativity. Jsou to znalosti, představivost a  vlastní motivace, která začíná zájmem o předmět a může končit až vášnivým zaujetím.“ (str.31)

„Dle Roberta Sternberga je z větší části kreativita lidem dána proto, že sami chtějí. Definoval 12 základních postupů, které tvořivost vyvolávají:
1. Schopnost problém definovat jinak.
2. Analýza vlastních nápadů.
3. Prezentace myšlenek.
4. Chápání znalostí v kontextu.
5. Překonávání překážek.
6. Přijetí přijatelných rizik.
7. Chuť zlepšovat se.
8. Věřit v sebe sama.
9. Připuštění dvojznačností.
10. Hledání vlastních zájmů.
11. Nalezení času pro práci.
12. Tolerance chyb.“ (str.34)

„Frans Johansson ve své knize The Medici Effect doporučuje pro nastavení maximálního kreativního potenciálu udržovat rovnováhu mezi hloubkou a rozsahem znalostí. Na jednu stranu je možné zvětšovat rozsah znalostí zapojením do programů mezioborových studií, které většinou pracují na principu vytváření týmů složených ze specialistů různých oborů nebo analogicky ze studentů různých zájmů pracujících na společném projektu.“ (str.32)

I hloubka znalostí je záležitostí, kterou je třeba v dnešní době umět rozumně nastavit. Kapacita lidského mozku je omezená a dostupných informací mnoho. „Za život člověk nashromáždí velké množství později zcela zbytečných znalostí.“ (str.33) Je důležité dokázat se s některými z nich rozloučit.

Tady se již ale Taddei dostává k problematice nám docela známé. To, že máme na nevhodné tradiční výukové postupy zapomenout, nám nedávno vzkazoval Chris Dede. Zvětšování rozsahu znalostí je zase problematikou detailně rozebíranou v rámci konektivismu, k němuž se v našich článcích vracíme opakovaně (viz Konektivismus – teorie vzdělávání v prostředí sociálních sítí).

Zbývá snad jedině poznamenat, že je
Taddei velmi skeptický k možnosti ověřovat kreativitu jako výsledek výukového procesu. Současná úroveň poznání podle něj neumožňuje stanovit objektivní metody měření. Za zcela vyloučené považuje pokoušet se o to prostřednictvím nám známých standardizovaných testů. Velmi pěkně to dokládá citátem ze Salhberga:
„Nesním o tom, že všichni žáci budou jednou dělat každý rok test, nebo něco podobného, co by měřilo jejich pokrok. Mým snem je, že v budoucnu naše školy, žáci i učitelé budou žít v prostředí zodpovědnosti, spíše než měřitelnosti. Mým snem je, že se naše děti budou již brzy učit ve skutečně obohacujících komunitách. Zdokonalování činnosti škol má na splnění mých snů zásadní vliv. Yoko Ono na pohřbu svého manžela řekla toto: ‘Máš-li sen, je to jen sen, ale podělíš-li se o něj s jinými lidmi, stane se skutečností.’“(str.43)

