Poměrně zajímavou zprávu [1] publikoval nedávno na svém blogu Iterating toward openness duchovní otec OER (Open Educational Resources) David Wiley. Již jsme se s ním setkali, když jsme se s tímto pojmem seznamovali (Vliv volné dostupnosti materiálů na školství), a v polemice, kterou vedl se Stephenem Downesem nad možností komerčního využívání volně dostupných materiálů (Mají volné výukové materiály podporovat podnikání?).
Naši studenti by měli znát Wileyho definici OER v podobě 5R [2]:
Proč David Wiley obhajuje možnost komerčního využití OER, není těžké pochopit (i když s ním v tomto spolu s Downesem nesouhlasím). Jde o to, umožnit podnikání v oblasti školství. A to se neobejde bez nutnosti návratnosti nákladů. Modelů dnes existuje celá řada. Někteří poskytovatelé volně dostupných MOOC kurzů např. umožňují přístup k použitým výukovým materiálům (typicky nejde o OER) pouze registrovaným účastníkům. Snaží se jich mít co nejvíce, a to jim umožňuje profitovat na velkých datech jimi vytvořených (Coursera má 12 mil. uživatelů). Firma Lumen, jejímž je Wiley zakladatelem, zvolila jiný přístup. Nabízí spolupráci vzdělávacím institucím na vývoji kurzů používajících jejich systém řízení výuky (LMS) Lumen Courseware. Za tyto služby se platí, ale uvnitř kurzů se používají většinou již existující OER, které jsou dle definice volně dostupné každému i mimo systém. Cena kurzů se tak výrazně snižuje a náklady na vývoj systému snad mohou být v budoucnosti pokryty příjmy. Zatím je vývoj financován grantem od Gates Foundation.
Tolik úvodem, podívejme se na to, co o vlastnostech tohoto systému sděluje Wiley.
Jistě nás nepřekvapí, dozvíme-li se hned na začátku, že hlavním cílem při vývoji systému je personalizace. To je mantra (mem), k níž dnes chtějí dospět všichni autoři výukových aplikací (Kdy dojde k technologické personalizaci výuky?). Vývojáři firmy Lumen své cíle specifikovali do tří hlavních bodů:
Wiley si je ale dobře vědom, že současné pojetí systémů LMS naráží na jeden zásadní problém. Řízením se student stává pasivním. Model možná může postihnout jeho osobní vlastnosti, ale říká-li mu, co má dělat, znemožňuje jeho vývoj k samostatnému celoživotnímu poznávání. Lumen Courseware se proto pokouší tento nedostatek alespoň částečně eliminovat.
Buduje model popisující vlastnosti studenta a zároveň mu umožňuje mít ho pod kontrolou a spolupodílet se na rozhodnutích, která systém v rámci personalizace dělá. Prakticky to vypadá např. tak, že při ověřování znalostí je třeba vložit nejen odpověď na otázku, ale též to, do jaké míry student věří, že je jeho odpověď správná (jen hádám, skoro jistota, úplná jistota). Ukázka je na následujícím obrázku.
Systém pak kromě běžných dat, jako je správnost řešení či doba řešením strávená, může pracovat i s úrovní sebedůvěry uživatele ve vlastní schopnosti. Analýza je pak schopna mnohem lépe přizpůsobit svá doporučení skutečným potřebám studenta. Vývojáři Lumen Courseware ale rozhodně trvají na zásadě, že „systém dává doporučení a uživatelé dělají rozhodnutí“.
Bude zajímavé sledovat, zda se firmě Lumen podaří na bouřlivě se rozvíjejícím trhu vzdělávacích technologií uspět a rozšířit tak užívání OER v praxi. Některé jejich kurzy si můžete vyzkoušet i bez personalizace (katalog), případně si můžete nechat vše podrobně vysvětlit na webináři (přehled). V tomto semestru se nový Lumen Courseware poprvé nasazuje ve výuce na Wiley College v Texasu (shoda jmen je náhodná, založil ji jako první černošskou VŠ na západ od Mississippi v roce 1873 Davidův jmenovec Isaac Wiley). Uvidíme?
Na závěr ještě zmíním, co o Davidově článku říká Jon Dron z Athabasca University [3]. Zamýšlí se nad tím, zda tradiční výuka, při níž rozhodnutí o další cestě dělá učitel, vlastně není úplně stejně problematická, jako když ho dělá stroj. Myslím, že se shodneme na tom, že optimální je, když se student sám rozhoduje, co chce dělat. Jen pořád nevíme, jak naložit s těmi, kteří nechtějí dělat nic. To se ale vysokých škol netýká.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.