Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Technologická transformace vzdělávání podle Prenského
Odborný článek

Technologická transformace vzdělávání podle Prenského

27. 2. 2012 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Zpráva o obsahu studie Marca Prenského o integraci technologií do vzdělávacího procesu, jež je stěžejním materiálem popisujícím vizi stojící za americkým portálem Edutopia.

Marca Prenského by měli čtenáři Spomocníka již dobře znát. Je to světoznámý odborník na výukové využití počítačových her, který zavedl rozdělení populace na digitální imigranty a domorodce, o němž se již přes 10 let živě diskutuje (viz Technologie jako příčina vývojové nespojitosti). Původně bylo toto rozdělení vnímáno jako předěl mezi generací starší (rodiče, učitelé) a tzv. „síťovou“. Toto rozdělení nebylo nikdy ostré a jednoznačné. Postupem času došlo u chápání rozdílů v přístupu k technologiím ke značnému posunu. Dnešní pohled na věc velmi pěkně popsal David White - Jste rezident nebo návštěvník?.

Jedním s mimořádně zajímavých míst, kde hledá Spomocník zdroje inspirace, je americký portál podporující zavádění moderních metod využití vzdělávacích technologií v praxi - Edutopia (naposledy Online Learning podle Edutopia). Jako jeden ze základních nosných dokumentů je zde zveřejněna Prenského esej Shaping Tech for the Classroom s podtitulem Školy 21. století potřebují technologie 21. století, jejíž obsah velice srozumitelně přibližuje problematiku transformace vzdělávání v důsledku integrace technologií do výukového procesu. Tuto integraci často chápeme jako proces inovační, jemuž jsme se již též opakovaně věnovali – např. v článku Difuze technologií ve škole 21. století. Prenského esej velmi pěkně doplňuje pohled na to, jak tato inovace probíhá. Určitě bude stát za to, seznámíme-li se s ní trochu podrobněji.

Podobně jako často používaný difuzní model učitele definovaný původně již na počátku 90. let v rámci projektu ACOT (1. nutnost, 2. mistrovství, 3. vcítění, 4. inovace) a difusní model celé školy podle BECTA aplikovaný v Profilu Škola21 (1. začínáme, 2. máme první zkušenosti, 3. nabýváme sebejistoty, 4. jsme příkladem ostatním), i Prensky definuje 4 stupně vedoucí k plné integraci technologií:

  1. Nahodilé pokusy.

V první fázi vývoje se podle Prenského technologie ve školách využívají zcela bez přípravy, bez plánu a bez vize, jak se to zrovna hodí. Tu a tam se třeba vezme třída do počítačové učebny, aby žáci vyzkoušeli právě objevený program nebo online aplikaci, do některých tříd se instalují interaktivní tabule, i když s nimi učitelé neumějí zacházet. Technologie jsou dětmi využívány mimo školu nesrovnatelně více a hlavně docela jinak než ve škole. Pro integraci technologií neexistuje společná vůle.

  1. Staré cíle starými metodami.

Objeví-li se nějaká nová technologie, máme vždy tendenci pokoušet se aplikovat ji do stávajících postupů. Můžeme připomenout např. ručně domalovávané ilustrace v prvních Gutenbergových výtiscích bible, nebo když televizní nadšenci realizovali první přenosy z divadla tak, že umístili jednu kameru na nejlepší místo v hledišti a snímali scénu tak, jak ji vidí divák. Jistě si umíte představit i jiné podobné příklady, kdy technologie přinesly zefektivnění dříve běžného postupu, ale nikdo si na počátku nedokázal představit, že dovolují dělat věci i docela jinak.

Něco podobného můžeme pozorovat při zavádění vzdělávacích technologií. Staré učebnice převádíme do elektronické podoby, testy, které mají zcela tradiční formu, chceme dělat na počítači, dokumenty s digitalizovanými původními výukovými materiály posíláme žákům jako soubory. Vytváříme celé nové online kurzy, které ve skutečnosti kromě snadnější dostupnosti nic nového nepřinášejí.

