Metodický portál RVP 

Pokud mě chcete obviňovat z mlžení, prosím konkrétněji. Takto se nemám k čemu vyjadřovat.

Líbí se mi stanovisko, že \"učitel (...) musí prostě pracovat s tou realitou, která je\". Reaguji na [26] Brdička 27. 02. 2013 22:52.

Jenže debata o tom, jaké používat prostředky (zde tablety) mi připadá velice prospěšná. Protože vybavovat celé třídy nebo dokonce celé školy stejnou technikou (a jistě jen shodou okolností tou široko daleko nejdražší) si možná mohou dovolit školy nejbohatší, ale dle mého osobního názoru zejména školy nejhloupější (nebo, abych nekřivdil, školy zcela ve vleku mimognoseologických vlivů). Reminiscence na interaktivní tabule mi připadají stále živé, a ostatně byly zde i v diskusi připomenuty.

Není to moje parketa, ale budiž -bavme se o cílech použití tabletů (a obecně výpočetní techniky) při vyučování. Odsud to vypadá - při vybavování tříd tím nejdražším možným materiálem - že tím cílem je, aby si nějaký konkrétní dodavatel přišel na své.

Třeba jenom nerozumím učitelům, kteří spoléhají na již hotové, věhlasnou firmou na klíč dodávané aplikace. Opravdu jde o ty aplikace a ne o informace, které skrze ně protékají? Opravdy ty samé informace nedokážou (ti učitelé) prohnat skrz ty studentské tablety pomocí prostředků, které jsou k dispozici a fungují úplně na všem (klasické HTML, JavaScript, HTML5, s pomocí PHP na školním serveru)?

Záznam poslední 11. lekce kurzu Vzdělávací technologie 21. století ze dne 20.12. - http://youtu.be/54a4BmMPd8M

Já určitě od Spomocníka neočekávám články o tom, že je super, když děti společně zapřažené do pluhu zorají pole, zasejí obilí, sklidí, vymlátí ho, namelou mouku a upečou si chleba, který pak sní (projet z waldorfské ZŠ) - to si přečtu jinde. :-D

Pane Brdičko, děkuji Vám. Stejně jako Vy se snažím poctivě touto problematikou zabývat. A proto bych Vás chtěla poprosit, zda byste mohl vyjmenovat ona rizika, o kterých se zmiňujete (viz \"nejrizikovějším z pohledu dítěte je, když je mu v kontaktu s technologiemi bráněno\"), protože to jsem zatím nikde nenašla. Pokud jste o tom již psal, stačí mi odkaz.

Mimochodem, z Vaší věty \"jak používat technologie vhodným způsobem tak, aby k těmto problémům nedocházelo\" by mohlo vyplývat např. to, že je vhodné využívat technologie tam, kde je nic jiného nemůže nahradit. Na učiteli (vychovateli) je, aby zvážil nutnost jejich použití. Z hlediska neurologie (nejen výše zmíněný článek viz 20. 01. 2013 08:21, ale i např. poslední kapitola v knize Olivera Sackse Zrak mysli) nám může pomoci chápat, co se děje v mozku díky užívání technologií. Doporučuji několikadenní (možná bude stačit i pár hodin) experiment se zalepením jednoho oka. Mnohé to napoví. (Všiml jste si někdy, že struktura i formulace textu psaného rukou a na PC se diametrálně liší?)

A dovolte poslední poznámku: jak už jsem psala v naší mailové korespondenci (zde tedy pro veřejnost jen stručně), naše děti nejsou izolované od zbytku světa. Ale mají mnohem více možností na výběr.

Abych tu naši trochu \"zaťatou\" při s panem doktorem Kocourkem poněkud odlehčil: Zdá se mně, že tato pře získala postupně poněkud kocourkovský nádech (přirozeně slovo kocourkovský se zde týká bájného/scifistického Kocourkova, aby nedošlo k omylu).

A též chápu dr. Brdičku, že už se mu to nechce vůbec dále číst. Tohle je proto také můj poslední příspěvek v diskusi k tomuto tématu.

Budeme-li věřit tomu, co napsal Enrique Dans, vypadá to, že volný přístup k vědeckým publikacím vítězí:
Science, open access… and Sci-Hub.

Jsem bohužel zvyklý se setkávat dost často též s rádoby vědeckým vyjadřováním zastírajícím skutečnost, že toho o podstatě poznávacích procesů, a hlavně jejich ovlivňování, vlastně moc nevíme. Tak trochu jsem pociťoval, že by něco podobného mohlo hrozit panu Koubkovi (podívate-li se zpětně na jeho komentář).  V tomto umění existují ale  ještě daleko větší borci. U vás, pane Maršáku, jsem nic podobného nazaznamenal.

Nejsem proti skutečné vědě, jen proti "rádoby vědě". A jsme zase u toho, zač mě pan Vávra kritizuje od začátku. Mluvím totiž o dojmu. Exaktní definici "rádoby vědy" nemám.

Ad E Kocourek: " V on-line komunikaci máte jasně oddělené a nezávislé subjekty. Chcete-li tvrdit, že on-line komunikující subjekty nejsou nezávislé, jde jen o lhaní si do vlastní kapsy." Tyto subjekty ale tak zcela oddělené a nezávislé asi zase nebudou, když spolu komunikují (byť online) a jsou tudíž součástí informačního systému. Do jisté míry tím může být ovlivňováno jejich myšlení, jejich emoce a potažmo i jejich chování.

Schází jen, aby většina uvěřila, že za všechno špatné může Brusel, a máte to v kapse. O tom, jakou roli při přesvědčování mohou hrát technologie je další článek - To, co Facebook prodává, jste vy.