|
Příběh, s nímž se rozejdeme na prázdniny, stojí za zamyšlení. Twít, který ho uvozuje, jsem jménem Spomocníka vysílal do počítačových mraků ráno 16. června během závěrečné konference projektu ELDOŠ - eLearning do škol v Ostravici (wifi v hotelu Sepetná bylo opravdu dokonalé). Měl jsem tam přednášku Proč je otevřenost pro vzdělávání nezbytná a tuto aktualitu jsem použil jako ilustraci, jak by mohla otevřenost ve školách vypadat a jaké důsledky by to mohlo mít. Od té doby (tj. za poslední 2 týdny) došlo v příběhu o Martě ještě k dalšímu významnému pokroku. Ale začněme hezky od začátku.
Na samém konci dubna se 9 letá Martha Payne (budu jí říkat Marta) ze skotského Lochgilpheadu ovlivněna nalezením vlasů v jídle ve školní jídelně rozhodla, že v rámci školního projektu vytvoří blog, v němž bude každý den zveřejňovat fotku oběda spolu s hodnocením a vlastním komentářem. Inspirovala se v Británii velmi populárním šéfkuchařem Jamie Oliverem, který se proslavil mimo jiné též televizním seriálem Jamie's School Dinners, který v roce 2006 ve spojení s kampaní za zdravější jídlo ve školách donutil britskou vládu podpořit školní jídelny mimořádnou investicí 280 milionů liber a dodnes se opakovaně k této problematice vrací.
S tematickým zaměřením obsahu a se založením blogu s názvem Never Seconds Martě pomáhal tatínek. On to byl, kdo dal na základě latinského sousloví Veritas Ex Gustu (pravda chuti) Martě přezdívku Veg, kterou na internetu používá. Po počátečních technických potížích s foťákem se blog na počátku května rozjel. Martino hodnocení obědů bylo z počátku poměrně kritické. Za všechny alespoň komentář z 8. května: „Dobrá věc na tomto blogu je to, že táta konečně pochopil, proč chodím domů hladová.“
10. května se o blogu Never Seconds poprvé na Twitteru osobně zmínil Jamie Oliver. Když to pak zopakoval ještě v televizi, počet návštěvníků blogu začal prudce stoupat. 14. května vysílal rozhlas BBC s Martou interview, v němž svou iniciativu, jejímž cílem je zlepšení kvality školních obědů, popsala. Po prvních dvou týdnech měla na svém blogu přes 300 tisíc návštěv. Pak Marta vyzvala děti, aby jí posílaly fotografie svých vlastních obědů a začala zveřejňovat kromě vlastních též další zajímavé ukázky jídel z jiných škol v různých zemích.
18. května se Marta poprvé zmiňuje o skotské charitativní organizaci Mary's Meals, pro niž již rok předtím s přáteli vybrali 70£. Jedná o pozoruhodnou aktivitu, která jménem Marie – matky boží organizuje teplý výživný školní oběd pro děti na nejchudších místech světa. Tak např. v Malawi to celé pro jednoho vychází na 7£ za rok. Realita je taková, že mnoho z afrických žáků chodí do školy hlavně kvůli jídlu. Děti v Lochgilpheadu jsou tak konfrontovány se skutečností, která je docela šokující, protože oni platí za každý státem dotovaný oběd ve školní jídelně 2£.
Martin otec je farmářem a matka lékařkou. Zdá se, že je celkem jasné, kde se zájem této rodiny o zdravou výživu dětí ve školní jídelně bere. Pan Payne si dokonce našel oficiální státní vyhlášku (zřejmě pozůstatek kampaně Jamie Olivera) nařizující školním jídelnám, že je jejich povinností umožnit dětem sníst tolik ovoce a zeleniny, kolik samy chtějí. Skutečnost si ověřil na místním úřadě (okres Argyll and Bute je zřizovatelem tamních veřejných škol) a své dcery (jsou 2) vybavil kopií potvrzujícího mailu. 28. května se Marta zmiňuje o tom, že tištěnou kopii mailu ve škole použily a že po určitých dohadech dostaly ovoce podle svého přání. Z pozdějších zpráv se pak dozvídáme, že byla přijata politika umožňující dětem brát si ovoce pouze v případě, že dojedly celé hlavní jídlo. 29. května Martino hodnocení oběda poprvé dosáhlo maximálního počtu 10 bodů (10 i 9 se pak vyskytuje ještě vícekrát). Tuto skutečnost uvádím hlavně proto, aby bylo jasné, že blog Never Seconds nelze považovat vůči školní jídelně za nepřiměřeně kritický.