Zakořeněné zvyklosti nutící učit postaru i s využitím technologií vedou k zákazům, blokování, kontrole a potřebě co největšího řízení výukového procesu. Celou řadu činností, jež ve skutečnosti mohou být výukově užitečné a budují kompetence pro život v dnešním světě potřebné, nelze za těchto podmínek vůbec realizovat. Rozpory mezi využitím technologií ve škole a mimo ni se prohlubují a vedou ke značné frustraci žáků.

  1. Staré cíle novými metodami.

Jen nemnohé školy dospěly do fáze, v níž lze hovořit o systematickém zavádění nových postupů. Technologie jim dovolují použít takové aplikace, které zlepšují výukové výsledky. Patří sem například prezentace ve formě animací či videí, simulace různých fyzikálních či jiných dějů, systémy na modelování, budování virtuálních světů, výukové hry apod. V těchto prostředích dochází k tomu, že místo tradičního přenosu hotových poznatků od učitele k žákům, jsou znalosti a zkušenosti vytvářeny hledáním řešení problémů a děláním vlastních závěrů – třeba metodou pokus-omyl. Žáci se tak dostávají do role jakýchsi samostatných výzkumníků.

Jedná se o docela nové (nebo, chcete-li, experimentální) postupy, které jsou implementovány učiteli se záměrem naplnit výukové cíle (standardy), jež zůstávají po mnoho generací téměř beze změny. Jejich obsah odpovídá tomu, co si o výukových cílech myslí didaktici, učitelé a většinou i rodiče, kteří si neumějí představit školu úplně odlišnou od té, do níž sami chodili.

  1. Nové cíle novými metodami.

K tomu, abychom dokázali pochopit, jak si Prensky představuje vrcholnou fázi difuze technologií v procesu vzdělávání, musíme si nejprve připomenout, jak vysvětluje rozdíl mezi digitálním „domorodcem“ a „imigrantem“. Digitální domorodec je jedinec, jehož myšlení je od útlého mládí formováno užíváním technologií tak, že jejich přítomnost vůbec nevnímá (viz Vliv technologií na děti prudce roste). Toho nelze dosáhnout jinak, než osobním kontaktem s počítačem (dnes samozřejmě mobilním) formou 1:1. Jeho myšlenkové procesy jsou ovlivněny natolik, že je schopen zcela přirozeným způsobem okamžitě najít nejvhodnější způsob nasazení technologií při řešení libovolného problému (srovnej s technologickým determinismem u Kanuky – viz Psychologické aspekty vzdělávacích technologií).

Mozek digitálních imigrantů naproti tomu není natolik restrukturalizován, aby dokázal optimální zapojení technologií vnímat. Při plném respektování existence přesahů a výjimek nám nezbývá než připustit, že právě mezi pedagogy je výskyt imigrantů až příliš vysoký. Vezmeme-li navíc v úvahu skutečnost, že právě školství patří k oborům, které mají mimořádně velký sklon ke konzervativizmu, je zřejmé, že dospět zde až k transformaci, která by znamenala modifikaci výukových metod i cílů (viz Reforma nebo transformace?), je velmi obtížné.

Změna výukových cílů však je v dnešním stále rychleji se měnícím světě zcela nezbytná. K proměnám některých pro život potřebných kompetencí dochází tak rychle, že není možné podle toho, co se učila předchozí generace, nastavovat výukové cíle té současné. Malý příklad – digitální imigrant nikdy nepochopí, že pro domorodce může být virtuální (online) kontakt s jiným člověkem stejně důležitý jako kontakt fyzický.

 

Jak se pohnout kupředu?

