Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Pozor na internetové informační bubliny!
Odborný článek

Pozor na internetové informační bubliny!

19. 9. 2011 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Článek popisuje novou vlastnost internetových vyhledávačů, a to přizpůsobování výsledků individuálním potřebám uživatelů, jež má významný dopad na vzdělávání.

V souvislosti s tím, jak se mění prostředí, v němž se vzdělávání odehrává, mluvíme často o uplatnění didaktických postupů odpovídajících teorii konektivismu. Všichni jsme si samozřejmě dobře vědomi toho, že život v prostředí soustavného připojení do internetu a snadné dostupnosti informací přináší změny a je plný všelijakých nástrah. Nejnovější vývoj však jasně ukazuje, že naše představy o tom, jak snadné zde je se dostat k téměř libovolné informaci, budeme muset přinejmenším modifikovat.

Firmy otevírající nám na internetu cesty vedoucí k informacím (Google, Microsoft, Facebook, Yahoo) totiž v poslední době zavádějí nové vyhledávací algoritmy, jež do výsledků vyhledávání promítají analýzu dat generovaných dlouhodobým chováním uživatelů (srovnej s analýzou výukových výsledků). Tato analýza vychází z toho, jaké weby si prohlížíme a s kým se v síťovém prostředí spojujeme. Důvodem zavádění těchto inovovaných algoritmů je snaha pomoci nám s nalezením toho, co hledáme. Je ověřeno, že běžný uživatel se ve výpisu vyhledávače podívá nanejvýš na druhou stranu a to, co je dál, již nezkoumá. Mnoho lidí proto ocení, když to, co je zajímá, najdou hned na první stránce.

To znamená, že každý, kdo je příslušným systémem evidován, dostává individualizovaný, tj. jiný, výpis. Použije-li například klíčové slovo „Egypt“ někdo, kdo se zajímá dlouhodobě o cestování, dostane v první řadě turistické atrakce. Ten, kdo se naopak zabývá hlavně politikou, získá především odkazy na tamní tzv. „jasmínovou“ revoluci. Tento na počátku jistě dobrý záměr velkých internetových společností má ale i dost závažné negativní důsledky.

Detailně je ve své knize The Filter Bubble rozebírá známý americký tvůrce webových projektů a aktivista podporující přímou demokracii prostřednictvím internetu (MoveOn.org) Eli Pariser. Upozorňuje na to, že jsme se již dostali do stavu, v němž nám „internet předkládá to, co si myslí, že se chceme dozvědět, a ne to, co bychom se dozvědět měli“. Vlastně nás tak uzavírá do určité bubliny, v níž vnímáme jen část celého existujícího prostoru. Své velmi závažné varování Eli Pariser osobitým způsobem přednesl na květnovém TEDu v Kalifornii.

Eli Pariser: Pozor na internetové "informační bubliny"

Vše nasvědčuje tomu, že nastává nová etapa ve vývoji internetu. Přístup k informacím nám již nebudou filtrovat jen lidé (třeba ve formě seznamu zakázaných webů), ale prostřednictvím svých algoritmů též stroje samotné (viz Dohlížejí na vše stroje láskyplné milosti?). Jenže stroje nemají, na rozdíl od tradičního cenzora či editora, zabudována žádná etická pravidla. Navíc touto cestou ve skutečnosti neovlivňují jen to, jak se na svět díváme, ale zároveň zpětně formují, jak skutečně vypadá.

Celá tato záležitost má zásadní souvislost s výchovou a vzděláváním. Svým způsobem nutí každého informovaného účastníka sítě se při práci s internetem chovat zodpovědně. Eli Pariser na svém webu uvádí těchto 10 doporučení, jak internetové bubliny eliminovat (viz Citace):

  1. Smaž cookies.
    Jsou to data, která si většina serverů snažících se o identifikaci a zkoumání návštěvníků ukládá prostřednictvím prohlížeče na vašem počítači.
  2. Vypni webovou historii.
    Zde se jedná o přehled stránek, na něž jste se prostřednictvím vyhledávání v minulosti dívali. Právě z této historie o vás získávají vyhledávače důležité informace. Jste-li přihlášeni např. ke službám Google, můžete změnu provést v nastavení svého účtu (Web History).
  3. Nepublikuj osobní data na Facebooku.
    Již mnohokrát se stalo, že Facebook zveřejnil data, která byla původně nastavena jako osobní (veřejnosti nepřístupná). Z toho vyplývá jedno důležité ponaučení: Nikdy neukládej na Facebook nic, co by se nemohl dozvědět celý svět! (Chce se mi dodat – a platí to pro kompletně celý internet.)
  4. Nesděluj den svého narození, nechceš-li.
    Právě datum narození často slouží internetovým společnostem k identifikaci. Běžně se stává, že existuje více lidí stejného jména.
  5. Odstraň možnost personalizace reklamy ve svém prohlížeči.
    Chrome - Keep My Opt-Outs, Internet Explorer 9 - InPrivate mode (Ctrl+Shift+P), Firefox - Do Not Track. Přehled o aktuálním nastavení počítače lze získat zde. Ale pozor, vypnout osobně orientovanou reklamu lze pouze v těch případech, kdy tato dodržuje schválené standardy.
  6. Používej anonymní mód prohlížeče.
    Chrome - Incognito mode (Anonymní režim), Internet Explorer 9 - Tracking Protection, Firefox – doplněk Private Browsing.
  7. Buď anonymní.
    Některé internetové služby zajišťují ještě větší míru ochrany tím, že umožňují přes ně přesměrovat veškerý tok dat do a z vašeho počítače – např. Torproject.org, Anonymizer.com.
  8. Zabraň jednoznačné konfiguraci svého počítače.
    I po provedení všech výše popsaných opatření zbývá ještě jedna možnost, jak jednoznačně váš počítač identifikovat. Jedná se o data získaná skenováním nainstalovaných programů a doplňků včetně jejich nastavení, k nimž se prohlížeč může dostat. Otestovat svůj počítač a získat další informace můžete na stránkách The Electronic Frontier Foundation zde.
  9. Žádej firmy zabývající se vývojem nástrojů ovlivňujících přístup k informacím, aby uživatelům umožnili nastavení všech použitých filtrů.
  10. Dej vědět politikům, že ti není lhostejné, kdo a proč tvůj přístup k informacím ovlivňuje.

Přístup Eli Parisera je, jak vidno, hlavně kuchařkou pro každého, kdo chce zůstat na internetu v anonymitě. Na prvním místě se o tuto problematiku nejspíše zajímají ti jedinci, kteří chtějí provádět něco nekalého. Znát ji teď ale potřebují i ti, kteří se jen chtějí dostat k informacím zcela nezkresleným způsobem. Anonymní přítomnost na internetu však má jednu zásadní nevýhodu. Vede totiž k pasivitě, při níž dochází většinou jen k přijímání dat. Z pohledu výchovy žáků (i učitelů) k aktivnímu budování osobního vzdělávacího prostředí (viz Smysl osobního vzdělávacího prostředí) je tento přístup jen omezeně použitelný.

Chceme-li z našich žáků vychovávat aktivní a zodpovědné členy naší společnosti, je třeba, aby svou přítomnost na internetu neutajovali (viz Děti bez jména a bez tváře), ale aby věděli, co je vhodné o sobě sdělovat a podle toho se chovali. Výjimkou snad mohou být jen ty případy, kdy si chcete jen něco vyzkoušet a nevíte, jak to dopadne. Vývoj internetu ale směřuje k tomu, že hodnocení aktivity každého uživatele bude mít přímý vliv na zařazení jím vyprodukovaného obsahu (sémantický web, web 3.0).

Příkladem toho, jak by mohlo v blízké budoucnosti vypadat automatické hodnocení, je měření vlivu uživatele v prostředí internetu Klout score prováděné stejnojmennou kalifornskou firmou. Je založeno na zkoumání publikační aktivity a reakcí na ni. Za základ se přitom berou ty aktivity, u nichž lze snadno prokázat autorství, tj. třeba to, co je publikováno v rámci sociálních sítí. Pokud stroji na serveru Klout pracujícímu umožníte přístup k vašim účtům (Facebbok, Twitter, LinkedIn, Google+ ad.), obratem změří vaše aktuální skóre. Průměr 80 milionů dosud hodnocených uživatelů je 19, maximum 100. Pokud byste se chovali jako já, tj. sociálním sítím se vyhýbali, můžete očekávat, že se moc vysoko nedostanete (mé skóre bylo 11). Legrace ale přestává v okamžiku, kdy zjistíte, že třeba právě Klout score může být jedním z kriterií pro hodnocení uchazečů o práci, nebo že mnohem horší článek někoho s vyšším skórem je ve výpisu vyhledávače výše.

Bude asi nutné se touto problematikou i nadále zabývat a důkladně si ji rozmyslet. Jedna věc je ale naprosto zřejmá již dnes. Schopnost orientovat se v síťovém prostředí musí nutně patřit k jednomu z hlavních výukových cílů našich škol, a tudíž musí být i součástí základních vzdělávacích standardů. Jeff Utecht nazývá tuto schopnost síťovou gramotností a ve své specializované taxonomii výukových cílů reflektující současný vývoj technologií ji klade nad gramotnost papírovou i digitální (viz Citace).

síťová gramotnost podle Utechta

Doufám, že je každému jasné, co chce tímto diagramem Jeff Utecht naznačit. Zcela v souladu s poznatky konektivismu dospívá k závěru, že výuka musí zahrnovat pochopení významu informací v síťovém kontextu a znalostí vznikajících jako produkt aktivního propojení účastníků. Má-li být taková výuka úspěšná, bez zapojení sociálních sítí se neobejde.

Literatura a použité zdroje

[1] – PIERCE, Dennis. New web-search formulas have huge implications for students and society. 2011. [cit. 2011-09-19]. Dostupný z WWW: [http://www.eschoolnews.com/2011/08/10/new-web-search-formulas-have-huge-implications-for-students-and-society].
[2] – PARISER, Eli. 10 Ways to Pop Your Filter Bubble. 2011. [cit. 2011-09-19]. Dostupný z WWW: [http://www.thefilterbubble.com/10-things-you-can-do].
[3] – UTECHT, Jeff. Are we teaching networked literacy. 2010. [cit. 2011-09-19]. Dostupný z WWW: [http://www.thethinkingstick.com/are-we-teaching-networked-literacy].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Informační a komunikační technologie