Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Úvodní stránka
Přehled článků
Metodická pomoc
Zpravodaj
O Spomocníkovi
Podcast
RSS RSS
Titulka RVP > Úvodní stránka Spomocníka > Technologické zahlcení jako důsledek špatné...

Technologické zahlcení jako důsledek špatné komunikace

Na jaře, po zavedení online výuky, jsme se velmi rychle potýkali se dvěma zahlceními – obsahovým a technologickým. Nyní, přibližně po roce online výuky, čelíme dalšímu technologickému zahlcení, ke kterému by nakonec nemuselo dojít, kdybychom spolu lépe komunikovali.
Autor: vectorjuice, freepik.com

 

Po uzavření škol a přechodu na plně online výuku na jaře loňského roku jsme problémům se zahlcením žáků čelili poprvé. Zahltili jsme je tehdy hned dvakrát – obsahem a používanými technologiemi. Důvody prvního zahlcení vycházely z obavy nebo přesvědčení, že se žáci doma bez nás učit nebudou, a nepřímo též potvrdily známou skutečnost, že totiž každý učitel si často myslí, že právě jeho předmět je ten nejdůležitější.

Příčinou druhého zahlcení pak většinou byla naše nepřipravenost, když jsme ve školách neměli jednotné školní vzdělávací prostředí, pomocí něhož bychom naši synchronní i asynchronní výuku organizovali a vedli, a tak každý učitel začal používat buď to, co znal sám (Zoom, Skype, Messenger), nebo to, co mu poradili žáci, protože to sami používali (Discord).

Stávající zahlcení pod kontrolou

Řešení, jak obě uvedená zahlcení odstranit, jsme představili například v zásadách online pedagogiky. Důležitost správné volby vzdělávacího prostředí pro online výuku pak vysvětlili v článku 10 důvodů, proč je volba vhodného vzdělávacího prostředí pro online výuku tak důležitá.

Nyní, po téměř roce, ve kterém převládala online výuka nad tou prezenční, se tedy zdá, že problém předchozích forem zahlcení máme více méně pod kontrolou. Mohla k tomu dopomoci i úprava online výuky, konkrétně omezení celkového počtu synchronních setkání v jednom dni, a současně zkrácení doby připojení pomocí videokonference (například místo 45 minut 15), a určitě také potřeba snížit naši pracovní zátěž v online výuce.

Další fragmentace technologií na obzoru

Možná ale nejsme zase tak daleko od druhé vlny zahlcení, ne příliš odlišné od té jarní. Tentokrát se ale netýká přímo konkrétního vzdělávacího prostředí (Google Workspace – dříve G Suite, Office 365, Moodle aj.) a nástrojů v něm integrovaných, ale aplikací třetích stran, které stojí nad tímto prostředím. Uvedu příklad: zatímco první učitel se rozhodne, že pro testování svých žáků použije MS Forms, protože jsou součástí Office 365, jiný učitel objeví platformu Testportal, protože toho nabízí mnohem víc, a třetí možná najde ještě něco lepšího. Stejný scénář se pak může opakovat v případě jakékoliv jiné aktivity (poskytování zpětné vazby, kooperace, projektové činnosti apod.). Opět tak může docházet ke značné fragmentaci nástrojů, které se žáky v online výuce používáme.

Kde je skutečný problém

Možná teď přemýšlíte nad tím, jestli jde opravdu o tak zásadní problém. Přece není nic špatného na tom, když učitelé pro svůj záměr používají různé aplikace a nejsou limitováni pouze omezeným počtem nativních nástrojů v daném vzdělávacím prostředí. Zkrátka někdy se jim víc hodí Socrative, jindy zase NearpodClassDojoFlipgrid a řada dalších. Efektivita a účinnost konkrétního nástroje zde jednoznačně převažuje nad kvantitou (přehlcením). Navíc žáci by se měli seznamovat s různými platformami a znát základní principy jejich použití. Tak v čem je problém?

Problém je, nakonec jako skoro vždy, v komunikaci.

Učitelé často netuší, jaké nástroje jejich kolegové a kolegyně v online výuce používají ani jak je používají. Své zkušenosti společně nesdílí, nepotkávají se pravidelně (týdně/měsíčně/čtvrtletně) a nevyměňují si své zkušenosti ohledně toho, jaké nové nástroje objevili a začali používat, aby následně ostatní s nástroji naučili pracovat a poté navrhli jejich používání ve škole napříč předměty. Místo toho si danou aplikaci sami předplatí (a dokonce každý zvlášť – přece to zase tolik nestojí a ušetří mi to práci) a nechají si své zkušenosti pro sebe.

Zapojení žáků do výběru aplikací

Volba vhodných aplikací ovšem nemusí být jen a pouze na učiteli, ale mohou se do ní zapojit i žáci. S těmi je dobré se o dané aplikaci pobavit, zjišťovat, jak se jim s ní pracuje, a případně společně hledat jinou. Na učiteli pak je, aby posoudil všechny její možnosti, ale také omezení (věk, platforma, apod.), bezpečnost, a také, zda daná služba zapadá do celkového aplikačního portfolia budovaného nad školním vzdělávacím prostředím, aby nedocházelo ke zbytečným duplicitám (použití dvou různých nástrojů na tutéž aktivitu) a tím právě k možnému zahlcení jak žáků, tak učitelů.

Výběr osvědčených aplikací

Není proto účelem neustále zavádět nové a nové aplikace nebo jimi nahrazovat ty stávající, ale vytvořit si ve škole základní sadu aplikací, které se nám v minulosti osvědčily, a ty pak integrovat do výuky napříč předměty. A teprve ve chvíli, kdy nás některá z aplikací začne limitovat, poohlédnout se po možných alternativách.

Bez neustálého objevování a zkoušení nových nástrojů si však daných omezení všimneme jen stěží.

Detailní informace o článku naleznete ZDE.
Tento článek je zařazen do seriálu Online vzdělávání.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
Hodnocení článku
Přidat komentář Citovat článek

Licence článku:
Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.