Pro digitální věk potřebujeme nový vzdělávací plán, novou strukturu a organizaci práce, nové výukové metody, nové hodnocení výukových výsledků, nové pochopení rodičů, nové způsoby řízení škol a mnoho dalších, od předchozích odlišných prvků školské soustavy. Někteří lidé si myslí, že řešením je zavedení modelů fungujících ve světě komerce, ale to je omyl. Vzdělání nesmí být zbožím, má-li dostat každý šanci ho získat. Nepomůže ani plošné testování, které konzervuje tradiční výukové postupy.

To, co potřebujeme, je objevit zcela nové postupy – nové cesty za poznáním. Každý učitel by měl zkoušet něco nového, ověřovat, zda to funguje a informovat ostatní o výsledcích. Pokud dokážeme žákům nabídnout zajímavý na budoucnost orientovaný obsah (třeba o nanotechnologiích, bioetice, genetice, neurovědě apod.) a spojíme je se skutečnými experty daných oborů, ukážeme-li jim, jak programovat, filtrovat informace, maximálně využívat přístup do sítě, a dáme-li jim ve formě 1:1 k dispozici nejnovější technologie schopné osobního přizpůsobení, je zcela jisté, že dokážou dosáhnout potřebných standardů za polovinu času, než kolik ho potřebují při výuce formované standardizovanými testy.

Nejde jen o to, dodat technologie do škol. Musíme je přizpůsobit okamžitým potřebám, vtáhnout je do výuky, přitlačit, experimentovat s nimi a vše s různými modifikacemi opakovat tak dlouho, dokud nebudeme mít pocit, že jsme udělali vše možné. A pak můžeme začít znovu.

Jednou ze zásadních podmínek úspěchu je zapojení žáků do samotného procesu přípravy výuky. Oni jsou těmi nejbližšími digitálními domorodci se zájmem na výsledku, kteří dokážou hledat vhodné způsoby nasazení technologií. Jediná možná cesta vpřed vyžaduje spojení jejich schopnosti užívat technologie s našimi znalostmi pedagogiky. Žáci se musí zapojit a na nás je vymyslet, jak to udělat, aby to fungovalo.

Příliš mnoho práce? Jistěže. Ale naše děti si ji zaslouží.

