Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Jak (ne)používat technologie – díl 3.: notifikace a pre/prokrastinace
Odborný článek

Jak (ne)používat technologie – díl 3.: notifikace a pre/prokrastinace

1. 5. 2019 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Jaroslav Mašek
Tento článek je součastí seriálu: Jak (ne)používat technologie

Anotace

Seriál Jak (ne)používat technologie je o tom, jak technologie nepoužívat, a přitom je používat. Přesněji, jak je používat efektivně. Autor v něm nechává čtenáře nahlédnout do svého světa učitele (ne)používajícího technologie a ukazuje, jak tyto své zkušenost přenáší na své žáky. Třetí díl je věnovaný notifikacím a tomu, jak ovlivňují naše používání technologií nejen ve škole.

Notifikace. Někdy si říkám, že právě ony stojí nejvíc za našimi návyky v používání technologií. V prvním dílu jsem vám prozradil, jak je mám nastaveny na jednotlivých zařízeních napříč ekosystémem. Než jsem ale do tohoto stádia dospěl, prošel jsem si notifikačním dětstvím a jeho následným dospíváním, které obě netrvaly tak dlouho jako ty klasické, ale taky to nebyla záležitost týdnů. A myslím, že to tak je u každého z nás.

Vzpomínám si na úplné začátky, kdy všechny aplikace ve výchozím stavu notifikovaly, a mě ani nenapadlo to měnit. Byl jsem otrokem svých zařízení s duplicitními notifikacemi, někdy upozorňující tolikrát v rámci stejné aplikace, na kolika zařízeních tato aplikace byla. V tomto notifikačně/reakčním režimu se vybudoval můj návyk, který se stal zlozvykem, a já si to vůbec neuvědomoval.

Až jsem si jednoho dne řekl dost. A všechny notifikace vypnul na všech svých zařízeních. Někdo by to mohl nazvat detoxem. Začal jsem nepoužívat technologie, resp. používat tehdy, kdy jsem chtěl já sám. Ze třech svých zařízení – notebooku, tabletu a telefonu se rázem staly pouze pracovní zařízení zcela bez notifikací, což se předtím zdálo jako zcela nemožné. Dřív jsem reagoval na každý e-mail okamžitě po jeho příchodu a vyřizoval požadavky či úkoly z nich obratem – a to doslova. E-mailově jsem prekrastinoval. A tento návyk jsem si přenesl i do dalších aplikací.

Notifikace mě naučily prekrastinovat.

Když si to zpětně uvědomím, byly to právě notifikace, které mě naučily prekrastinovat, tedy řešit věci okamžitě – odpovídat na e-maily, zprávy, lajky, komentáře nebo číst zprávy na webu, v sociálních sítích, rss čtečkách, a nakonec dokonce řešit problémy v rámci operačního systému, např. jeho aktualizace. A od prekrastinace jsem se nevědomky dostal k prokrastinaci – zůstal v dané aplikaci, službě, síti, čtečce, systému tak dlouho, až jsem zapomněl na okolní svět, a nakonec ani nechtěl tento prokrastinační stav opustit. 

Je snadné stát se závislým. Potom už ani notifikace nepotřebujeme.

Odtud už není daleko k závislosti. Je tak snadné se do ní dostat. Pak už ani nepotřebujete notifikace. Saháte po svém telefonu, i když žádné notifikace nechodí, protože váš mozek už notifikace nepotřebuje. Má je už pevně zakódovány. 

Vidím to u některých svých patnáctiletých žáků a žákyň. Sahají stále po telefonu, i když nemusejí. Ano, jsou ve stádiu technologického (i lidského) dospívání a musí si touto fází projít, stejně jako jsem si jí musel projít já sám. Rozdíl je v tom, že já technologicky dospíval po třicítce. I proto se snažím na ně působit a mluvit s nimi o tom, co vám tady píšu. Nechci, aby byli na technologiích negativně závislí, aby je technologie ovládaly a vlastně i manipulovaly. Přitom telefony a jiná zařízení ve svých hodinách nezakazuji. Dávám žákům šanci naučit se sebekontrole a technologicky dospět. 

Efektivní využívání technologií nezná režim 0/100.

Nedávno jsem jim představil nádhernou aplikaci, která je může naučit odložit telefon a nechat ho po určitou, předem stanovenou dobu odložen. Když to vydrží, vyroste jim strom nebo rostlina na jejich virtuální zahrádce. Dokonce se dá vytvořit společná skupina pro celou třídu a společně plnit úkoly – jak dlouho vydržíme bez telefonu a kolik toho zasadíme. Za určitý počet virtuálních rostlin zasadí firma, která s aplikací přišla, skutečný strom.

Chvíli jsem byl z aplikace naprosto nadšen. Ale pak mě to přešlo. Tohle nebude fungovat. Nejde o to, že bychom to nedokázali vydržet. Jde o to, že technologie nepoužíváme způsobem 0/100, tedy že je buď používáme, nebo nepoužíváme vůbec. Princip 0/100 není tím, čemu říkám efektivní využívání technologií. Technologie, a zvlášť chytré telefony, používáme tehdy, když zrovna potřebujeme – něco vyhledáváme, zapisujeme, diktujeme, fotíme, natáčíme atd., tedy někde mezi 0 až 100. Když například během výuky angličtiny budou mí žáci potřebovat najít daný výraz, jeho použití, kontext, kolokace, synonyma, reálie, sáhnou automaticky ihned po telefonu. Pokud v tu dobu budou muset čekat, protože teď telefon „nesmí“ používat, jelikož jim právě roste virtuální strom, je to omezení. 

Technologie přestává být efektivní, když ji nemůžeme použít ve chvíli, když to opravdu potřebujeme.

Technologie přestává být efektivní, když ji nemůžeme použít ve chvíli, když to opravdu potřebujeme. Jestli po vyhledání daného významu a použití anglického slova dokážou žáci opět telefon odložit a znovu se soustředit na svou práci a opustit prokrastinační režim, je otázkou. Je to pro ně těžký úkol. Mnohem těžší, než jaké jim běžně ve škole dáváme. 

Ale ještě těžší úkol je pro nás učitele, jak je to máme naučit. Jak s nimi pracovat, aby technologicky dospěli o trochu dříve, stali se na technologiích nezávislí a naučili se je (ne)používat. Jen čekat a doufat, že to zvládnout sami, může být riskantní a nebezpečné.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.