Úvodní stránka
Přehled článků
Odkazník
Metodická pomoc
O Spomocníkovi
RSS RSS
Titulka RVP > Úvodní stránka Spomocníka > Teoretické možnosti kombinovaných forem ...

Ikona informativni

Teoretické možnosti kombinovaných forem vzdělávání

Autor: Bořivoj Brdička
Článek je součástí Učitelského spomocníka na adrese https://spomocnik.rvp.cz.
Anotace: Třetí díl seriálu o kombinovaných metodách výuky zabývající se teoretickými aspekty této problematiky, jež je nezbytné pochopit dříve, než je možné se pokoušet tyto postupy zavádět v praxi.
Klíčová slova: transformace, metodika, blended learning, převrácená třída, rotace, Clayton Christensen Institute, kombinované formy vzdělávání, modely kombinovaného vzdělávání
Zařazení do seriálu: Tento článek je zařazen do seriálu Blended Learning.

Ostatní články seriálu:

Text článku:

Mám dojem, že současný vývoj, který můžeme pozorovat v zámoří, jasně naznačuje, že tamní školství se většinově transformuje směrem ke kombinovaným formám výuky. Vzniká nové prostředí, které jeho propagátoři označují za „New Blended Learning World“ (nový svět kombinovaného vzdělávání). Podívejme se, jaké nové možnosti školám tento způsob využití technologií přináší.

Plánování

Přestože se kombinované formy zavádějí všude, je třeba si uvědomit, jak velký je rozdíl mezi situací, v níž se transformuje škola stávající, a takovou, v níž na technologie orientovaný soukromý zřizovatel přichází s ideou založit školu novou. Většina škol, které dnes v USA slouží jako vzor blended learningu, vznikla na zelené louce jako charter school, čili na základě vlastního předem připraveného a schváleného plánu (něco jako naše akreditace). Podmínky jsou natolik volné, že nic nebrání modifikovat nejen čas ve škole trávený, velikosti tříd, či dokonce i formu postupu do vyšších úrovní studia.

Jednu věc mají public (veřejné) a charter schools společnou. Mají stejné normativy, tj. dostávají tolik peněz od státu, kolik mají žáků. Charter schools jsou ale většinou navíc podporovány též různými soukromými nadačními fondy. Zkoumáním způsobů zavádění kombinovaných forem výuky se proto logicky jako červená nit táhne snaha soukromých zřizovatelů se na provozování školy dívat jako na firmu, u níž, byť je ze zákona nezisková, ekonomické faktory řízení převládají. Jak hned uvidíme, technologie při tomto chápání problému přinášejí mnohé možnosti zcela nových přístupů – dejme tomu inovativních, ale hlavně efektivních. Posuzovat je samozřejmě musíme především podle toho, zda zároveň umožňují plnění výukových cílů nebo dokonce i jejich překračování.

Není výjimkou, že charter schools mají odlišný časový harmonogram docházky nejen na úrovni dnů a týdnů, ale i v rámci celého školního roku. U Carpe Diem jsme například zmiňovali, že v pátek chodí jen ti žáci, kteří nemají splněny všechny pracovní povinnosti (Americké hybridní školy pro síťovou generaci), což je mimořádně účinný způsob zvyšování vnější motivace ke studiu. Docela běžné je ale i to, že žáci mají plánovanou výuku každý den až do odpoledních hodin. Některé tyto školy mají školní rok rozdělený na několik více týdenních úseků, v rámci nichž kombinují výuku teoretickou s praxí (projekty) a volnem.

Z pohledu ryze ekonomického je jednou z nejvyšších položek v nákladech mzda učitelů. Proto je snaha ušetřit právě zde celkem logická. Kombinované školy mají navíc značné náklady též díky nutnosti pořizovat hardware a software. V Carpe Diem tráví žáci 60 % času ve společné počítačové hale řízeni systémem pod dohledem jednoho či dvou asistentů. Úspory na učitelích lze ale dosáhnout i jinak. Rozdělíte-li den či školní rok na několik úseků, v nichž se budou žáci střídat v činnostech, které ne všechny vyžadují přímou účast učitele, nebo naplánujete-li pro všechny hromadnou aktivitu v aule či na dvoře, docílíte také úspory.

Obecně samozřejmě platí, že podaří-li se převést některé ve škole dříve s přímou účastí učitele realizované výukové činnosti na počítač, uvolní se adekvátní část úvazku učitele na jinou aktivitu. Bylo by však smutné, kdyby jediným důvodem zavádění technologií nakonec byla úspora nákladů. Zabránit snahám ušetřit je teoreticky možné jedině průkazným ověřováním dosažení všech požadovaných výukových cílů.

Budeme-li žádat jen takové znalosti, které mohou žáci získat u počítače, nesmíme se divit, když budou učitelé nahrazováni. Budeme-li požadovat, aby cílem výuky byla skutečná schopnost žáků umět spolupracovat, hodnotit informace, tvořit a budovat si osobní vzdělávací prostředí, pak se výuka bez soustavného přímého kontaktu s učitelem neobejde. Při nasazení technologií bude v každém případě třeba, aby k tomu měli všichni učitelé dostatečnou kvalifikaci (Integrace technologií podle modelu TPCK) a průběžně se dále vzdělávali. Proto je správný jedině takový model zavádění technologií, v němž jsou úspory času učitelů oproti tradičním postupům plně věnovány jejich sebezdokonalování a spolupráci. Je nezbytné též nezapomenout na celkem zřejmý fakt, a sice že učitel s vyšší kvalifikací musí být též lépe placen.

Modely kombinovaného vzdělávání

Teorii blended learningu asi nejlépe popisují materiály hlavního organizátora třetího v minulém dílu popisovaného MOOC kurzu The Clayton Christensen Institute for Disruptive Innovation. Odtud pochází i následující popis (taxonomie) typických způsobů nasazení kombinovaných forem využití technologií ve výuce, které propojují aktivity fyzicky uskutečňované ve škole (brick and mortal) s aktivitami online.

Blended Learning Model Definitions, The Clayton Christensen Institute

1. Model Rotace

Při tomto způsobu realizace výukových činností, který je pro blended schools typický, dochází ke střídání výukových aktivit tak, aby se uskutečnil pokud možno celý cyklus, v němž učení probíhá – od motivace přes rozpoznání problému, nalezení a uchování řešení, zobecnění až k praktickému využití a zpětné vazbě (volně podle Roberta M. Gagné). Rotaci je možno nastavit v rámci výuky různě:

  • Stanoviště ve třídě (Station).
    Uvnitř třídy existuje několik pracovišť, z nichž alespoň jedno využívá technologie. Nejčastěji jich ale bude asi více. Někde se vždy odehrává individuální práce učitelem předem připravená ale řízená počítačem (třeba soubor cvičení se zaznamenáváním výsledků). Jinde mohou žáci dostat prostor pro praktické uplatnění získaných poznatků (projekt, tvorba videa, blog apod.). Na dalším se třeba pracuje klasicky s papírem a perem. A jedno pracoviště bude jistě sloužit jako místo doučování nejslabších – třeba s pomocí těch žáků, kteří již látku zvládli. Může se při tom uplatnit třeba interaktivní tabule. Asi si umíte představit, co všechno musí dělat učitel, má-li mít takto nastavená výuka úspěch. Není výjimkou, že ve třídě je přítomno více týmově spolupracujících učitelů nebo alespoň jeden s asistentem.
  • Pracoviště školy (Lab).
    V tomto případě nejsou jednotlivá stanoviště umístěna v jedné třídě, ale rozprostřena po celé škole. Jedním z nich je samozřejmě počítačová učebna, která ovšem neslouží pouze k výuce informatiky, ale k procvičování všech k tomu vhodných výukových témat (matematika, fyzika, přírodní vědy, jazyky atd.). Na jiných místech jsou pak realizovány další výukové aktivity – jako jsou třeba projekty, doučování, ale klidně i frontální výklad. Ve škole jsou na různé typy výukových činností specializovaní učitelé podle toho, která z těchto činností se jim nejlépe daří. Pracují týmově a nedělají všichni všechno. Výuka i učitelé nejsou orientováni předmětově ale spíše tematicky či oborově.
  • Převrácená výuka (Flipped).
    Tento model lze plně nasadit pouze v případě, že mají všichni žáci volný přístup k internetu ve školním a nejlépe i mimoškolním prostředí. Učitel vytváří svým žákům plán online činností, jehož plnění průběžně kontroluje a na výsledky reaguje. Jeho důležitou komponentou jsou video-tutoriály, které do značné míry nahrazují tradiční frontální výklad všem žákům ve třídě najednou. Při přechodu od tradičních ke kombinovaným metodám se většinou začíná pokusy se zadáváním sledování tutoriálů žáky doma namísto domácích úkolů. To ale naráží na problémy s neochotou u některých jedinců úkol splnit. Proto je třeba takový přechod předem plánovat, vymyslet, jak žáky ke splnění zadání motivovat, a zavést najednou nejlépe pro celou školu. Cílem je vytvořit prostředí, kde každý pochopí, že se mu cesta za osobním poznáním vyplatí. Více o převrácené třídě (výuce naruby, jak to někteří autoři v češtině nazývají) zde – Převrácená třída podle Dr. Lodge, Má převrácená třída smysl?
  • Individuální rotace.
    Jedná se o osobní program střídání pracovišť při výuce vzniklý kombinací ostatních rotačních modelů. Na rozdíl od předchozích zde každý žák postupuje podle svého vlastního plánu s možností některé z pracovišť vynechat, je-li aktivita pro něj nadbytečná. Je to samozřejmě hodně náročné na organizaci, ale výhody spojené s motivací mohou být značné. Žák zde může po splnění všech podmínek postoupit do vyšší úrovně studia ihned a nemusí s ostatními čekat, až uplyne nutný čas (a přitom se nudit).

2. Flex

Rozdíl mezi individuální rotací a modelem Flex není velký. Řízení výukových aktivit je u všech dříve popisovaných rotačních modelů v rukou učitele. On je tím primárním činitelem, který rozhoduje, co bude ten který žák dělat. U Flexu jsou aktivity naopak primárně nastavovány adaptivním počítačovým systémem řízení výuky, který je spravován centrálně a určuje, co má žák dělat (včetně off-line prezenčních aktivit). Učitel však má možnost do plánu činnosti zasáhnout a podle aktuálních potřeb ho flexibilně změnit. Právě dříve opakovaně odkazovaná škola Carpe Diem je příkladem aplikace modelu Flex.

3. Výběr z nabídky (A La Carte)

V tomto případě je tradiční školní vzdělávací program rozšiřován o online kurzy nabízené externím dodavatelem. Ten, do kterého se mají žáci zapsat, se tedy vybírá ze seznamu. Je na učiteli, který svým žákům doporučí. V některých státech americké Unie je ze zákona povinné alespoň část studia střední školy absolvovat online. Proto je komerční nabídka na trhu celkem dost široká (nejznámější firmou nabízející online kurzy je asi K12). Dnes ji rozšiřují též volně dostupné kurzy MOOC.

4. Obohacený virtuální model (Enriched Virtual Model)

Jestliže byl u předchozího modelu základem tradiční školní vzdělávací program, zde je to opačně. Některé virtuální online školy rozšiřují své kurzy o prezenční moduly. Potvrzují tak již v prvním dílu zmiňované tvrzení o výhodách kombinovaných výukových forem.

Další problémy transformace

Výběr nejvhodnějšího modelu je jistě základním krokem plánování budoucí kombinované výuky nezávisle na tom, zda jde o školu novou či transformaci stávající. Ruku v ruce s tímto rozhodnutím následuje nutnost zvolit vhodný hardware.

Charter schools v USA většinou nakupují přístroje plošně pro všechny žáky. Vybrat vhodné zařízení je skutečně velmi nesnadné. Závisí to na místních podmínkách a věku žáků. Dnes se skutečně velké oblibě (podporované výrobci i prodejci) těší tablety a dodávají do škol na celém světě ve velkém (Praha 6 spouští jako první v ČR unikátní projekt Škola na dotek). Jsou případy, kdy to jistě je rozhodnutí zcela správné (iPad jako iSEN speciálního pedagoga). Mám-li zprostředkovat názory odborníků z kurzů, jichž jsem se právě zúčastnil, je pro takovou typickou „normální“ kombinovanou školu pořád nejvhodnějším vybavením netbook (např. Chromebook) připravený na práci v mracích vybavený klávesnicí a USB portem pro případné zálohování dat na flashku. V našich podmínkách bude jistě nutné zkoumat též možnost využití vlastních mobilních zařízení žáků, tj. BYOT (Noste si vlastní přístroje!). Některé rotační a skupinové modely práce řeší problém vzniklý tím, že ne všichni žáci jsou vybaveni vlastními přístroji (třeba Mitrovy čtveřice SOLE).

Mimořádnou pozornost musí škola přecházející na kombinované metody věnovat infrastruktuře, tj. dostatečnému dimenzování připojení do internetu a bezdrátovému wifi ve všech prostorách, kde mají být technologie využívány.

Pokud jde o software, je situace ještě mnohem složitější. Vzorové americké blended schools vybírají software ze stále rostoucí nabídky trhu (s potenciálním rizikem konfliktu zájmů). Dělá to někdy přímo dojem, že jsou tyto školy zakládány právě proto, aby bylo možno tento byznys realizovat. V oblasti nabídky systémů řízení výuky se pohybuje velké množství startupů snažících se proniknout na trh díky nějaké nové revoluční myšlence. Obecně lze říci, že nejnovějším současným požadavkem je analýza velkých dat systémem ukládaných (Komu patří velká data ve školství?) a na jejím základě uplatněná adaptivita (Tři otázky Douga Johnsona, Jak efektivní je online výuka?) – tj. personalizace průchodu výukou (kurzem) na základě předchozích výsledků (nejlépe dlouhodobých). Carpe Diem pracuje s poskytovatelem komplexní podpory školám Edgenuity, podobných je ale více – např. Learnzillion, i‑Ready, Wowzers, inBloom, STMathDreambox (jen matematika). Existuje asi jen jedna možnost, jak si podobný systém bezplatně vyzkoušet již dnes, a to je Khan Academy (Khan Academy a „převrácená“ třída).

Při výběru software se uplatní celá řada dalších kritérii – shoda s výukovými cíli (standardy), soulad s modelem kombinované výuky a rozsahem časové dotace výuce přidělené, kompatibilita se zavedeným systémem ukládání dat, snadnost ovládání ad.

Našinec má zatím nejspíše jen jedinou šanci, a sice orientovat se na open source software a volně dostupné výukové materiály či služby (Historie volného sdílení na internetu). To je jistě možné. Celou řadu funkcí specializovaných systémů lze nahradit třeba aplikováním Google Docs či jiných podobných cloudových aplikací (Rozvažte ICT koordinátorům ruce aneb cloud computing), systém řízení výuky Moodle je k nezaplacení. Na místo placených elektronických učebnic a jiného komerčně vyvíjeného digitálního obsahu lze používat učitelem pro konkrétní téma vybrané primární zdroje či volně dostupné výukové objekty (např. DUMy). Je tady ale jeden zásadní problém. Něco takového si může dovolit pouze s problematikou dokonale obeznámený učitel, který má navíc dost času bádat a experimentovat. Škola, která by se na cestu kombinované výuky chtěla vydat, by takových učitelů potřebovala většinu. Závěr nechť si laskavě čtenář udělá již sám.