1. června Marta reaguje na komentáře, které v blogu poukazují na skutečnost, že my řešíme takovéto směšné problémy se zdravou výživou a děti jinde nemají co jíst. Pan Payne (asi jste si již také všimli toho, že on je ve skutečnosti hlavním hybatelem dění v našem příběhu) zřídil na portálu JustGiving organizujícím charitu všeho druhu stránku Veg from NeverSeconds, přes niž lze věnovat peníze Mary's Meals. Marta touto cestou poslala první příspěvek ze svých vlastních úspor a vyzvala čtenáře, aby se přidali. Již 4. června bylo vybráno 760£.
9-year-old blogger Marta Payne talks about Mary's Meals
6. června Marta zmiňuje, že díky jejímu blogu měli ve školní jídelně kontrolu, která sledovala veškeré dění během oběda a zvláštní pozornost věnovala tomu, co děti nesnědí a vyhazují do kontejneru.
Možná vám připadá mé vyprávění již trochu rozvláčné, ale všechny informace byly nezbytné k pochopení toho, co se stalo 14. června. Po několika článcích o blogu Never Seconds v místních novinách (např. Blogger, 9, declares victory over unappetizing school lunches nebo Government-backed school dinners menu proving to be real recipe for success), které byly, na rozdíl od Martiných zpráv, opravdu kritické, došla „zodpovědným“ úředníkům školského úřadu trpělivost. Paní ředitelka si na jejich příkaz zavolala Martu do ředitelny a oznámila jí, že díky ní úřad vydal všeobecný zákaz fotografovat ve školních jídelnách, který se na ni s okamžitou platností vztahuje.
A tady náš příběh vlastně teprve začíná! Ještě ten samý den tuto skutečnost Marta na blogu oznamuje a se čtenáři se loučí. Otec připojuje komentář, v němž konstatuje, že volal na školský úřad a tam mu bylo rozhodnutí potvrzeno. Hned poté se začaly dít velké věci. Hloupost úředníků školského úřadu okresu Argyll and Bute se stala předmětem velké mediální pozornosti. Teprve teď se o případ začaly pořádně zajímat noviny, rozhlas i televize. Zapojil se Jamie Oliver a mnoho dalších lidí. Za všechny vybírám z článku, který publikovala Maryn McKenna na blogu Wired SuperBug: „Chcete-li sdělit úřadu okresu Argyll and Bute, který má toto idiotské rozhodnutí na svědomí, co si o nich myslíte, zde je jejich web (na Twitteru @argyllandbute).“ [1]
Martin článek ze 14. června s titulkem Goodbye získal během jediného dne přes tisíc reakcí, celý blog ve stejném období přivítal skoro půl milionu návštěvníků, tvítů obsahujících #NeverSeconds či #MyLunchforMartha (na základě výzvy v Guardianu) přibývalo několik za vteřinu. Výzva Jamie Olivera „Stay strong Martha!“ (Marto, vydrž!) byla retvítnuta 2.3 miliony uživateli této sociální sítě. Jednotným projevem všech, jež činnost Marty oslovila, a chtěli se osobně zapojit do její podpory, byl finanční příspěvek na její charitu pro Mary's Meals. Jen za první den se vybralo přes 40 tisíc liber.
Ve večerních hodinách dne 15. června po přímém zásahu skotského ministra školství starosta Argyll and Bute Roddy McCuish v pořadu BBC oznámil, že zákaz fotografovat ve školních jídelnách odvolává a že Marta může pokračovat v provozování svého blogu. [2]
Přestože je zatím jen velmi malý odstup, již dnes je možno říci, že se kvalita obědů v lochgilpheadské škole zlepšila. Marta získala mnoho aktivních přispěvatelů z celého světa (nechcete se také zapojit?) a plánuje pro příští školní rok značné rozšíření svých aktivit vztahujících se ke školnímu stravování. Její charita má vybráno přes 100 tisíc liber, Mary's Meals se z nich chystá postavit v Malawi celou novou školní jídelnu, Marta ochutnala ovesnou kaši, kterou jedí africké děti, a chystá se na cestu, při níž by se s nimi chtěla osobně seznámit. Otec David Payne je určitě s tím, jak jejich boj s místními úřady dopadl, spokojený. Nezbývá, než Martě přát, aby jí tento skutečně velkolepý úspěch nestoupl do hlavy.
"Thank you Marta and friends!" - Lirangwe School in Malawi
Snad chápete, proč jsem si dal tu práci a tento příběh ze života otevřeného sdílení informací vám vyprávěl. Jsem přesvědčen, že je velice poučný i pro nás.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
