Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Hodnocení kvality výukových aktivit s mobilním zařízením
Odborný článek

Hodnocení kvality výukových aktivit s mobilním zařízením

2. 5. 2017 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
PhDr. Ondřej Neumajer Ph.D.

Anotace

Popis evaluačního nástroje iPAC vyvinutého evropským projektem MTTEP, jehož cílem je ukázat, jak by měly vypadat výukové aktivity využívající mobilní digitální zařízení. Jedná se o velmi důležitý nástroj, který pomáhá učitelům modernizovat výuku směrem k naplňování výukových cílů budujících kompetence nezbytné pro budoucí uplatnění žáků.

Určitě jste již přemýšleli o tom, zda do školy pořídíte tablety nebo dovolíte žákům využívat ve výuce jejich vlastní mobilní zařízení. Tušíte ale, čím jsou výukové aktivity s mobilními počítačovými zařízeními unikátní? A víte, jak se dá měřit pedagogická kvalita takových výukových aktivit? V článku vás seznámím s nástrojem, který toto umožňuje.

Původní teoretický rámec vytvořila skupina australských a britských vědců [1], následně vznikl v Erasmus+ projektu MTTEP pedagogický rámec iPAC, který popisuje soubor pedagogických vlastností a specifik mobilních zařízení, které jsou pro učení s nimi charakteristické, a na adrese www.mobilelearningtoolkit.com nabízí pro učitele sadu online nástrojů. Vědci se pokoušeli zjistit odpovědi na otázky, které jsou pro učitele využívající technologie důležité: Co to je mobilní učení? V čem je učení s mobilními počítačovými zařízeními unikátní? Které vlastnosti takového učení jsou pedagogicky nejhodnotnější?

Mobilní zařízení ve školách

Za mobilní technologie, resp. přenosná počítačová zařízení, můžeme pro potřeby výuky považovat především tablety, chytré telefony a přenosné počítače, tedy notebooky, zcela jistě lze do této kategorie zařadit i zařízení s méně známými názvy, jako jsou phablety (někdy pěkně česky nazývané tabletofony), netbooky či chromebooky. Školy se dnes často zaměřují na vybavování zařízeními intuitivně ovládanými prostřednictvím dotykového displeje. Nicméně do kategorie mobilních zařízení patří i starší notebooky či netbooky ovládané klávesnicí a polohovacím zařízením, například integrovaným touchpadem nebo připojenou počítačovou myší.

V souvislosti s vybavením škol počítači je vhodné zmínit, že podle nejaktuálnějších statistik MŠMT pocházejících z tohoto školního roku 2016/2017 celkový počet stolních počítačů v základních a středních školách víceméně stagnuje (počet žáků na jeden stolní počítač dokonce stoupá), zatímco mobilních počítačů je ve školách čím dál více. Koncem roku 2016 bylo stolních počítačů ve školách už jen dvakrát více nežli těch přenosných.

Charakteristiky mobilních výukových aktivit

Pedagogický rámec iPAC popisuje soubor pedagogických vlastností a specifik mobilních zařízení, které jsou pro učení s mobilními technologiemi charakteristické. Tento rámec obsahuje tři oblasti (constructs), které se skládají ze sedmi operacionalizovaných vlastností (operational sub-constructs). Prostřednictvím těchto sedmi vlastností je možné měřit či hodnotit použití mobilních technologií v kontextu učení. Jinými slovy, pokud se u každé výukové aktivity realizované s mobilním zařízením postupně soustředíme na všech těchto sedm vlastností, získáme jistou vypovídací hodnotu o pedagogické kvalitě dané aktivity.

U každé oblasti uvádím v následujícím přehledu několik tvrzení, prostřednictvím kterých lze dané pedagogické charakteristiky a vlastnosti měřit. Vždy na škále od 1 (rozhodně souhlasím) do 5 (rozhodně nesouhlasím). Výsledky se za celou výukovou aktivitu sčítají. Tento způsob hodnocení je dostupný v online dotazníku iPAC Survey Tool, který navíc nabízí i nějaké další možnosti.