Na závěr uvedu ještě deset shrnujících zásadních Taddeiových doporučení na podporu rozvoje tvořivosti ve vzdělávání:
1. Obecné doporučení.
„Nedělej to, to se přece nedělá!“ Toto je fráze, kterou jsou učitelé na všech úrovních vzdělávání zvyklí často používat. Ve společnosti orientované na budoucnost je však tento druh konzervatizmu zpochybňujícího zkoušení nových postupů zcela nepřijatelný.
2. Doporučení studentům.
Největší překážka bránící vám v úspěchu je ve vás samých – ve vaší vlastní hlavě, v sebe-cenzuře. Jakmile se studentům jednou podaří otevřít své obzory, odváží se být kreativní a převezmou iniciativu, často se jim podaří se prosadit. Tvrdě pracují, bojují s konzervatizmem kolem sebe a většinou nacházejí to, co sir Ken Robinson nazývá ve své poslední knize Element (viz zdroje), neboli naplnění svých přirozených schopností a zaujetí pro to, co dělají. Nepřekonatelným způsobem to sám vysvětlil na konferenci TED - Ken Robinson říká: Školy ničí kreativitu.
3. Doporučení rodičům.
Vytvářejte pečující prostředí, v němž děti mohou budovat svou kreativitu, a věřte v jejich schopnosti. Pomozte jim najít takovou školu a univerzitu, kde se budou jejich schopnosti moci rozvinout a připraví se na budoucnost, v níž nás jistě čekají velké změny.
4. Doporučení učitelům.
Snažte se být žákům k dispozici, potřebují-li od vás zpětnou vazbu. Výuku nastavte tak, aby v jejím rámci mohli žáci realizovat své vlastní projekty. Spojte se s kolegy, kteří mají podobný přístup, bez ohledu na aprobaci.
5. Doporučení vedení škol.
Podporujte tvořivost svých učitelů a žáků (studentů). Poskytněte jim takový prostor, čas a administrativní podporu, aby bylo možno vyvinout na tvořivost orientovaný vzdělávací program, v němž budou moci žáci pracovat na individuálních i skupinových projektech. Pokud by nebylo možné takový program zavést rovnou plošně, nabídněte ho na počátku alespoň těm, kteří o něj projeví zájem.
6. Doporučení univerzitám.
Zavádějte mezioborové přístupy a budujte takové vzdělávací programy, v nichž budou studenti připravovat projekty podporující jejich kreativitu. Otevírejte „kreativní prostory“, kde bude možné studentské projekty realizovat. Tyto prostory by se měly stát inkubátory kreativních nápadů.
7. Doporučení nadacím.
Nadace (nebo spíše obecněji neziskové organizace) jsou nejflexibilněji financovanými organizacemi vůbec. Většinou jsou zároveň schopny nejrychleji reagovat na vzniklou situaci, a jsou tudíž nejvíce kreativní. Dá se proto očekávat, že právě u nich mohou najít podporu nové projekty vznikající na základě kreativních nápadů. Vzorem může být celá řada v současnosti mimořádně úspěšných podnikatelů, kteří začínali v mládí „na koleně“ (nebo v garáži) a třeba ani nedokončili svá vysokoškolská studia díky politování hodnému nesouladu jejich záměru s obsahem školní výuky.
8. Doporučení vládám.
Snažte se, aby vaše země podporovala tvořivost. Budujte prostředí, v němž se kreativní jedinci budou moci prosadit. Organizujte například diskuze na dané téma, financujte vydávání vhodných knih a překladů, podporujte vznik odpovídajících televizních pořadů. Vytvořte národní program na podporu kreativity ve vzdělávání a vyvolejte vznik sítě expertů, učitelů a dalších zájemců o danou problematiku.
9. Doporučení OECD.
Bylo by dobré porovnat přístup jednotlivých zemí k vytváření kreativní kultury, např. porovnáním programů na její podporu. Zjištěná data by se měla vztáhnout k dalším známým indikátorům. Zároveň je vhodné vyvolat mezinárodní diskuzi o tom, které metody na podporu kreativity jsou nejúčinnější.
10. Doporučení pro komunity kreativních tvůrců poznání.
Rozvíjejte aktivity na podporu výměny názorů, vyvolávání nových nápadů a vyprávění příběhů. Tyto aktivity mohou být realizovány jak v reálném tak v online prostředí. Zaznamenejte je a poskytněte všem lidem schopným tvořivého myšlení. Stanou se tak zároveň přirozenou součástí výukových zdrojů kreativitu dále rozvíjejících.
„Dopad předložených doporučení by měl vést k výchově kreativních tvůrců vlastního poznání, z nichž by se vlastně nakonec měli stát něco jako ‘samouci 21. století’. Možná vám to přijde divné, že bychom měli připravovat samouky, ale máme na co navazovat. Sokrates již téměř před 25 stoletími přišel s tím, že cílem vzdělávání je ‘zažehnout oheň, který stravuje sám sebe’. S dnešním přístupem do internetu, zdokonalujícími se nástroji na vyhledávání a zlepšujícími se volně dostupnými výukovými materiály jsou zdroje umožňující plamenu hořet nevyčerpatelné. Naším úkolem je vykřesat jiskru! (str50)
zdroje:
François Taddei - Training creative and collaborative knowledge-builders: a major challenge for 21st century education, OECD Innovation Strategy, 28 February 2009
Leigh Van Valen - A new evolutionary law. Evolutionary Theory 1, 1-30, 2003
Jean J. Schensul, Maria Gonzalez Borrero, Roberto Garcia -
Applying Educational Anthropology, Anthropology &Education, Vol. 16, No. 2, Blackwell, Summer 1985, p. 149-164
Teresa Amabile - Creativity in context, Boulder, CO.: Westview Press, 1996
Robert Sternberg - Handbook of creativity. Cambridge University Press, 1999
Frans Johansson - The Medici effect : what elephants and epidemics can teach us about innovation, Boston, Mass.: Harvard Business School Press, 2006
Pasi Sahlberg - Education policies for raising student learning: The Finnish approach. Journal of Education Policy 22, 2007
Ken Robinson - The Element: How Finding Your Passion Changes Everything, Allen Lane, February 2009

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.