Na začátku je třeba uvést, že třídní kolektivy se velmi liší, stejně jako žáci v nich, a přístup k nim tudíž musí být velmi individuální. Proto nelze sestavit jeden univerzální soubor úloh a volit stejný postup zadávání úloh.
Předkládáme proto soubor úloh, vesměs úloh otevřených, které jsou (prozatím) uspořádány do sedmi tematických celků, které kopírují RVP a zároveň představují logické doplnění učebnic Základy přírodních věd: Chemie a Základy přírodních věd: Ekologie a životní prostředí. Uvádíme i několik postupů, jak lze úlohy ve výuce aplikovat.
Tam, kde je to možné, jsou úlohy uváděny ve dvojí verzi. V první, stručné, ve které je zadání formulováno pomocí několika málo vět, a ve druhé rozsáhlejší, ve které již samotné zadání představuje jeden z motivačních prvků. Jedná se totiž o jakýsi stručný dialog se žákem. Všechny úlohy jsou opatřeny řešením pro usnadnění práce vyučujícího. Řešení jsou věcně správná, i když někdy ne zcela komplexní, protože jsme byli vedeni snahou je formulovat v úrovni možných žákovských vědomostí a schopností.
A jaké jsou tedy varianty aplikace úloh ve výuce?
Varianta pro prospěchově „slabší“ nebo méně aktivní třídy
Pro třídy, kde žákovské výkony nejsou příliš dobré nebo přes veškeré snahy nejsou žáci příliš aktivní, můžeme kratší variantu otázek úloh použít k výkladu. Výklad je zahájen položením jednoduché otázky, na kterou vyučující sám odpovídá, k čemuž mu napomáhá uvedené řešení. Otázka má zejména přitáhnout pozornost k probíranému tématu, motivovat žáky pro poslech daného tématu, které jsou tak schopni propojit s vlastní zkušeností. Naše pedagogická zkušenost ukazuje, že pokud se vyučovací hodina začne takto položenou otázkou, zájem žáků se zvýší.
Další možností je kratší varianty úloh využít ke krátké diskuzi (max. 10 minut) se žáky. Postřehli jsme totiž, že žáci (bez ohledu na prospěch a aktivitu) v daném věku velmi rádi diskutují a mají na věci často i vyhraněný názor, pokud se jedná o téma, které je jim známé (z médií, z bezprostředního okolí, z doslechu). Diskutuje-li se např. o obnovitelných a neobnovitelných zdrojích energie, protože ve zprávách právě mluvili o tom, že si opět za elektřinu připlatíme a rodiče tudíž nemůžou koupit upgrade jakéhosi softwaru, o poškození gumy stěračů na ojetých autech, které sice nemohou řídit (sic!), ale ze záhadného důvodu si toho všímají, nebo proč nedokážou rychleji zhltnout tu hnusnou polívku v jídelně, aby už mohli vysmažit ze školy (dle jejich slov), seznáte, že v diskuzi zaslechnete tu a tam i pro výklad využitelné odpovědi, které se velmi blíží realitě skutečného života. A nejen to, zjistíte, že žáci v některých případech uplatňují informace, které jim byly ve výuce zprostředkovány. Těchto informací není sice zpravidla mnoho a nepřispějí zcela k vyřešení problému, poskytnou ale určité vodítko vašeho vlastního výkladu.
Pokud upozorníte na fakt, že na cestě k rozřešení problému přispěli i žáci a svou argumentací podpořili výklad, cítí se být součástí výkladu a ve většině referují o tom, že tento způsob výuky i z hlediska zapamatování si informací považují za prospěšný. Stále ještě ale velmi převažuje nutnost vašeho vlastního výkladu, který opřete o některou z informací, jež vyplynula z diskuze. To je také důvodem toho, proč by diskuze neměla přesahovat shora uvedený časový limit.
