Mnoho osobností (z řad odborníků, politiků i veřejnosti) dnes prosazuje co možná nejširší podporu výuky moderními technologiemi v co nejvíce oblastech edukační praxe. Ze škol tak mizí třídní knihy, žákovské knížky i další tradiční prvky, které jsou vytlačovány elektronickými ekvivalenty. V učebnách jsou tabule a bílé křídy stále více nahrazovány učitelskými notebooky, dataprojektory a interaktivními tabulemi. Výuka se v mnohých případech vede za pomoci prezentací a dalších počítačových aplikací. Neposledně pak i domácí úkoly častokrát žáci zpracovávají spíše na počítači a odevzdávají online přes internet, než aby je psali ručně a odevzdávali písemně.
Digitální technologie se zkrátka staly neodmyslitelnou a zásadní součástí vzdělávacího prostředí. Jejich zavádění do výuky ale zatím neskončilo. Ba naopak. Mají značný potenciál spustit revoluci ve vzdělávání, při které se mohou stát hlavním prostředkem edukačních procesů ve všech oblastech školské praxe.
Představme si několik vybraných hybných sil, které v dnešní době tlačí vzdělávací instituce do dalšího zavádění digitálních technologií. Zkusme se zamyslet nad jejich adekvátností a smysluplností. A podívejme se na to, co je třeba udělat, aby tento u nás dosud neřízený proces zavádění ICT do výuky neměl ve výsledku více negativ, než pozitiv.
V posledních několika letech se setkaly snad všechny typy vzdělávacích institucí s malým počtem zájemců o studium. Vzdělávací instituce se tak dostaly do konkurenčního prostředí, jež je přimělo k rychlejším vnitřním změnám. Do jisté míry se začaly přizpůsobovat případným uchazečům. Co jiného by měly dnes v takové situaci nabízet, než atraktivní vzdělávání s maximálním využitím digitálních technologií? Asi není třeba přesvědčovat čtenáře, že digitální technologie jsou dnes módní záležitostí. Proto taková prezentace instituce může mít značný efekt.
Pro potvrzení této domněnky se stačí podívat na velkou část reklamních spotů, které lákají mladé lidi ke studiu například na soukromých vysokých školách. Na mnoha z nich se dočteme podobná lákadla jako: „Výuka podporovaná počítači, výuka probíhající pomocí tabletů.“ Nebo na nich vidíme alespoň úspěšného podnikatele, programátora nebo ekonoma s notebookem v ruce. Také základní školy často zveřejňují na internetových stránkách vše, co dělají v oblasti informatiky. Jaké programy využívají, jaké certifikáty mají, jakých soutěží v oblasti ICT se účastní apod. To proto, aby se představily veřejnosti jako moderní vzdělávací instituce.
Lze ale v takovém případě chápat zavádění digitálních technologií do výuky jako věc, která má explicitně zlepšit výuku? Nebo spíše jako věc, která má školu představit v co nejlepším a nejmodernějším hávu proto, aby nabrala uspokojivý počet klientů?
Následující ukázka je reklamním spotem jedné z nejznámějších amerických online vysokých škol – Kaplan University.
Takové populistické jednání některých vzdělávacích institucí má ale i další důsledek. Společnost začíná vnímat digitální technologie jako ukazatel, kterým lze posoudit pokrokovost a kvalitu dané vzdělávací instituce. Takový pohled veřejnosti jistě posilňuje i to, že jsou dnes digitální technologie vnímány jako fenomén doby. Fenomén, který určuje pokrok a předpokládá se, že na něj budeme jako lidé hrdí.
Není pochyb o tom, že se musí cíle a obsah vzdělávání neustále přizpůsobovat aktuálním požadavkům společnosti. Jenže platí to o didaktických postupech? Není právě volba adekvátních metod výuky spíše na posouzení odborníků na vzdělávání, než na posouzení laické veřejnosti?
Mají se odborníci na vzdělávání (a samotní učitelé) nechat přesvědčit uspěchanými a mnohdy neadekvátními požadavky společnosti či firem, a vyměnit odzkoušené metody výuky za moderní neprověřené postupy aplikující technologie jen proto, aby uspokojili poptávku? Bez řádných vědeckých výzkumů, experimentů nebo např. alternativních akčních výzkumů, které by alespoň trochu garantovaly pozitivní dopad?
Chtěl jsem poukázat na to, že zavádění digitálních technologií do výuky je podle mého názoru mnohdy prováděno z důvodů, které bohužel nesouvisí se zkvalitněním výuky samotné. Digitální technologie se často aplikují pod tlakem konkurenčního boje o klienty či v zájmu počítačových firem.
Takové unáhlené, nesystematické a nepromyšlené kroky mohou zapříčit to, že zavedením ICT do výuky nebude dosaženo pozitivních výsledků. Paradoxně se tak může celá situace nakonec obrátit proti digitálním technologiím samotným.
Je proto nanejvýš nutné, aby byla vytvořena koncepce, která by zavádění digitálních technologií do výuky řešila z mnohem širší perspektivy. Koncepce, která by byla vytvořena na základě mezioborového dialogu. Která by řešila nejen reálný edukační potenciál digitálních technologií, ale zahrnovala také např. oblast zdravého životního stylu klientů vzdělávání, jež s problematikou bezesporu také souvisí.
Při jejím vytváření by se jistě musela řešit otázka aktuálních společenských požadavků na vzdělávací systém a s tím spojená problematika kurikula a kompetencí. I kurikulum se totiž nutně musí přizpůsobit moderní výuce vedené digitálními technologiemi, což se doposud neděje.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.