Autor: freepik.com |
Na začátku každého semestru požádá Gayle Golden své studenty, aby anonymně odpověděli na několik stručných otázek týkajících se kurzu, který učí, a v následující hodině s nimi o tom diskutuje. Sdělí jim, které z návrhů plánuje zrealizovat a které naopak uskutečnit nemůže a proč.
„Když mi studenti například řeknou: ‚Nechceme žádné termíny odevzdání.‘, odpovím: ‚Zaznamenala jsem žádost o zrušení termínů odevzdání. Chápu, že jejich dodržování je těžké, ale nemohu je v tomto kurzu zrušit z následujícího důvodu… Omlouvám se.‘ Tím dávám najevo, že jim naslouchám.“ (1)
Uvedený model zpětné vazby v úvodu školního roku je vhodný nejen pro zkvalitnění výuky v jednotlivých předmětech, ale také pro zlepšení fungování celé školy. Podobným způsobem se mohou ptát třídní učitelé žáků své třídy nebo vedení školy všech svých učitelů a ostatních zaměstnanců, ať už přímo, nebo prostřednictvím vedoucích předmětových komisí.
Christopher Pagan, učitel fyziky na střední škole v Dallasu, začal u svých studentů provádět průzkum, protože pro ně bylo obtížné učit se ze studijních materiálů, neodevzdávali úkoly a často vynechávali možnost absolvovat náhradní testy. Chtěl po nich, aby přemýšleli, co by zlepšilo jejich učení, a sám pochopil, co by mohl změnit.
Pro studenty vytvořil pětiminutový dotazník, který vyplnili ve třídě, a na základě zjištěných informací následně změnil způsob své výuky. V důsledku toho jeho studenti začali dosahovat mimořádných výsledků a škola následně rozšířila tento dotazník u všech žáků a provádí jej dvakrát ročně. (1)
Abychom získali z průzkumu maximum, otázky by se měly zaměřovat na postupy. „Cílem dotazníku je dát studentům prostor, aby mi řekli, jaké změny mohu udělat a jaké postupy jsem schopen zavést, abych jim pomohl podat ve výuce lepší výkon. Nemá to nic do činění s obsahem. Tedy pokud máte ve vaší výuce konkrétní problém, například s domácími úkoly nebo testy, otázky by mohly vypadat takto: „Odevzdáváš domácí úkoly včas? Pokud ano, nebo pokud ne, proč?“ Nebo „Jak úspěšný jsi v testech a zkouškách? Pokud nejsi úspěšný, proč? A pokud úspěšný jsi, tak proč?“ Zvažte i zařazení několika otevřených otázek týkajících se běžných problémů, o kterých běžně nepřemýšlíte," radí Christopher Pagan.
Gayle Golden pokládá svým studentům tři jednoduché otázky:
Zde jsou další příklady otázek typických pro dotazníky na nižších a vyšších stupních gymnázií, publikovaných organizacemi jako Harvard University’s Making Caring Common Project, EduCause nebo Hawaii Department of Education:
(1)
Jelikož mohou být žáci na začátku nervózní ze sdělování otevřených odpovědí učiteli, je důležité jim nejprve stručně vysvětlit celý smysl dané zpětné vazby a její význam, jak pro ně, tak pro vás, a také zdůraznit, že mají příležitost vyjádřit svůj názor a ovlivnit tím své další vzdělávání a zážitek z něj.
Můžete navrhnout i několik příkladů úvodních vět zpětné vazby, které žákům mohou pomoci začít. Například:
„Pomohlo by mi, kdyby můj učitel strávil více/méně času...“ nebo „Potýkám se s dokončením domácích úkolů včas, protože…“
Připomeňte žákům, že je dotazník anonymní, aby se cítili bezpečně a mohli v něm být upřímní.
Kris Gorman, odborník na vzdělávací programy z Centra vzdělávacích inovací Minnesotské univerzity radí: „Abyste žákům dodali odvahu k vyjádření relevantní a konstruktivní zpětné vazby, spíše než osobních komentářů či poznámek zcela od věci, formulujte otázky, které zdůrazní hlavní myšlenku, tj. „Co ti pomůže se učit?“, a ujistěte se, že formulace vyzní tak, že vám záleží na tom, co žáci ve výuce zažijí, a že chcete provést změny.“ (1)
Pro sestavení dotazníku pro zpětnou vazbu použijte aplikaci na tvorbu formulářů, která je součástí vašeho školního vzdělávacího prostředí (např. Google formuláře nebo Microsoft Forms). Pro tyto účely jsou zcela dostačující a není důvod poohlížet se po nástrojích třetích stran a zbytečně žáky i učitele technologicky zahlcovat.
„Realizujte zpětnou vazbu, jen pokud jste připraveni podle jejich výsledků učinit patřičné kroky. Pokud toho nejste schopni, nejhorší věc, kterou můžete udělat, je shromáždit odpovědi a nebýt ochotni udělat jakoukoli změnu,“ navrhuje Kris Gorman.
„Buďte taktéž připraveni na negativní zpětnou vazbu. Pokud je obzvláště složitá a negativní, pokuste se zaměřit na to, co je proveditelné, a emocí si nevšímat. Je to jako v jakémkoliv vztahu; musíte se ptát ‚Co se děje?‘ a pravdivě o tom mluvit. Zjistíte, že pokud to takto budete dělat, je pravděpodobné, že danou situaci zlepšíte,“ uzavírá Gorman. (1)
Na závěr je dobré mít na paměti, že ne všechny přínosné podněty ze zpětné vazby vyžadují okamžitou realizaci. Řídit se všemi návrhy je nejen nemožné, ale může též destabilizovat vaši třídní rutinu a narušit učení. Zvažte proto jen jednu či dvě větší změny, které dokážete rozumně implementovat ve třídě, a zbylé nechte na později. V průběhu školního roku bude spousta času uskutečnit řadu dalších drobných vylepšení. (1)
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.