Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Masivní otevřené online kurzy
Odborný článek

Masivní otevřené online kurzy

7. 2. 2011 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička
Tento článek je součastí seriálu: Konektivismus v praxi

Anotace

Zatím poslední díl seriálu na téma konektivismu, jež se formou popisu nového typu volně dostupných kurzů pokouší vyvolat zájem o šíření poznání problematiky vzdělávacích technologií a zve čtenáře k účasti na jedné takové akci.

V našem seriálu věnovaném konektivismu si povídáme o tom, jak budovat osobní vzdělávací prostředí učitele, aby bylo schopné přijímat ty nejdůležitější aktuální podněty v oblasti vzdělávacích technologií. Jelikož konektivismus je ve své podstatě teorií vycházející z funkce sociálních sítí, udělejme si na tomto místě malou odbočku a připomeňme si, jak tyto sítě vlastně fungují.

Na pomoc si vezmeme práci známého sociologa a doktora medicíny z Harvardu Nicholase Christakise a jeho poslední knihu, jejíž název by v češtině mohl znít asi takto - „Jsme propojeni: Jak překvapivě velká síla našich sociálních vazeb ovlivňuje naše životy“ [1]. Dr. Christakis se zabývá primárně zdravotními souvislostmi, jež lze prostřednictvím sociálních sítí sledovat. Z výzkumů, které na značně velkých vzorcích populace provádí se svým kolegou Jamesem Fowlerem ze San Diega, vyplývá, že sociální vazby způsobují vytváření oblastí s podobnými vlastnostmi. Tak úplně to pro nás asi překvapivé není. Představíme-li si např. šíření epidemie chřipky, je nám jasné, že ti lidé, kteří mají více sociálních kontaktů (zde ovšem skutečných, nikoli virtuálních), budou nakaženi s mnohem vyšší pravděpodobností a dříve. Dr. Christakis na základě tohoto celkem zřejmého faktu ovšem vyvinul zcela převratnou metodu očkování - viz Jak sociální sítě předpovídají epidemie.

Co nás asi překvapí trochu více, je zjištění, že existuje souvislost mezi sociálními vazbami a geny. Páni doktoři např. zjistili, že obézní lidé mají tendenci si za přátele vybírat podobně postižené jedince. Pokud v rodině nebo mezi přáteli někdo ztloustne, zvyšuje se pravděpodobnost, že se to stane i nám. To riziko existuje dokonce i tehdy, když se to týká přátel našich přátel, neboť máme nejspíše hodně podobný životní styl. Při dlouhodobém sledování kontaktů velkého množství lidí lze proto pozorovat v rámci sociálních sítí vznikající shluky lidí obézních a shluky hubených. Něco velmi podobného se děje u kuřáků při vzniku této neřesti i v procesu její likvidace typicky nejpozději do 40 let věku [5]. Mnoho ze závěrů těchto výzkumů se týká i dnes tak populárních sociálních vazeb zprostředkovaných technologiemi. Nicholas Christakis to nejlépe vysvětluje sám ve svém mimořádně zajímavém vystoupení s názvem Neviditelný vliv sociálních sítí v únoru 2010 na TEDu:

To, proč se problematikou sdílení podobných vlastností v rámci sociálních vazeb zabýváme, nám dojde v okamžiku, kdy zjistíme, že stejně, jako shluky lidí obézních, vznikají na síti též oblasti převládajícího výskytu optimismu a dobré nálady nebo naopak špatné nálady a pesimismu. (Takto se dá možná vysvětlit i onen všeobecně známý rozdíl mezi převládající náladou u nás a ve Spojených státech. Pokud je to důsledek vynuceného optimismu Američanů, možná má povinný úsměv a příjemné chování skutečně něco do sebe.) Úplně stejně by se asi dal sledovat i dynamický vývoj jiných vlastnosti. Není úplně nepředstavitelná hypotéza založená na podpoře vzniku jakýchsi center zájmu o poznání, jež by na sebe aktivně nabalovala další a další zájemce, až by nakonec tato pro náš budoucí vývoj tak důležitá vlastnost převládla v celé společnosti.

