Modely kombinovaných forem výuky po šesti letech

Anotace

Na kalifornský Christensen Institute jsme narazili před 6 lety při studiu kombinované výuky (blended learning). Svého času zde bylo asi nejprogresivnější pracoviště zkoumající tuto problematiku v souvislosti s personalizací (viz Tři MOOC kurzy o kombinovaných formách vzdělávání). Jeho taxonomie kombinovaných forem využití technologií ve výuce je hojně používána na celém světě (Blended Learning Universe). Nějaký čas jsem o tomto ústavu neslyšel, až nedávno, když se objevila výstupní zpráva jeho nového projektu The Canopy, do něhož se zapojilo 235 amerických škol z 25 států. Cílem bylo najít nejúčinnější postupy zavádění inovací směřujících k výuce orientované na kompetence, a zjišťoval též to, jaké kombinované formy výuky jsou v praxi využívány.

Ohledně kombinovaných forem odhalil 5 hlavních trendů [1]. Pozor, k pochopení je nutné se seznámit s modely, které Christensen Institute vyvinul – viz Blended Learning Models nebo můj původní článek Teoretické možnosti kombinovaných forem vzdělávání.

1. Nejčastější aplikovanou formou je rotace.
   K některé z variant rotace se přihlásilo 51 % škol. Co je z našeho pohledu hodně překvapivé, je to, že celých 46 % tvrdilo, že používá výrazně náročnější model Flex, u něhož jsou aktivity žáků u počítače řízeny systémem. Běžně dochází ke kombinování různých modelů (62 %).
2. Zavádění kombinovaných forem je spojeno s růstem žákovské samostatnosti.
   Školy, které zavádějí kombinované formy, uvádějí mnohem vyšší míru orientace na žáka – samostatné rozhodování o učení, nastavování cílů, sebehodnocení (76 %).
3. Ve školách používajících kombinované formy jsou žáci více vedeni k prokazování dosažených schopností.
   Možnost definovat vlastní cíle vyvolává potřebu prokazovat jejich dosažení. Technologie značně rozšiřují možnosti, jak to udělat.
4. Školy mají značné rezervy ve využívání žákovských dat.
   Ve výukovém prostředí využívaném žáky online jsou zaznamenávány výsledky a používány ke zpětné vazbě a automatickému nastavování dalších postupů (u Flexu). Učitelé dosud nevyužívají tato data zdaleka tak, jak by v zájmu svých žáků měli. Jen 45 % škol uvedlo, že pro řízení (a individualizaci) výuky používá analýzu žákovských dat.
5. Nejčastěji používaný výraz popisující nominované školy je personalizace.
   Ve zdůvodnění nominace školy navrhovatelé (typicky pracovníci školských obvodů) uváděli jako hlavní cíl kombinovaných forem vzdělávání personalizaci výuky. Potíž je v tom, že jednotná všeobecně přijímaná definice personalizace zatím neexistuje.

Abychom výsledkům lépe porozuměli, měli bychom si uvědomit, že do výzkumu byly zapojeny školy, které doporučily místní úřady, protože kombinované či čistě online formy vzdělávání používají. Výsledky tedy nelze zevšeobecnit. Přesto naznačují, že modely definované Christensen Institutem jsou použitelné a mohou případně posloužit k plánování technologiemi podporovaných inovací i nám. Pokud se potvrdí, že tento přístup skutečně vede k vyšší individualizaci výuky, pak není důvod otálet.