Metodický portál RVP 

Zajímavá studie, která je výsledkem výzkumu BBC:

Researching the needs of our audience to understand their values in an on-demand, personalised and fully connected world.

Co říkám, mohu doložit odkazem na článek popisující složitost vývoje reputačního systému pomocí umělé inteligence hodnotícího věrohodnost zpráv, který připravuji na Stanfordu:
Frederic Filloux - Quality for news is mostly about solving the reputation issue.

Děkuji panu Kocourkovi za neutuchající zájem o naši práci. S nadšením sleduji zrod nového odborníka na vliv technologií na společnost. Ta věta o sociálním pokroku se nepochybně vztahuje k v článku zmiňovanému Arabskému jaru. Řekl bych, že se do značné míry naopak dá Toyamova teze o zesilujícím vlivu technologií vztáhnout i na předchozí inovace včetně starověkých. Hlavním rozdílem je rychlost, s níž k technologické inovaci vyvolávající změny dochází. Toyama samozřejmě netvrdí, že změny nemají žádný sociální dopad.

Na překladu "Community Information" netrvám. Souhlasím, že pro nás je ten obor poněkud těžko uchopitelný. Nezkoumal jsem ho. Pokud jde o libovolný ústav, který působí v rámci MIT, trvám na tom, že bude jistě zcela seriózní.

Ad Bořivoj Brdička: Pane doktore, díky za upozornění i za shovívavost.

Vyciťuji z článku jakýsi informační pesimismus.  Že prý jsme obklopováni různými skutečnostmi, pseudofakty, reklamou a dalšími rádoby informacemi, které je náš mozek NUCEN vnímat. (...) K této situaci samozřejmě hodně přispívají moderní technologie, které množství příchozích informací znásobují.

Ty moderní technologie ale dělají právě jen to, co uživatel chce aby dělaly! Chcete, aby znásobovaly množství příchozích informací? Budou znásobovat. Proč ale nechcete, aby ty příchozí informace naopak filtrovaly, třídily podle priority a relevance, zaznamenávaly pro pozdější zpracování a případně na ně samy reagovaly? Cože, vy nevíte jak to zařídit? To ale není chyba těch technologií! Ujišťuji vás, že dnes už by všechny požadované manipulace zvládly.

Dnešní "chytré" telefony jsou z hlediska zpracování příchozích informací dost blbé. Kdyby byl zájem uživatelů, výrobci "telefonické" části smartfounů by museli dodávat svůj komunikační software s rozumným rozhraním, aby vám příchozí hovor nezvonil v kapse, ale aby ho (potichoučku!) "zvednul" váš program. Pokud by vám volal někdo z budky, asi by měl smůlu. Ale pokud by vám volal někdo z opravdu chytrého smartfounu, ty dva přístroje by se dokázaly domluvit, aniž by vás vyrušily. Pokud by předmětem hovoru nebylo cosi, co by vyžadovalo váš okamžitý zákrok. Ale to by musel rozpoznat váš program - ne nějaký blb na vzdáleném konci, který se vyžívá v nasazování maximálních priorit svým banálním kecům.

A ještě historická odbočka. Před třiceti lety počítače uměly přibližně totéž, co umí dnes - až na to telefonování. Obávám se, že pan autor nemá ponětí, co před třiceti lety uměly ty nejvýkonnější počítače. Ale ještě zajímavější mi připadá, co uměly počítače před čtyřiceti lety. Z rozumných a užitečných věcí totéž, co umí dnes - editovat a zaznamenat text, přeložit, spustit a ladit programy. Jenomže tehdy na to stačila paměť 32 kB (ano, šestnáct kiloslov!) a žádný disk, zatímco dnes potřebují gigabajty paměti a stovky megabajtů disků. "Pokrok" nezastavíš a u Microsoftů a Intelů si mohou blahopřát, jak se jim kšefty daří ...

A co singapurský slib? Mohl by změnit myšlení některých učitelů? Nemohl. První dva a poslední dva body jsou v pořádku, ale bod 3 nemohou čeští učitelé slíbit. Na rozdíl od Singapuru neexistuje v Česku shoda v tom, co znamená být platným občanem Česka. Občané jsou názorově rozděleni, a bariéra mezi protivnými názory se zdá být nepřekonatelná. President Klaus to popsal výstižně - v Česku zuří studená občanská válka. A proto socialisté nemohou slíbit totéž co liberálové, euroskeptici nemohou slíbit totéž co eurohujeři.

Předsevzetí neškodit je pěkné, ale pokud učitel chce dělat cosi, co jej (i jeho studenty) baví, třeba zavádět a používat zajímavé technologie, proč by se měl rozptylovat a zdržovat ohledy a úvahami, které výše rozvádí Mgr. Sotolář, když dnes a denně vidí, jak mocní rozhodovatelé škodí v rozsahu, kterému se osamocený řadový učitel ani vzdáleně nepřiblíží, i kdyby se celý život snažil škodit ze všech sil?

Aby data nebyla zneužívána, stačí, když je majitel dat (t.j. učitel) nikomu dalšímu nedá. Zejména ne nějakému centrálnímu úřadu.

V Česku je toto konstatování zcela jasné a bezesporné - všem nám přece chodí reklamní SMS na telefonní čísla, která jsme žádné reklamní agentuře nepředali.

Do jaké míry pro nás zrovna dnešní Británie může být příkladem hodným následování je ve hvězdách. Ona už ta Británie není co bejvala. A jak moc jsou britské centrální úřady důvěryhodné, když i premiér je nezanedbatelným počtem Britů považován za nechutného podrazáka. Jehož vláda vynakládá značné úsilí, mimo jiné, na zajištění přístupu státních orgánů k soukromé komunikaci britských poddaných.