Literatura a použité zdroje

[1] – PRENSKY, Marc. Shaping Tech for the Classroom. 2005. [cit. 2012-2-22]. Dostupný z WWW: [http://www.edutopia.org/adopt-and-adapt].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Mgr. Zdeněk Sotolář
27. 2. 2012, 12:06
Víte, kdy se pozná rozdíl mezi digitálním domorodcem a imigrantem nejlépe?
Když vypadne proud.
Bořivoj Brdička
27. 2. 2012, 18:43
Pane Sotoláři, děkuji vám, že mě čtete, i když se mnou nesouhlasíte. Je mou povinností odpovědět. Vaše vtipná poznámka má vyvolat dojem, že jsou situace, kdy jsou nám schopnosti tzv. digitálních domorodců nanic. To je samozřejmě pravda. Musím se ale ptát, zda připravujeme žáky na život bez proudu a bez technologií nebo na život, v němž se bez schopností technologie používat neobejdou?
Snažil jsem se vybrat co nejvodnější Prenského text pro lokalizaci. Je již 7 let starý! Dnes je Prensky mnohem radikálnější. Zkuste se podívat třeba na  http://marcpren…eely.pdf . Myslím, že budete mluvit jinak, až i u nás začne kampaň vinící učitele z neschopnosti zlepšit skóre žáků v plošných testech.
Mgr. Zdeněk Sotolář
27. 2. 2012, 21:14
O domorodci píšete, že "Jeho myšlenkové procesy jsou ovlivněny natolik, že je schopen zcela přirozeným způsobem okamžitě najít nejvhodnější způsob nasazení technologií při řešení libovolného problému." Slova jako "okamžitě", "nejvhodnější" nebo "libovolný" mi připadají velice, velice silácká. Kromě toho stále zůstává mnoho problémů, které žádné nasazení technologií nevyřeší. Kromě rizik, které technologie přinášejí (a o nich často píšete), stále potřebujeme a budeme potřebovat žáky naučit mnoho "pro život potřebných kompetencí", na které technologie prostě nestačí. Jako příklad uvádíte, že "digitální imigrant nikdy nepochopí, že pro domorodce může být virtuální (online) kontakt s jiným člověkem stejně důležitý jako kontakt fyzický." To je jinak. Myslím, že to docela CHÁPU i jako pouhý imigrant, ale NESOUHLASÍM. Virtuální kontakty mrzačí schopnost fyzických konntaktů a my pak musíme vytvářet umělé situace, aby se žáci těmto fyzickým kontaktům naučili (viz OSV, různé seznamovací akce typu Motýl).  Možná bych digitálního domorodce definoval jinak: Je to člověk, který se obrací na technologie, i když není skutečný důvod.
P.S. Neberte mě jako nepřítele, spíše jsem takový nevěřící Tomáš. Mimochodem ty čtyři Prenského stupně mě zaujaly.
Bořivoj Brdička
27. 2. 2012, 23:11
Zpochybnit se dá cokoli, zrovna jako v zájmu snadnějšího pochopení zjednodušit. Vámi vytržená věta z kontextu zní samozřejmě přehnaně. Trvám však na tom, že domorodec nad tím, jak použije technologie moc nepřemýšlí a, když mu něco nejde, prostě to zkouší tak dlouho, až se to povede.
To, co vy kritizujete na současné společnosti, to není používání technologií, ale důsledky výchovy, které nejsou primárně způsobeny technologiemi. I když zde samozřejmě souvislost je. Prosím, přestaňte již zpochybňovat samotnou snahu technologie používat. Je třeba dělat vše pro to, aby jejich přítomnost, kterou nelze zlikvidovat, byla přínosná. Role učitelů v tomto procesu je nezastupitelná. Budou-li se pořád snažit technologie jen odsuzovat, bude se vše jen o to víc zhoršovat!
Ondřej Neumajer
28. 2. 2012, 08:31

