Nedávno bylo formálně otevřeno nové centrum pro shromažďování informací o výukových materiálech, jež je možno bez omezení používat. Nazývá se OER (Open Educational Resources) Commons a jeho zakladatelem je americký Institute for the Study of Knowledge Management in Education (ISKME) se sídlem v Kalifornii. Hlavními partnery podílejícími se na přípravě obsahu jsou významné americké univerzity jako Rice, Harvard, MIT nebo University of California-Berkeley.
Již nyní je zde učitelům zdarma k dispozici víc jak 8,000 odkazů na různé elektronické výukové materiály použitelné od ZŠ až po VŠ. K typickým dokumentům, o nichž stojí za to vědět, patří sylaby, plány lekcí, přednášky, laboratorní cvičení zadání domácích úkolů ad. Jejich celkový počet se rychle zvětšuje. Zdvojnásobení se očekává během několika měsíců.
Služba tohoto typu v dnešní době nemůže být pouhou statickou databází obsahující tzv. meta-data popisující schválené výukové objekty. Je obtížně představitelné, že by učitel mohl ve výuce vystačit jen s materiály oficiálně schválenými nějakou autoritou (ministerstvem). Nejvýznamnější komponentou dnešního světa internetu je ve skutečnosti vzájemná spolupráce uživatelů, komunikace a nezištná výměna vytvořených děl nebo jejich částí. Prostředí na těchto principech založené bývá označováno jako Web 2.0 či Škola 2.0 (viz Vzdělávání a internet 2. generace). OER Commons proto nedisponuje jen vlastní databází se specializovaným nástrojem na vyhledávání, ale též systémem vzájemné spolupráce uživatelů na hodnocení jednotlivých materiálů, recenzování a diskuzi. Pro usnadnění orientace je zde zavedena kategorizace objektů formou folksonomy, tj. uživateli vkládaných klíčových slov (tagů) popisujících vlastnosti jednotlivých materiálů (viz Co je to „folksonomy"?). Tento způsob kategorizace je dnes u služeb tzv. sociálních sítí (neboli Webu 2.0) zcela běžný.
Záměrem OER Commons je podpořit hnutí Open Source vzniklé za účelem volného šíření software a rozšířit jeho působení na širokou oblast různých typů výukových materiálů. Není divu, že existují síly snažící se takovému vývoji bránit. Donedávna bylo jedinou možností, jak se k použitelným materiálům dostat, zakoupit je od příslušného vydavatele, který jediný vlastnil autorská práva k šíření. Současná situace tak trochu připomíná boj vydavatelů popmusic proti volnému šíření nahrávek formou MP3. Zdaleka ale není stejná. Učitelé nejsou populární hvězdy zvyklé na velké příjmy z prodeje skladeb. Jejich hlavní náplní je učit a většinou jsou ochotni dát výsledky své vlastní práce k dispozici ostatním. Proto existuje již nyní velké množství materiálů s jasně deklarovanou možností volného šíření a použití.
Aby bylo z hlediska autorských práv vše podchyceno, byla pro materiály tohoto typu vyvinuta specielní licence Creative Commons. Služba OER Commons odkazuje pouze na materiály tuto licenci používající. Existuje v několika variantách. Každý autor si může vybrat, zda dá své dílo k volnému šíření k dispozici jen jako celek bez možnosti úprav nebo zda je ochoten připustit, aby si z jeho práce kdokoli vzal libovolnou část a tu dále použil. Definovat musí také to, zda nové dílo používající jeho původní práci jako součást může či nemůže být dále šířeno komerčně (viz Choose license).
Je zřejmé, že činnost nového centra je zcela v souladu s náplní ústavu ISKME, tj. se snahou vhodným způsobem ovlivňovat rozvoj znalostí v oblasti vzdělávání. Ředitelka ISKME paní Lisa Petrides je podle svého vyjádření „sama zvědava, jaký vliv na využívání výukových materiálů bude přímá spolupráce učitelů mít."
Velmi podobné aktivity jsou vyvíjeny i v Evropě. Právě v těchto dnech byla po protestech komerčních subjektů směrovaných až do Evropské komise ukončena činnost slibně se rozvíjející služby BBC Jam, která se cíleně věnovala podpoře spolupráce a výměny výukových materiálů přímo mezi žáky a studenty britských škol. V minulém roce na ní pracovalo téměř 200 lidí a stála britské daňové poplatníky miliony liber.
Téměř stejný cíl jako OER Commons má projekt EUN Calibrate. Jeho snahou je do roku 2008 vyvinout nástroje umožňující účinnou spolupráci učitelů evropských zemí na využívání elektronických výukových materiálů z různých zdrojů. K dispozici budou oficielní úložiště výukových objektů jednotlivých zúčastněných zemí schválená příslušnými ministerstvy školství, úložiště neoficielní disponující zajímavými materiály i nástroj pro vlastní tvorbu učitelů. Hlavním principem, na němž i zde stojí úspěch celého projektu, je vzájemná spolupráce a komunikace.
Jak se zdá, budou v nadcházejícím období existovat vedle sebe oba způsoby šíření výukových materiálů – komerční i volný. Bude-li se dařit i tomu druhému, v jehož moci je odstraňovat bariéry a přispívat růstu obecné vzdělanosti v podmínkách všudypřítomnosti technologií, záleží na ochotě každého z nás aktivně se zapojit do spolupráce!
Odkazy:
zdroje: Laura Devaney - Open-content learning portal debuts, eSchool News, March 9, 2007
BBC Trust suspends BBC Jam, BBC Trust News, 14 March 2007
Bořivoj Brdička - Vzdělávání a internet 2. generace, Česká škola.cz, 6.12.2006
Bořivoj Brdička - Co je to „folksonomy"?, Učitelský spomocník, 2.5.2006
připravil: Bořivoj Brdička
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
