Google přináší novinku, která stojí za zmínku. Ukazuje, kam směřuje vývoj vzdělávacích technologií. Jedná se o nástroj nazvaný Practice sets (Cvičební sady), který je v angličtině k dispozici pro zájemce v beta verzi v rámci Google Workspace for Education Plus (placená verze dříve známá jako G Suite) [1]. Nám zde nejde o reklamu nějakému produktu, zajímavé jsou vlastnosti, které naznačují, jak se budou brzy snažit vypadat i další konkurenční aplikace.
Practice sets je k dispozici v rámci Učebny (LMS Google Classroom). Dává učitelům možnost vytvářet poutavé a interaktivní úkoly. K dispozici jsou sady cvičení se zabudovanou automatizací hodnocení a identifikací konceptů možných řešení. Žákova práce je průběžně analyzována, je mu poskytována zpětná vazba a pomoc při navádění na vhodnou cestu řešení včetně dodatečných zdrojů pro studium. Tou podstatnou skutečností však je, že tento nástroj využívá umělou inteligenci. Možná právě díky datové základně, kterou Google disponuje, bude pro konkurenci dost obtížné držet krok.
Introducing practice sets in Google Classroom
Učitel může vytvořit libovolné zadání. Může typicky použít i ta, která již má dávno hotová. Na první pohled to může možná vypadat jako docela tradiční funkce LMS. Vloží zadání a typ odpovědi (výběrová, tvořená). Pak je ale již vše jinak. Systém sám rozpozná, o jaký typ úlohy se jedná (zatím jen u omezeného množství úloh). Umělá inteligence je schopná určit, který postup řešení je nejvhodnější. Identifikuje dokonce i to, na jaké úrovni je žák, a poskytne mu při řešení odpovídající pomoc.
A právě toto je vlastně revoluční změna. Celý systém se chová jako skutečný asistent, který vede žáka ke správnému řešení. Je zřejmé, že dobrý učitel by tuto funkci plnil mnohem lépe, jenže nemůže být, na rozdíl od umělého asistenta, u každého nepřetržitě. Dosud podobné aplikace vznikaly tak, že musel být postup optimálního řešení problému pevně nastaven učitelem a naprogramován. Dnes si však systém pamatuje všechny postupy, které uživatelé použijí. Ví i to, který vede k cíli, případně který vede k cíli nejrychleji. Proto může od počátku navádět neznalého žáka na optimální cestu.
Zpětnou vazbu systém neposkytuje jen žákům, ale i učitelům. Učitel má samozřejmě k dispozici sofistikované analytické nástroje, takže se doví, které úlohy působí největší problémy, i to, jak na tom jednotliví žáci jsou. Díky tomu může zadání vhodným způsobem modifikovat a může se věnovat těm žákům, kterým se nedaří.
Jestliže na počátku bude Practice sets umět nejlépe jen určitou již naučenou množinu matematických cvičení, dá se očekávat, že se postupně rozšíří i na další tematické celky. Učitelé možná zpočátku budou systému ukazovat, které postupy jsou správné, postupně se ale umělá inteligence naučí toto rozhodování provádět sama. Učiteli se tak uvolní ruce k jiným činnostem, např. pomoci znevýhodněným či hendikepovaným žákům. Dá se tedy říci, že nástroj Practice sets naznačuje cestu k tomu, co na Spomocníkovi sledujeme již dlouhodobě – k personalizaci výukového procesu.
Vypadá to, že se brzy dočkáme toho, že technologie budou schopny pomáhat žákům s řešením úloh, které mají jednoznačně definovatelné postupy a výsledky. Je dobré si hned uvědomit i to, že tato množina cvičení zdaleka nezahrnuje vše, co se ve škole dělá. Že nepokrývá všechny výukové cíle. V oblasti nekognitivních cílů (např. socio-emocionální učení) se umělý asistent neuplatní.
Zatím to moc nevypadalo, ale zdá se, že se Google chystá v oblasti vzdělávání změnit politiku. Alicia Cormie na firemním blogu říká, že „se chystají stát vzdělávací společností“ (viz Google Learning) [2]. Bude zajímavé tento vývoj dále sledovat.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
