V USA se stále hlasitěji mluví o tom, že je studium na vysokých školách příliš drahé. Ve skutečnosti se většina příslušníků nižších socio-ekonomických vrstev, chce-li ho absolvovat, musí na dlouhá léta zadlužit. Přesto je cílem vlády počty vysokoškoláků nadále zvyšovat. Vezmeme-li v úvahu, že v blízké budoucnosti již nebude ani diplom zárukou lukrativního povolání, je zřejmé, že vzniká problém, který je třeba řešit. Obamova administrativa se pokouší realizovat různá opatření. Jsou to dohody s poskytovateli půjček, výměna informací o cenách a kvalitě studia, podpora kombinovaných a online forem výuky. Aplikace vzdělávacích technologií má proto pochopitelně významné postavení. Spomocník o americkém přístupu ke vzdělávacím technologiím informuje poměrně často – např. Jak efektivní je online výuka?, Do 5 let má být připojeno 99 % žáků v USA do internetu.
Nejnovější iniciativou v této oblasti bylo setkání expertů, učitelů a studentů 15. ledna ve Washingtonu na konferenci zvané Education Datapalooza. Probírala se zde hlavně Strategie rozvoje školství v USA pod taktovkou Ed.gov, o níž jsme informovali již vloni na jaře. V závěrech (Key Administration Steps to Build Momentum for Innovation) jsem ale přece jen objevil jeden nový a docela zajímavý bod zabývající se získáváním dat pro budoucí nasměrování strategických záměrů vlády:
Hledání nových „mechanizmů tahu“ na podporu rozvoje vzdělávacích technologií.
Hned mě napadlo, jakou souvislost má tento „tah“ s prvním z 10 doporučení, které již před několika lety dala školám agentura Ideo? To zní: Táhněte, netlačte! Souvislost sice není úplně přímá, ale je rozhodně důležitá a inspirativní.
V tomto případě se jedná se o výzvu k poskytnutí relevantních informací, které bude shromažďovat specializovaný úřad Bílého domu - Office of Science and Technology Policy, jenž pomáhá prezidentovi nastavovat politiku v oblasti využití technologií. Požadovány jsou odpovědi na otázky vztahující se k implementaci existujících aplikací technologií ve vzdělávání včetně popisu, jak je jejich výukový přínos měřen a jak se vztahuje k výukovým cílům a současným trendům?
Respondentem může být kdokoli, předpokládá se však v první řadě odezva od federálních či neziskových agentur, sponzorů, soukromých firem, výzkumných organizací apod. Součástí sdělení má být i způsob, jak by se respondent mohl podílet na dalším rozvoji využití daného technologického řešení. Platnost výzvy končí 7. března.
I když tato výzva nemá přímou spojitost s konkrétními grantovými programy či jinými existujícími formami financování rozvoje technologií v USA, jedná se v konečném důsledku o získání podkladů k vhodnému nasměrování budoucích investic tak, aby v maximálně možné míře napomáhaly rozvoji pouze skutečně užitečných aktivit. Ačkoli není přesně dáno, co by mělo být obsahem podání, zadání je vedeno snahou zvýšit vliv technologií na výsledky vzdělávání a podpořit nabídku služeb v této oblasti. Výzva obsahuje několik příkladů vhodné tematické náplně:
K záměrům americké vlády patří i zvýšení poměrného zastoupení investic do výzkumu v resortu školství, které je příliš malé (0.1 %) proti průměru v průmyslu (2 %) a přímo neporovnatelné třeba s farmacií (18.7 %). Proto není divu, že se nedaří inovace ve školství prosazovat. Budoucí investice by měly přitom směřovat též do pedagogiky, kognitivní psychologie, metodiky vzdělávacích technologií, umělé inteligence apod. Za příklad úspěšných mezioborových programů spolupráce státních a nestátních organizací je uváděn projekt nazvaný Cyberlearning Transforming Education (řízený The National Science Foundation) nebo DARPA for Education (Department of Defense).
To podstatné, z čeho bychom si měli vzít příklad, je však právě použitý způsob realizace státní koncepce, jenž je založen na „mechanizmu tahu“. Znamená to, že se podpora koncentruje na zavádění a rozvoj takových postupů, jejichž úspěšnost je již v praxi ověřena. Rozdíl proti jinde běžnému „mechanizmu tlaku“ je na první pohled zřejmý. V rámci tlaku jsou aplikovány postupy, při nichž se financují aktivity, jejichž úspěšnost navrhovatel dopředu typicky pouze slibuje. Známe je dobře z našich školských evropských projektů. Není divu, když pak často zjistíme, že se záměr v návrhu předložený nepodařilo naplnit a neprokáže-li se nějaké zjevné porušení pravidel, není cesty, jak efektivitu takto vynaložených prostředků zaručit.
Přesto existuje situace, kdy má model financování tlakem své opodstatnění. Je to základní výzkum, u něhož dopředu nic ověřovat nelze. Ten má ale smysl používat jen u skutečně vědeckých projektů (např. v rámci projektů GAČR). Závěr můžeme udělat následovný. Pro akceleraci zavádění technologií do výuky, tj. aplikování zařízení, software i metodik, které jsou založeny na již existujícím principu, je nejvhodnější metodou model tahu.
Výzva naznačuje i to, jakým způsobem bude mechanizmus tahu vládou aplikován. Alokované finanční prostředky budou využity na podporu:
Zbývá jen odhalit souvislost mezi aplikováním mechanizmu tahu na řízení finančních toků ve školství a jeho využitím při ovlivňování výukových aktivit přímo ve třídě. Není to tak obtížné. V obou případech jde o stimulaci vlastní snahy vedoucí k úspěchu namísto formálního vyvolávání dojmu, že požadovaný úkol byl splněn.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.