Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Kyberšikana učitele
Odborný článek

Kyberšikana učitele

27. 5. 2014 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Martina Schrötterová

Anotace

Článek shrnuje informace o poměrně častém jevu, a sice o zneužívání internetu žáky k šikanování učitelů, popisuje systémová řešení realizovaná ve světě a odkazuje související domácí dokumenty.

Zneužívání informačně komunikačních technologií k zesměšňování, obtěžování či jinému hanobení druhého, tzv. kyberšikana je bezesporu nešvarem, který si našel své místo i ve školském prostředí. Jejími oběťmi nejsou jen žáci a studenti, ale také učitelé. Tisková zpráva Symantecu ze 17.11.2011 uvádí, že jeden z pěti učitelů osobně zažil, nebo je mu znám jiný učitel, který má zkušenosti s kyberšikanou.

Celá řada zemí si již uvědomila naléhavost problému a přijala bezpečnostní a mnohdy i právní opatření. Spojené státy americké, považují kyberšikanu od roku 2006 za federální zločin. Kalifornie schválila v roce 2008 zákon, který umožňuje školám vyloučit studenty, kteří kyberšikanovali své spolužáky či zaměstnance školy [1]. Jižní Korea považuje kyberšikanu za společenský problém a v zemi fungují speciální policejní týmy, které jsou vyčleněny pouze na boj s tímto jevem.

V mnoha dalších zemích, např. v Polsku, které provedlo v roce 2006 rozsáhlou školskou reformu s názvem „Nulová tolerance“, je na školních sítích filtrován přístup k internetu a platí zákaz používání mobilních telefonů při výuce. Server ZDNet publikoval vloni článek upozorňující na problém kyberšikany ve Skotsku. Odboráři, kteří zastupovali učitele středních škol, obviňovali vládu z nečinnosti, protože nebojuje proti využívání mobilních technologií žáky k obtěžování pedagogů. Zástupci odborů upozorňovali na to, že stres, kterému jsou učitelé při výuce vystaveni, je v současné době extrémně vysoký a efektivní boj s kyberšikanou by jistě pozitivně ovlivnil stávající situaci, kdy čím dál tím méně absolventů vstupuje do učitelského povolání nebo jej často opouští po několika letech [2].

Kyberšikana ve školství je bezesporu rostoucím problémem, kterým se začíná intenzivněji zabývat i česká společnost. Zveřejněné výstupy z doposud provedených průzkumů jsou dostatečně vypovídající:

Kyberšikana vyskytující se ve školském sektoru je nejrozšířenější formou šikany. „Zahraniční výzkumy šikany napříč zaměstnáními ukazují, že práce ve školství je jednou z těch nejrizikovějších“ [3].  Některé případy kyberšikany, jejichž obětí byl učitel, se objevily také v našich médiích. Spouštěčem těchto kauz bývá v drtivé většině video natočené mobilním telefonem, posléze umístěné na YouTube, které je nejvyužívanějším prostorem k šíření takových záznamů. Většina nahrávek bývá po nahlášení odstraněna, ale články a materiály vážící se k nim se dají snadno dohledat, např: Bývalý ředitel školy, natočený dětmi při pohlavkování, spáchal sebevraždu.

Náš právní řád zatím pedagogům nezajišťuje účinnou možnost obrany. Žáci si často ani neuvědomují dopady svého počínání. Zatím poměrně nízká informovanost je ale problémem na obou stranách. Učitelé jako oběti kyberšikany jsou v podobné situaci jako žáci. Stydí se a drtivá většina z nich má problém o vzniklé situaci komunikovat s někým dalším.

MŠMT se problémem kyberšikany intenzivně zabývá již od roku 2008. Od ledna 2009 mají ředitelé škol možnost zakázat užívání mobilních telefonů při výuce. Metodický pokyn k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení č.j. 24 246/2008-6 již oficiálně definuje i pojem kyberšikana. Jeho aktuální verze z roku 2013 je k dohledání zde.

Dalším důležitým dokumentem, který učitelé velmi vítají, je Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže č.j.: 21291/2010-28, které obsahuje cenné praktické návody, jak postupovat u nejrůznějších patologických jevů. Příloha 7 je zaměřena právě na kyberšikanu. Obsahuje nejen velice podrobný popis tohoto typu rizikového chování, ale především praktické pokyny pro vedoucí a odpovědné pracovníky škol včetně legislativních východisek.

