 |
Učit online se dlouhodobě nedá.
S tímto názorem jsem se u učitelů v posledních týdnech setkal několikrát. To, že budou opět muset přejít na několik měsíců do plně distanční výuky, si jednoduše nedovedou představit a rovnou říkají, že takto učit zkrátka nejde. Argumentují například tím, že žáci doma nemají potřebné softwarové vybavení nebo že jim chybí dostatečné technické vybavení (mobilní telefon a data, počítač, atd.) a v neposlední řadě také tím, že danou látku nikde na internetu nenajdou a bez jejich výkladu a interakce ve třídě ji nepochopí nebo se nenaučí. Někteří k tomu ještě dodávají, že dojde k devalvaci vzdělávání nebo že se nakonec budou v online výuce učit jen základy. Jako by hledali deset důvodů, proč to nejde, místo jednoho, jak by to šlo.
Ať si to připustíme, nebo ne, školní rok 2020/2021 je prvním hybridním školním rokem, ve kterém plně začneme aplikovat principy hybridního vzdělávání a dříve či později přejdeme na to distanční. Je to zároveň první školní rok, kdy se budeme muset naučit přepínat mezi prezenční a distanční formou výuky třeba i několikrát v průběhu celého roku a kdy nebude možné vést a organizovat naši výuku bez asynchronního režimu, tj. bez vhodných LMS systémů (Teams, Google učebna, Moodle apod.).
Výše popsaný model bude ovšem v budoucnu zcela běžný. Hybridní školní roky se stanou standardem a my učitelé se musíme umět této situaci přizpůsobit. A uvědomit si, že to není špatně. Že hybridní forma vzdělávání nám naopak pomůže rozvinout u sebe a zejména u žáků potřebné kompetence v neformálním a informálním vzdělávání, digitální gramotnost a naučit se více než v minulosti převzít zodpovědnost za své vzdělávání a osobní rozvoj.
Ze strategie online vzdělávání, kterou jsme si připravili pro letošní školní rok, můžeme vyjít při přípravách hybridního vzdělávání pro roky další. Stejně jako každoročně aktualizujeme naše vzdělávací plány, budeme muset pravidelně aktualizovat i strategii hybridní výuky. Ta se totiž bude měnit a vyvíjet stejně, jako se mění a vyvíjí technologie a způsoby, jakými je používáme.
Pojďme ale zkusit zajít v našich úvahách ještě dál. Představme si školní rok 202X/202Y, ve kterém převažuje distanční výuka nad tou prezenční nebo ve kterém ta prezenční zcela chybí. Jeden školní rok s 10 měsíci plně distanční výuky. A pokusme se okamžitě nehledat důvody, proč by to nešlo zvládnout, ale najít pro sebe 3, jak to udělat. Přemýšlejme, co by to znamenalo pro náš vzdělávací obsah, formy, přístupy, role nebo komunikaci. A především, jak bychom dokázali z takové situace co nejvíce vytěžit. Jistě, jedná se o krizový scénář, ale i na takový bychom měli být v budoucnu připraveni.
Pomoci by nám s ním mohli například:
Možná se vám to celé zdá jako utopie a říkáte si, že tenhle scénář stejně nikdy nenastane, tak proč s tím ztrácet čas. Kromě skutečnosti, že by mohl být použit při této nebo příštích pandemiích, je tu ještě jeden důvod. Mohli bychom jej využít v individuálním přístupu, kdy daný žák či žákyně nemůže po celý rok docházet do školy (což jsme určitě již někdy zažili). Individuálním (volitelným) distančním studiem po dobu jednoho školního roku či celého studia bychom u vybraných žáků (například středních škol) mohli aplikovat Hyflex hybridní model a připravit je tak nepřímo na distanční formu studia na vysoké škole, která bude i u nás v budoucnu zcela běžná.
Zůstává otázkou, jak by taková distanční, krizová či individuální podoba nakonec vypadala. Na tomto místě je opět dobré připomenout, že v online výuce se učí jinak než v té prezenční a že distanční výuka tu prezenční nekopíruje, ale vzájemně se doplňují. V případě plně distanční výuky by proto musel být zvolen trochu jiný přístup než v té kombinované. To, co by v ní však zcela jistě zůstalo, je důraz na kompetence v souladu s připravovanou velkou revizí RVP v rámci Strategie 2030+.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Hybridní vzdělávání.
Ostatní články seriálu:
