Metodický portál RVP 

Napadá vás, pane Neumajere, nějaký příklad té kulturně podpůrné pomoci nadřízeného orgánu, který by pro učitele oné postižené školy nebyl trestem a/nebo nehoráznou buzerací?

Pomoc může mít různé podoby. Například se začíná pomocí v oblasti vzdělávání vedoucích pracovníků, tedy ředitelů. Takové vzdělávání může být zaměřeno na konkrétní oblast, ve které má škola problémy. Snaží se, aby ředitelé chápali, proč je daná oblast pro děti a společnost důležitá a jak ji ve škole organizovat a podporovat. Nebo může být zaměřeno na vůdcovství (leadership). Ředitel dovede pracovat s ostatními spolupracovníky ze školy více participativně, méně direktivně, zapojuje je více do rozhodování a přijímání zodpovědnosti.

Pomoc nemusí přicházet pouze od „nadřízené“ organizace, ale třeba od asociací. Cílem vyspělých států je právě to, aby nebyla pozice zřizovatele vnímána tak negativně, jak to vnímáte vy (buzerace). Tedy, aby všichni táhli za stejný provaz, který ve svém důsledku pomáhá dětem. Asi to zní dost naivně, ale včera jsem se z takového zahraničí vrátil a přesně o toto se tam snaží. Takže to jde, ale je to o práci s lidmi. V této oblasti máme značné problémy, dokonce bych řekl, že v naší struktuře vzdělávacího systému chybí střední článek, který by tuto podporu systémově zajišťoval.

Můžeme se těšit, že o každém úspěchu v oblasti snižování entropie světa (nebo třeba vyvracení zákonů termodynamiky?) budeme na stránkách rvp.cz informováni jako první.

The Pentagon’s Push to Program Soldiers’ Brains
Aktualizace dané problematiky v článku Michaela Grosse na TheAtlantic.com mapující stav výzkumu spojení mozku s roboty, který je realizován pod zaštitou americké armádní agentuty Darpa (původně Arpa, kde v 70. letech minulého století vznikl internet).

Asi tušíte, že jsem tento článek nevybral náhodou. V těchto dnech ministerstvo rozhoduje o tom, jak bude vypadat realizace naší Strategie digitálního vzdělávání. Do konkurzu na koordinátora SDV jsem se nepřihlásil, necítím se být dostatečně vybaven manažerskými schopnostmi. Přesto jsem očekával, že mě (jako spoluautora) třeba pozvou do konkurzní komise. Nakonec, asi nenajdete nikoho, kdo by o problematice psal více (Vzdělávací technologie na začátku roku 2015). Nestalo se!

Je zřejmé, že vše, co se bude dít, budeme alespoň zpovzdálí bedlivě sledovat nejen z pohledu doporučení, která předkládá Tom Reeves. V duchu si říkám, že u nás možná i dobře míněná snaha podpořit Strategii vědeckým zkoumáním faktorů potřebných změn nemusí být snadná. Každý výzkum může být jen tak kvalitní, jak dobří jsou ti, kdo ho dělají.

Jen ještě připomínám, že před časem jsme publikovali ještě jeden text, který by bylo možné chápat jako doporučení pro nasměrování Strategie a výzev OP VVV - Americká podpora vzdělávacích technologií tahem.

Myslím, že tuším, co pan Kocourek myslí tím "chovat se rozumně". Myslí asi "nedávat o sobě nic vědět", tj. být anonymní. Nezjišťoval jsem to, ale předpokládám, že on se tak chová. Tudíž se tu do nás klidně může bez nejmenších obav pouštět, a nikdo se mu nemůže osobně za to mstít. Z výchovného hlediska je to stejné, jako kdybychom vychovávali přímo podvodníky nebo dokonce budoucí zločince. K tomu tento způsob vnímání online existence jednoznačně vede.
Viz - Soukromí je pryč, naučme se s tím žít!