Úvodní stránka
Přehled článků
Odkazník
Metodická pomoc
O Spomocníkovi
RSS RSS
Titulka RVP > Úvodní stránka Spomocníka > Od kultury konektivity k platformním spo...

Ikona teoreticky

Od kultury konektivity k platformním společnostem

Ikona odbornost
Autor: Bořivoj Brdička
Článek je součástí Učitelského spomocníka na adrese https://spomocnik.rvp.cz.
Anotace: Představení vrcholné představitelky holandské vědy José van Dijck, která se zabývá sociálními médii a digitální kulturou. Seznámení s obsahem jejího vystoupení na konferenci internetových vědců v Berlíně s diskuzí závěrů snažících se zmapovat, které síly v současnosti řídí internet.
Téma příspěvku:Informační a komunikační technologie
Klíčová slova: platforma, datafikace, José van Dijck, KNAW, platformní společnost, Big 5, AoIR

Text článku:

Dnes si představíme předsedkyni holandské Akademie věd (KNAW) José van Dijck. Paní profesorka ve své kariéře prošla celou řadou významných vědeckých pracovišť včetně zámořských. Nyní kromě Akademie působí na Utrecht University. U nás zatím nejsme zvyklí na to, že by mohl být za vědce na vrcholné národní úrovni považován někdo, kdo se zabývá sociálními médii a digitální kulturou, v Holandsku tuto problematiku, zdá se, vidí jinak.

Nejnovější výzkum paní profesorky van Dijck se zabývá současným vývojem sociálních sítí a jejich vlivem na společnost. Podstatu odráží samotné názvy jejích posledních dvou knih – The culture of connectivity. A critical history of social media z roku 2013 a nejnovější The Platform Society: How to Defend Public Values in an Online World (volně dostupné, zatím jen holandsky). Vývoj jejího poznání není těžké vysledovat. Shrnuje ho třeba titul její jarní přednášky na London School of Economics s názvem From a Culture of Connectivity to a Platform Society, který jsem si vypůjčil i pro tento článek [1].

Začněme definicemi.

Platforma: Online služba využívající automatizované technologie a obchodní modely k organizování toků dat, finančních transakcí a sociálních kontaktů mezi uživateli.
Platformní ekosystém: Soustava spojených platforem vedená vlastní dynamikou, pracující v jednotném prostředí používajícím určitou architekturu.
Platformní společnost: Skupina lidí, jejichž sociální, ekonomický a osobní styk je realizován v rámci (nejčastěji soukromé) globální infrastruktury řízené počítačovým algoritmem a poháněné daty.
Datafikace: Proces převádějící všechny aktivity, transakce či vložené informace do digitálních dat, na jejichž základě platformní algoritmus automaticky generuje vyšší hodnotu.
Komodifikace: Obchodní model definující způsob, jakým jsou datafikované informace transformovány na (ekonomický či společenský) zisk.
Selekce: Filtrování datových toků pomocí algoritmů či botů umožňující automatický výběr (personalizace, řazení, doporučování).

Paní profesorka za základní úspěšné platformy považuje Google, Apple, Facebook, Amazon a Microsoft (Big 5). Případně pak podle potřeby pracuje s vhodnými sektorovými službami – např. Uber (doprava), Airbnb (cestování), PatientsLikeMe (sdílení léčebných postupů), 23andMe (analýza DNA), Nextdoor (posilování sousedských vztahů), Coursera a edX (vzdělávání). Příkladů má ve svých přednáškách mnohem více, nejblíže má ke zdravotnictví. Konstatuje, že procesem platformizace dnes procházejí vlastně všechny sektory a že většina z těchto sektorových platforem je určitým způsobem propojena s některou z 5 výše jmenovaných základních.

Co se skrývá za procesem platformizace:

  • Nabízí personalizované služby přínosné uživatelům.
  • Podporuje budování komunity a obchází neefektivní tradiční instituce (např. taxislužby v případě Uber).
  • Zdůrazňuje veřejný zájem a zároveň zamlčuje soukromé zisky (aktuální hodnota Facebooku je odhadována na cca 350 miliard $).

Málokdo si procesu platformizace dosud nevšiml. Jen takto precizně pojmenovat jsme ho dosud neuměli. Od dob, kdy byl internet čistě nekomerční akademickou sítí, jsme došli opravdu daleko. Ještě tak před 10 až 15 lety jsme spatřovali budoucnost internetu v úžasných možnostech přímého spojení s kýmkoli na světě a vůbec by nás nenapadlo, že se vývoj bude ubírat cestou masového využití soukromých, na zisk orientovaných služeb. Nejprve se začaly objevovat bubliny (Pozor na internetové informační bubliny!) a dnes skoro na všem, co děláme online, někdo vydělává. Zásadní potíž je v tom, že tento vývoj ovlivňuje jednotlivce i celou společnost (Dezinformace vítězí!?).