Právě tuto možná trochu utopickou myšlenku měli v hlavě duchovní otcové konektivismu George Siemens a Stephen Downes, když před více než dvěma lety přišli s novou iniciativou na pomoc těm, kdo potřebují oporu při hledání vlastní orientace v problematice moderních vzdělávacích metod. Napadlo je vyvinout a realizovat nový typ kurzu, dá-li se ovšem to, co vzniklo, slovem kurz vůbec označit. Později se pro tento nový druh aktivit, které jsou hybridem zahrnujícím některé vlastnosti tradičního eLearningu, online konferencí či budování komunit, vžilo označení Davida Cormiera, a sice „masivní otevřené online kurzy“. Běžně používaná anglická zkratka, a zároveň tag (jednotný kód použitý jako klíčové slovo určený k vyhledávání) je nasnadě – MOOC. (Pozor, s Davidem Cormierem jsme se již jednou setkali v článku Vzdělávání budoucnosti – kurz chápání budoucího světa.)

První akce tohoto druhu nesla název Connectivism and Connective Knowledge 2008 (CCK08) a zúčastnilo se jí na 2200 lidí z celého světa. Program byl též integrován do výuky George Siemense na University of Manitoba, to znamená, že někteří studenti za úspěšnou účast získali kredity. Od té doby byla různými lektory zorganizována již celá řada podobných kurzů: EC & I831, CCK09, Critical Thinking, EdFutures, PLENK, NANEC, aktuálně běží CCK11 (lektoři Stephen Downes/George Siemens), Learning Analytics (George Siemens/Jon Dron/Dave Cormier), Digital Storytelling (Jim Groom) a připravuje se Personal Learning Environments (Wendy Drexler/Chris Sessums). Výčet ovšem není úplný, neboť se tento typ šíření poznání stává stále populárnějším. Jako základní princip fungování ho používá třeba Peer 2 Peer University, kde se kdokoli může zapsat do kurzu, který ho zajímá.

MOOC je založen na principu sdílení a volnosti. Lektoři připraví tematický obsah a časový harmonogram akce trvající zpravidla několik týdnů. Ke každému tématu připojí seznam odkazů na studijní materiály a pozvou ty nejlepší odborníky na online přednášku. Až potud vše vypadá celkem tradičně – účastníci se zapíší do kurzu (typicky Moodle), představí se ve fóru, nastudují materiály a aktivně se zúčastní webcastové přednášky (typicky Elluminate), kterou si mohou případně pustit ze záznamu. Předpokládá se jejich zapojení do diskuze nad předloženým výukovým obsahem i další případná spolupráce s kolegy (setkání v Second Life, společná tvorba wiki stránek apod.). Je zde ale ještě něco navíc.

Jak se na aplikaci konektivismu sluší, nejedná se o pouhý přenos pochopení dané problematiky od lektorů k účastníkům. Lektoři a přizvaní odborníci jen vytvářejí rámec, v němž je daná látka účastníky kurzu dotvářena. Hlavním cílem však je propojit vzdělávací prostředí všech zúčastněných a jejich prostřednictvím ještě „teplé“ podnětné myšlenky v maximální míře šířit, a posilovat tak vznik oblastí se zájmem o poznávání. Kurzu je hned na začátku přidělen tag, a ten pak všichni povinně používají, když sdělují získané poznatky svému okolí. Právě proto tyto kurzy nesou přízvisko „masivní“. Nejen, že se jich obvykle účastní hodně lidí, ale tito lidé o obsahu referují kolegům, předávají ho žákům, píší články do novin, do svých blogů, na Facebooku, tvítují – a, pokud to jde, snaží se na sebe vzájemně reagovat a obohacovat se.

Je pochopitelně nemožné sledovat výstupy takového množství lidí, i když současné MOOC již mají většinou jen stovky účastníků. Někteří, jak už to u nepovinných aktivit asi vždy bude, jen pasivně sledují, co se v kurzu děje, a snaží se dospět především k osobnímu obohacení. To rozhodně není na závadu. Do takovýchto celosvětově orientovaných akcí se často zapojují i lidé bez dokonalých znalostí angličtiny, což jim v aktivní online spolupráci s jinými poněkud brání. Mohou si to ale vynahradit na lokální úrovni. Někteří účastníci nejsou zvyklí pracovat, není-li definováno, co mají kdy dělat. Pak postupně ztrácejí orientaci, cítí se v množství lidí a materiálů ztraceni, až to nakonec vzdají. Je to jejich škoda. Chce to vydržet a na tento nový způsob práce si zvyknout. Jak to celé funguje hezky popisuje jedno z instruktážních videí Davida Cormiera.

