Typy učitelů z pohledu vzdělávacích technologií

Anotace

Že se učitelé v tom, jak využívají ve výuce technologie, liší, samozřejmě víme. Doposud jsme je rozlišovali primárně na ty, kteří je odmítají (technopesimisté), a na ty, kteří je aplikují (technooptimisté). Doktorand Kenneth E. Graves z Columbia University v New Yorku se rozhodl v rámci své dizertační práce udělat trochu detailnější klasifikaci. Nakonec z toho byl vítězstvím v soutěži AERA (American Educational Research Association) ověnčený úspěch a publikace (společně s vedoucím Alexem J. Bowersem) v impaktovaném časopise Teachers College Record [1].

Kenneth použil data National Center for Education Statistics (ústav hodně podobný našemu zrušenému UIV), který v roce 2009 realizoval rychlé šetření o tom, jak učitelé amerických veřejných škol používají technologie (něco trochu podobného dělá i naše ČŠI) – viz Teachers’ Use of Educational Technology in U.S. Public Schools. Výsledkem je statistická analýza, která je rozdělila do 4 skupin:

1. Schopní (dexterous – 24.2 %)
   Tvrdí o sobě, že – hodí-li se to – jsou schopni použít jakoukoli technologii a jsou ochotni se učit nové věci.
2. Odpůrci (evaders – 22. 2 %)
   Odmítají technologie za všech okolností.
3. Prezentéři (presenters – 24.8 %)
   Používají digitální technologie primárně jen jako nástroj nahrazující tabuli. Vedou k prezentování svých prací též žáky.
4. Ověřovači (assessors – 28.4 %)
   Zaměřují se hlavně na využití softwaru, který podporuje na dril orientované aktivity žáků a provádí automatické hodnocení výsledků.

Kennethova práce může pomoci nasměrovat přípravu učitelů. Podle něj není správné pohlížet na technologie jako na neutrální katalyzátor výukových postupů. Říká doslova: „Musíme přestat vnucovat učitelům jedinou ideální technologii. Je třeba začít přemýšlet o tom, jak která technologie ovlivní výukové postupy.“ [1]

Říkáte si možná, že ta práce zase tak moc převratná není. Pracuje s daty 10 let starými. Nevíme nic o tom, za jakých podmínek byla tato data získána. Vyplnění dotazníku rychlého šetření bylo jistě nepovinné, takže se dá očekávat, že odpůrci se mu vyhnuli a výsledné zastoupení učitelů ve skupinách je zkreslené (deklarovaná návratnost je 80 % z náhodného vzorku přes 4 tis. respondentů). Přesto existuje jeden závěr, který mě přiměl tento článek napsat.

Kenneth zjistil, že v oblastech s nižším socio-ekonomickým statusem obyvatel je významně více učitelů patřících do kategorie ověřovačů. Není to zas tak moc překvapivé, ale je to hodně důležité. Ověřovači totiž používají počítačový dril k usnadnění své práce. Jenže tento typ aplikací žákům nedovoluje dospět k vyšším příčkám Bloomovy taxonomie. Výsledkem jsou zvyšující se rozdíly mezi školami, což se týká i nás. Měli bychom si dát pozor, abychom se tomuto problému při zavádění technologií do škol vyhnuli.

A je tu ještě jeden paradox, jehož příčinu jsme dosud pouze tušili. Kenneth názorně ukázal, jak je možné, že podle závěrů PISA jsou výukové výsledky žáků tam, kde více ve školách používají technologie, horší (viz OECD: Žáci, počítače a učení).