Doporučení uživatelům:

  • Vyžadujte transparentní fungování platforem!
  • Nedovolte, aby vaše pohodlnost zvítězila nad veřejným zájmem!
  • Buďte ostražití!

Platformy se vehementně snaží principy svého fungování (algoritmy) skrývat nejen před konkurencí, ale hlavně před uživateli samotnými. Byly by samy proti sobě, kdyby ukazovaly, jak z každého jednotlivého projevu zájmu o cokoli umějí vytvořit nějaký, třeba úplně nepatrný zisk. Jenže, co když těch uživatelů je třeba 1,5 miliardy? Všichni si spolu s paní profesorkou přejeme, aby etika a demokracie vítězila nad pohodlností většiny uživatelů sociálních sítí, ale to je samozřejmě utopie.

Doporučení vývojářům platforem:

  • Preferujte dlouhodobé cíle před okamžitým ziskem!
  • Buďte otevření ohledně toku dat, obchodních modelů a struktury řízení (Make Algorithms Accountable)!
  • Integrujte do platformní architektury veřejný zájem!

Zatím je stejně nereálné žádat od vývojářů, aby preferovali veřejný zájem, je-li evidentní, že nejvyšší zisky generuje právě pohodlnost a neznalost uživatelů. I když asi nelze s jistotou tvrdit, že se tento stav nemůže změnit. Někteří vrcholní investoři si již dnes začínají uvědomovat, že další zvyšování neschopnosti uživatelů internetu správně vyhodnotit informace vede k chaosu a úspěchům hybridní války. Může nakonec skončit i konfrontací právě na úrovni platformních společností, které se bohužel nerozvíjejí úplně globálně. Většina má svůj původ v USA, ale Čína i Rusko se snaží budovat své vlastní nezávislé platformy.

Za všechny vzpomeňme, co v diskuzi o technologiích orientovaných na člověka na WEF v Davosu 2016 řekl americký miliardář Marc Benioff: „Řídící pracovníci se musí vzpamatovat, musí přijmout novou zodpovědnost. Nemohou se starat jen o krátkodobé uspokojování akcionářů (o zisk), ale o všechny lidi činností firmy ovlivněné. Musí přijmout zodpovědnost za vše, co svými aktivitami způsobují…“ (viz Sci-Hub versus Elsevier).

Doporučení vládám:

  • Chraňte veřejný zájem a obecné hodnoty – jednejte s platformami!
  • Přizpůsobujte pravidla regulace (a regulační úřady)!
  • Připravte plán demokratizace platformní společnosti!

V diskuzi po zvané přednášce na kongresu Asociace internetových vědců (AoIR) v říjnu 2016 na Humboldt-Universität v Berlíně (vložena níže) byla paní profesorka opakovaně upozorňována na skutečnost, že tradiční instituce jsou neefektivní (v našem domácím kontextu např. „taxikáři kradou“), i na to, že vlády jsou přímo ovlivňovány obchodními zájmy. Zdá se, že tou dobou ještě nikoho nenapadlo, že by se vlastník některé z platforem mohl na řízení státu dokonce přímo podílet. Bohužel to vypadá, že právě toto je směr, kterým jsme se vydali.

Reakce José van Dijck byla prostá: „Úkolem vědce není řídit stát, ale pravdivě popisovat realitu a upozorňovat na možná rizika vývoje.

#AoIR2016: Opening Keynote „The Platform Society“ by José van Dijck

Celý kongres se shodl na tom, že ve skutečnosti již dnes internet řídí oněch 5 výše jmenovaných platforem (Big 5). Ty ale vlastní jen několik málo nejbohatších lidí světa. Budou-li napříště řídit i státy, bude to konec demokracie, jak ji známe (Peter Thiel a volba amerického prezidenta).

Vyhlídky to nejsou moc povzbudivé. Vypadá to, že se ve svých nadějích na budoucnost asi nebudeme moci spoléhat na stávající politiky, ani na vývojáře platforem snažících se zvítězit nad ostatními, ba dokonce možná ani na většinu vědců, kteří jsou závislí na financování států či soukromých investorů.

Co zbývá? Jen ta nejtěžší cesta zůstává otevřena. Je to boj s neznalostí – zvyšování povědomí o důsledcích toho, co na internetu děláme. Jinými slovy, potřebujeme zlepšit úroveň informační gramotnosti. Role učitelů je zde nezastupitelná.