Pane Sotoláři, myslím, že jste svým příspěvkem  potvrdil podstatu toho, proč je přechod do vyšších fází naznačených Prenským tak moc obtížný. Píšete "Virtuální kontakty mrzačí schopnost fyzických konntaktů a my pak musíme vytvářet umělé situace, aby se žáci těmto fyzickým kontaktům naučili". Článek ale sám reaguje na neschopnost chápat kvalitativně nové možnosti technologií lidmi, kteří jsou imigranti "...digitální imigrant nikdy nepochopí, že pro domorodce může být virtuální (online) kontakt s jiným člověkem stejně důležitý jako kontakt fyzický."
Myslím, že v tom je ten rozpor, se kterým je velmi obtížné se poprat. Jinak, nežli nasloucháním mladé generaci a snahou pochopit jejich důvody pro jim běžné projevy chování to asi nepůjde. A je zřejmé, že některé věci pro nás budou obtížně přijatelné.
Mgr. Zdeněk Sotolář
28. 2. 2012, 12:43
Nikde nezpochybňuji samotnou snahu technologie používat. - Tohle je podpásovka a demagogie, pane profesore!
Já jen nechci, aby se technologie přeceňovaly a kvalita vzdělávání se stále více zužovala na používání technologií. Také nesouhlasím s Vaším naivním pohledem na nevinnost technologií, viz Vaše slova, že jejich "myšlení je od útlého mládí formováno užíváním technologií." Ne výchovou, ale užíváním technologií! 
Buďte si vizionářem, já zůstávám skeptikem. Přesvědčujte mě, ale prosím - neokřikujte.   
David Dvořák
28. 2. 2012, 14:40
Bořivoj Brdička
28. 2. 2012, 16:24
Asi je to marné - nejsme schopni se domluvit, i když mám dojem, že si zase tolik neodporujeme. Váš počáteční příspěvek nelze chápat jinak, než že doporučujete technologie nepoužívat. Mé tvrzení, že "technologie formují myšlení" (většinou uvádím restrukturalizují) samozřejmě nelze chápat tak, že jiný vliv neexistuje.
Jediné, v čem se shodneme, je to, že je výchova nutná. Pokud budete souhlasit i s tím, že do tohoto procesu je nutné technologie zahrnout, budu naši výměnu názorů považovat nakonec za užitečnou.
Ještě jednou vám děkuji!
Mgr. Zdeněk Sotolář
29. 2. 2012, 18:08
Ad1) Brdička píše: "Váš počáteční příspěvek nelze chápat jinak, než že doporučujete technologie nepoužívat."
Nesmysl. Bonmot jste nepochopil. Nebo nechtěl pochopit, protože v jiném fóru (jak dobře víte) jsem užívání technologií (společně s vámi) hájil. Jen se mi zdá, že domorodec bez proudu (bez technologií) bude bezradný (více), imigrant ne (méně). Měli bychom žáky vést k hledání řešení problémů (kde je to možné) i bez technologií a také ukazovat, kdy jsou technologie zbytečné.
Ad2) Brdička píše: "Mé tvrzení, že "technologie formují myšlení" (většinou uvádím restrukturalizují) samozřejmě nelze chápat tak, že jiný vliv neexistuje."
Já možnost jiného vlivu přece nijak nepopírám. Ale technologie formují myšlení. To tvrdíme oba. Jsou tedy primární příčinou řady (určitě ne všech) změn. Jsou tedy technologie tak nevinné a neškodné? Viz http://www.lido…veda_ter
Ad3) Neumajer píše: "Jinak, nežli nasloucháním mladé generaci a snahou pochopit jejich důvody pro jim běžné projevy chování to asi nepůjde."
A proč si myslíte, že nenaslouchám a nesnažím se chápat? Dokonce si sebevědomě myslím, že něco i chápu. (Ačkoliv tuto možnost článek popírá.) Ale to vše neznamená, že musím s těmito projevy souhlasit a že se jim musím podřídit. Nebo snad ano? Musíme se podřídit technologiím?
Ad4) Brdička píše: "Vámi vytržená věta z kontextu zní samozřejmě přehnaně."
Slepice snáší vejce. Souhlasíte, nebo potřebujete kontext? Některé věty kontext nepotřebují. Ta vaše věta obsahuje silácká tvrzení i bez kontextu. Technologie nepřinášejí řešení libovolného problému. Ani imigrantům, ani domorodcům. Obávám se, že právě takovými větami vytváříte o možnostech technologií falešnou představu.
Bořivoj Brdička
1. 3. 2012, 07:00
Hádám, že nezaujatý pozorovatel této diskuze už asi pochopil, oč tu kráčí. Ve skutečnosti se vlastně na podstatě shodneme. Téměř se vším, co píšete v posledním příspěvku, souhlasím. Takže vám buď vadím já osobně, a to byste věřte nebyl sám, nebo jste nepochopil, že zde na Spomocníkovi se zabýváme výhradně vhodným uplatněním technologií. Ani na chvíli by mě nenapadlo z nich dělat všespasitelný všelék, který je jediným prostředkem a cílem výchovy. Naším posláním je, kromě jiného, upozorňovat na problémy, které technologie přinášejí a snažit se je řešit. Vypnutí proudu může být řešením pouze v případě, že se tak stane globálně.
Mgr. Zdeněk Sotolář
2. 3. 2012, 13:11
Že to mezi námi občas zajiskří, to ano, ale osobní to rozhodně není. Věřte, že čtu vaše články, abych se poučil, ne abych se do vás strefoval. Ale když se mi něco nezdá, tak se ozvu.  

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Informační a komunikační technologie