Výsledky veřejné online debaty známých anglických novin The Economist ve stylu tradičního diskusního klubu na Oxfordu na téma vzdělávacích technologií.
Online verze známých anglických novin The Economist přišla před nedávnem s velmi zajímavou aktivitou. Jedná se o veřejnou debatu k různým velmi palčivým problémům týkajícím se vzdělávání. Použitá forma má dlouhou tradici vyvinutou diskusním klubem na Oxfordu. Předem se přesně naformuluje určité tvrzení, o jehož platnosti pak účastníci diskutují a hlasováním vyjádří svůj souhlas či nesouhlas. Každý tábor má pečlivě vybraného hlavního mluvčího. Celou diskusi řídí moderátor, jímž je v tomto případě některý z redaktorů novin.
Dnes se blíže podíváme na první ze série těchto debat. Uskutečnila se koncem října s tímto kontroverzním tvrzením: „Soustavné vybavování škol moderními technologiemi a digitálními výukovými materiály má zanedbatelný vliv na kvalitu vzdělání.“
Mluvčím tábora zastánců tohoto tvrzení byl Sir John Daniel - president Commonwealth of Learning (mezinárodní organizace podporující školství bývalých britských kolonií), držitel mnoha čestných doktorátů a profesur, odborník na vzdělávací technologie, který byl za svou činnost v tomto oboru roku 1994 královnou povýšen do šlechtického stavu.
Ve svém zdůvodnění s odvoláním na aktuální britské studie uvádí, že počet učitelů schopných efektivně technologie ve výuce použít je příliš malý. Technologie jsou podle něj příliš často uplatňovány nevhodně způsobem, který spíše připomíná tradiční výrobní postupy. V Británii je toto právě teď velmi aktuálním tématem, neboť se ukazuje, že většina z plošně do škol dodaných interaktivních tabulí není správně využita. Platí to zvláště o školách středních. Děti se na ně většinou jen dívají, a možnosti interaktivity tak zůstávají nevyužity.
Sir John závěrem svého příspěvku zdůrazňuje, že jeho cílem není přestat technologie používat, nýbrž pohnout veřejným míněním natolik, aby vzniklý tlak pomohl změnit podmínky, v nichž jsou vzdělávací technologie implementovány. Že to je možné dokládá příkladem britské distanční Open University, která dokázala vyvinout velmi úspěšný systém využití technologií a má vynikající výsledky (200 tisíc studentů za rok).
Za oponenty se vyjádřil dr. Robert Kozma, významný americký vědec z SRI International, v minulosti vedoucí několika mezinárodních výzkumných projektů zabývajících se využíváním vzdělávacích technologií (např. SITES M2). V poslední době je znám též svou kritikou projektu OLPC.
Dr. Kozma taktéž připouští existenci mnoha studií, které vliv technologií na výukové výsledky považují za mizivé, ba dokonce i takových, které ho označují za záporný. Poukazuje na to, že většina z nich byla realizována v podmínkách, které nedovolují zevšeobecnění (chybějící slepý výběr, kontrolní vzorek, omezené využití technologií odlišné od měřeného apod.). Podle jeho názoru se však stále zvětšuje počet případů, u nichž lze pozitivní vliv technologií na výukové výsledky prokázat.
Přitom nás odkazuje na projekt SRI SimCalc MathWorlds, který zavádí novou metodu výuky matematiky v 7. a 8. třídách amerických škol s využitím stejnojmenného software. Výuka je postavena na vizualizaci matematických problémů dovolující žákům interaktivně ovládat simulace situací odpovídajících reálným. Z porovnání výsledků žáků do programu zapojených a nezapojených jasně vyplývá, že aplikovaná metoda byla mimořádně úspěšná. Výsledky zapojených žáků byly ve všech směrech lepší, nejvíce pochopitelně u úloh vyžadujících schopnost komplexního řešení problémů.
Druhým příkladem, který dr. Kozma uvádí, je Knowledge Forum vyvinuté jako specializovaný software v první polovině 90. let na University of Toronto. Jedná se o systém řídící spolupráci studentů na společném budování znalostí (možná jakýsi předchůdce dnešních sociálních sítí). Kdokoli v připojené komunitě může položit otázku a ostatní odpovídají nebo přidávají poznámky. Systém zobrazuje strukturu reakcí všech účastníků. Učitel může klást otázky, ale spíše jen usměrňuje vývoj diskuse. V Kanadě byl tento software použit stovkami učitelů dějepisu, občanky, literatury, přírodních věd i matematiky. Výzkum prokázal, že jeho uživatelé dosahovali prokazatelně lepších výsledků jak ve standardním znalostním testu, tak při řešení problémů.
Dr. Kozma svůj příspěvek v roli oponenta uzavírá takto: "Žáci dobře připravených učitelů pracující ve specializovaném technologiemi podporovaném prostředí a v rámci restrukturovaných učebních plánů dosahují nejen lepších výsledků ve standardních testech, ale mají navíc schopnosti nutné pro život v informační společnosti a znalostní ekonomice."
Jak jste již asi sami pochopili, záměr organizátorů se tak úplně nepovedl. Oba pánové se vlastně téměř shodli v tom, že technologie samy o sobě nejsou schopny výukový přínos zajistit. Je tomu tak pouze v předem dobře připravených podmínkách, v nichž hrají hlavní roli schopnosti učitele. Jediný rozdíl mezi nimi byl v tom, že první je pesimista a druhý optimista věřící v to, že případů vhodného využití výukových technologií bude stále přibývat.
Skoro se tomu ani nechce věřit, ale, představte si, že mezi anglicky mluvícími zaregistrovanými a hlasujícími účastníky této online debaty převládali optimisté v poměru 56% ku 44% pesimistů. Z čistě vědeckého pohledu není ovšem možné tento výsledek považovat za věrohodný. Vzorek hlasujících totiž ani zde nebyl náhodný. Debatu na internetu prostřednictvím počítače jistě sledovalo mnohem více lidí věřících ve velké možnosti, které technologie přinášejí.
Jedno je ale docela jisté – u nás by hlasování dopadlo úplně jinak!
