Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Encyclopaedia Britannica a škola 2.0 – část I
Odborný článek

Encyclopaedia Britannica a škola 2.0 – část I

29. 10. 2008 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

První díl seriálu o tematické diskusi na Britannica Blog, v níž se celá řada významných světových odborníků zabývá děním souvisícím s rozvojem tzv. internetu 2. generace.
Encyclopaedia Britannica je mezi vydavateli výukových materiálů pojmem. První vydání její světoznámé encyklopedie vyšlo ve skotském Edinburghu roku 1768. Během 19. a 20. století se počet hesel neustále rozrůstal a docházelo k opakovanému vydávání jak v Británii, tak později ve Spojených státech. Mezi jejími autory se objevovaly nejznámější osobnosti své doby. Před rozšířením internetu patřila Britannica k nejobsáhlejším zdrojům lidského poznání vůbec. Přirovnat ji lze k našemu o 100 let mladšímu a skromnějšímu Ottovu slovníku naučnému.

Oba encyklopedické projekty existují v určité formě dodnes. Fungují na komerční bázi a shodně nabízejí své specializované služby školám (Britannica for Educators a Co to je). Nabídka nakladatelství Encyclopaedia Britannica sídlícího dnes v Chicagu je značně široká. Kromě tradičních tištěných titulů nabízí podobně jako Ottova encyklopedie přístup prostřednictvím internetu. Britannica přitom poskytuje své služby online různým kategoriím uživatelů – existuje encyklopedie akademická i žákovská, vlastní elektronický obchod a hojně navštěvovaný portál s fóry a blogy, kde se pod vedením známých osobností a na slovo vzatých odborníků diskutuje nad aktuálními tématy mnoha různých oborů.

K mimořádně oblíbeným námětům patří již delší dobu internet 2. generace. Vezmeme-li v úvahu, že Web 2.0 se svou Wikipedií je vlastně mimořádně nepříjemným konkurentem komerčních encyklopedií, nemůže nás překvapit, že příspěvky Britannicy od počátku zastávaly k tomuto fenoménu dneška spíše kritické postoje. Postupem času se diskuse přenesla až ke škole 2.0.

Začalo to na konci roku 2006, když se bývalý šéfredaktor Britannicy Robert McHenry v článku Hey! Look at Us! Time’s “Person” of the Year! pozastavil nad tím, že časopis Time vyhlásil osobností roku 2006 uživatele Webu 2.0 (překlad původního zdůvodnění je česky k dispozici v článku Dejme se do vyprávění digitálních příběhů!). Krátká citace postačí: „Pochybovači mezi námi odmítají uvěřit tomu, že všichni námi kdysi obdivovaní (literární) hrdinové včetně záporných postav byli odsunuti stranou v tomto věku povrchnosti, vlezlosti, pitomosti a převládající vulgarity.

A pak to v podobném duchu pokračovalo. V dubnu 2007 napsal Andrew Keen (autor knihy Kult amatérů: Jak současný internet zabíjí naši kulturu) článek k 10. výročí vynálezu blogu - The Dark Side of the “Citizen Media” Revolution. Dočteme se zde, kromě jiného, toto: „Skutečným důsledkem této revoluce spoluúčasti uživatelů na mediální tvorbě, jež pochází ze Silicon Valley, je kultura digitálního narcisismu, v níž se všichni odkazujeme hlavně sami na sebe. Media se dnes proměnila v zrcadlo. Kam se jen podíváte, všude najdete miliony verzí sebe sama – stejné elektronické deníčky, stejné polovičatě informované zkušenosti, stejná stupidita a nevzdělanost.

V červnu 2007 bylo zřízeno specializované Web 2.0 forum a kritika pokračovala. Michael Gorman, bývalý děkan Kalifornské státní univerzity zodpovědný za knihovnu, zde publikoval vždy ve dvou pokračováních sérii článků, u nichž je již podle názvu zřejmé, o co jde. U každého uvedu alespoň krátký úryvek.
Web 2.0: Spící rozum – „Blogeři jsou označování za lidové novináře. Přestože alternativy západní medicíny jsou dnes hodně populární, naštěstí zatím nikoho nenapadlo stát se lidovým chirurgem.
Zpěv sirén na internetu – „Musíme cvičit úsudek, používat digitální zdroje inteligentně a vnášet do digitálního světa ty hodnoty, které jsou spojeny se vzdělaností západní společnosti již stovky let.
Jabberwiki: The Educational Response – „Dnešní mládež se potřebuje učit od lidí starších a moudřejších, potřebuje získat správný přístup ke studiu, potřebuje být konfrontována s bohatstvím lidského poznání.“ … „Profesor, který dovoluje žákům používat Wikipedii, je jako dietolog, který doporučuje jíst soustavně Big Macy.