Varianta pro prospěchově „silnější“ nebo více aktivní třídy:
Širší a kratší verze úloh lze využít ke společnému hledání řešení se žáky. Pedagogická situace se velmi podobá předchozí diskuzi, ale žákům je poskytnut větší časový prostor pro vyřešení problému. Postup začíná tím, že je žákům dán určitý časový rámec, nepřesahující 5 minut pro zamyšlení se nad daným tématem, a pak je učitelem zahájena diskuze. Vhodnými dotazy směřujícími k řešení úlohy usměrňuje učitel žáky k dosažení cíle. Pokud se vývoj v řešení nikam neposouvá, může učitel poskytnout tu informaci, která je pro posun v poznání nutná, a nechat žáky posléze tuto informaci využít pro další postup řešení úlohy. Vyučující sám musí posoudit, ve kterém stadiu začíná upadat žákovský zájem. V tuto chvíli (i přesto, že úloha nebyla zcela dořešena) je správný okamžik shrnout dosavadní informace přispívající k řešení problému a sdělit správné řešení úlohy. Žáci podobně jako v předchozím případě pozitivně vnímají možnost participace na výuce.
Další možností je úlohy využít jako podklad pro hodnocení ve výuce. Zde existují dvě varianty. První varianta je zadání širší verze úlohy k samostatnému domácímu řešení jednomu nebo dvěma žákům. Ti přednesou před třídou jimi navržené řešení úlohy. Učitel potom zhodnotí jejich postup a řešení koriguje. Druhou variantou je zadání úlohy dvojici žáků opět pro domácí zpracování. Žáci si vybírají úlohy podle svého zájmu (viz tabulky pro zadávání úloh ve třídě). Princip je takový, že žáci vytvoří dvojice a každé dvojici je dán nakopírovaný seznam úloh. Jakmile si dvojice vybere, hlásí vybranou úlohu učiteli, který úlohu „zablokuje“ pro ostatní dvojice (podle principu „kdo dřív přijde, ten dřív mele“). Už tato aktivita je pro žáky poměrně zábavná. Dvojice potom dostanou časový interval pro domácí vyřešení úlohy. Své závěry dvojice prezentují v k tomu speciálně vyčleněné hodině (vhodné například při uzavírání určitého tematického okruhu). Hodnocení provádí nejen vyučující, ale také „oponentní“ trojice k tomu vybraných žáků. Žáci v závěru mohou a nemusí být oceněni příslušnou známkou.
(Tabulky pro úlohy jsou připraveny pro skupiny úloh počínající kapitolou 3.)
Kratší verze úlohy 1
Voda v Jaderském moři má salinitu (slanost) 3,2 %. Její hustotu uvažujte 1,0 g/cm3. Zpaměti vypočtěte hmotnost solí, které je možno získat odpařením 10 l této vody.
Že se sůl těží, víte. Stejně jako tušíte, že se získává také odpařováním mořské vody. Ale jen tak pro zajímavost, víte, jaká hmotnost soli se získá z 10 litrů mořské vody? Pokud nemáte v hlavě encyklopedii, tak to asi nevíte. Pokud ovládáte elementární výpočty, pak byste si to mohli zpaměti spočítat. Uvažujte, že mořská voda Jadranu má salinitu (slanost) 3,2 %. A zároveň předpokládejte, že hustota mořské vody je 1,0 g/cm3.
Protože hustotu vody uvažujeme 1,0 g/cm3, má 10 l vody hmotnost 10 kg.
m(s) = 0,032 . 10 kg
m(s) = 0,32 kg = 32 g
Odpařením 10 l vody z Jadranu můžeme získat 32 g solí.
Proč lidé v horku zatemňují okna?
Znáte to, jen trochu víc začne pálit slunce, už stahujeme rolety nebo žaluzie. Proč ale lidé v horkém slunečném dni vlastně zatemňují okna?
Nejen ve sklenících a v autech, ale také v bytech dochází k tzv. skleníkovému efektu. Dopadající viditelná i ultrafialová část slunečního záření se po dopadu na povrch předmětů částečně přemění na infračervené (tepelné) záření a rozptýlí se po uzavřeném prostoru. To pak vede k oteplování tohoto prostoru.
Proč vlastně okorává a tvrdne chléb?
Proč chlebová kůrka v sáčku z plastu není „křupavá“?
V průběhu času se z chleba odpařuje voda a zároveň v chlebu dochází k chemickým přeměnám některých látek.
Je-li chléb v sáčku z plastu, vypařená voda zase kondenzuje a dostává se i do kůrky chleba, která pak přestane být „křupavá“.
Proč se v létě za horka rozprašuje do ovzduší voda?
Rozprašovaná voda zamezuje víření prachu, díky tomu, že povrch rozptýlených kapek zaujímá větší povrch než voda, která by se pouze rozlévala. Navíc voda při svém vypařování (vlivem velkého skupenského tepla) způsobuje alespoň chvilkové ochlazení okolního vzduchu.