Obrázek 1 Pedagogický rámec iPAC dostupný na webu www.mobilelearningtoolkit.com

Personalizace (personalisation)

Ovlivňování (agency)

Při realizaci dobře navržené výukové aktivity s mobilním zařízením mají žáci větší kontrolu nad výběrem místa (a je tím míněno jak místo ve fyzickém světě, tak i světě virtuálním), volbou tempa a času, který chtějí učení věnovat. Do oblasti personalizace patří i otázka, do jaké míry mají žáci autonomii volit si obsah (o čem se chtějí učit) a výukové cíle (co se naučí). Ideální je, pokud se na určování těchto cílů žáci podílejí, a k tomu přispívá i možnost domluvy se spolužáky.

Ovlivňování uvedených možností studujícím je relativně běžné v neformálním vzdělávání, do formálního vzdělávání ve škole se je přenášet ale příliš nedaří. Přitom mají-li žáci možnost ovlivňovat průběh učení, resp. výukových aktivit, může být učení osobnější, smysluplnější a tím i pro žáka poutavější.

Přizpůsobení (customisation)

Aktivita šitá na míru potřeb každého žáka je taková, kdy se žák sám podílí na zadání a následném řešení takové aktivity. Může to znamenat, že je zcela na žákovi, který digitální nástroj (například konkrétní počítačový program, aplikaci či online službu) si pro řešení daného úkolu zvolí. To je zásadní rozdíl proti přetrvávající pedagogické praxi, kdy volbu digitálního nástroje pro celou třídu určuje učitel.

Při realizaci dobře navržené výukové aktivity žák intenzivně vnímá, že pracuje „na vlastním“, což typicky podporuje i pedagogická situace 1 : 1, tedy taková, kdy má každý žák při výuce k dispozici jedno vlastní digitální zařízení.

V této souvislosti je vhodné zmínit, co dokládá šetření PISA 2012 [2]: čas, který tráví patnáctiletí s digitálními technologiemi mimo školu, není ovlivněn socioekonomickým zázemím rodiny žáka. Děti bohatších i chudších rodičů používají technologie víceméně stejně intenzivně. Vliv rodinného prostředí ale má dopady na to, co s technologiemi dělají. Čtení zpráv na internetu, získávání praktických informací z internetu a používání e-mailu je u znevýhodněných žáků méně časté. Zato více hrají počítačové hry (viz Třetí propast podle OECD).

Mobilní zařízení mají velkou výhodu v tom, že mohou zohledňovat širší kontext prostředí, ve kterém se aktuálně žák nachází. Příkladem může být využití informace o lokalitě (díky vestavěné GPS), času (integrované hodiny) nebo přítomnosti lidí či jiných objektů v okolí. To si lze představit jako efekt známý například z hledání kešek při hře geocashing nebo Pokémon Go, ve kterém hrají roli interakce s ostatními hráči, konkrétní lokalita i čas. Při sestavování výukové aktivity je tedy vhodné dát žákům možnost vybírat z dalších informací, zdrojů a materiálů, které mohou být při učení využity.

Tvrzení k oblasti personalizace

Každé tvrzení se hodnotí na škále od 1 (rozhodně souhlasím) do 5 (rozhodně nesouhlasím).

  • Žák má možnost ovlivnit, kde aktivita probíhá (doma, ve škole, na zahradě, …).
  • Žák má možnost ovlivnit, kdy a jak dlouho se bude aktivitě věnovat (po škole, o víkendu, během výuky, …).
  • Žák se podílí na volbě toho, co se učí (např. volba mezi více projekty, mezi více problémy, které je potřeba řešit, kladení vlastních otázek, …).
  • Žák sám volí, jaké nástroje pro vyjadřování průběžných postupů a myšlenek použije (např. psaný text, diagram, obrázky s popisy, animovaný digitální příběh, …).
  • Žák se sám rozhoduje, jaký digitální nástroj pro splnění úkolu využije, tento nástroj si může různě nastavovat (počítačový program, aplikaci, online službu, …).
  • Žák „je pánem“ zařízení, se kterým pracuje, může jej libovolně nastavovat (může zapínat či vypínat různé funkce jako je GPS, wi-fi, kameru, …).
  • Výuková aktivita umožňuje žákovi využít mobilní zařízení jakožto prostředek propojení se svým okolím a zachytávání takového dění (např. aktuální předpověď počasí, data z fitness aplikací zaznamenávající informace o fyzických aktivitách žáka, QR kódy použité v muzeu ovlivňující, co si žák přehrává, …).