Dalším členem této skupiny je Thomas Mann, knihovník z Oxfordu. V závěru článku Brave New (Digital) World, Part I: Return of the Avant-Garde uvádí: „Myslím, že internet nepřinese světu mír o nic víc než letadla. Teroristi ho pro své účely využívají stejně dobře, jako to dělají míroví aktivisté.“ Za zmínku stojí i pokračování Brave New (Digital) World, Part II: Foolishness 2.0?. Toto je poněkud zkrácený závěr: „Zakladatelé Spojených států nám nedali do vínku podobnou utopii, jakou slibovala Velká francouzská revoluce (nebo později marxisté). Vytvořili společnost, která se i přes mnohé nedokonalosti dokázala zatím nejvíce přiblížit takovým ideálům, jako je spravedlnost, svoboda či rovnost pro všechny občany. Věděli totiž, že, máme-li spolu žít, musí být lidské aktivity usměrněny zákony, a ne ponechány rozmarům zájmových skupin či přelétavé většiny hlasů voličů. Otcové zakladatelé přitom neměli k dispozici žádné současné technické vymoženosti a nebyli závislí na rychlosti přenosu dat mezi kontinenty. Jejich liberální vzdělání se obešlo bez schopnosti zadat vhodné klíčové slovo při hledání a nepotřebovali podpírat svůj rozum spojením s někým jiným. Tenkrát si nikdo nepletl přenos informací s jejich pochopením. Myslet si dnes, že takového vzdělání, jako měli oni, lze dosáhnout, nebo jej snad dokonce překonat, pouhým zdokonalením technologií, je extrémně naivní – dalo by se říci, že je to pošetilost 2.0.

V červnu letošního roku ohlásil prezident Britannicy Jorge Cauz spuštění nové verze portálu. V článku Collaboration and the Voices of Experts naznačuje vizi, kterou má portál sledovat: „Je zásadní rozdíl mezi naším přístupem a tím, který je populárně nazýván Webem 2.0. Především proto, že podle nás je sice třeba při odhalování a dokumentování poznatků spolupracovat, ale není to proces demokratický.“ … „Někdo je, nebo by měl být, zodpovědný za to, co se napíše a sdílí s ostatními.“ … „Uznáváme schopnosti a sílu expertů.“ … „Cílem našeho přístupu je objektivita.“

To poslední tvrzení ale bylo v té době jen obtížně prokazatelné. Britannica zjevně dávala na svém portálu výrazně větší prostor kritikům Webu 2.0, přestože i mezi tzv. „experty“ existuje minimálně stejné množství jeho přívrženců. Skoro to už vypadalo, jako kdyby se Britannica stala baštou elitářských tradicionalistů a akademických funkcionářů, přesně takových, kteří nejsou schopni dnešní mladou generaci oslovit a jsou jí jedině pro smích.

I u nás máme podobné bojovníky bijící se za udržení tradičních hodnot a způsobů. Takové, kteří by rádi viděli v učiteli vzor hodný následování a chtěli by v každém žáku kámen po kameni budovat „katedrálu poznání“ (podle Richarda Foremana viz Dělá z nás Google hlupáky?). Samozřejmě že názory těchto lidí včetně našeho doc. Jindřicha Bečváře s jeho výzvou Naše žhavá současnost a portálu Stolzová pana Kukala mají racionální základ. Je dobré se s nimi seznámit, pochopit je a vést s nimi objektivní otevřenou diskusi podpořenou racionálními argumenty.

I Britannica již pochopila, a názory čtenářů jí v tom asi hodně pomohly, že čistě kritické postoje k Webu 2.0 jsou obtížně udržitelné. Snaží se proto v poslední době o vyváženější pohled a publikuje i názory expertů z opačné strany barikády.

K aktuálnímu dění na Britannica Blog se vrátíme příště v druhé části tohoto článku.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.