Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > I finští učitelé mají občas starosti
Odborný článek

I finští učitelé mají občas starosti

2. 10. 2017 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Miroslav Dvořák

Anotace

Zpráva o návštěvě autora v jedné finské škole se zvláštním zaměřením na technologie.

Na jaře roku 2017 jsem měl jedinečnou možnost poznat blíže jednu finskou základní školu. Škola se nalézá v místě, které je již možné označit za sever Finska – ve městě Oulu. Během návštěvy jsme měli možnost mluvit s učiteli, dívat se do tříd a poslechnout si přednášku o finském vzdělávacím systému.

Hned při úvodní prohlídce jsem pochopil, že si Finové chtějí (možná občas na rozdíl od nás) ulehčit život. Viděli jsme zvláštní oválnou lavici, kde paní učitelka sedí, a aniž by si ničila záda, zavazuje botu malému žáčkovi, který na této lavici naopak stojí. Hned vedle u dveří jsme našli jednoduchou vanu na čištění holínek a o místnost dál náš zrak upoutaly postýlky složitelné jedním lehkým pohybem do skřínek u zdi. Stručně řečeno, někdo si dal tu práci a procesy ve škole detailně promyslel, takže bylo následně dostatečně zřejmé, co a kam dát.

Nejpřínosnější pro mě ale byla debata o finském vzdělávacím systému. V rámci této debaty se rozvinula poměrně otevřená diskuze o finské reformě, která podstatnou část hodinových dotací „klasických“ předmětů zahrnula do projektového vyučování. A v rámci této debaty se to stalo, mnoho finských „superučitelů“ (alespoň tak jsem si vždycky finské učitele představoval) nám o ní začalo s hrůzou v očích vyprávět. Plni emocí nám sdělovali, že pro její naplnění museli udělat mnoho práce, do velké míry zcela změnit svou výuku, své přípravy do hodin a tak dále. A já v ten moment pochopil, že finští učitelé jsou také jen lidé, kteří řeší ve třídách podobné problémy jako my.

V jednom ohledu ale mají finští učitelé přeci jen výhodu – povolání učitele je ve Finsku nesmírně ceněno. Ani ne tak platově, na finské poměry sice finští učitelé dostávají dostatek prostředků pro vedení dobrého života, na druhou stranu právníci, lékaři a celá řada dalších povolání pobírá platy vyšší. Finové se ale snaží získat pro školství jen ty nejlepší a na mnohých pedagogických fakultách ve Finsku je poměr přijatých k odmítnutým mezi 1:10 až 1:20. S údivem jsme sledovali vyprávění místního ředitele, který nám líčil, jak se na volná místa ve škole vypisují přísná výběrová řízení, která mají několik kol. Hned jsem si vzpomněl na to, jak je po nenadálém učitelském výpadku během školního roku pro ředitele a ředitelky českých škol těžké najít někoho, odpusťte mi tu otevřenost, alespoň trochu normálního a schopného.

Být učitelem ve Finsku tedy není jen tak. A může být vlastně lepší cesta? Vždyť právě ti nejschopnější z nás by měli vzdělávat naše děti, aby získaly to nejlepší možné vzdělání. Výběr nejlepších lidí je podle mého názoru klíčem k pochopení úspěchu finského školství.

Během návštěvy školy nešlo přehlédnout ICT vybavení, které žáci i učitelé při své práci používali. Ano, jak se dá předpokládat, vybavení bylo o stupeň lepší, než je český standard. Ačkoli hučení projektorů ještě nepominulo ani ve Finsku, v mnoha třídách již projektor nahradily dotykové obrazovky. Ani tak velké množství robotických stavebnic asi zatím ve výbavě našich škol nenajdeme. Jinak ale bylo vybavení srovnatelné s tím, co vídáme u nás. Jedna věc mi ale přeci jen přišla trochu jiná. Ne zcela snadno se popisuje slovy. Byla to jakási nenucenost práce s ICT. Používání technologií jako by bylo pro všechny zcela přirozené. A ačkoli ani u nás již není využívání technologií ve výuce svátkem, který potká žáky jednou za čtvrtletí, k finskému splynutí tradičních a moderních výukových pomůcek nám přeci jen ještě krůček chybí.

Přirozenost a nenucenost se ale netýkala jen práce s ICT prostředky. Finští učitelé na mě takto působili při většině činností, především pak při interakci sami mezi sebou. Dovolte mi vrátit se na závěr k hlavnímu mému zjištění, a sice že se Finové snaží získat pro školství ty nejlepší lidi. Pokud bychom i my získali pro školství ty nejlepší z nás, bylo by mnohem méně třeba něco neustále inspekčně kontrolovat. A školství pak může být založené na principu, který mi Finové v rozhovorech mnohokrát zdůrazňovali a který dost možná stojí v pozadí jejich nenucené a otevřené vzájemné interakce – na důvěře.

Poznámky: 

1. Všechny fotografie pořídil autor.

2. Článek vyšel původně v autorově blogu zde. Doporučuji vám ho sledovat.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Miroslav Dvořák

Hodnocení od uživatelů

Ivan Ryant
7. 10. 2017, 16:15
I u nás se přece má učitel připravovat na každou hodinu, volit metody a formy výuky podle okamžitých podmínek (někdy nefunguje projektor, jindy máme novou pomůcku, jinak se učí druhá hodina a jinak sedmá, jinak v úterý dopoledne a jinak v pátek odpoledne, některá třída spolupracuje, jiná učitele ignoruje, další dokonce revoltuje). Tak si myslím, že to není práce navíc a mělo by to jít i u nás.Pokud jde o důvěru, je to zbytečná věc, pokud inspekce funguje tak jako u nás. Inspekci nezajímá, že škola neslouží svému účelu (např. že gymnázium nenaučí své studenty studovat -- vyhledávat zdroje, těžit informace z dat (např. rozumět textu), kriticky hodnotit získané informace (např. jestli to nejsou dezinformace), uvažovat v souvislostech, spolupracovat s kolegy, učit se účelně a efektivně). V RVP máme jasně vytýčené klíčové kompetence, ale ty nezajímají ani školu, ani inspekci. A nestěžují si ani rodiče, ani studenti, přestože absolvent gymnázia se nehodí nejen na universitu, ale ani do supermarketu k pokladně. Učítelé učí látku, ti lepší dokoce studenty. Proč učí učitel, ale studenti se neučí? To není chyba studentů.Nevím, jak velký problém je najít schopného a normálního učitele. Určitě je opačný problém, když si učitel chce najít aspoň trochu normální místo (tj. celý úvazek s vyhlídkou na dobu neurčitou) na aspoň trochu slušné škole. Učitelů je nadbytek (jinak by neměli tak nízké platy a vedení škol by s nimi nemohlo zacházet jako s póvlem). V čem je tedy problém? Musel byste napřed vyměnit učitele učitelů. A to je opravdu velký problém.
RNDr. Michaela Ševečková
10. 10. 2017, 22:27
Děkuji panu autorovi za pěkný příspěvek. Ve finské škole jsem sice nebyla, ale do Finska a Skandinávie jezdím často a tak malinko tu atmosféru znám. Moc bych si přála, abychom se i v našich školách posunuli směrem k pohodě a technologie přijali přirozeně jako prostředek poznávání světa a snad i k odstraňování bariér mezi námi. Mnohde to tak jistě funguje, ale zdaleka ne všude. Snadné to není, ale i tam na severu si svou cestu museli prošlapat.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.