Autenticita (authenticity)

Prostředí (Setting)

Prostředí, ve kterém se aktivita odehrává, se maximálně snaží o realističnost a autentičnost, je tedy co nejvíce propojeno s mimoškolním světem, pokud právě v takovém přímo neprobíhá. Aktivita se může například odehrávat při exkurzi v nějakém podniku, při návštěvě kulturní památky, nebo probíhat v místní komunitě, kdy mohou žáci využívat mobilní zařízení ke sběru a analýze dat (fotoaparát, kamera, mikrofon, různá čidla umístěná v telefonech, vhodné aplikace). Jinou možností je využít virtuální propojení, jako je videokonference s vědeckým pracovištěm, při kterém mohou výzkumníci uvést žáky do reálných problémů, které právě řeší.

Úkoly (task)

Úkoly a zadání aktivit by měly být pokud možno co nejvíce realistické a měly by se pokoušet řešit typy problémů, se kterými se mohou žáci setkávat v běžném, mimoškolním prostředí. Možné je využívat i simulace reálného prostředí, které sice probíhají ve speciálním, k tomu připraveném prostředí (třídy nebo virtuálního prostoru aplikace či online světa), ale navozují situace a aktivity, se kterými se žáci mohou setkávat v mimoškolním světě.

Nástroje (tool)

Digitální nástroje, které žáci používají, by měly být ty, které jsou používány běžně v praxi nebo je dokonce používají i profesionálové. V oblasti počítačových a mobilních aplikací to zpravidla není velký problém. Žáci například mohou používat konstrukční nástroje, ortofotomapy nebo katastrální mapy online, tedy aplikace, které byly dříve dostupné jen odborníkům a státním institucím. Právě takovéto počítačové nástroje jsou protikladem programům, které jsou ve školách nejčastěji používány pro drilování či školní testování a které za autentické z hlediska mimoškolního světa považovat nelze.

Tvrzení k oblasti autenticita

Každé tvrzení se hodnotí na škále od 1 (rozhodně souhlasím) do 5 (rozhodně nesouhlasím).

  • Výuková aktivita se uskutečňuje v místě, které je pro ni relevantní (o hvězdách se žáci učí pod noční hvězdnou oblohou, o historii na místě střetu dvou armád, …).
  • Výuková aktivita se uskutečňuje ve virtuálním prostředí, které simuluje reálné (návštěva vzdálené galerie probíhá prostřednictvím virtuální prohlídky, pomocí Google Street View lze navštívit mnoho interiérů muzeí a kulturních institucí, …).
  • Aktivita probíhá obdobně, jako ji dělají profesionálové (shromažďování a analýza dat jako vědci v oblasti matematiky, komponování hudby jako skladatelé, pořizování reportáží jako novináři, …).
  • Aktivita pojímá učení jako relevantní ve vztahu k reálnému životu žáka (projekt o rodinných předcích a historii rodu, projekt o stravovacích návycích, plánování výletu nejkratší cestou přes zajímavé body zájmu, …).
  • Do výukové aktivity jsou zapojeni odborníci nebo jsou jejich názory na řešený problém aktivně zjišťovány (videokonferencí, prostřednictvím tweetů, YouTube kanálů, specializovaných webů, …).

Spolupráce (collaboration)

Diskuze (conversation)

Sociální interakce, konverzace a diskuze jsou pro učení klíčové. Tyto interaktivní činnosti stále častěji přechází i do digitálních online prostředí (Facebook, WhatsApp, multiuživatelská virtuální prostředí, …) a mladá generace je uskutečňuje především prostřednictvím mobilních technologií. Učitel je může vhodně využít pro zpětnou vazbu šitou na míru každému žákovi nebo naopak podporovat širší interakci spolužáků či vrstevníků, která u žáků napomáhá pocitu smysluplnosti uskutečněných aktivit.

Sdílení dat (data sharing)

Uvedená prostředí pro komunikaci a propojování lidí prostřednictvím digitálních sítí (např. sociálních sítí) umožňují konzumování, vytváření a výměnu digitálního obsahu, informací a dat celé škály formátů (texty, fotky, videa, zvukové záznamy, …), a to značně komfortně a intuitivně. Zpravidla se jedná o data a obsah přímo vytvářený žáky, podporující bezprostřednost a spontánnost výukových aktivit prostřednictvím mobilních zařízení. Specifickým znakem těchto sítí je skutečnost, že jejich účastníci je využívají víceméně 24 hodin denně, tedy i mimo dobu, kdy probíhá školní výuka.