Docela by mě zajímalo, co si o takových kurzech myslíte vy? Zapojíte se do některé z příštích mezinárodních akcí? Nebo byste uvítali, kdybyste se něčeho alespoň trochu podobného mohli zúčastnit u nás doma – třeba v rámci e-Learningových kurzů RVP? V tom případě se ozvěte zde v diskuzi, nebo se rovnou zapište do čekárny kurzu Vzdělávací technologie pro 21. století.

Literatura a použité zdroje

[1] – CHRISTAKIS, N.a.; FOWLER, J.h. Connected: The Surprising Power of Our Social Networks and How They Shape Our Lives. New York : Little, Brown & Company, 2009. ISBN 0316036145.
[2] – SIEMENS, George. What’s wrong with (M)OOCs?. 2010. [cit. 2011-02-07]. Dostupný z WWW: [http://www.elearnspace.org/blog/2010/12/19/whats-wrong-with-moocs/].
[3] – DOWNES, Stephen . 'Connectivism' and Connective Knowledge. 2011. [cit. 2011-02-07]. Dostupný z WWW: [http://www.huffingtonpost.com/stephen-downes/connectivism-and-connecti_b_804653.html].
[4] – DOWNES, Stephen . Access2OER: The CCK08 Solution. 2009. [cit. 2011-02-07]. Dostupný z WWW: [http://halfanhour.blogspot.com/2009/02/access2oer-cck08-solution.html].
[5] – KOLATA, Gina. Study Finds Big Social Factor in Quitting Smoking. 2008. [cit. 2011-02-07]. Dostupný z WWW: [http://www.nytimes.com/2008/05/22/science/22smoke.html].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Ondřej Neumajer
10. 2. 2011, 22:37
Není moc odvážné snažit se na portálu RVP zajistit pro moc náročné "kurzy" MOOC učitele, kteří by to moc chtěli zkusit? Moc by mne to zajímalo...
Bořivoj Brdička
11. 2. 2011, 08:03
Nevím! Pravděpodobně je mooc náročné pochopit, co je smyslem tohoto článku. Jedná se ve skutečnosti o pokus naznačit, kudy by se měl vývoj masové kooperace učitelů ubírat. Nabízí se zde cesta vedoucí nejen ke vzdělávání ale hlavně ke zvyšování sebevědomí a posilování komunitního cítění.
Zdá se, že jsem někde udělal chybu. Prosím, kde?
Mgr. Petra Boháčková
11. 2. 2011, 08:55
Já nikde žádnou chybu nevidím. MOOC za článek děkuji. P2P university jsem už prošmejdila, další běhy kurzů, které by mě zajímaly, začnou od dubna, přihlášky se mohou podávat někdy od konce března - doufám, že to neprošvihnu.
Personal Learning Env se mi taky moc líbí, ale budu muset projít jedno po druhém.
V rámci etwinningu jsem se loni účastnila mezinárodního elearningového kurzu Jak připravit dobrý projekt, takové množství informací během asi deseti dnů jsem asi nikdy nedostala :-) Tak jsem zvědavá na něco, kam se může přihlásit ještě větší množství lidí.
Bořivoj Brdička
31. 12. 2012, 09:02
Pan Šteffl mě upozornil na to, že by bylo vhodnější v tomto případě slovo massive místo masivní překládat jako masové. Musel jsem mu dát za pravdu. Je to dost nepříjemné, jak se nám ta angličnina nepozorovaně vkrádá do mysli.Slibuji tedy, že příště už to změním. Bude v tom ale trochu nepořádek. Ve starších textech to zůstane.
Bořivoj Brdička
7. 1. 2013, 17:45
Po konzultaci o odbornicí konstatuji, že překlad massive jako masivní je vhodnější než masové, což by bylo pouze mass. Takže se nic němění. To je docela úleva.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Zařazení do seriálu:

Téma článku:

Informační a komunikační technologie