I tento díl seriálu zakončím inspirativním videem. Tentokrát je z dílny iniciativy Digital Learning Now! známého lobbisty a bývalého republikánského guvernéra Floridy Jepa Bushe (syn a bratr prezidentů), která je známá svými 10 prvky kvalitního digitálního vzdělávání a snahou tvrdě prosazovat finanční zájmy soukromých firem na úkor veřejných škol při zavádění blended learningu v místních správních orgánech napříč Spojenými státy (Jeb Bush's Cyber Attack on Public Schools). Metody, kterými se snaží přesvědčit veřejnost, velmi často používají daným účelům přizpůsobená vědecky podložená fakta, například to, že kvalita učitele má na výukové výsledky žáků zásadní význam. Myslím, že bychom měli kvitovat s povděkem, že i tyto vysloveně technologicky orientované iniciativy již dospěly k závěru, že klíčem k úspěchu je vysoce kvalifikovaný učitel. To je nepochybně pravda. Podívejme se ale, jakým způsobem si umí toto výše zmíněné zjištění upravit tak, aby vyhovovalo jejich záměrům. Tvrdí totiž, že technologie mají moc zvýšit počet žáků na jednoho učitele, je-li tento dostatečně kvalitní. Téměř stejné tvrzení, z něhož vyplývá celá řada důležitých konsekvencí (např. potenciální možnost snížit náklady na chod školy), najdete i u jiných podobných amerických iniciativ (Public Impact - Extending Reach):

Transformací výukových postupů prostřednictvím vzdělávacích technologií může každá škola již dnes poskytnout každému žáku přístup k těm nejlepším existujícím učitelům.“ [1]

Blended Learning Implementation Guide

Říkají-li A, myslí ve skutečnosti B – „nedostatečně kvalitní učitele nepotřebujeme!“ V pozadí je snaha ušetřit na mzdách při zachování příjmů. Tento vývoj již dnes na více místech v USA, především v lokalitách s nízkým socioekonomickým statusem obyvatel (Kalifornie, Illinois ad.), vede k propouštění učitelů, a neobejde se bez protestů ze strany odborů – např. Angry Tired Teachers nebo Two Teachers and a Microphone.

Příště se trochu podrobněji podíváme na současný model fungování jedné konkrétní vzorové americké kombinované školy snažící se být maximálně efektivní.

Prosba: Přestože žádná z předkládaných informací nepochází z mé hlavy, prosím ty čtenáře, kteří budou natolik inspirováni zde získanými myšlenkami, že je budou dále používat ve svých vlastních publikacích, aby dodrželi etické zásady a mou práci na příslušném místě odkázali. Vezměte, prosím, v úvahu, že tato má činnost není podporována žádnou institucí ani grantem a jedinou mou odměnou je právě zjištění, že je někomu užitečná. Děkuji!

BoBr

Citace:
[1] - Public Impact. A Better Blend: A Vision for Boosting Student Outcomes with Digital Learning. 2013. [cit. 2013-12-2]. Dostupný z WWW: [http://opportunityculture.org/wp-content/uploads/2...].  
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
 
INFO
Publikován: 09. 12. 2013
Zobrazeno: 7186krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

2 uživatelé Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
BRDIČKA, Bořivoj. Teoretické možnosti kombinovaných forem vzdělávání. Metodický portál: Články [online]. 09. 12. 2013, [cit. 2017-11-23]. Dostupný z WWW: <https://spomocnik.rvp.cz/clanek/18181/TEORETICKE-MOZNOSTI-KOMBINOVANYCH-FOREM-VZDELAVANI.html>. ISSN 1802-4785.
Doporučte materiál
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
Autor: Ondřej NeumajerVloženo: 09. 12. 2013 08:21

V zahraničí se hodně cituje 6 Models of Blended Learning, který má pěknou infografiku na http://www.learndash.com/6-blended-learning-models-infographic/.