Tvrzení k oblasti spolupráce

Každé tvrzení se hodnotí na škále od 1 (rozhodně souhlasím) do 5 (rozhodně nesouhlasím).

  • Žáci společně diskutují a probírají informace, které získali a nyní zobrazují na nějakém počítačovém zařízení (na displeji tabletu, notebooku, …).
  • Žáci mají možnost diskutovat k realizované aktivitě prostřednictvím online diskuze (e-mailem, na diskuzním fóru, nástroji jako Skype, Facebook, TwinSpace, …).
  • Žáci mají možnost online diskutovat o realizované aktivitě s lidmi, které osobně neznají (vědci, odborníci z praxe, žáci jiných škol v rámci projektu, …).
  • Žáci pracují společně na vytváření digitálních výstupů (podcasty, fotografie, elektronické knihy, wiki, objekty v Minecraftu, …).
  • Žáci si vzniklý digitální obsah a další zkušenosti vyměňují online (komentáře, udělování „To se mi líbí“, ohodnocování videí, …).
  • Žáci si vyměňují a diskutují digitální obsah vzniklý na mobilních zařízeních (fotografie, klipy z musical.ly, data o fyzických aktivitách žáka z Fitbitu, získané kešky, …).

iPAC rozšiřuje obzory učitelů

Za hlavní přínos zde stručně popsaného pedagogického rámce iPAC a jeho webové prezentace považuji soubor pedagogických vlastností a specifik mobilních zařízení, které jsou pro učení s nimi charakteristické. Doprovodný soubor tvrzení, který na webových stránkách tvoří samostatný dotazník, dává učitelům konkrétně tušit, v čem jsou výukové aktivity s mobilními počítačovými zařízeními unikátní. Na webu mobilelearningtoolkit.com jsou dále dostupná videa, která s jednoduchým anglickým komentářem popisují jednotlivé vlastnosti na záznamech přímo ze škol, tedy na konkrétních příkladech výukových aktivit.

Nepléduji za to, aby učitelé připravovali každou výukovou aktivitu v maximálním souladu s předloženými tvrzeními k jednotlivým oblastem hodnocení (tzn. hodnocení číslem 5). Nebylo by to ani technicky možné, ani vhodné. Spíše vnímám daný rámec jako nástroj, který může díky vhodně položeným otázkám (formou tvrzení) upozornit učitele na potenciál mobilních technologií, který spočívá v mobilitě a propojení školních aktivit s mimoškolním světem právě prostřednictvím digitálních zařízení. Celý rámec může být při snaze o individualizaci výuky a učení inspirativním čtením, které může učiteli otevřít oči a směrovat pozornost do oblastí, o kterých dosud možná tolik nepřemýšlel. iPAC směřuje ke zvýšení relevance školy v očích dětí, což je něco, o co bychom se měli pokoušet. Jasně tak dokládá to, co je podstatou naší Strategie digitálního vzdělávání, a sice že se s technologiemi učí jinak a je nezbytné učitele na tuto skutečnost připravovat (viz Profil digitalizace školství: Jak na inovaci českého vzdělávacího systému v rámci SDV).


Poznámka: Práce byla původně publikována jako – NEUMAJER, O. Hodnocení kvality výukových aktivit s mobilním zařízením. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer, 2017, roč. 14, č. 4, s. 34–37. ISSN 1214-8679.

Literatura a použité zdroje

[1] – KEARNEY, M. et al. Viewing Mobile Learning from a Pedagogical Perspective. Research in Learning Technology. 2012. [cit. 2017-3-29]. Dostupný z WWW: [http://www.researchinlearningtechnology.net/index.php/rlt/article/view/14406].
[2] – Žáci a ICT Sekundární analýza výsledků mezinárodních šetření ICILS 2013 a PISA 2012. 2016. [cit. 2017-3-29]. Dostupný z WWW: [http://www.csicr.cz/Prave-menu/Mezinarodni-setreni/ICILS/Sekundarni-analyzy/Zaci-a-ICT-–-sekundarni-analyza-vysledku-setreni-I].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Ondřej Neumajer Ph.D.

