Komunikace mezi účastníky hraje ve vzdělávacím procesu nezastupitelnou roli. Jedním z nástrojů realizace je využití online diskuzních prostředí nabízejících možnost reagovat na příspěvky v reálném čase, která mohou být používána paralelně s běžnou komunikací ve třídě. V takovém případě mluvíme o zpětném kanálu.
Existují široké možnosti, jak tímto způsobem výuku podpořit. Ve veřejné formě lze využít třeba Facebook, nebo Twitter. Jako vhodnější ale se jeví vytvořit uzavřenou komunikační skupinu.[1];[2] Použít lze mnoho různých nástrojů. Jedním z oblíbených je TodaysMeet s chatovacími místnostmi, kam žáci mohou přispívat nejen pod svým přihlašovacím jménem, ale i anonymně, a které neznepříjemňuje práci podsouváním reklam. Edmodo je ucelené výukové prostředí umožňující kromě vytvoření mikroblogovací sítě též zadávaní úkolů, sdílení materiálů a odkazů. Zvolit lze třeba i volně přístupné chatovací prostředí Chatzy se standardními možnostmi diskuze. Padlet zase funguje jako virtuální nástěnka, kam kromě otázek, podnětů a příspěvků k diskusi lze přidávat i materiály pro výuku. Zajímavé možnosti přináší i Socrative (viz webinář GEG), kde ve virtuálních místnostech lze kromě práce s otázkami a odpověďmi předkládat žákům zábavnou formou kvízy s nejrůznějšími druhy otázek. Nutno dodat, že všechny zmiňované produkty je možné využívat bezplatně.
Použití zpětného kanálu ve výuce přináší hned několik výhod [3]:
Předpokladem efektivního využívání zpětných komunikačních kanálů je zajištění podmínek pro práci.[4] V první řadě by žáci měli být seznámeni s prostředím, ve kterém diskuse probíhá, a orientovat se v něm. Měli by mít jasnou představu o tématu a jeho rozsahu. Spolupráci prospěje, když vytvoříme povědomí o společné komunitě, jejíž jsou součástí a ve které mohou vyjádřit svůj názor. Nesmíme zapomenout ani na stanovení a dodržování diskusních zásad, ke kterým lze zařadit třeba vystupování pod vlastním jménem, používání vhodných oslovení a slušných výrazů, možnost vyjádřit se k jakémukoliv tématu, ale i možnost administrátora nevhodný příspěvek smazat.
Nedávno jsem vyzkoušel zpětný komunikační kanál ve své vlastní výuce. Použil jsem výukové prostředí Edmodo, protože jsem ho znal už dříve. Umožňuje zároveň zpřístupnit i výukové materiály včetně odkazů, takže žáci nemuseli pracovat ve více prostředích. Snažil jsem se vybírat taková témata, která jsou žákům blízká a o kterých by byli schopni diskutovat i bez nějakého rozsáhlého studia množství materiálů.
Nejvíce se nám povedla diskuse na téma „Weby nejen pro výuku“, které jsem zařadil v rámci volitelného předmětu informatika v sedmém ročníku. Žáci dostali k dispozici několik odkazů na webové stránky zabývající se výukou vybraných předmětů, měli si na ně udělat názor a prezentovat v diskusi. Dále bylo jejich úkolem sdílet vlastní používané výukové stránky a hodnotit je. Kdo žádné stránky nepoužíval, měl možnost nějaké vyhledat. Nejživější diskuse se samozřejmě rozvinula až u posledního tématu, kdy všichni seznamovali ostatní se svými oblíbenými webovými stránkami, jejichž obsah už s výukou souviset nemusel.
Ohlasy dětí na tento způsob výuky byly pozitivní. Oceňovaly zejména možnost rychle komunikovat mezi sebou, a také ve výuce vyzkoušet něco nového, netradičního. Vzhledem k tomu, že zpětný komunikační kanál běžně ve výuce nevyužívám, nepodařilo se mi předejít v průběhu práce drobným problémům týkajícím se dodržování pravidel diskuse, zejména u starších žáků. Nepříjemné rovněž bylo, že se diskuse se vzrůstajícím množstvím příspěvků a reakcí stávala nepřehlednou. Hodnocení práce žáků, která zahrnovala zmapování jejich příspěvků, přineslo zvýšené časové nároky. V zásadě se ale domnívám se, že použití online komunikace bylo zajímavým doplněním výuky a podnítilo žáky k účasti v diskusi. V případě občasného použití je významným aktivizačním prvkem.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.