S pomocí literatury, popř. internetu, nebo jen na základě svých znalostí vysvětlete, proč musí potápěč při vynořování z větší hloubky dělat tzv. „dekompresní“ přestávky?
Podívat se na dno moře je sen lidí odpradávna. Cest, jak si sen realizovat, je mnoho a jednou z nich je i potápění s dýchacím přístrojem. Ale známe to všichni z filmu. Potápěč se kvůli blížícímu se nebezpečí rychle vynořuje a je to s ním špatné, jde mu o život. Ale proč upadá do bezvědomí a vkládají ho do té dekompresní komory? To se z filmu nedozvíme nikdy. S pomocí literatury, popř. internetu, nebo jen na základě svých znalostí vysvětlete, proč musí potápěč při vynořování z větší hloubky dělat tzv. „dekompresní“ přestávky. Snad už nám teď ty filmy budou jasnější.
Pod hladinou (za zvýšeného tlaku) se všechny tělní tekutiny sytí plyny mnohem více než při dýchání na povrchu, obdobně jako voda v lahvi s perlivou vodou. Když se lahev otevře, sníží se tlak působící na vodu a začínají unikat bublinky rozpuštěného oxidu uhličitého. Stejně tak, obrazně řečeno, dopadne potápěč, když se prudce vynoří z hloubky pod hladinou vody. Bublinky plynu v jeho těle jsou sice miniaturní, ale stačí na to, aby ucpaly nějakou důležitou kapiláru, např. v mozku.
Pro stanovení dekompresních přestávek jsou dnes vypracovány tabulky i počítačové programy. Například, když potápěč stráví 25 minut v hloubce 40 metrů pod hladinou vody, musí se podle tabulek zastavit v 6 metrech a počkat tam 5 minut, pak pokračovat ve vynořování a ve 3 metrech vydržet 15 minut a pak se teprve vynořit.
Uvaří se rychleji vejce v destilované vodě, nebo ve vodě hodně osolené?
„Vajíčka natvrdo, nebo na měkko?“, ptají se v lepším hotelu ráno u snídaně. A my se ptáme: „Uvaří se rychleji vejce v destilované vodě, nebo ve vodě hodně osolené?“ A vy se neptejte, proč nás to zajímá.
Pro mnoho roztoků platí, že teplota varu roztoku je větší než teplota varu příslušného čistého rozpouštědla. Tedy vajíčko ve slané vodě se vaří za vyšší teploty než ve vodě destilované, a proto se ve slané vodě uvaří rychleji (za kratší dobu).
Za horka se všichni potíme. Proč?
Náš organismus se tak brání proti přehřátí. Voda z potu se na povrchu našeho těla odpařuje, dochází k její skupenské přeměně. Na tuto přeměnu je potřebná energie, která se ve formě tepla odebírá tělu. Tím se tělo za horka ochlazuje, udržuje si tak stálou tělesnou teplotu a nepřehřeje se.
Proč je nám v létě při stejné teplotě větší horko, když je vlhko (např. po dešti) než když je sucho?
Už jste si toho někdy všimli? Venku je horko a dusno jako v prádelně a vy máte pocit, že v tom horku vypustíte duši. Je to horší, než když je sice horko, ale vlhkost vzduchu není tak vysoká. Proč je nám ale vlastně v létě při stejné teplotě větší horko, když je vlhko (např. po dešti) než když je sucho?
Za vlhka (např. po dešti) je nám v parném létě větší horko, protože vzduch je do značné míry nasycen vodními parami z odpařující se vody v přírodě. Z našeho těla je pak k vytvoření rovnovážného stavu kapalina-pára potřeba jen málo vodních par. A protože tělo se ale potřebuje ochlazovat, vylučuje další a další pot, aby se alespoň nějaká kapalina odpařila. Proto se za horka a vlhka mnohem více potíme.
Pokuste se objasnit, jaké mohou být výhody či nevýhody užívání vody z vodovodu a vod balených. Zaměřte se na jejich složení, způsoby úpravy a zpracování, jejich skladování a v neposlední řadě porovnejte i finanční náklady.
