Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Škola jako digitální vzdělávací farma
Odborný článek

Škola jako digitální vzdělávací farma

5. 10. 2009 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Analogie známého odborníka na vzdělávací technologie Alana Novembera přirovnávající školu k digitální vzdělávací farmě.
Alan November patří k těm učitelům, kteří se k technologiím dostali oklikou přes biologii a matematiku. Na počátku své úspěšné kariéry působil na specializované reformní chlapecké oceánografické střední škole v bostonském přístavu. Postupně se vypracoval na ředitele alternativní školy, obvodního koordinátora technologií, vysokoškolského profesora a na konzultanta v oboru vzdělávacích technologií. Je zakladatelem Stanford Institute for Educational Leadership, autorem známých knih (např. Empowering Students With Technology nebo Web Literacy for Educators), držitelem řady ocenění a zvaným řečníkem na konferencích po celém světě.

V současné době své aktivity realizuje prostřednictvím vlastní vzdělávací agentury November Learning, která kromě jeho přednášek nabízí též konzultace, školeni a online kurzy pro učitele. Na webu této organizace je k dispozici několik velmi inspirativních Alanových textů obsahujících plno zajímavých myšlenek. Škola jako digitální vzdělávací farma je jednou z nich.

Vychází ze vzpomínky na to, jak vyrůstaly děti v dobách dávno minulých. Výchova v prostředí typických zemědělských usedlostí bývala vždy založena na povinnosti dětí podílet se na činnostech s chodem hospodářství spojených. Tento podíl byl často nutnou podmínkou úspěchu. V závislosti na věku se děti staraly o zvířata, připravovaly krmení, chodily na trh apod. Tyto činnosti je přirozeným způsobem učily znát hodnotu opravdové práce, vedly je k tomu, stát se v dospělosti platnými členy společnosti.

S příchodem průmyslové revoluce byla manuální práce z větší části nahrazena stroji. Děti začaly povinně navštěvovat školu, kde hrál hlavní roli učitel. Jejich postavení ve společnosti a ve výrobě již nebylo tak důležité, a proto se dostaly do mnohem pasivnějšího postavení. Jejich hlavním úkolem se stalo úspěšné dokončení školní docházky. To však je v rozporu s přirozenou potřebou každého jedince být nějakým způsobem užitečný celé společnosti.

S příchodem globalizace došlo opět ke změně. Po spirále jsme se vrátili do stavu, kdy má činnost našich dětí na život nás všech zase značný vliv. Existuje celá řada nástrojů umožňujících jim stát se mnohem aktivnějšími členy společnosti. Pokrokoví učitelé na celém světě se snaží toto reflektovat ve výuce a vedou své žáky, aby vhodným způsobem přispívali ke světové produkci digitálních dat. Žáci, třídy i školy si ve virtuálním prostoru vzájemně konkurují. Správnou volbou výukových činností mohou učitelé ovlivnit, budou-li jejich žáci schopni najít v nově se formujícím světě globální ekonomiky uplatnění.

Někteří učitelé dosud nemají představu o tom, jak by výukové činnosti odpovídající potřebám 21. století měly vypadat. Podívejme se tedy spolu s Alanem Novemberem na několik přínosných aktivit pomáhajících vytvořit jasnější vizi směrování školství.

Tvůrci tutoriálů
Žáci Lincoln Middle School (2.st.) v kalifornské Santa Monice se pod vedením učitele Erica Marcose věnují výrobě tzv. tutoriálů, tj. video návodů popisujících ve výuce probírané postupy. Eric s žáky k tomu používá nástroje firmy TechSmith, jako je Camtasia nebo Jing. Velkým přínosem je jeho Tablet PC, na němž je možno tvořit přímo rukou rovnice, používat různé barvy i vkládat strojový text či hotové obrázky. Výsledky hovoří za vše. Najdete je na MathTrain.tv. Není pochyb o tom, že tato metoda výuky matematiky značně zvyšuje zájem žáků o tento, jinak dost neoblíbený, předmět. Učitelský spomocník již o této aktivitě podrobně referoval v březnu 2008 v článku Matematika nové generace.

Třídní zapisovatel
Současné nástroje (jako Google Docs, wiki či blog) dovolují na tvorbě dokumentů spolupracovat. To umožňuje žákům sdílet odpovědnost a vytvářet v rámci třídy společné materiály. Následování hodný způsob využití této vlastnosti současných technologií používá středoškolský učitel matematiky z kanadského Winnipegu Darren Kuropatwa. Ve svých třídách zavedl kolektivní způsob přípravy zápisu probírané látky. V každé hodině je za tvorbu zápisu zodpovědný jiný žák. Během školního roku se tak všichni několikrát vystřídají. Prvního zapisovatele určí sám pan učitel, a dále je pak tato zodpovědnost předávána jako štafeta z jednoho žáka na dalšího. Kvalita takto vzniklého dokumentu ovlivňuje výsledek pravidelných průběžných testů a závěrečné zkoušky. Proto se všichni snaží, aby byl zápis použitelný. Záznam je veřejně dostupný. Poslední z letního semestru 2009 zde.

Od prostého textově orientovaného zápisu toho, co se žáci během výuky naučili, je jen krok k mnohem pokročilejším metodám evidujícím výukový proces. Ve zvukové podobě mohou mít třeba formu podcastu, video zase dříve popisovaných tutoriálů. Tyto formy předávání informací jsou dnešním dětem mnohem bližší, než učebnice (viz Statistika říká, že se čte stále méně!)!

Výzkumník
Mnoho tříd je vybaveno jen jedním počítačem. Často stojí někde vzadu a téměř se nepoužívá. Co z něj třeba udělat oficiální třídní výzkumnou stanici? Žáci se zde mohou opět střídat. Úkolem této služby je v reálném čase hledat odpovědi na otázky, které ve výuce vyvstanou. Je jedno, zda otázku položí učitel či žák, výzkumník se vždy pokouší najít odpověď tak rychle, aby bylo možné s ní okamžitě pracovat. To samozřejmě není jednoduché. Je k tomu potřeba mít s vyhledáváním určitou zkušenost. Dá se očekávat, že zpočátku nemusí být nalezené informace příliš kvalitní. Je to však metoda, která vede k získání praxe – učí žáky zlepšovat strategii vyhledávání i posuzovat věrohodnost zdroje. Navíc skvělým způsobem aktualizuje probíraná témata, což významným způsobem zvyšuje smysluplnost výukových aktivit i motivaci žáků.

Koordinátoři spolupráce
Snadnost spojení přináší dříve netušené výukové možnosti. Při výuce mnohých témat je velmi přínosné obohatit vlastní poznatky žáků o pohled někoho jiného, třeba experta daného oboru nebo vrstevníků žijících v odlišných kulturních či společenských podmínkách. Navázání podobné spolupráce vyžaduje zapojení učitelů. Vlastní výukové aktivity, mají-li mít pečeť atraktivity a individuality, musí však být žáky řešeny do značné míry samostatně. Mnoho našich škol již začalo něco podobného, např. v podobě projektů eTwinning, realizovat. Velmi často se ale o skutečnou výukovou spolupráci nejedná. Dochází jen k výměně samostatně vytvořených materiálů, jako prezentací, nahrávek, videí apod. Kvalitní projekt vyžaduje, aby druhá strana nějakým způsobem reagovala, aby dala najevo, že si něco z partnerem předaných materiálů odnesla. Za ideální však lze považovat teprve ty projekty, v nichž dochází ke skutečné spolupráci při realizaci výukových aktivit. Dnešní technologické nástroje to umožňují (chat, video-konference, Google Wave apod.). K tomu je třeba svěřit žákům určitou míru autonomie a naučit je spolupráci lokálně i na dálku koordinovat.

Společenský přínos
V globalizovaném světě k sobě mají lidé blíže. Je téměř nemyslitelné, aby děti denně neslyšely prostřednictvím médií, co se děje na druhém konci světa. Je třeba, abychom je učili věnovat pozornost vzdáleným událostem, umět se vcítit do problémů druhých a budovat svůj smysl pro sociální spravedlnost. Možnou cestou, jak toho dosáhnout, je zapojení do cílené pomoci lidem, kteří takovou pomoc potřebují a přitom mají zájem ji využít tak, aby se v budoucnu dokázali o sebe postarat sami. Typickými podobnými aktivitami je u nás poměrně oblíbená adopce na dálku. Možná ještě lepší, a určitě modernější, je online systém odvozený od principu fungování webu 2. generace. Jedná se poskytování tzv. mikro-půjček lidem, kteří vědí, jak s penězi naložit, představí svůj záměr a žádají o určitou částku, za níž ho mohou realizovat. Na webu se pak mohou potencionální investoři seznámit se všemi detaily a mohou svou mikro-půjčkou osobně přispět. Na celkové pomoci se tak podílí vždy větší množství investorů. Ke každé půjčce je vypracován splátkový kalendář, který je systémem průběžně kontrolován a zveřejňován. Je to zároveň jednoduchý způsob, jak prověřit serióznost žadatele. Žáci se mohou zapojit nejen jako drobní investoři, mohou též vyhledávat zajímavé případy potřebné pomoci, a tyto ostatním doporučovat. Jednou ze služeb, která právě takovouto činnost organizuje, je Kiva. Zapojení žáků do této aktivity má hned několik vedlejších efektů. Mohou si na poskytnuté půjčky sami vydělávat vhodnou lokální činností (sběr, dobročinné představení, získávání sponzorů apod.). Kromě toho se učí podnikat a zacházet s penězi, včetně zodpovědnosti při využívání půjček.

Co dodat? Je jisté, že naše děti vyrůstají v době, v níž je jejich vliv na budoucí vývoj společnosti nezanedbatelný. Tato skutečnost se musí nějak odrazit i na tom, co se odehrává ve školách. Ignorování moderních technologií řídícími školskými orgány i mnohými učiteli a blokování přístupu žáků do internetu určitě nepovede ke kýženým výsledkům. Je třeba naopak aktivity využívající spojení se světem a přístup k informacím ve výuce i mimo ni maximálně posilovat, neboli přetvořit školy do podoby digitálních vzdělávacích farem. Jen tak máme šanci pozitivně ovlivnit výchovu nastupující generace. Jen tak máme naději vyhnout se katastrofickým vizím budoucnosti, v níž je svět místo lidmi ovládán technologiemi. I ty digitální farmy by pak asi vypadaly docela jinak (viz Lowell Monke - Web a pluh).
zdroje:
Alan November - Students as Contributors: The Digital Learning Farm, November Learning, 2009
Marc Prensky - H. Sapiens Digital: From Digital Immigrants and Digital Natives to Digital Wisdom, Innovate, February/March 2009
Don Tapscott - Growing Up Digital: The Rise of the Net Generation, McGraw-Hill, 1999. ISBN 0071347984.
Jakob Nielsen -
How Little Do Users Read?, Useit.com, May 6, 2008

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.