Měli bychom si ale hned teď uvědomit, že k tomuto cíli nelze dospět jen tradičními postupy, tj. předáváním hotových znalostí. Je nutné použít právě ty prostředky, které se již staly nedílnou součástí internetu. Šířit toto povědomí budou muset sami uživatelé. K tomu bude nutné je zaktivizovat. Hodně dobré práce dělají neziskovky (podívejte se např. na činnost německé Tactical Tech). Nebylo by možné k těmto účelům využít třeba také nějakou docela novou platformu fungující na principu open source, jejímiž vlastníky budou samotní uživatelé?

Citace:
[1] - DIJCK, José Van. From a Culture of Connectivity to a Platform Society. 2016. [cit. 2017-1-16]. Dostupný z WWW: [http://www.lse.ac.uk/website-archive/newsAndMedia/...].  
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
 
INFO
Publikován: 06. 02. 2017
Zobrazeno: 3511krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

3 uživatelé Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
BRDIČKA, Bořivoj. Od kultury konektivity k platformním společnostem. Metodický portál: Články [online]. 06. 02. 2017, [cit. 2017-10-20]. Dostupný z WWW: <https://spomocnik.rvp.cz/clanek/21231/OD-KULTURY-KONEKTIVITY-K PLATFORMNIM-SPOLECNOSTEM.html>. ISSN 1802-4785.
Doporučte materiál
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 06. 02. 2017 00:03

Současný stav evropských zákonů v oblasti práva na automatické zpracování velkých osobních dat a profilování vysvětluje tato studie:

Bryce Goodman, Seth Flaxman - European Union regulations on algorithmic decision-making and a “right to explanation”, 2016
https://arxiv.org/pdf/1606.08813v3.pdf

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 06. 02. 2017 00:04

Možná by stálo za to si připomenout, že všechny korporace Big 5 vyvíjejí chatboty (inteligentní robotické systémy pracující s mluveným slovem a interagující na podnět uživatele):

Api.ai (Google),  Wit.ai (Facebook),  LUIS (Microsoft),  Watson (IBM),  Lex (Amazon).

Autor: Ondřej NeumajerVloženo: 06. 02. 2017 20:13

Možná nerozumím dobře sdělení "nejvyšší zisky generuje právě pohodlnost a neznalost uživatelů" Jak to třeba souvisí s komerčními aktivitami inovátorů a původních startupů jako je zmiňovaný Uber, Airbnb, Coursera ši edX?

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 06. 02. 2017 21:57

Pohodlnost je jasně přímo akcelerátorem těchto aplikací. Na tom by samo o sobě nebylo nic špatného, kdyby se v určité fázi neukázalo, že mají-li podobné služby růst, musí se snažit tuto pohodlnost podporovat. Asi bude lepší se spíše dívat na Big 5. Tam je zcela jasná ambice ovlivňovat celou společnost tak, aby jejich perspektiva dalšího růstu byla co největší. Začíná to ovlivňovat i politiku. Znalost uživatelů je klíčová pro to, kam se bude vývoj ubírat.

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 18. 02. 2017 08:00
Autor: E KocourekVloženo: 18. 02. 2017 13:12

Facebook by mohl o vás vědět "vše", pokud se budete chovat jako šílenec (a pak vám to může být jedno). Při zachování minimálních bezpečnostních zásad - v podstatě stačí chovat se rozumně - Facebook může nashromáždit mraky nejrůznějších informací, ale nedokáže je spojit s vaší osobou.

Čížek a jeho obdivovatelé řeší pseudoproblémy.

Autor: Jan MaršákVloženo: 22. 02. 2017 15:07

Ad E Kocourek: V obecné rovině je  jistě možno s Vámi, pane doktore, souhlasit. Jen mně není zcela jasné, co má člověk konkrétně rozumět pod Vaší formulací "...v podstatě stačí chovat se rozumně...".

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 22. 02. 2017 16:32

Myslím, že tuším, co pan Kocourek myslí tím "chovat se rozumně". Myslí asi "nedávat o sobě nic vědět", tj. být anonymní. Nezjišťoval jsem to, ale předpokládám, že on se tak chová. Tudíž se tu do nás klidně může bez nejmenších obav pouštět, a nikdo se mu nemůže osobně za to mstít. Z výchovného hlediska je to stejné, jako kdybychom vychovávali přímo podvodníky nebo dokonce budoucí zločince. K tomu tento způsob vnímání online existence jednoznačně vede.
Viz - Děti bez jména a bez tvářeSoukromí je pryč, naučme se s tím žít!