Každý den mi v reklamě říkají, že ta balená voda, co je její záběr přes celou obrazovku, to je to nejlepší, co mi může dát přítel/přítelkyně, manžel/manželka, otec/matka, no prostě kdokoli, kdo mě má rád. Lidé se při tom šťastně usmívají a já upadám prakticky do transu (manžel mi koupil 6 vod, tedy mě miluje) a odcházím si z balíku vod vytáhnout tu svoji – neperlivou, bez příchuti. Myslí to se mnou ale opravdu dobře? Netahá on domů ty vody jen proto, aby se mě brzy zbavil? Pokuste se objasnit (pro můj klid nebo neklid v duši), jaké mohou být výhody či nevýhody užívání vody z vodovodu a vod balených. Zaměřte se na jejich složení, způsoby úpravy a zpracování, jejich skladování a v neposlední řadě porovnejte i finanční hledisko.
Voda z vodovodu je nepoměrně lacinější než vody balené. Má v ČR stálou a kontrolovanou kvalitu a je vždy (případně po půlminutovém odtočení) čerstvá. Bývá nejčastěji středně tvrdá a tedy vhodná k pití.
Balené vody mají někdy specifický poměr rozpuštěných látek a jsou dostupné všude, kde je nějaký obchod. Jejich nevýhodou je poměrně vysoká cena, obaly tvoří zatěžující odpad pro životní prostředí a nikdy nemáme jistotu, že byly správně skladovány.
Jak, jako přírodovědec, vysvětlíte, proč horká polévka na lžíci rychleji stydne, když do ní člověk fouká?
Seděl jsem onehdy v zahradní restauraci a pozoroval cvrkot na ulici. Za chvíli byl ale cvrkot hlavně u vedlejšího stolu, kam usedla rodina s malým klukem. Ten si vyžádal polévku, předtím ovšem skoro strhl ubrus s parádní vázičkou, pak třikrát oběhl celou restauraci, dvakrát přitom upadl, prozkoumal, co jedí lidé u okolních stolů. Musím říct, že některé slabší povahy začaly být trochu nervózní. Pak mu přinesl číšník tu polévku, ze které se notně kouřilo. Matka zmíněného kluka nejdříve polévkou mocně míchala, ale protože kluk měl opravdu hlad a dával to dost hlasitě znát, začala mu do polévky na lžíci foukat. A mě tak napadlo, jak je možné, že ta polévka, když se do ní fouká, stydne rychleji. Přijdete na to vy?
Nad každou kapalinou vzniká za příslušné teploty mezi kapalinou a parami nad ní rovnovážný stav. Nad lžící polévky je tedy také rovnovážný stav mezi polévkou a vodními parami nad ní. Jestliže vodní páry „odfoukneme“, vytváří se hned „nový“ rovnovážný stav. Tak dochází ke zvýšenému odpařování vody z polévky, a tedy ke zvýšené spotřebě energie na její vypařování. Zvýšení spotřeby energie na vypařování vede k dalšímu odvodu tepla z polévky a tak k rychlejšímu ochlazení polévky na lžíci. Ochlazování foukáním je pak rychlejší, než by bylo, kdyby se polévka ochlazovala jen pouhým vedením tepla z polévky do jejího okolí.
Proč bychom neměli pít teplou vodu z vodovodního kohoutku rozváděnou z teplárny?
„Dáte si něco k pití?“ ptáme se návštěvy. „Jen vodu,“ odpovídá často návštěva. „S příchutí?“ ptáme se dál. „Ne prosím jen čistou, ta z kohoutku stačí,“ konstatuje návštěva. „A pokud možno teplejší,“ dodává návštěva v rychlosti, dávíc se kašlem. Dobrodušně tedy dáme do skleničky pěkně teplou vodu. Jenže to bychom neměli. A ne proto, že bychom usilovali návštěvě o zdraví. Zkuste zodpovědět otázku, proč bychom neměli pít teplou vodu z vodovodního kohoutku rozváděnou z teplárny?
Voda z teplárny je i na účtech za její spotřebu vedena pouze jako voda užitková. Na tuto vodu nejsou kladeny tak přísné požadavky na její nezávadnost jako na vodu pitnou z vodárny.
Vysvětlete, proč prádlo schne lépe za větru než za stejné teploty vzduchu, když je bezvětří.
Nad každou kapalinou vzniká, za příslušné teploty, mezi ní a parami nad ní rovnovážný stav par, tedy i nad vodou z mokrého prádla. Jestliže páry vítr stále „odfoukává“, vytváří se opětovně „nový“ rovnovážný stav, a tak se voda musí stále odpařovat. (Při tom se na toto odpařování spotřebovává energie a pro nás je tak již bez překvapení, že schnoucí prádlo je studenější, má nižší teplotu, než je teplota okolních suchých předmětů i vzduchu.)
Jak vysvětlíte, že při velkých vedrech je ve stínu velké košaté lípy až o 3 oC chladněji než ve stínu domu?
Obrovské množství listů lípy tvoří prakticky neproniknutelnou korunu pro přímé sluneční záření. Navíc z jejích listů se odpařuje voda, což vlivem jejího velkého skupenského tepla vyžaduje velkou energii, která se spotřebovává z okolní atmosféry. My to pak vnímáme jako její ochlazení. Někdy dokonce pod lípou cítíme slabý vánek, který způsobuje ochlazený vzduch kolem listů, který klesá k zemi.
Jak vaše rodina může přispět ke snížení emisí oxidu uhličitého?
Příklad: omezení jízd autem v kombinaci s využíváním veřejné dopravy, uvážlivé topení a větrání v zimě (pokud je byt vytápěn fosilními palivy nebo elektřinou).
Jak vysvětlíte, že uschne i zmrzlé prádlo?
I mezi vodou v pevném stavu v prádle a parami nad ní se vytváří rovnovážný stav vodních par. Tyto páry se rozptylují do okolí a jejich rovnovážný stav se obnovuje sublimací vody. Tak ubývá voda v mokrém prádle, až prádlo uschne.
Proč je nám za větru při stejné teplotě chladněji než za stejné teploty vzduchu, když je bezvětří?
Při větru jsou stále „odnášeny“ vodní páry z okolí našeho těla. A při jeho neustálé snaze obnovovat jejich rovnovážný stav se spotřebovává energie. My to pak vnímáme jako chlad.
Dokázali byste vysvětlit:
a) proč voda na horách v 6000 m nad mořem vře cca při 80 oC, v nížině při hladině moře vře při 100 oC a v tlakovém hrnci cca při 120 oC?
b) jak var vody za různých podmínek ovlivňuje dobu vaření téhož masa?
Ad a) Var je skupenská přeměna, při které se kapalina mění na plyn v celém svém objemu (nejenom při povrchu jako při vypařování). K varu dochází při zahřátí kapaliny na teplotu varu. Hodnota teploty varu kapaliny závisí také na tlaku plynů nad kapalinou (s jejich rostoucím tlakem teplota varu stoupá).
A při hladině moře je vyšší atmosférický tlak než na horách, proto je tam teplota varu vody vyšší. V tlakovém hrnci je tlak plynů ještě vyšší než u hladiny moře, a proto teplota varu vody je tam ještě vyšší.
Ad b) Za vyšší teploty dochází k rychlejšímu průběhu chemických reakcí, a tedy i těch, které probíhají při vaření masa.
Úloha |
Jména a datum prezentace |
|
1 |
Že se sůl těží, víte. Stejně jako tušíte, že se získává také odpařováním mořské vody. Ale jen tak pro zajímavost, víte, jaká hmotnost soli se získá z 10 litrů mořské vody? Pokud nemáte v hlavě encyklopedii, tak to asi nevíte. Pokud ovládáte elementární výpočty, pak byste si to mohli zpaměti spočítat. Uvažujte, že mořská voda Jadranu má salinitu (slanost) 3,2 %. A zároveň předpokládejte, že hustota mořské vody je 1,0 g/cm3. |
|
2 |
Znáte to, jen trochu víc začne pálit slunce, už stahujeme rolety nebo žaluzie. Proč ale lidé v horkém slunečném dni vlastně zatemňují okna? |
|
3 |
Proč vlastně okorává a tvrdne chléb? Proč chlebová kůrka v sáčku z plastu není „křupavá“? |
|
4 |
Proč se v létě za horka rozprašuje do ovzduší voda? |
|
5 |
Podívat se na dno moře je sen lidí odpradávna. Cest, jak si sen realizovat je mnoho a jedním z nich je i potápění s dýchacím přístrojem. Ale známe to všichni z filmu. Potápěč se kvůli blížícímu se nebezpečí rychle vynořuje a je to s ním špatné, jde mu o život. Ale proč upadá do bezvědomí a vkládají ho do té dekompresní komory? To se z filmu nedozvíme nikdy. S pomocí literatury, popř. internetu, nebo jen na základě svých znalostí vysvětlete, proč musí potápěč při vynořování z větší hloubky dělat tzv. „dekompresní“ přestávky. Snad už nám teď ty filmy budou jasnější. |
|
6 |
„Vajíčka natvrdo, nebo na měkko?“, ptají se v lepším hotelu ráno u snídaně. A my se ptáme: „Uvaří se rychleji vejce v destilované vodě, nebo ve vodě hodně osolené?“ A vy se neptejte, proč nás to zajímá. |
|
7 |
Za horka se všichni potíme. Proč? |
|
8 |
Už jste si toho někdy všimli? Venku je horko a dusno jako v prádelně a vy máte pocit, že v tom horku vypustíte duši. Je to horší, než když je sice horko, ale vlhkost vzduchu není tak vysoká. Proč je nám ale vlastně v létě při stejné teplotě větší horko, když je vlhko (např. po dešti) než když je sucho? |
|
9 |
Každý den mi v reklamě říkají, že ta balená voda, co je její záběr přes celou obrazovku, to je to nejlepší, co mi může dát přítel/přítelkyně, manžel/manželka, otec/matka, no prostě kdokoli, kdo mě má rád. Lidé se při tom šťastně usmívají a já upadám prakticky do transu (manžel mi koupil 6 vod, tedy mě miluje) a odcházím si z balíku vod vytáhnout tu svoji – neperlivou, bez příchuti. Myslí to se mnou ale opravdu dobře? Netahá on domů ty vody jen proto, aby se mě brzy zbavil? Pokuste se objasnit (pro můj klid nebo neklid v duši), jaké mohou být výhody či nevýhody užívání vody z vodovodu a vod balených. Zaměřte se na jejich složení, způsoby úpravy a zpracování, jejich skladování a v neposlední řadě porovnejte i finanční hledisko. |
|
10 |
Seděl jsem onehdy v zahradní restauraci a pozoroval cvrkot na ulici. Za chvíli byl ale cvrkot hlavně u vedlejšího stolu, kam usedla rodina s malým klukem. Ten si vyžádal polévku, předtím ovšem skoro strhl ubrus s parádní vázičkou, pak třikrát oběhl celou restauraci, dvakrát přitom upadl, prozkoumal, co jedí lidé u okolních stolů. Musím říct, že některé slabší povahy začaly být trochu nervózní. Pak mu přinesl číšník tu polévku, ze které se notně kouřilo. Matka zmíněného kluka nejdříve polévkou mocně míchala, ale protože kluk měl opravdu hlad, a dával to dost hlasitě znát, začala mu do polévky na lžíci foukat. A mě tak napadlo, jak je možné, že ta polévka, když se do ní fouká stydne rychleji. Přijdete na to vy? |
|
11 |
„Dáte si něco k pití?“ ptáme se návštěvy. „Jen vodu,“ odpovídá často návštěva. „S příchutí?“ ptáme se dál. „Ne prosím jen čistou, ta z kohoutku stačí,“ konstatuje návštěva. „A pokud možno teplejší,“ dodává návštěva v rychlosti, dávíc se kašlem. Dobrodušně tedy dáme do skleničky pěkně teplou vodu. Jenže to bychom neměli. A ne proto, že bychom usilovali návštěvě o zdraví. Zkuste zodpovědět otázku, proč bychom neměli pít teplou vodu z vodovodního kohoutku rozváděnou z teplárny? |
|
12 |
Vysvětlete, proč prádlo schne lépe za větru než za stejné teploty vzduchu, když je bezvětří. |
|
13 |
Jak vysvětlíte, že při velkých vedrech je ve stínu velké košaté lípy až o 3 oC chladněji než ve stínu domu? |
|
14 |
Jak Vaše rodina může přispět ke snížení emisí oxidu uhličitého? |
|
15 |
Jak vysvětlíte, že uschne i zmrzlé prádlo? |
|
16 |
Proč je nám za větru při stejné teplotě chladněji než za stejné teploty vzduchu, když je bezvětří? |
|
17 |
Dokázali byste vysvětlit: a) proč voda na horách v 6000 m nad mořem vře cca při 80 oC, v nížině při hladině moře vře při 100 oC a v tlakovém hrnci cca při 120 oC? b) jak var vody za různých podmínek ovlivňuje dobu vaření téhož masa? |
|
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Motivace žáků ve výuce chemie SOŠ pomocí úloh z běžného života.
Ostatní články seriálu: