Úvodní stránka
Přehled článků
Metodická pomoc
Zpravodaj
O Spomocníkovi
Podcast
RSS RSS
Titulka RVP > Úvodní stránka Spomocníka > Jsou naši učitelé v oboru vzdělávacích technologií...

Ikona informativni

Jsou naši učitelé v oboru vzdělávacích technologií začátečníky nebo pozorovateli?

Autor: Bořivoj Brdička
Článek je součástí Učitelského spomocníka na adrese https://spomocnik.rvp.cz.
Anotace: Článek blíže popisující druh a kvalitu ICT gramotnosti učitelů.
Klíčová slova: ICT gramotnost, syndrom housete, Wesley Fryer, začátečník, pozorovatel, procedurální učení, navigační učení

V minulém článku Ovlivňuje syndrom housete pouze ICT gramotnost? nás odborný asistent vzdělávacích technologií z University of Central Oklahoma Wesley Fryer dovedl k úvaze nad tím, co si myslet o učiteli, který pro určitou výukovou aktivitu využívá stále stejnou počítačovou aplikací a o jiná, nová a mnohdy lepší řešení se nezajímá. Podle něj je takový učitel hendikepován syndromem housete a vystavuje se značnému riziku, že nebude dosahovat nejlepších výsledků. Zůstaňme u Wesleye ještě chvíli a podívejme se, jak ve své knize (Powerful Ingredients for Blended Learning), kterou připravuje s kolegyní Karen Montgomery, definuje učitele – začátečníka v oboru vzdělávacích technologií.

Jeho situaci přirovnává k začínajícímu lyžaři. Má-li být v rámci kurzu lyžování zařazen do vhodného družstva, musí nejprve ukázat, co dovede. Dejme tomu, že je 9 úrovní, z toho 1–3 pro začátečníky, 4–6 pro středně pokročilé a 7–9 pro pokročilé. Je důležité si uvědomit, že žádná úroveň 0 zde neexistuje. Pokud někdo přijede na hory s lyžemi, na nichž v životě nestál, vyjede lanovkou na kopec, sedne si do bufetu a dívá se, jak ostatní jezdí, není začátečník nýbrž pozorovatel.

Možná je na čase změnit pohled na schopnosti učitelů využívat technologie. Počítače jako takové jsou ve školách již téměř 2 dekády. Většina učitelů je pro svou osobní potřebu používá. Pracují s mailem, tvoří textové dokumenty, vyrábějí prezentace. Nic z toho ale bohužel nelze považovat za skutečné výukové využití. Převedení výkladu do PowerPointu, vytvoření pracovního listu ve Wordu a přijmutí vypracovaných úkolů mailem sice usnadňuje práci, ale jedná se ve skutečnosti jen o automatizaci tradičních výukových postupů. ICT gramotnost současných učitelů musí jít nad rámec těchto zcela samozřejmých schopností.

Současné tempo vývoje technologií nám vlastně ve skutečnosti ani nedovoluje stanovit pevné standardy základních dovedností učitelů. Je ale zcela zřejmé, že jen s mailem a texťákem nevystačíme. Takový učitel, který má například potíže kontrolovat více oken prohlížeče, převádět data mezi různými typy datových souborů (aktuálně viz Svatopluk Vít: Zpropadené CSV), zaregistrovat se na výukovém portálu, vyzkoušet si novou online službu užitím k tomu účelu zřízeného mailu nebo si nechat posílat novinky specializovaných odborných informačních služeb pomocí RSS, ten se s největší pravděpodobností velice rychle dostane na samotnou hranu svých možností a nebude schopen se dále rozvíjet.

I když stanovit konečnou množinu jednotlivých dovedností není možné, je faktem, že mnoho postupů se při práci s technologiemi v různých obměnách opakuje. Cesta k mistrovství samozřejmě začíná u základů, na nichž je třeba stavět (viz Difuze technologií ve škole 21. století). Velkým problémem našich učitelů je bohužel též to, že velké většině z nich dělá potíže aplikovat dovednost osvojenou v určitých podmínkách na jinou situaci. Jsou totiž tzv. procedurálními studujícími. Typicky to vypadá tak, že si určitý postup zapamatují (či zaznamenají) jako sekvenci kroků, a pak se diví, proč se při opakování nedaří dospět ke stejnému výsledku.

Naší snahou musí být připravovat učitele tak, aby se dokázali přizpůsobit různým dynamicky se měnícím podmínkám. Měli by překonat ostych a orientovat se v online prostředí, v němž se pohybují, vyzkoušet si pokud možno všechny možnosti, vědět, co která funkce dělá, apod. Jedině tak dokáží vybrat pro tu kterou situaci nejvhodnější postup, řešit neočekávané problémy, nebudou zdaleka tolik závislí na pomoci druhých a nebudou trpět syndromem housete. Tento způsob studia se zásadním způsobem liší od procedurálního. Nazývá se navigační. Budoucnost patří těm, kdo si ho osvojí. Proto by ho učitelé měli vyžadovat i u svých žáků.

Je na místě, aby se každý sám nad sebou zamyslel a pokusil se odpovědět si na otázku, který ze zde naznačených způsobů poznávání je mu vlastní. Pokud se ještě neosmělil a propojen s kolegy se nevrhl do samostatného navigačního poznávání možností, které nám technologie přinášejí, asi sám sebe nemůže s klidným svědomím označit ani za začátečníka. Jako pouhý pozorovatel bohužel nemá nárok ani na to, aby vliv technologií na současný vývoj světa kritizoval!

zdroje:

 

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
 
INFO
Publikován: 08. 11. 2010
Zobrazeno: 4631krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

1 uživatel Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
BRDIČKA, Bořivoj. Jsou naši učitelé v oboru vzdělávacích technologií začátečníky nebo pozorovateli?. Metodický portál: Články [online]. 08. 11. 2010, [cit. 2019-10-15]. Dostupný z WWW: <https://spomocnik.rvp.cz/clanek/9963/JSOU-NASI-UCITELE-V-OBORU-VZDELAVACICH-TECHNOLOGII-ZACATECNIKY-NEBO-POZOROVATELI.html>. ISSN 1802-4785.
Doporučte materiál
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.