Informace o nových formách hodnocení výukových výsledků prostřednictvím technologií s odkazy.
Známé přísloví z dob minulých praví: „Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi.“ Svět se ale natolik změnil, že dnes je tato lidová moudrost již pravdivá jen zčásti. Místo „co čteš“ se mnohem lépe hodí „co jsi vytvořil“.
Lidstvo dnes celkově vytváří více dat, než kolik jich je schopno v paměti počítačů dlouhodobě uložit. Přesto za sebou každý z nás nechává určitou digitální stopu. Je správné si při práci na počítači připojeném do internetu stále uvědomovat, že vše, co uděláme, může být někde zaznamenáno a později někým použito nebo v horším případě zneužito. Asi nám nezbude nic jiného, než se s touto skutečností smířit a naučit se aktivně svou digitální stopu ovlivňovat, abychom se za to, co po sobě na tomto světě zanecháme, nemuseli stydět. Samozřejmostí by mělo být, vést k podobnému přístupu též děti.
Digitální záznam činnosti každého jedince může být vytvářen i zcela záměrně. U žáků pak je nedílnou součástí výukové činnosti a stává se významným zdrojem informací sloužících k hodnocení výukových výsledků. Ujalo se pro něj anglické označení portfolio nebo e-portfolio, jedná-li se o formu digitální. E-portfolio může mít celou řadu různých podob a lišit se může i způsob jeho využití při hodnocení. Na první pohled je ale zřejmé, že se hodnotící postup bude značně lišit od tradičního kvantitativního posuzování okamžitých znalostí. Prostřednictvím portfolia je možné zjistit, zda žák dosahuje pokroku v dlouhodobém horizontu a zda si osvojil vzdělávacím plánem stanovené kompetence. Jedná se zde o hodnocení formativní a kvalitativní, u něhož je stanovení exaktního postupu nesnadné. Musí být založeno na definici standardů popisujících schopnosti žáků, jichž by měli dosáhnout v jednotlivých fázích výukového procesu. Do určité míry obsahuje takový popis již náš Rámcový vzdělávací program, přesnější definice standardů, a z nich odvozených kritérií kvalitativního hodnocení výukových výsledků, nás však zatím čeká. Zkušený učitel (nebo někdy komise) je však schopen do svého subjektivního hodnocení žákovské portfolio bez problémů zahrnout.
Podívejme se na to, jak by takové portfolio u žáků základních či středních škol mohlo vypadat. V každém případě se může skládat z více různých komponent. Bude obsahovat veškeré výsledky práce žáka, pokud jsou tyto v digitální podobě, nebo jejich dokumentaci v podobě fotografií, videa, prezentací apod. To znamená, že nejjednodušším portfoliem je prostý archiv, v němž jsou všechny práce v podobě souborů uloženy. Důležité je mít pro tento případ ve škole dobře nastavený systém ukládání (třeba s pomocí lokální počítačové sítě nebo přenosné paměti flash) a archivace (např. každému žákovi na CD). Tento způsob realizace portfolia má jistou nevýhodu. Je velice obtížné dlouhodobě porovnávat výsledky, k obsahu se nelze dostat odkudkoli a publikování výstupů je třeba řešit odděleně.
V současnosti se počítačová data stále více přesouvají z lokálních pamětí na internet. Brzy bude asi naprosto samozřejmé ukládat soubory do datových úložišť, jež budou k dispozici online. A nejen to. Většina produktů se bude online též přímo tvořit. V tomto prostředí tzv. Webu 2.0 je velké množství nástrojů, jež lze pro realizaci portfolia bez úpravy použít. Jsou to různé redakční systémy, blogy, podcasty, wiki weby apod. Existují ale též specializované nástroje přímo vyvinuté pro správu e-portfolií. Kromě celé řady komerčních zahraničních řešení jsou k dispozici i verze open source - například Open Source Portfolio, ePEARL či Mahara.
Na základě toho posledně jmenovaného si popíšeme, co všechno by takové specializované nástroje měly umět. Základem je úložiště souborů a blog. U složek a souborů umístěných v úložišti lze nastavit přístupová práva tak, že je plně v moci vlastníka portfolia, komu dovolí se s obsahem seznámit. Jak vlastník tak kdokoli s oprávněním se přitom k souborům dostane samozřejmě odkudkoli. Blog je z internetu přístupný sled textových záznamů, do nichž je možno přidávat různé digitální objekty (obrázky, zvuk, video apod.) a lze u každého z nich povolit či zakázat diskuzi. Záznamy v blogu se řadí časově s tím, že poslední je navrchu. Uživatel si může do e-portfolia vložit kontaktní údaje na mail, skype ad., a může si s pomocí něj vytvořit i životopis. Velmi zajímavou funkcí je možnost připravit pro určitou skupinu lidí specializovaný náhled, tj. výběr položek, které si mohou prohlédnout.
Zvláštní vlastností e-portfolia je schopnost dovolující učitelům na základě učebního plánu připravit šablony, které pak vedou žáky při práci. Systém též dovoluje učiteli vkládat svá hodnocení výsledků a komentáře přímo k jednotlivým položkám. Vhodné je propojení se systémem řízení výuky (Mahara takto spolupracuje s Moodlem).
Výzkum naznačuje, že není ideální, když je systém využití portfolií implementován učiteli individuálně. Mnohem vhodnější je, když ho ve spolupráci zavede celá škola najednou. Teprve v takovém případě je možné využít všech jeho výhod. Na zavedení systému je třeba připravit žáky a sdělit jim, jakým způsobem bude portfolio použito při hodnocení jejich výsledků. Určitý čas je třeba věnovat nastavení vhodných technických podmínek. Za ideální lze považovat jedině to, má-li počítač s připojením do internetu k dispozici každý učitel i žák (1:1). K úspěšnému zavedení e-portfolií je však třeba splnit ještě další teoretické předpoklady. Je nutno připravit učitele. Metodika práce s portfoliem není úplně snadná. Je třeba se seznámit se základními typy portfolií a naučit se je co nejvhodnějším způsobem kombinovat.
Rozlišujeme tři základní typy portfolií. Vývojové portfolio (developmental) je reprezentováno archivem žákovských prací, jež jsou ukládány dlouhodobě, svázány s výukovými cíly a opatřeny hodnotícími komentáři. Zpětnovazební portfolio (reflective) obsahuje osobní reflexi vlastníka shrnující, jaký vliv na jeho vývoj měla práce na určitém úkolu (jehož výstup je v archivu) nebo co mu přinesly komentáře. Komentáře nemusí vždy pocházet od učitele. Velmi vhodné je podnítit vlastní vzájemné reakce žáků na své výtvory (viz Bloomova taxonomie v digitálním světě). Reprezentační (representational) portfolio obsahuje práce dokládající vývoj a schopnosti uživatele vybrané s určitým záměrem – třeba k přijímačkám na školu nebo pro nějaký konkurz apod.
E-portfolio je nepochybně nástrojem, který se stane běžnou součástí výuky v digitálním světě 21 st. Skutečné výsledky práce jsou tím nejlepším zdrojem informací pro hodnocení jednotlivých žáků, ale nakonec i celých škol. Jeho plošné zavedení do vzdělávacího procesu bude vyžadovat ještě nějaký čas a úsilí. Ve světě se poměrně dost rozšířil názor, že tím prvním, čím je třeba začít, je implementace systému osobních portfolií při přípravě učitelů na pedagogických fakultách. Přesvědčit se můžete třeba prostřednictvím následujících odkazů. Možná, že bychom o něčem takovém pomalu měli začít uvažovat i my!