Hodnocení od uživatelů

E Kocourek
2. 5. 2017, 21:26
"S technologiemi se učí jinak" -- Prosím, upřesněte tento výrok. Je ten výrok na stejné úrovni jako třeba výrok "autobus do Kladna odjíždí ve 13:00" ? Přijdu na autobusové nádraží ve 13:00 a vidím, že ten autobus opravdu odjíždí. A s technologiemi je to stejné? Přijdu do učebny, kde studenti mají k dispozici "technologie", a uvidím, že "se učí jinak"?
Napadlo mě, zda to třeba není míněno tak nějak obrazně. Že by se mohlo učit jinak, nebo by se mělo učit jinak, nebo dokonce že se musí učit jinak (a že to někdo bude sledovat a vymáhat?).
 
Mobilní zařízení z pohledu staromilcova
Jsem rád, že čeští digitální stratégové jsou si vědomi, že kromě aspektů, ve kterých "je učení s mobilními počítačovými zařízeními unikátní", existují i situace, kdy učení s mobilními počítačovými zařízeními je víceméně ordinérní, akorát že efektivnější, snadnější a dokumentovatelnější. Jsou si jich vědomi, přestože pro ně jsou to fuj fuj situace, "které za autentické z hlediska mimoškolního světa považovat nelze".
Jenže v těchto situacích největší předností přenosných počítačových zařízení není to, že je lze přenášet sem a tam, ale že jsou tam, kde mají být - v učebně na studentově lavici. A další velké přednosti, větší než "zohledňování širšího kontextu prostředí", větší než schopnost sběru dat (fotoaparát, kamera, mikrofon) a větší než schopnost sdílení dat, jsou schopnost snadného a rychlého pořizování digitálních (a tedy spolehlivě čitelných) dat (čili zápis obecného textu) a schopnost bleskové individuální komunikace (například pomocí e-mailu) s učitelem nebo s učitelovým programem. (Individuální komunikací míním takovou komunikaci, která neovlivňuje (zejména nebrzdí) činnost ostatních studentů, případně si ostatní studenti takové komunikace ani nemusí být vědomi.)
 
Dílčí poznámky
Ponechat zcela na studentovi, který digitální nástroj použije, je nesmysl. Pro studentovu volbu musí být vytyčen rámec - zda má použít textový editor, zda použít správce souborů - a až teprve pak si student může volit konkrétní počítačový program, aplikaci či online službu. A i pak lze tuto volbu svěřit pouze zkušeným studentům, kteří vědí, mezi čím vlastně volí. Tato znalost a zkušenost není mezi studenty běžná.
"To je zásadní rozdíl proti přetrvávající pedagogické praxi, kdy volbu digitálního nástroje pro celou třídu určuje učitel." - Ten učitel to dělá správně.
"Úkoly a zadání aktivit by měly být pokud možno co nejvíce realistické a měly by se pokoušet řešit typy problémů, se kterými se mohou žáci setkávat v běžném, mimoškolním prostředí." - Čertovo kopýtko se skrývá ve formulaci "pokud možno". Neboť omezená časová dotace vám vysvětlí, že nemožno. Učitelovo umění spočívá v konstrukci "co nejvíce realistických", nicméně modelových úloh.
Necháte-li studenta volit, kde aktivita probíhá, a kdy a jak dlouho se bude aktivitě věnovat, narazíte na problémy se studentovou motivací.
Necháte-li studenta volit si obsah (o čem se chtějí učit) a výukové cíle (co se naučí), můžete školu rovnou zrušit.
Bořivoj Brdička
3. 5. 2017, 08:52
Pane Kocourku, nejsem schopen číst celé vaše vyjádření - je moc dlouhé. Podstata je ovšem jasná a stále stejná. Vy navrhujete, abychom se zaměřili na výchovu k plnění rozkazů, a my bychom rádi budovali svět, kde bude každý schopen rozhodovat sám za sebe ku prospěchu všech. Jakkoli to zní jako utopie, nikdy se té snahy nevzdáme. Samozřejmě, že i tyto naše konstruktivistické metody vyžadují určite faktické znalosti. I ten dril je v určitých situacích vhodný. Není ale konečným cílem.Fakt, že se s technologiemi učí jinak, je dán již prostou skutečností, že děti síťové generace myslí jinak než my.
Ondřej Neumajer
3. 5. 2017, 12:51
Děkuji za komentář, pane Kocourku. Myslím, že dobře ilustruje skutečnost, proč to je s technologiemi ve vzdělávání tak složité. Je neoddiskutovatelné, že je značně obtížné popisované aktivity s mobilními zařízeními ve výuce uskutečňovat. Předpokladem totiž je, že učitel chápe, proč by to vlastně měl dělat - to v komentáři trefně popisuje kolega Brdička. Bez tohoto pochopení samozřejmě takové aktivity význam zařazovat do výuky nemá, protože pokud učitel význam výroku "s technologiemi se učí jinak" nechápe, je jakákoli další snaha marná. O jeho vysvětlení se myslím pokouší skoro každý článek na Spomocníkovi.
Podle mne ve Vašich komentářích nezohledňujete, že článek je o přínosu mobilních počítačových zařízení. O stolních počítačích se zde nehovoří, jejich využití ve výuce bude samozřejmě jiné, patrně mnohem více podobné Vaší představě - pořizování digitálních (a tedy spolehlivě čitelných) dat (čili zápis obecného textu) a schopnost bleskové individuální komunikace...
A poslední poznámka - ten nástroj jsme si nevymysleli my, pouze na něj formou článku upozorňujeme. Vyzkoušel jsem si tento nástoj sám využít v pedagogické praxi, proto poslední odstavec článku.
ON
 
 
E Kocourek
3. 5. 2017, 18:13
Děkuji za reakci, pane Neumajer. Zdá se, že na portálu rvp.cz (a možná i jinde v českém školství) působí sekta zasvěcenců, kteří chápou význam výroku "s technologiemi se učí jinak", a nezasvěcencům jej neprozradí. Co nadělám.
Že nezohledňuji, že článek je o přínosu mobilních počítačových zařízení? Máte pravdu. Pro mne jsou mobilní počítačová zařízení podmnožinou (obecných) počítačových zařízení, a domnívám se, že v nejbližších letech budou ta mobilní zařízení suplovat chybějící desktopy. A že to bude primární role těch mobilních zařízení. Vždyť která škola by budovala datové a napájecí rozvody ve třídách, když (v jistých rolích) mohou desktopy být nahrazeny tablety, s bezdrátovou datovou sítí a s jistou výdrží bez napájení.
Odhaduji, že chybějících desktopů jste si všimnul - a vnímáte také tu pozměněnou (desktopy suplující) roli mobilních zařízení?
 
Ad Bořivoj Brdička 03.05.2017 08:52 -- Omlouvám se, pokud vám připadá, že vám navrhuji cokoli jiného, než abyste se vyjadřoval jasně a nevydával černé za bílé.
"Dril je v určitých situacích vhodný. Není ale konečným cílem." -- Musí-li se studenti něco naučit, je zcela lhostejné, zda to je nebo není "konečným cílem". Prostě se to musí naučit.
"My bychom rádi budovali svět, kde bude každý schopen rozhodovat sám za sebe ku prospěchu všech" velice trefně vystihuje vaši pozici a já vám k té zdařilé formulaci blahopřeji. Jelikož však dnešní česká společnost je nesmiřitelně rozdělená (podle V.K. tu probíhá "studená občanská válka"), záměr "ku prospěchu všech" je nesmysl a označení "utopie" pro vaše záměry je hodně krotký eufemismus.
Bořivoj Brdička
3. 5. 2017, 23:39
Pane Kocourku, zase jednou vám musím dát za pravdu. Naše myšlenky většina nepřijímá. Nechme přesto na každém jedinci, aby se zorientoval sám.
Mimochodem, vaše nápady ohledně suplování desktopů mobilními zařízeními jsou úplně nesprávné. Mobilní zařízení jsou zrovna jedním z důkazů toho, že s technologiemi se učí jinak. Vyvolaly posuny ve vnímání síťové generace (Z) a s jejich pomocí můžete rozšířit poznávání do prostor, kam byste se s desktopem nikdy nedostal.
Jan Maršák
5. 5. 2017, 14:09
Ad E Kocourek:"...dnešní česká společnost je nesmiřitelně rozdělená...." Toto tvrzení vyjadřuje Váš osobní (subjektivní) názor nebo je to výsledek nějakého Vašeho objektivního šetření provedeného na adekvátním a stratifikovaném vzorku lidí? Nebo jde jen o to zkritizovat názorové protivníky výše, byť na základě neověřených výchozích tvrzení ("straw man" argumentace)?
Navíc: v čem je vlastně česká společnost nesmiřitelně rozdělena: je rozdělena majetkově, politicky, sociálně, kulturně, technologicky či jinak?
Pokud jde o Vámi citované tvrzení V.K.  nutno si uvědomit, že takovéto tvrzení zní velmi "úderně" (ba katastroficky) a tím je i dobře zapamatovatelné (i když jeho význam je zcela nejasný). A Institut V.K. má také postaráno o práci, neboť takovýto problém bude jistě vyžadovat ze strany Institutu nějaké naléhavé řešení.
Bořivoj Brdička
6. 5. 2017, 09:09
Pane Maršáku, nevím, zda je třeba se pokoušet o vědecké potvrzení nesmiřitelného rozdělení společnosti - bohužel celosvětového. Obávám se, že toto existuje. Vývoj světa se snaží ovlivnit lidé toužící po vítězství - je jedno, zda má formu totálně liberálního kapitalizmu nebo rovnou totalitního uspořádání státu. Vůbec jsem si nevšiml odkazu pana Kocourka na jeho ideového vůdce V.K. Byl bych se jistě nezapomněl k tomu vyjádřit. Byl to on, kdo s rozdělováním naší společnosti po "sametové" revoluci začal. Právě dnes můžeme v přímém přenosu sledovat, kam to vede. Myslím, že pan Kocourek nemá na stížnosti v tomto směru nárok.
Jan Maršák
10. 5. 2017, 14:34
Ad Bořivoj Brdička:
1. Pane doktore, Váš názor Vám neberu, ale pokud je vysloveno tvrzení, že společnost "je nesmiřitelně rozdělena", mělo by být podloženo nějakými objektivními empirickými důkazy. Jinak se z něho stává jen jakýsi ideologický, emocionálně zabarvený, slogan či ideologická panacea, které lze využít kýmkoli a použít kdykoli se to hodí. Navíc zůstává otázkou, jak pravdivost takového obecného a bohužel nejasného tvrzení vůbec ověřovat či vyvracet, když není specifikováno v čem či v jakém směru má být společnost rozdělena a navíc jak nesmiřitelně.
2. Vývoj světa v každé fázi lidské historie vždy ovlivňovali lidé toužící po vítězství. Zbývá jen vysvětlit, proč někteří lidé vítězí a jiní ne, byť jsou zase jen lidmi jako ti ostatní.
3. Co se zde má na mysli termínem "totálně liberální kapitalismus"?
Bořivoj Brdička
11. 5. 2017, 07:12
1. Diskuze pod článkem v blogu asi není místo, kde je nutné vše, co člověk řekne, dokládat exaktními vědeckými metodami. Je určena právě jen k výměně názorů. Jeden způsob ověření nesmiřitelnosti názorů dvou hlavních skupin obyvatel současného světa vám přesto nabídnu. Jedni trvají na tom, že zisk (odměna) je hlavním činitelem ovlivňujícím motivaci lidí. Tento způsob vidění světa je možná tradiční (i když, to je diskutabilní) - rozhodně ale v minulosti převažující (např. nutnost ekonomického růstu). Bohužel vede ke stále hůře řešitelným problémům (např. ekologickým). Ten druhý směr uvažování je založen na smyslu toho, co děláme. Vede k pochopení, že není možné nechat svět tím prvním tradičním déle ovlivňovat. Všude, kam se podíváte, můžete spatřit důsledky. S určitou mírou zjednodušení to platí i o naší současné krizi. Bohužel to vypadá, že nesmiřitelnost roste, oba tábory používají stále tvrdší metody a v dohledu už máme i opravdovou fyzickou konfrontaci. (Stačilo by vám jako důkaz, kdybych panu Kocourkovi při fyzickém setkání dal facku?) Podobné riziko dnes hrozí mezi přívrženci dvou hlavních politických směrů. O propagandě ovlivněné technologiemi tento boj doprovázející již snad mluvit netřeba. Mimochodem, základní pravidlo propagandy říká, že pravda (vítězství ve volbách) je to, o čem dokážete přesvědčit většinu. S exaktní vědou to nemá nic společného.
2. Podle mě je nejvyšší čas si uvědomit, že náš svět je již natolik malý, že nedává prostor pro vítězství na úkor někoho jiného. Buď zvítězíme všichni nebo nikdo.
3. Právě V.K. (údajně) přišel se rčením, "peníze nesmrdí". Lépe tento princip vysvětluje jiný známý ek. princip pocházející od Adama Smithe, a sice "neviditelná ruka trhu". Mám osobní zkušenosti se snahou ho zavádět ve školství. Zásadně tuto cestu odmítám!
E Kocourek
11. 5. 2017, 23:36
Off topic: Pane Brdička, panu Profesorovi byly vkládány do úst nejrůznější výroky, ale vy jste všechny trumfnul. Vámi zmiňovaný (a zcela pravdivý) výrok vyslovil římský císař Vespasián jako radu do života svému synovi a nástupci Titovi. Non olet.
Můžete nějak rozvést, co by mělo vyplývat z vašeho výroku "Buď zvítězíme všichni nebo nikdo"? Jako že rodiče žáků a studentů nemají bránit pokusům inkluzistů zničit české školství? Jako že "xenofobové" nemají bránit "vítačům" v jejich snaze zničit Evropu?
To s tou fackou je zajímavý obrat, který bych od vás věru nečekal. Nicméně odhaduji, že dotyčnému popírači evidentního by ani to jako důkaz nestačilo.
Jan Maršák
12. 5. 2017, 14:37
I kdyby snad pan dr. Brdička spáchal na panu Kocourkovi to, co naznačuje výše, za nesmiřitelné rozdělení společnosti bych to i tak skutečně nepovažoval. Z takové události totiž nelze nic vyvozovat o celé společnosti, neboť ani pan Brdička ani pan Kocourek nejsou celá společnost. Jediné, co by z toho snad bylo možné vyvozovat je, že z nějakého důvodu dr. Brdičkovi "ruply nervy". Osobně si však myslím, že k uvedené (hypotetizované) akci by nikdy nedošlo, neb pan doktor je gentleman a takovému řešení konfliktu s názorovým oponentem by se nikdy nesnížil. A podle mne ani pan Kocourek. Myslím, že nejsou tak "nesmiřitelně rozděleni".
Bořivoj Brdička
13. 5. 2017, 07:44
Od jednotlivé facky nemusí být daleko k občanské válce. Skutečně však byla a je výlučně hypotetická. Povšimněte si skutečnosti, že dezinformátoři se snaží maximálně působit anonymně. Kdybych měl věřit profilu pana Kocourka zde na portálu, musel bych dát facku supermanovi. To by asi byla pěkná blbost, že?Berte to jako další lekci informační gramotnosti vedoucí vás ke schopnosti vědět, komu můžete věřit.
E Kocourek
13. 5. 2017, 20:12
Pokud pan Brdička dává přednost argumentaci "ad hominem" před argumentací "ad rem", mám si to vykládat tak, že k té věcné mu schází argumenty?

A ta páně Brdičkova lekce informační gramotnosti zní: "Věřte Ministerstvu Pravdy, věřte Evropským hodnotám a věřte Člověku v tísni, ať už tvrdí co chtějí - obsah a pravdivost jejich tvrzení nezkoumejte. Rozhodující je kdo to říká, ne co říká".
Jan Maršák
14. 5. 2017, 12:49
Ad E Kocourek: Ve Vašem případě, pane doktore, však nedáváte přednost argumentaci ani ad hominem ani ad rem u svých blogů: Vy prostě u nich komentáře, které jsou k Vaším blogům kritické, mažete. A jedinou Vaší "argumentací" je, jak píšete, že autoři takových komentářů jsou trollové, s nimiž prý nemá cenu diskutovat (tedy vlastně argumentace ad hominem). S mazáním kritických komentářů (včetně těch Vašich) jsem se nikdy nesetkal na Spomocníkovi. Pan dr. Brdička prostě jen vyznává "voltairovské" : s vašimi názory nesouhlasím, ale budu hájit vaše právo je vyslovit.
Bořivoj Brdička
15. 5. 2017, 06:30
Velmi správná připomínka pana Kocourka. Doplním. Nevěřte komukoli, hlavně anonymům! Než začnete někomu věřit, vždy se zamyslete nad tím, zda je ten člověk důvěryhodný. Nové myšlenky vždy přicházejí od jednotlivců. Organizace (ministerstvo, neziskovky) jsou taktéž vytvářeny lidmi, k nimž lze přistupovat jednotlivě. Některé výsledky jejich práce (např. inkluze) jsou kolektivním dílem, které buduje důvěru k organizaci jako celku. Pokoušet se tvrdit, že já osobně mám důvěru k MŠMT jako k organizaci, je další páně Kocourkův pokus o dezinformaci, za nějž mu děkuji. Dokázal jsem nesčetněkrát, že pravdou je pravý opak.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.