Zatímco resortní ministerstvo zpracovává legislativní rámec k této problematice, školští manažeři se snaží k problematice používání či zakazování mobilních telefonů ve školách zůstat otevření. Dennodenně usilují o to, aby školy vytvářely podnětné prostředí pro uskutečňování vzdělávacího procesu. Vyhledávání, zpracovávání a předávání informací je jednou z jeho důležitých součástí a mobilní technologie jsou v tomto směru užitečnými pomocníky. Bránit pokroku a používání moderních prostředků a metod ve výuce z důvodu obav ze zneužití, není dlouhodobě uspokojivým řešením. Školy se začínají zaměřovat na podpůrné aktivity, organizují workshopy, jejichž cílem je žákům, studentům, jejich rodičům, pedagogům a dalším zainteresovaným skupinám opakovaně zprostředkovávat kvalitní a otevřené informace o kyberšikaně a jejích následcích.

V souvislosti s kyberšikanou je realizováno mnoho projektů – laických (např. http://sikanovaniucitelu.nazory.cz/index.html, http://www.kybersikana.eu) i profesionálních (např. http://www.e-bezpeci.cz/, http://www.minimalizacesikany.cz/, http://www.ncbi.cz/).

V rámci nich vznikly zajímavé příručky pro pedagogické pracovníky, např.:

Snad se postupem času podaří opodstatněné obavy pedagogů z toho, že by se mohli stát aktéry hloupé nahrávky, nahradit cíleným zaměřením na rozvoj kombinovaných výukových postupů a technologie pak smysluplným způsobem využívat ve škole i mimo ni. Bez bližšího seznámení pedagogů s možnostmi, které technologie do výuky přinášejí, se to ale rozhodně neobejde.

Literatura a použité zdroje

[1] – POSNICK-GOODWIN, Sherry. Cyberbullying of teachers. 2012. [cit. 2014-5-13]. Dostupný z WWW: [http://www.cta.org/en/Professional-Development/Publications/2012/03/March-Educator-2012/Cyberbullying-of-teachers.aspx].
[2] – OSBORNE, Charlie. Students use mobile tech to make teachers' lives 'intolerable'. 2012. [cit. 2014-5-13]. Dostupný z WWW: [http://www.zdnet.com/students-use-mobile-tech-to-make-teachers-lives-intolerable-7000009277/].
[3] – Národní Centrum Bezpečnějšího Internetu. Kyberšikana ve školním prostředí. 2012. [cit. 2014-5-13]. Dostupný z WWW: [http://www.ncbi.cz/category/6-metodiky-ucebni-materialy?download=38].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Martina Schrötterová

Hodnocení od uživatelů

E Kocourek
27. 5. 2014, 06:43
Není pravda, že "náš právní řád zatím pedagogům nezajišťuje účinnou možnost obrany". Celá slavná kyberšikana funguje jako kouzlo voodoo a aby někomu ublížila, musí na ni příslušná oběť věřit. Nejúčinnější obranou je veškeré pokusy o kyberšikanu prostě a jednoduše ignorovat.
Zmiňovaná rozsáhlá školská "reforma" v Polsku s názvem „Nulová tolerance“, to tedy musí být něco! Filtrovaný přístup k internetu, zákaz používání mobilních telefonů při výuce - ale něco tomu pořád chybí. Což takhle ještě snížit letopočet o šestset let? Aby iluze středověku byla ještě dokonalejší.
Kyberšikana ve školství je "bezesporu rostoucím problémem" pouze pro ty, kteří si dělají živnost z vymýšlení pseudoproblémů. 8% procent dětí natáčí svého učitele - a co má bejt? Sto procent pracovníků ve vývoji si natáčí svého nadřízeného a svoje kolegy, když s nimi něco důležitého probírají. To se máme vracet zpátky k bloku a tužce a stenografovat? 20% dětí si myslí, že natáčet si učitele na video je zábava - ať jim ten učitel vysvětlí, že je to nutnost! 31% dětí někdy zhlédlo zesměšňující video - nejspíš se dívali na záznam jednání Parlamentu ČR.
Bořivoj Brdička
27. 5. 2014, 07:59
Pane Kocourku, děkuji! Tentokrát mi mluvíte z duše. Přesto si myslím, že občas takové shrnutí toho, jak se tomuto fenoménu doby staví svět není na škodu. Svůj vlastní přístup jsem popisoval zde - Soukromí je pryč, naučme se s tím žít!
Jaroslav Matějka
27. 5. 2014, 12:32
Představa svobody jako volnosti k čemukoliv je eticky pochybná. Pracovnící vývoje si třeba natáčejí své nadřízené a kolegy - dělají to ale s jejich souhlasem a s cílem plnění pracovních úkolů - ne proto, aby záběry zveřejnili a zesměšnili jejich osoby. Pokud žák jednou v budoucnosti zkusí natočit svého šéfa a zešměšnit jej veřejně, tak se asi podiví. Pokud se žáci jednou setkají s tím, že je kamera sleduje, kdy jdou na záchod a hlídá, jak dlouho tam jsou, tak se podiví taky - ale soukromí je prostě pryč.
E Kocourek
27. 5. 2014, 18:05
Moje opomenutí! Vůbec mě nenapadlo, že se zde řeší natáčení na pisoárech. Takže poučen upřesňuji, že jsem měl na mysli výhradně použití záznamové techniky při vyučování a v učebně.
Zajisté se souhlasem natáčeného učitele. Ale cožpak učitel už tím, že přijme svůj úvazek, nedává automatický souhlas se záznamem? Opravdu někdo vidí principiální rozdíl mezi záznamem písemným, zvukovým a obrazovým? Cožpak si učitel může dovolit požadavek "něco vám povím, ale nezapisujte si to a nikomu to neříkejte" ? A což takhle "teď tady budu dělat cosi, co nikdo nikdy nesmí spatřit" ? Učitel za katedrou přece nemá žádné soukromí - toho ať si užívá v kabinetu nebo raději až doma.
Vývojáři si natáčí svoje šéfy s jejich souhlasem, ale kdo kdy jim ten souhlas formálně udělil? Šacuju to tak na Tomáše Alvu Edisona, a od té doby to už nikdo neřešil. Možná mi v mém věku už neslouží paměť, ale nevzpomínám si, že by někdy šéf (nebo šéfová) zahájil poradu udělením souhlasu s natáčením. Učitel tohle formálně technicky řeší na úvodní hodině v prvním ročníku - vysvětlí, že jeho (ji?) si studenti samozřejmě mohou natáčet dle libosti, ale měli by být opatrní s natáčením spolužáků, protože ti jim souhlas nedali.
Ti vývojáři to nejspíš činí s cílem plnění pracovních úkolů (není to tak jisté!), ale zkoumání cíle a účelu mi připadá nevhodné. Oblíbená "starost" českého právního systému - chcete-li potrestat zloděje, musíte mu dokázat ne že ty prachy opravdu vzal, ale hlavně ten zlý úmysl. Chce-li někdo zkoumat pohnutky studentů - proč studenti co činí, mohl by začít rovnou tím, proč vůbec studují. A nebudou-li jejich pohnutky dostatečně bohulibé ...
Nepochybuji a nestydím se za to, že moje představa svobody je volnější a eticky pochybnější, nežli pana Matějky. Ale zde nejde o svobodu. Jde o vztah poskytovatel služby - zákazník. Studenti si učitelův čas "zaplatili". Se vším všudy.
Mgr. Zdeněk Sotolář
27. 5. 2014, 21:12
"Ale cožpak učitel už tím, že přijme svůj úvazek, nedává automatický souhlas se záznamem?" Ne. Já rozhodně vidím principiální rozdíl mezi záznamem písemným, zvukovým a obrazovým. Stejně jako si učitel nemůže jen tak natáčet žáky, nemohou si ani žáci natáčet učitele. Kam ještě chcete dovést to vaše "se vším všudy"? Tohle neplatí ani ve vztahu poskytovatel služby - zákazník. Cožpak i v takovém vztahu je všechno dovoleno? Taková představa svobody je opravdu velice pochybná.
Jaroslav Matějka
27. 5. 2014, 22:59
" Opravdu někdo vidí principiální rozdíl mezi záznamem písemným, zvukovým a obrazovým? "
Představme si, že vyučuji matematiku. Je cílem výuky, aby si žáka zaznamenal přesně, jak jako učitel na tabuli počítám? Neměl by snad podle mých instrukcí počítat on? Jaký je podíl vyučovacích hodin (předmětů), kde jde o přesný záznam učitelovi činnosti a ne o intelektuální činnost žáků?
Proto je ve většině školní řádů našich škol uveden zákaz používání mobilů ve výuce, který je žáky hormadně porušován a mobily jsou využívány k zábavě (včetně natáčení učitelů za účelem zesměšnění). Samozřejmě mohou být specielní výukové situace, kdy je možno se souhlasem vyučujícího mobil rozumně využít.
Proč z diskuze vylučovat sledování doby pobytu pracovníků na záchodě (nešlo o natáčení na pisoárech, ale kdoví, kam realita spěje)? Jde přece o vztah firma zaměstnanec. Vše je OK. Není tu podobnost? (Stihneš to za 3 minuty zůstáváš - přetáhneš čas nebo jdeš víckrát, vypadneš.)
Bořivoj Brdička
28. 5. 2014, 11:05
Co to takhle zkusit otočit a chápat tak, že každý učitel by se měl ve výuce neustále chovat tak, aby ho kdokoli mohl natáčet. Je-li mezi ním a žáky navíc dohoda, že ho natáčet smějí, kdykoli se jim zlíbí, pak je vše tak, jak má být. Nikoho ani nenapadne aby ho natáčel proto, že ho chce zesměšnit.
Ondřej Neumajer
28. 5. 2014, 16:41
Nerozumím kontextu věty "Od ledna 2009 mají ředitelé škol možnost zakázat užívání mobilních telefonů při výuce." Může autorka specifikovat, odkud toto pochází? Asi se jedná o nějaký dokument řašící problematiku kyberšikany. Zákaz mobilních telefonů při výuce je dnes přítomen v naprosté většině školních řádů.
Martina Schrötterová
30. 5. 2014, 22:38

Dobrý večer pane Neumajere, omlouvám se za komunikační prodlevu. Inspiraci jsem čerpala z následujících zdrojů:
Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení Č.j. 24 246/2008-6. Konkrétně čl. 3, odst. (1) a čl. 4, odst. (4). V aktuální verzi z roku 2013 je toto specifikováno již více uchopitelněji (čl. 5 a příloha 4 – zakotvení pravidel pro používání ICT ve školním řádu).
ZVĚŘINOVÁ, Alena. Zákaz mobilů při výuce znesnadní žákům šikanování učitelů. 29. prosince 2008. Dostupné z: http://zpravy.i…dium_cen
Na základě Vašeho dotazu jsem ještě dlouho googlovala a našla materiál obsahují informace o tom, že některé školy měly pravidla pro používání telefonů zakotvena ve ŠŘ již dříve, např. PROBLÉM MOBIL. roč. 2008, č. 46. Dostupné z: http://www.ucit…chiv& ;clanek=1527. Bylo by zajímavé zjistit která škola u nás s tím přišla jako první.
 
Jaroslav Novák
31. 5. 2014, 02:32
Já bych nic neotáčel - učitel není superman ani supermanka, ani není jediný vzor ve výchově dětí. Bylo by vhod začít s výchovou doma a obecně každý od sebe.
Dokud nebudou děti/žáci/studenti jednat eticky, pak jsou poměrně striktní pravidla nutná.
Každý má právo věřit, že "náš právní řád pedagogům zajišťuje účinnou možnost obrany", ale to je v reálné praxi obvykle všechno... pro ty, kdož pochybují, přeji dostat se do situace vyžadující využití právního řádu a vyzkoušet si ho ;-)
E Kocourek
31. 5. 2014, 13:28
Ani já bych to neotáčel, a tak by mě věru zajímalo, co že to ti ne-supermani ve svých vyučovacích hodinách páchají takového, že když se to nahraje a zveřejní, rázem je to zesměšní.
Striktní pravidla jsou nutná nezávisle na tom, zda se studenti chovají či nechovají eticky (IMO se stoprocentně eticky nebudou chovat nikdy). Problém je v tom, že nemá smysl vydávat striktní pravidla, jejichž dodržování nelze vynutit. A zákaz používání mobilů (a obecně jakékoli záznamové techniky) při vyučování je přesně takové nevymahatelné pravidlo. Dnes ještě učitel dokáže ten mobil postřehnout - ale dokáže to za rok či za dva? A co Google glasses - ty chcete také zakazovat? A budete každou hodinu kontrolovat krátkozrakým studentům brýle?
Sice jsem nenapsal, že "náš právní řád pedagogům zajišťuje účinnou možnost obrany", ale čtenáři ten můj výrok mohl tak nějak splynout. Dobrá, tedy se k tomu hlásím. Jenže fígl je v tom, že pro běžně psychicky odolnou osobu NENÍ údajná "kyberšikana" situací vyžadující využití právního řádu. Psychicky odolná osoba se ubrání sama. A soudím, že jistá minimální psychická odolnost je pro pedagoga kariérní předpoklad.
Ani já nikomu nepřeji dostat se do situace vyžadující využití právního řádu. Akorát že vymýšlením a posléze vynucováním nevymahatelných striktních pravidel se dostanete právě do té situace.
Mgr. Zdeněk Sotolář
31. 5. 2014, 19:56
Že "každý učitel by se měl ve výuce neustále chovat tak, aby ho kdokoli mohl natáčet"? Jistě. Ale šikovný střihač z nás udělá blbce kdykoliv. Tak proč mu přihrávat materiál? Pokud by ovšem mezi žáky a učitelem existovala dohoda, pak by samozřejmě nebylo o čem diskutovat. Kdyby to platilo pro obě strany navzájem. A to samozřejmě na základce s ohledem na věk žáků neplatí.  Pane Brdičko, možná vám také uniká, že je rozdíl mezi VŠ přednáškou a vyučovací hodinou na základce, kde jsou interakce mezi žákem a učitelem daleko pestřejší. P.S. Pokud vůbec nebyla řeč o základkách, tak se omlouvám. Ale jak to v takových diskuzích poznat?

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.